Josef Harvan
česká, 1947
Nové komentáře u autorových knih
Drobné katastrofy
„ Nejsem velký čtenář povídek, pokud se správně pamatuji četla jsem povídkovou knihu jen jednou. Každopádně Drobné katastrofy od pana Harvana pro mě byly docela příjemná zkušenost.
Úvodní slovo dostal Václav Cílek, který o Harvanových povídkách mluví takto:
"Povídky J. H. jsou příběhy, které vás vtáhnou do různých životních situací, ale zároveň ve svém úsporném stylu ukazují, že svět není tak složitý, jak si namlouváme a že když se dovedeme dobře dívat, nemusíme tolik myslet."
S jeho slovy si dovolím nesouhlasit.
Všechny povídky mi naopak předvedly, že to v životě vůbec není jednoduché. A ony drobné katastrofy dokáží člověku obrátit celý svět vzhůru nohama. Nemluvě o tom, že v závěru povídky autor často nutí k zamyšlení.
Autor nám dává nahlédnout do svého dětství a dospívání v době komunismu, zalétáte si v pilotní škole, zažijete fascinaci vesmírem a touhu stát se kosmonautem, dokonce se podíváte, jak to probíhalo ve světě natáčení filmu, filmového studia a v neposlední řadě vstoupíte do člověku těžko přístupných hlubin země.
Nejvíce napínavá povídka je ta poslední - Dobrodruh. Ale líbilo se mi jich více.
Text je napsaný čtivě a velice dobře, z mého pohledu kvalitně. A jako pohled do světa natáčení je obsah i velice zajímavý. Pokud by si autor vše zcela vymyslel a nebylo by na tom zbla pravdy, tak by to asi nebylo tak závratné dílo, ale díky tomu, že jde vlastně o takový záznam zážitků jednoho režiséra, jde o velice povedenou záležitost.“... celý text
— knihomolka_jaja
