Helena Veličková

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1955

Nová kniha

Černá labuť

Černá labuť - Helena Veličková

Román je zakotvený v reálné současnosti, přesahuje však běžně známou skutečnost do oblastí považovaných za tajemné a nepravděpodobné. Černá labuť je stará metaf... detail knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
Černá labuť
Černá labuť
Člověk je vinen
Člověk je vinen
Zločin a písmo
Zločin a písmo
Grafologie - Nové pohledy
Grafologie - Nové pohledy

Nové komentáře u autorových knih

Černá labuť Černá labuť

„Knihou jsem byla zklamaná. Moje očekávání, které plynulo z popisku děje, nesplnila, spíš průměr.“
— VěraČamková

Grafologie - cesta do hlubin duše Grafologie - cesta do hlubin duše

„Skoro polovinu knihy (pro mě lepší polovinu) tvoří teorie písma a abeced. Nikoliv technický popis jednotlivých znaků rukopisu, ale tendence v tvorbě obecných abecedních znaků od piktogramů po současnou tištěnou latinku. Jaký byl vývoj znaků ve stejné abecedě, co to vypovídá o době, národě, civilizaci. Hlubiny duše z podnázvu se vztahují k hlubinné psychologii, hodí se trochu znát Junga, ale není to podmínkou. Autorka si navíc místy přidává osobité odbočky k východním učením a je poznat, že jí není cizí některá ezoterika. Není to ale nijak přehnané co do množství ani důležitosti, spíš jsem to brala jako seznámení s vykladačem, protože na tom, kdo rukopis zkoumá, záleží. Druhá část stručně rozebírá rukopisy 26 politiků nebo umělců, většinou Čechů. Tady chybí slovníček písmových znaků, pokud čtenář není s grafologií obeznámený a chce číst s porozuměním, je třeba si dohledat pojmy jinde (a nejsem si jistá, jestli jsem pochopila všechno, co Veličková zmiňuje). Rozbory jsou zajímavé, většinou logické a k věci, ale nemůžu se ubránit dojmu, že místy znalost osoby ovlivňovala výklad (a jde o všeobecně známá jména), to se může autorka jak chce zaklínat, že stejný jev může značit různé vlastnosti a záleží na celkovém obrazu. Čím dál do historie, tím zajímavější mi kapitoly přišly, navíc je to hezký důkaz, že kladnou stopu v historii nemusí zanechávat jen harmonické osobnosti, naopak některé povahové zvláštnosti se objektivně hodí, i když oblibu u druhých zrovna nevzbuzují.“... celý text
— InaPražáková

Člověk je vinen Člověk je vinen

„Jako sbírka soudniček průměr, ozvláštnění přítomností grafologa vyšlo tak napůl - přišel, podíval se na podpis, odrecitoval hlubinný rozbor, to je moc zjednodušené podání, aby to byl opravdu klad, škoda. Ale je to typické pro celou knihu, zjednodušeně podává autorka i pohled na situaci ve 30. letech, což byl pro mě kámen úrazu. Atmosféra nejistoty v zemi, útulnosti kavárny a přátelského kroužku vzdělanců se smrskla na moralizování ve stylu hospodských štamgastů: Německý národ má v povaze surovost a sklon k podřízenosti, Židé jsou vášniví a sveřepí, už na očích se jim to pozná. Kritika Masaryka by mohla tvořit zajímavý protiklad k oblíbené idealizaci první republiky, bohužel se omezuje na fyzickou sešlost (vám, pánové, by snad nebylo stydno?) a účelovou konstrukci: Masaryk je věřící, tedy je dogmatik, tedy se nutkavě zaobírá morálkou, ale skutečně morální být nemůže. Ve třicátých letech bylo členství v církvi obvyklé, co by to pak vypovídalo o morální úrovni společnosti a samotných pánů soudců... Občas jsem měla pocit, že čtu debatu na sociální síti ve společnosti, které se jinak velice snažím vyhýbat, občas to šlo číst jako velmi oddechová literatura. Je to cílení zčásti na předsudky, zčásti na emoce (soudničky bez detektivního pátrání přece přitahují pocitem přihlížení zločinu, navíc opravdovému, v tom má Weisel pravdu). Nevím, nakolik to autorka tak zamýšlela, spíš se snažila učinit knihu čtenářsky vstřícnou a přitažlivou a moje intelektuální přecitlivělost se zkrátka neshoduje s parametry cílové skupiny.“... celý text
— InaPražáková

Člověk je vinen Člověk je vinen

„Takové milé pohlazení po duši, i když na pozadí smutných historických událostí. I přesto dokázala autorka jemně a citlivě (a velmi čtivě) zpracovat. Nehledě na to, že povolání protagonistů a prostředí kaváren je mi blízké. Zhltnuto za dva dny.“... celý text
— Parwana

Přejít na knížky autora