Franz Farga

1873 - 1950

Nové komentáře u autorových knih

Paganini Paganini

Místy trochu fantasmagorické. Např. zcela vážně míněný argument, že Paganini hrál umělý flažolet s doprovodem pizzicata levou rukou tak, že brnknutý tón vyhmátl palcem je mimo i pro člověka s Marfanovým syndromem. Při čtení je dobré si uvědomit, že od vydání knihy pokročil čas. Nyní již není pravdivé tvrzení autora (kniha vyšla poprvé v roce 1950), že po Paganinim se nenašel houslista, který by zahrál bezchybně na jednom koncertě všech jeho 24 capricí. Co je na knize výborné je to, že autor popírá v minulosti dosti často omílanou fámu (v současnosti již naštěstí jednoznačně překonanou), že Paganiniho skladby mají nízkou uměleckou úroveň. Bývala to výborná záminka pro technicky méně zdatné houslisty, aby Paganiniho skladby nehráli.... celý text
Legens


Paganini Paganini

Spolu s předchozí knížkou jsem si vzala dva životopisy Nicoly Paganiniho, u nás v knihovně měli tyto, jsou staršího data. Čteme, že Nicola Paganini byl excelentní houslista, jeho technická zručnost byla závratná. Dosáhl toho samozřejmě prací, ale i svou fyziognomickou zvláštnosti, měl extrémně dlouhé a pružné prsty, k tomu geniální paměť a nesmírně citlivý sluch. Takže žádné spolčení s ďáblem, které mu připisovala církev, a proto ho odmítala pohřbít do křesťanské půdy... Byl nenapodobitelný, improvizace byla jeho doménou, proto mnoho skladeb nebylo zapsáno, on sám tak nečinil. Jsou osobnosti v lidských dějinách, které v nás zůstávají napořád. Zůstalo po něm mnoho úžasných skladeb, na kterých stavěli další skladatelé své variace, namátkou třeba Lisztova Campanella (famózně ji hraje Lang Lang, možná předloktím). Vždy mě u knížek provází hudba, tentokráte to byl samozřejmě Nicola v podání Davida Garretta (The Devil´s Violinist). Doufám, že Vás okouzlí stejně jako mě.... celý text
esma