Jan Koubek
česká, 1977
Nové komentáře u autorových knih
Matky
„Výběr témat jednotlivých povídek je jako z katalogu aktuálně nejpopulárnějších klíčových slov české literatury: koncentrák, odsun Němců, neplodnost, potrat, adopce, homosexualita. Řazení do dekád zároveň ukazuje i národní historii, jak procházela jednou obcí. Budiž Koubkovi ke cti, že citově nevydírá, naopak, vypravěč přenáší na osudy jiných vlastní smířlivost, tragédie zasazuje do kontextu a dělá je tak snesitelnějšími, nedorozumění vyrovnává láskou (zaujalo mě opakované idylické soužití lidí z různých vrstev, zkrátka pokud se chce, život nikomu nedrhne). Je to tak uhlazené čtení, jazykově i dějově, že rychle uplyne a nevyvolá silnější emoce, jen lehký smutek nebo nostalgii. Bezpečné, bezbolestné nakouknutí do ošklivých dob a smutných životů, ale vždycky je na konci láska nebo alespoň vyrovnanost, nikdo nezůstane smutný.
Sbírka pečlivě spojená, provázaná, místy kvůli tomu neuvěřitelná, když vypravěč popisuje to, co nemohli vědět ani jeho hrdinové; obsahuje všechno, co se sluší neopomenout, nikde nevybočuje, nikde neztrácí tempo. Taky ale ničím výrazně nezaujme a nezůstane dlouho v paměti. Debut je to ale pořád příjemný, takové nenáročné čtení o složitých věcech.
P.S. Vlastně souhlasím s prvním komentářem, ale neviděla bych to tak kriticky - všechno zmíněné je pravda, ale obvykle je tento typ knih napsán mnohem, mnohem hůř. Matky jsou sice poněkud vykonstruované, ale ne prvoplánově podbízivé.“... celý text
— InaPražáková
Matky
„Zrovna jsem ji dočetla,krásná a čtivá kniha.Život každé ženy ovlivňují děti,ať už je má anebo nemá.Těším se na další knihy od tohoto spisovatele.“
— Katka2382
Matky
„Z prvních pár stran knížky jsem byla nadšená, pak nadšení postupně upadalo. Nesedělo mi propojení jednotlivých příběhů a už vůbec jsem nemohla věřit tomu, že vypravěčem je nevzdělaný vrátný. Ten by takové slovní obraty nikdy nepoužil. U některých příběhů mi bylo líto, že dostaly prostor jen na pár stránkách, zasloužily by si samostatnou knihu.“... celý text
— Mosula
Matky
„"Ale v každém případě ten skleněný knoflík leží na mé registrační skříni. Opatruji ho a jednou za čas ho vyleštím a přitisknu si jej k oku. Stále doufám, že jednoho dne si pro něj Hana, rozhodnuta přišít ho zpět na synovu hračku, přijde, a těsně před tím, než ho provlékne nití, přiloží si ho k oku a potěší se světem, rozkvetlým těmi nejjemnějšími odstíny žluté.". ..... krása.....kniha se mi moc líbila.“... celý text
— gersie
Matky
„Knížka, která mě pohladila na duši...…. :)“
— Anamorka300
