Pigface
přečtené 242
Selský baroko
2005,
Jiří Hájíček
Poprvé je vždy intenzívní. Přiznám se, sypu si popel na hlavu a vlastně se i divím, že Jiřího Hájíčka jsem knižně doposud jen míjel. Protože tady platí beze zbytku moje první věta. Selský baroko je útlá kniha s nenápadně silným příběhem o naší minulosti i přítomnosti a já přemýšlím, která z těch popsaných dob je temnější. Jestli ta v 50. letech minulého století, kdy se dělo spoustu bezpráví a křivých konstrukcí a kdy si lidé, do té doby vedle sebe v poklidu žijící vyřizovali své jedovaté osobní dluhy anebo ta dnešní, kdy se s tou dobou, ještě po více než 50 letech (ne)vyrovnáváme, (ne)děláme za ní tlusté čáry a (ne)odpouštíme si. Kniha je dokladem, že křivdy si sebou neseme celý život a kolikrát o tom ani nevíme a že křivdy si i dědíme. Krásně vystavěný příběh z jihočeského prostředí proplétá vlákna minulosti i současnosti do obrazu, který až mrazivě ukazuje, že se ani přes období několika lidských generací i několika politických systémů člověk nakonec nemění. A jestli ty tlusté čáry dělat, jestli odpouštět? S tím se už čtenář této knihy musí srovnat sám. Mých 100% za Selský baroko je možná trochu nekritických, možná jsem díky dávnému přátelství podjatej, ale ruka by mi musela upadnout, kdybych dal méně. Krásná kniha. Doporučuji a nemohu se dočkat dalšího setkání.... celý text
Prsatý muž a zloděj příběhů
2008,
Josef Formánek
Vzal jsi Formánka za špatnej konec, sdělil mi kamarád, když jsem si mu postěžoval, že se v tom ztrácím. A takový je můj dojem i po dočtení. Takový patchwork se jen tak nevidí, ehm nečte. S tím rozdílem, že patchwork je prvoplánově umění ze zbytků a u Prsatého muže si tím nejsem úplně jistý. U mně to bylo čtení ve znamení odchodů a vracení se. Pokaždé jsem se vrátil, protože mi nedalo, abych nevěděl, jak vlastně nakonec postavy dopadnou. A pořád se nemohu zbavit dojmu, že dílo je plné vláken, ale dohromady ani ten patchwork nedají. Ale abych jen nehaněl, kniha není úplně zlá, své jsem si tam našel a myslím si, že asijské vlákno by vydalo na samostatnou knihu. Jenže to už by asi nebyl Formánek. Tak jen doufám, že z příštího setkání s autorem budu mít pocit lepší... celý text
Zhubni
2012,
Richard Bachman (p)
Moje dobrá žena je diplomat. Tvrdou pravdu, která se mne může dotknout mi neřekne. Ona ji naznačí. Knihou. Jak jinak jsem si měl vysvětlit. když jsem další kousek od Stephena Kinga (zde již pod notoricky známým pseudonymem RB) našel pod stromečkem. Nicméně tak, jako Bill Haleck bych se k ideální váze dobrat nechtěl. Co je snem mentální anorektičky, je zde popsáno tak, jak to umí snad jen Král - se všemi projevy a důsledky. Příběh drsně pádí a odsekává kila z postavy hlavního hrdiny. A protože jsem si vzal název knihy a náznak mojí dobré ženy k srdci, zhubnul jsem také. Npotřeboval jsem k tomu ani kriminální delikt, ani stoletého cikána, natož italského mafiána. Ale Richard Bachman nezklamal.... celý text
Ostrov
1964,
Robert Merle
I když téměř 55 let staré dílo, je v současnosti až děsivě aktuální. Všechno se děje znovu a znovu. Civilizace jako taková je zřejmě nucena si projít opakovaně civilizačními, národostními i v současnosti tolik omýlanými genderovými střety nepoučena. Merle sleduje tyto jevy na skupince Angličanů (a Skotů) v protikladu s domorodými Tahiťany. Čtenář záhy zjistí, že tak, jak je příběh rozehrán, se nemůže logicky ubírat umetenou, rovnou cestičkou směrem ke šťastnému konci. Z kusých zpráv námořního důstojníka Jeho Veličenstva dokázal Merle vystavět silný příběh o tom, že pravda a láska to vždy měla setsakramentsky těžké a že musí projít nejedním až tragickým bodem než dospěje k hořkému (Pyrrhovo?) vítězství. Knihu, kterou jsem objevil díky Čtenářské výzvě mohu jen doporučit.... celý text
Na řece Zabu
1993,
Karel May
Na stará kolena se vracím k autorům mého dětství. Vstoupil jsem do téže řeky a nevadilo to ani trochu. Opět jsem měl v očích písek a trpěl pod slunečním úpalem. Opět jsem prožíval 4 příběhy Kara ben Nemsí z Alemánie a Hadži Halef Omara a stejně jako v dětství jsem byl napnutý, jak to celé dopadne. 4 povídky v knize Na řece Zabu nejsou asi vrcholem dobrodružného žánru, ale co jsem ocenil, byla autorova znalost reálií Středního východu a severní Afriky. Pokud chcete kratší, přímočaré a nekoplikované příběhy, máte je mít.... celý text
Pilíře země
2001,
Ken Follett
Na osudech několika postav je předložen obraz středověké Anglie. Příběh o tom, jak zdánlivě nevýznamné věci pohybují dějinami zemí a národů. O tom, jak i ve středověku vzdálenost byla realtivním pojmem. O tom, že také budovy mají svůj život a osud. O tom, že velké věci (v dobrém i zlém) začínají jen tak mimochodem a nenápadně. A také o božích mlýnech - někdy melou pomalu, jindy nestačíme sypat zrno. I když má kniha nadváhu, nechybí jí svěží rytmus a dynamika. Příběh je kompaktní a poutá čtenáře od první do posladní stránky. Pilíře země jsou pro mne pilíře historického románu!... celý text
Všemi dary obdarovaná
2016,
M.R. Carey (p)
Knihu jsem bral do ruky jako jednu z mnoha, se zvědavostí, co na ní všichni vidí. To jsem pochopil už po několika stránkách. Excelentně napsaná "roadstory"! Nic není v příběhu napsáno nudně, nic zbytečně. Mnohokrát použitý a možná i trochu devalvovaný námět je v knize podán čtivou a především uvěřitelnou formou až z něj nejednou zamrazí a vy si řeknete sakra proč by ne? Příběh se skládá rychle jak kostky z Lega. Když je stavebnice pohromadě, skoro jste smutní, že je hotovo. A to doslova.... celý text
