Jelena Borisovna Uspenskaja

ruská, 1916 - 1966

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Naše léto

„Knížka z nádražní knihovny v Č. Budějovicích, zrovna ze dne, kdy byl výběr dost omezený (nutno říct, že je to tam dost častá situace :-)). Zalistovala jsem, zjistila, že se tam píše o biologickém výzkumu - no jasně, to je něco pro mě! Když jsem přečetla prvních asi 20 stránek, spráskla jsem ruce – co jsem si to jenom vypůjčila? V knize se totiž ve vší vážnosti rozebírají dva výzkumné směry biologie se zaměřením na dědičnost - lysenkismus (směr prosazovaný T. D. Lysenkem a akceptovaný i u nás v 50. letech 20. století, ovšem nedlouho poté byl v SSSR prohlášen za zcela pomýlený, takže pak bylo možno totéž začít hlásat i u nás) a mendelismus/morganismus, tj. "západní genetika" (ta naopak byla nejen v SSSR, ale i u nás v oněch 50. letech zavrhována - u nás navzdory tomu, že J. G. Mendel se narodil a působil na našem území). V době, kdy jsem studovala a měla i základy genetiky, se samozřejmě dávno vědělo, jak se to s Lysenkem a jeho teorií má. A i když dnes víme, že vše je poněkud složitější než na první pohled jednoduchá mendelovská genetika, neznamená to, že její zákonitosti neplatí (na rozdíl od lysenkismu). Tak a teď budu číst knihu o naprostých bludech, říkala jsem si a nejraději bych ji do nádražní knihovny zanesla zase hezky rychle zpět. Jenže nic lepšího jsem na čtení neměla a věděla jsem, že se tam dostanu až za týden. A pak taky nebylo úplně zřejmé, jak to vlastně v knize nakonec dopadne. Na internetu se mi totiž nepodařilo úplně přesně zjistit, kdy byla v tehdeším SSSR Lysenkova teorie odvržena. Co když se o tom bude psát zrovna v této knize? Nakonec pro mě kniha byla dost napínavá - právě proto, že jsem byla zvědavá, do jaké fáze střetu dvou výše uvedených směrů se až líčení děje dostane. Nakonec se ale zásadní překvapení nekonalo. Představitelé obou směrů si na stránkách knihy vzájemně vyčítají nedostatek odbornosti, nutno ovšem říct, že zastánci západní genetiky se chovají agresivněji, nemají zájem o věcech vůbec diskutovat a dávají najevo své pohrdání prakticky založeným lysenkistům. Těžko říct, zda tomu tomu tak opravdu bylo, anebo jde v knize čistě o propagandu ve smyslu "mendelismus-morganismus je západní pavěda sloužící zájmům imperialistů". Bohužel dnes není odkud zjistit skutečnou pravdu o tom, jak se to vše odehrálo. Vím však, jaká řevnivost ve vědě vládne dnes, mj. i kvůli nedostatku peněz na výzkum a snaze urvat co největší díl pomyslného "koláče". Také vím, jak hrubě a namyšleně se někteří badatelé dovedou vyjádřit o svých kolezích či o tom, čemu se jejich výzkum věnuje, a k čemu to může vést (některé důležité výzkumné směry upadají, praxe volá po řešení určitých problémů, ale lidé, kteří by se jimi rádi zabývali, na ně nedostanou peníze). Tedy bych se vůbec nedivila tomu, kdyby situace v biologii v SSSR 50. let byla tak konfliktní, jak popisuje kniha - a tím spíše bych se nedivila, že lidé, kteří potřebovali řešit různé praktické problémy, by se přiklonili spíše na stranu lysenkistů. Je totiž nebezpečné (a i dnes se to děje!) bagatelizovat problémy veřejnosti, s tím, že veřejnost je hloupá a výzkumu nerozumí. Jestliže na vědu jdou peníze daňových poplatníků, má veřejnost právo vědět, jak se s nimi nakládá, a mít o výsledcích výzkumu informace ve všeobecně srozumitelné formě. Ale zpět ke knize - odhlédnu-li od propagace z vědeckého hlediska bludného lysenkismu, jsou v ní popisovány různá přírodovědná pozorování i experimenty, některé lze i v současnosti považovat za zajímavé, jiné spíše vyvolávají úsměv. V obecné rovině se ale čtenář dozví, že povolání biologa vyžaduje velké zaujetí pro práci, spoustu času, soustředění a nepohodlí v terénu (ano, i dnes, byť většinou neplaveme v bažině ani nespíme v lese na mokré promáčené zemi ani nechodíme 20 km na nejbližší železniční stanici, jak je v knize popsáno). A samozřejmě vše ovlivňují mezilidské vztahy - učitelé a jejich studenti, vztahy mezi spolužáky i milostná vzplanutí... Kromě toho v knize samozřejmě nechybí líčení přírody v rovinách středního Ruska s borovými lesy, jezery a rašeliništi, tedy prostředí, kam byl zasazen prázdninový pobyt skupiny studentů pod vedením prof. Lopatina. Kniha po přečtení putovala zpět do nádražní knihovny. Případným následovníkům vzkazuji: nutno číst kriticky, to ale asi většinu čtenářů napadne, když uvidí rok vydání (a počítám že ty, kdo nemají potuchy o vývoji genetiky, kniha nezaujme a nebudou ji číst vůbec).“... celý text
— BabaJaga11

Žánry autora

Literatura světová Divadelní hry Povídky Romány

Štítky z knih

Uspenskaja je 0x v oblíbených.