D. J. Heinrich
americká
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Ztracený meč
„Prostě stará dobrá hrdinská fantasy. Čtivé, napínavé, tempo akorát, nikde nedrhne. Jako oddychovka, pohádka pro velké - super.“
— Vevericka.eva
Pád magie
„Tohle už byl hodně těžký prů***, dokazující mi, že geniální první díl byl vážně jen náhoda a nebo že se na třetí pokračování pod názvem "Pád Magie" autor totálně vybodnul.
Je to neskutečný, nesouvislý blábol, propojený jen tím, že postavy přešlapují na místě, vzpomínají na děj prvního dílu, vzpomínají na postavy z prvního dílu a uvažují nad tím, jestli mají stát na místě, nebo jít někam dopředu (???).
"Děj" se soustřeďuje na boj proti abelátům. Nebo by alespoň měl. Poté, co protrpíte mnohostránkovou stať o tom, jak pan Střelec prohledává hrad napadený abeláty a pátrá po stopách, jak je porazit a přitom nic nenajde, ale napadne ho, že by proti nim mohla pomoci slaná voda, tak zjistíte, že k téhle volovině se již kniha nevrátí. Autor na ní buď zapomněl a nebo zjistil, že je to, co napsal, příšerná kravina, ale termín ho tlačil a musel tu volovinu dokončit.
Nevěřím ani na chvíli, že tohle někoho bavilo psát. Mnoho postav nelogicky pomře, spousta dějových linek z dílů minulých vyšumí do ztracena a v případě těch novějších nemá žádný význam a hlavně je to bez nápadu a bez chuti. To, co se tu tedy reálně děje, je abstraktní slátanina, plná nesmyslů a magických volovin bez hlavy a paty, plná nových postav, které nemají žádný smysl a těch starých, na které se nedostane a jejichž příběh vyšumí do prázdna stejně jako všechno, co zde někdy mělo nějaký potenciál.
U prvního dílu jsem se divil, jak je možné, že autor něčeho tak brilantního se ve světě Dungeons and Dragons blýskl jen třemi knihami. Teď už ten důvod znám. Pokud existuje aspoň nějaká spravedlnost, byl po téhle urážce lidského vkusu nadobro vyobcován z komunity.“... celý text
— Gordonlord
Dračí hrob
„Nastavovaná kaše, která dojíždí nejasné konce dějových linek prvního dílu ( i když ten to ani nepotřebuje) a docmrndává to, co se do prvotiny nevešlo. Děj už vázne a začíná se do něj vkrádat závan smrdutého větru, nesoucího sebou patos vaty. Závěrečné zůčtování s Verdillithem bylo nakonec velmi odfláknuté a pro člověka nadšeného skvěle vystavěným a vygradovaným prvním dílem, bylo rovněž dost hořkým zklamáním.
Na druhou stranu, pořád ještě to mělo děj - i když naprosto založený na událostech prvního dílu, těžící z postav a dějových linek prvního dílu a vlastně nepřinášející žádný svůj vlastní příběh a jenom dojídající zbytky z talíře, který po sobě již několikrát zmíněný první díl zanechal.
A stále je to napsané velmi jednoduchou, neskutečně čtivou a vždy přehlednou formou, v které se člověk při čtení nikdy neztratí ani nezadrhnea která je téměř geniální a srozumitelná. Tu musím vyzdvihnout nade vše.“... celý text
— Gordonlord
Ztracený meč
„Wow ! Nechce se mi věřit tomu, co jsem právě dočetl !
"Rytíř jde zabít draka". Tohle je základní a nosná dějová premisa knihy. Největší a nejzákladnější klišé fantasy literatury. Ale ruku na srdce - kolik knih, ve kterých je tohle zásadním dějovým nosníkem, jste opravdu četli ? Já maximálně dvě, tři. Tahle zápletka smrdí průšvihem a odfláknutou béčkovostí, kterou za chvíli zapomenete
.....nic není dál od pravdy !
Kniha je naprosto dokonalým derivátem všeho, co čtenář chce a očekává od žánru Sword and Sorcery a světa Dungeons and Dragons. Ta atmosférá krásných, devadesátkových klišé fantasy příběhů ála Forgotten Realms, Dragonlance, Dark Sun, nebo Mystara je zde přítomna ve vrchovaté míře a dostává spoustu věcí navíc !
Postavy! Ty si budu pamatovat už nadosmrti. Silné, nápadité a ikonické. Styl psaní! Neskutečně jasný, přehledný a perfektně čtivý ! Ani písmenko vaty, ani jediná věta zbytečného filosofování nebo zbytečností. Přesto se autorovi do knihy podařilo narvat tolik napětí, dojemných situací, kulervoucí akce a perfektně podaných klišé, které k tomuhle žánru ve zlatých devadesátých letech patřily! Navíc při čtení se nikdy nezamotáte ani neztratíte. Dokonalý a úhledný spisovatelský styl této knihy je skoro na nobelovku.
A konec knihy byl dojemný jako blázen. Další přidanou hodnotu tomu dávají detaily, kterými autor podtrhl sílu postav, příběhu i atmosféry tak, že stvořil ultimátní dílo klasické fantasy. Tady bylo všechno tak perfektní, že nedokážu najít slova, kterými bych to všechno správně vyjádřil, jak jsem z toho v laufu. Pokud jste fanoušci Dungeons and dragons, či Sword and Sorcery žánru, neváhejte ani vteřinu, tohle je skrytá bomba u které nechápu nepřítomnost byť jediného komentáře.
Pokud chcete Klišovitý fantasy příběh o rytíři, který jde zabít draka, tak tady máte zcela nejlepší, prvotřídní příklad, jak vypadá ve své ideální, dokonalé, s láskou psané, skvěle promyšlené a navíc na tento žánr netypicky prvotřídně kvalitní formě.“... celý text
— Gordonlord
D. J. Heinrich - knihy
| 1997 |
 Pád magie |
| 1997 | Ztracený meč |
| 1997 | Dračí hrob |
Žánry autora
Literatura světová Romány Fantasy
Štítky z knih
Heinrich je 0x v oblíbených.