Olivier Rolin
francouzská, 1947
Nové komentáře u autorových knih
Búr Súdán
„toto dielko má silu eseje. Všetko je tu akési zdvojené. Spisovateľ, ktorý nie je spisovateľ, dokončuje list sebe samému od svojho dávneho priateľa spisovateľa, ktorý zostal nedokončený...musí tak podniknúť cestu do vlastnej minulosti a pochopiť priateľovu sebevraždu. Domýšľa dôvody tohto činu, na základe výpovedí ľudí priateľovi blízkych, a na základe vlastnej skúsenosti, poznačenej láskou a zradou, skúsenosti ktorá je takmer univerzálna. V jednej z najkrajších pasáží knihy mu priateľovu stratu opisuje tulák kŕmiaci vtáky:
Chybí tu jedno tělo a je stále cítit jako neviditelný otisk, je to, jako by se opíral o něčí nepřítomnost, jako by kráčel vedle přízraku. Vypadá, že se drží zpříma, ale přesto mu byla odervána jedna půle a on tou ztrátou už navždycky ztratil rovnováhu, aspoň pro toho, kdo dokáže bystře pozorovat. Vím, o čem mluvím, dodal milovník ptactva, nemiloval jsem vždycky jenom ptáky.“... celý text
— netopýr088
Búr Súdán
„Jen nadepsaný dopis od přítele,který vzápětí spáchal sebevraždu a který je autorovým alter ego,dává vypravěči možnost a důvod vrátit se po čtvrtstoletí do Paříže a pochopit vlastní cestu,jež byla opakem cesty mrtvého přítele.V Paříži,kterou si pamatuje z doby studentské revolty,ale nachází jen rezignovanost,vyprahlost,malost.Knížečku jsem si kdysi koupil na poslední chvíli do vlaku v nádražní prodejničce a nelitoval jsem.“... celý text
— stagno
