Gordon Johnson
americká, 1951
Nové komentáře u autorových knih
Indiánský psi žerou fazole
„Vybrat tyhle fejetony z bezmála čtyř set, které autor napsal, jak se píše v úvodu, bylo určitě nelehké.
Není ale těžké je číst. Na druhou stranu působí docela smutně.“... celý text
— Janadvorackova
Indiánský psi žerou fazole
„„Ne každej Indián je šaman. Ne každej Indián je hledač vizí. A na druhý straně spektra: ne každej Indián chlastá, až je z něj imbecil.“ Tohle je sice autorův popis jistého filmu, ale vystihuje i poselství jeho knihy – fejetonů o všednodennosti indiánské rezervace Pala v jižní Kalifornii.
Autor v nich portrétuje svoji rodinu a předky, postavičky ostatních usedlíků z rezervace, ba dokonce – což mi udělalo radost – psy a strýcova bělouše. Načrtává také místa (poušť, zahrady katolické misie, jeskyni s piktogramy, ...) a zvyky (připomínání předků v potní chýši, Díos de los Muertos, přípravu salsy, tortill a žaludové kaše, indiánskou zásadu chodit všude pozdě, ...).
Knížky o Indiánech obvykle nečtu z toho paradoxního důvodu, že jsem vyrůstala obklopená indiánskými reáliemi a artefakty, příležitostně i živými Indiány. Přijdou mi zkrátka „normální“. Když jsem se ale začetla do fejetonů Gordona Johnsona, řada věcí, o nichž mluví, se mi vybavila ve vzpomínkách s takovou smyslovou ostrostí, že mě jeho knížka zaujala. Tykvová chřestidla, suché ptačí spáry, Indiáni nesoucí americkou vlajku v čele průvodu, potní chýše, kaše z mletých žaludů, Psí vojáci (druh indiánské policie), čelenky z per, pow-wow, zvířecí lebky, krmení koní v corralech (ohradách) – uvědomila jsem si nesamozřejmost toho, že to všechno znám na pohled a většinou i na omak. Autorův kmen Cupeňo se však liší od Indiánů Velkých plání (které zkoumá můj otec) řadou tradic. Například zpívá Ptačí písně, slaví „fiestu“, je katolický, přejal některé španělské zvyky, jí tortilly a vypráví si o malých mužících nebo nadpřirozených lidech s kopyty, kteří pronásledující chodce na osamělých silnicích.
Fejetony jsou psané nespisovně, místy slangem. Někdy bývají epické (příběh autorovy tety, která se jako dívenka směla podívat do bohatého bělošského domu), jindy lyrické (slavnosti na počest předků). Místy se v nich objevují půvabné obraty, třeba „vyždímat déšť“ nebo „kulatej měsíc, bílej jako sluncem vybělený dobytčí kosti…“. Ocenila bych více zmínek o katolické misii. Autor působí jako srdečný člověk, jenom jedna věc při čtení strhávala moji pozornost. Je poloviční běloch, vychovaný střídavě v rezervaci a ve městě, ale svoji bělošskou totožnost naprosto vytěsnil. Proč?“... celý text
— JulianaH.
Indiánský psi žerou fazole
„Tahle sbírka, nese s sebou lákavé poselství, někdy opravdu stačí málo a můžete psát. Autor Vás provede životem, strastmi a především přiblíží indiánský styl žití, myšlení atd. Naučí Vás jak dělat "tortilly" a naservíruje legendy, rozhodně stojí za přečtení. Fejetony jsou plus mínus tři stránky dlouhé, každý, takže přestávky na kafe jsou možné.“... celý text
— Skinwalker
Gordon Johnson - knihy
| 2006 |
 Indiánský psi žerou fazole |
Žánry autora
Literatura světová Fejetony, eseje
Štítky z knih
Johnson je 0x v oblíbených.