Neil Young

kanadská, 1945

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Hipíkovy sny Hipíkovy sny

Fajn knížka, dobře se čte a působí upřímně.
Sand


Hipíkovy sny Hipíkovy sny

Svojská, prirodzene pôsobiaca autobiografia (evidentne si do písania nikým nenechal zasahovať), neučesaná v tom najlepšom zmysle slova, ako Neilova muzika s Crazy Horse. Neil je stále plný chuti do života a hlavne patrí medzi ľudí, ktorí sa do minulosti obzerajú s nehou a láskou, takže je to príjemné čítanie, ktoré zanecháva veľmi autentické dojmy.... celý text
Grepp


Hipíkovy sny Hipíkovy sny

Neil v knize vypráví o svém uměleckém i rodinném životě, vzpomíná na své přátele, kolegy a spolupracovníky. Jeho vyprávění ovšem není striktně chronologicky řazeno, jak bývá u biografií zvykem. Neil prostě vypráví o tom, co ho v dané chvíli trápí, inspiruje, na co vzpomíná. To činí knihu zajímavou tak, že čtenář se od ní nemůže odpoutat. V každé další kapitole totiž může přijít něco zajímavého z dětství, dospělosti nebo úplně odjinud.... celý text
Rudykri



Hipíkovy sny Hipíkovy sny

Typická autobiografie to není ani náhodou. Na nějakou chronologickou návaznost Neil Young zvysoka kašle, vypráví, vzpomíná a přemítá o tom, co mu zrovna přijde na mysl, a zdaleka to nejsou jenom muzikantské historky. Nehraje si na spisovatele, jeho povídání je nevykalkulované, bezprostřední, přímé, a ta přiznaná roztěkanost je docela sympatická a nakonec skládá možná celistvější obrázek Youngova vnitřního vesmíru, než jaký by poskytla úhledně poskládaná fakta. Díky této knize se dozvíme, že Neil Young není žádný vyžilý pamětnický snílek (ne, že bych si to kdy o něm myslel), že se stále vášnivě věnuje spoustě věcí, suverénně si tyká s nejnovějšími technickými vymoženostmi, miluje klasické americké bouráky, kterých má úctyhodnou sbírku, nedávno propadl paddleboardingu (sám jsem do té doby nevěděl, oč kráčí), je pečlivým archivářem své kariéry, fanatikem do technických aspektů nahrávání i poslechu hudby, stejně jako do vláčkového modelaření i toulek přírodou. Ničemu se nevyhýbá: bolestným vzpomínkám na roustoucí řadu zemřelých přátel, vlastním selháním ve vztazích, zdravotním problémům svým i rodinných příslušníků. Dokáže sebekriticky přiznat, že s jeho muzikantským pedantstvím často není lehké pořízení, o své hudební profesi dokáže uvažovat překvapivě racionálně i čistě emocionálně. Zkrátka je mnohem komplikovanější osobností, než by se mohlo zdát z jeho písní. A tak i když mě jeho nadšené výklady o nejrůznějších modelech aut nebo o technických detailech projektu Pono nebraly zdaleka tolik jako ty muzikantské vzpomínky a úvahy, stejně to bylo zábavné, poučné a tak nějak přátelsky uvolněné počtení. Rez, která nikdy nespí, na Neilu Youngovi stále nezanechává stopy.... celý text
Akana