Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

francouzská, 1732 - 1799

Populární knihy

Nové komentáře u autorových knih

Figarova svatba neboli Bláznivý den Figarova svatba neboli Bláznivý den

Překvapivě čtivé a poměrně malilinko nadstandardní komediální zápletka a průběh. No prostě určitě ve své oblasti nadprůměrné dílo. Lze doporučit. Těším se někdy na hudební operní zpracování.... celý text
Pawlisman


Lazebník Sevilský neboli Marná ostražitost Lazebník Sevilský neboli Marná ostražitost

Nebylo to špatné, ale myslím, že už jsem četla lepší dramata. Zvláštností tohohle díla je, že osoba, proti které kují pikle, si je vědoma toho, co se chystá, mám poměrně jasnou představu o tom, co se bude dít, ale přesto ji převezou. To se často nevidí. Nenapadá mě nic konkrétního, co bych vytkla. Nic vyloženě špatně na knize není, ale prostě člověka nenadchne. Možná mě trochu odradil a otrávil Umírněný list, který je v knize před samotným dramatem (má snad zastupovat předmluvu či co?). Přiznám se, že jsem ho nedočetla celý, protože je nudný a příšerně dlouhý (ne že bych měla co se týče čtení problémy s délkou, ale takhle dlouhý úvod se přece nemůže nikomu líbit!). Ale úmysl přečíst ho od začátku do konce tam byl, vážně.... celý text
JolanaC


Lazebník sevillský / Figarova svatba Lazebník sevillský / Figarova svatba

Až se mi chce napsat, kam se na Beaumarchaise v komedii hrabe nějaký Shakespeare... Dvě výborné, na sebe navzájem lehce navazující komediální divadelní hry s neuvěřitelně silných sociálním a společensky kritickým bičujícím nadhledem. Pravda, Figarova svatba je zbytečně dlouhá a ke konci již neuvěřitelně natahovaná tím nejkýčovitějším způsobem (zdá se, že alespoń v podobných dílech našli potulní cikáni své uplatnění - minimálně třetí divadelní hra, kde do děje zasáhli únosem dítěte, které pak překvapivě odkrývá své příbuzenské vztahy), ale já se bavil, smál a ušklíbal se beaumarchaisově odvaze tepat do žhavých témat nejen své doby (takřka feministická kritika v 18. století? No kdo by to byl řekl). Zastávám názor, že autor by své dílo neměl nikdy vysvětlovat nebo obhajovat, proto mi zpočátku vadily autorovy dlouhé úvodní předmluvové obhajoby a odpovědi na kritiku svých děl, ale nakonec jsem uznal, že z dlouhodobého a historického hlediska, přesně jak sám v jedné z nich naznačil, že nevysvětlí nic ve své době, ale přinesou spoustu zajímavého čtenářům po desítkách let. Takže nakonec jsem za ně byl rád, protože i v nich neopomenul pleskat rukavičkami po tvářích pokryteckých kritiků. Beaumarchais byl zřejmě zvláštní patron, s až kontroverzním smýšlením a vystupováním, který se neštítil jako jeden z prvních využívat negativní reklamy, kdy během hraní svých her, nechával v hledišti rozhazovat letáky se sebou samým psanými verši pomlouvajícími a zesměšňujícími jeho hru i jeho samotného, minimálně v těchto dvou hrách se ale vytáhl a dokázal napsat sice možná zápletkami tuctové, přesto zábavné, poutavé, strhující a kritické příběhy. Které jsem cítil potřebu neodkládat a dočíst, s nimiž jsem polemizoval, přikyvoval jim, pochvaloval si je. A to je velká radost, která se dnes již jen tak nezažije.... celý text
eraserhead