Jan Petránek

česká, 1931 - 2018

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Na co jsem si ještě vzpomněl
Na co jsem si ještě vzpomněl
Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi
Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi

Nové komentáře u autorových knih

Na co jsem si ještě vzpomněl Na co jsem si ještě vzpomněl

„Dostat se tak vysoko v Indii to chce charisma. Smekám a děkuji za hezkou knihu“
— Borek9

Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi Hausboat na soutoku Volhy a Mississippi

„Vážený pane Petránku, dala jsem vám plný počet hvězdiček, aby vám v nebíčku nějaká přibyla, abych vás potěšila. Knížku jsem přečetla, ale skoro nic nepochopila, jsem celoživotně modrý límeček a tohle je na mne moc složité čtivo. Já vás miluji jako novináře a vždycky jsem nadšeně špicovala uši, když jsem slyšela na ČRo váš naléhavý hlas. Věděla jsem, že jste vážně nemocný, ale váš odchod byl pro mne velká rána. Snad jenom Tereza Spencerová se vám podobala v bystrém úsudku a schopnosti vnímat světové dění v souvislostech. Ale ta odešla brzy po vás. Tak jí tam pozdravujte a dejte si na moje zdraví dvojku Vetlínku, já si ji dávám zase na vás. Ale k vaší knize se ráda vracím, text vynechám, prohlížím si krásné fotografie, je jich tam hodně, jedna hezčí, než druhá. Přátele jste si uměl dobře vybírat, a oni vás. Děkuji za všechno, byl jste jedním z mých lodivodů. A nebyla jsem sama, žasnul byste, kolik obyčejných lidí na vás vzpomíná na alternativních webech. Všichni asi nějak cítí, že jste tvořil hlavně pro nás, kterým sice chybí vzdělání, ale také se rádi dozvíme něco zajímavého, od moudrého člověka, kterému můžeme důvěřovat. Děkuji, a pozdravujte Terezku, ju? Vaše H. Novotná“... celý text
— helena8303

Na co jsem si ještě vzpomněl Na co jsem si ještě vzpomněl

„Zajímavá kniha zahraničního zpravodaje Čs.rozhlasu, posléze disidenta, topiče v kotelně s.p.Mitas v Praze, redaktora nejdříve ilegálních a od r.1990 již povolených Lidových novin. Opravdu je co číst . Pobyt v Indii, kde se dokonce se zpravodajem Reuters zúčastnil války Portugalska s Indii o tamní kolonii - bohatou Goa, či s armádní indickou elitou připravující se na zdolání Mnt.Everestu vítal inkognito Gagarina (ke kterému jej předtím ochranka nepustila k rozhovoru v Praze). Zprávy z Pákistánu, Bangladéše i z Londýna, kde byl na krátkém zástupu. Nejvíce se mi líbily zápisky z SSSR, kde byl právě i v r.1964 při svržení N.S.Chruščova a nástupu L. Brežněva . Velice čtivá je doba po r.1970, kdy jej kádrováci odmítali v desítkách podniků, dokonce i v pražském Pohřebním ústavu vydržel jen krátkou dobu. Nakonec se usadil v kotelně pažského Mitasu, kde prý brali každého. Posléze tam vydával (za podpory rozumného kádrováka) ilegální tiskovinu Ludmila Daily News, která byla velice žádaná nejen v celé fabrice. Jan Petránek byl respektovanou osobností české žurnalistiky s jedinečným rozhledem po světovém politickém dění.“... celý text
— 1amu

Na co jsem si ještě vzpomněl Na co jsem si ještě vzpomněl

„Krásnou češtinou napsaný vhled do doby, která vůbec krásná nebyla, ale díky lidem jako Jan Petránek se stávala snesitelnější. Dnešní novinařina se tomu, co dokázali tehdejší zpravodajové nemůže vůbec rovnat. Z toho prostého důvodu, že současní žurnalisté často píšou o končinách, kde nidy nebyli a o které se nikdy hlouběji nezajímali, informovaní pouze ze snadno dostupných zdrojů, které se často ani nenamáhají ověřovat. Je to škoda, ale jsou naštěstí jiná periodika, ne nutně tištěná, která skýtají pohled vkusný málem stejně, jako ten pana Petránka. Doporučuji přečíst už i proto, že ukrývá spoustu myšlenek a napadů, o které je radno se dále a hlouběji zajímat.“... celý text
— Michla76

Na co jsem si ještě vzpomněl Na co jsem si ještě vzpomněl

„Kniha mě moc zaujala i pobavila a také jsem se dozvěděla hodně méně známých informací z politiky. Jana Petránka mám moc ráda a často jsem ho poslouchala v rádiu, kdy se vyjadřoval k nejrůznějším aktuálním událostem, především k česko- sovětským vztahům. Moc mě potěšilo také přiložené CD, na kterém jsou ukázky z jeho rozhlasové činnosti a také unikátní záznam z doby, kdy se po vstupu sovětských vojsk ještě několik let scházela parta nadšenců, jako byl např. Jan Petránek, R. Pellar, pí. Šťovíčková aj., kteří to nechtěli jen tak vzdát, a snažili se v Malostranské besedě v pravidelných zábavných pořadech udržet v lidech naději, že bude líp.. Moc doporučuji i mladší generaci, aby si trochu přiblížila dobu, která nebyla vůbec jednoduchá.“... celý text
— Marcela52

Přejít na knížky autora