Pigface přečtené 242

Stíny 2018, Neil Gaiman

Otrávené duše 2017, Petr Švec

Darovanému koni na zuby nehleď, se traduje. Bylo ovšem přáním autora, abych se knize na zoubek podíval. Tak se i stalo. Co oceňuji: 1. Autor je odvážný, to bezesporu. Český horor je sice pole neorané, dobrých děl je méně než šafránu. Má ale obrovskou konkurenci v zahraničí. Tak obrovskou, že kdyby byla kniha vyloženě špatná, zapadla by velmi rychle. Takže to chce určitou dávku odvahy jít s knihou na trh. 2. Dílo Petra Švece si udrželo moji pozornost od prvního k poslednímu písmenku, čímž navazuji na bod 1, nezapadla. Čte se dobře. 3. Nemalou roli zde hraje fakt, že dílo je z českého prostředí, čtenář se velmi rychle orientuje, vlastnosti, charaktery a zmíněné prostředí mu nejsou cizí. Popsanou postavou by klidně mohl být jeho soused/sousedka. Ale: Dílo trpí určitou nevyvážeností. Vysvětlím: Vezměme si klubíčka a hoďme je ze schodů. Rozmotají se, zamotají se vzájemně, pěkně jedno přes druhé. Dávat dohromady bych to nechtěl. Podobně je na tom i tato kniha, jen si klubíčka nahradíme příběhy nebo dějovými linkami. Těch klubíček je strašně moc, bylo by lepší, kdyby nám takové tři až čtyři vůbec nevypadly. Naštěstí je jedno výraznější a jen tak se nezašmodrchá a i když se několikrát skoro ztratí, nakonec jeho konec zdárně najdeme. To je hlavní dějová osa. Chtělo by důsledněji pracovat s hlavní dějovou osou, nenechat jí válcovat zbytečnými odbočkami a dějovými pahýly, které odvádějí pozornost a kladou další, neméně zbytečné otázky. Všechna moje ALE beru to jako dětské nemoci autorovo tvorby, které pominou tím dříve, čím více bude psát, když se nenechá odradit neodbornými komentáři, jako je ten můj. Avšak autor právě podle mne chtěl znát názor zdola, vox populi, protože kniha je pro čtenáře, ne pro recenzenty. Osobně si myslím, že Otrávené duše není vůbec špatná prvotina, autorovi držím pěstí a jsem zvědavý kam se jeho tvorba posune.... celý text

Ostré konce 2018, Joe Abercrombie

Ostré čepele jsou bonbónek pro fanoušky fiktivního(?) světa Spojených království a nepodmanitelného Severu. Pro ně je to vítané opětovné setkání s hrdiny jeho příběhů - Gloktou, Curndenem, Shev, Bethodem a hlavně Kravavou devítkou. Kupodivu poslední, pro mně nejvýraznější postavě předešlých děl bylo v Ostrých koncích dopřáno nejméně prostoru. Ale není to na škodu. Příběhy Shev a Javre jsou to nejlepší, o čem se v povídkách píše. Pro mně nej byla jasně předposlední "Těžké časy, kam se podíváš". Bláznivá, dejme tomu road story jednoho předmětu z A do A. Ale to již prozrazuji. Prostě slovy klasika: trochu dobrodružný, trochu cestopisný, trochu erotický....a hlavně...hlavně neodcházet před koncem!!! :)... celý text

Z neznámého světa a další příběhy 2018, Erik Kriek

Já Lovecrafta nikdy nemusel. Zdlouhavé, málo dynamické, jen pomalu gradující povídky mně vždy dokázaly spolehlivě uspat než zaujmout. A tak jsem přivítal možnost vzít ho zkratkou. Komiks perem Erika Krieka a Lovercraft je pro mne optimální kombinace. Eriku Kriekovi se podařilo osobitým ztvárněním příběhů to, co Lovercraftovi ne - zaujmout mně a seznámit s částí tvorby otce hororu a sci-fi. Lovercraftova tvorba je depresívní, postavená na skepsi, že člověk je pouhou hříčkou, zrníčkem mezi mlýnskými kameny fantaskních a bizardních vesmírů a není v jeho silách to změnit, jen podvolit se. Kriekova kresba je smutně podmanivá a i když nezabíhá do detailu, povídkám sluší. Líbilo, doporučuji.... celý text

Mistr meče 2019, Xavier Dorison

Žádný velký přemýšlení se nekoná, stejně jako na přelomu středověku a novověku. Výživná, drsná jednohubka o staré křivdě a splaceném dluhu v době, kdy se měnily poměry v Evropě. Kdy Evropa jen neochotně opouštěla staré, do té doby stovky let neměnné pořádky. Změny často bolí a i osudy postav tohoto komiksu jsou plné bolesti. A také cti, protože ta jediná ti zbyde, když už nic jiného nemáš a záleží na tobě, jak s ní naložíš. Námět a příběh polapí, stejně tak i grafika. Líbilo, díky Vojto ;o)... celý text

Chlapec na mostě 2018, M.R. Carey (p)

Přečteno na mé poměry tak rychle, že jsem knihu ani nestačil zaškatulkovat do "Právě čtených". Druhá kniha od M.R. Careyho, kterou jsem četl. Oblíbenost autora u mně stoupá. O to víc, že námětem otřepaný příběh dokázal přetvořit v něco, co se čte samo a co není stejné jako desítky podobných knih. Militantně-vědecká "road-story" z jihu na sever a ze severu na jih a pak vlastně ještě jednou na sever si mně získala a vyvolávala trochu i mráz na zádech, protože i tak by se to mohlo stát, že jednou svět jak ho známe skončí. O dějové zvraty není nouze a příběh sám udrží čtenáře onlajn stejně lehce, jak snadno se přenáší nákaza. Hladovci, vetešáci a pak něco, co málokdo čekal...no a samozřejmě nejohroženější druh na Zemi - člověk. Rád doporučuji.... celý text

Krysař 2005, Viktor Dyk

Já se tady bezostyšně přiznám. Knize jsem se celý svůj život úspěšně vyhýbal. Nevědomě. K maturitě to po mně nikdo číst nechtěl, Dyka znám jen Vojtu a v knihovně jsem se policím s českou klasickou tvorbou vyhýbal jak čert kříže. Landův muzikál mně také nechal chladným. Moji první signální probudila až dcera, když se před časem o Krysaři zmínila jako o kultovní knize. Zbystřil jsem, ale po čase jiskra zájmu zase začala uhasínat. Až seznamy knih k letošní Knižní výzvě rozhodly! A když jsem si ještě všiml počtu stran.... Krásný příběh o lásce a vášni ale hlavně o pýše, lakomství, hněvu a lenosti... jen málo biblických hříchů zbývá. Co mi ještě určitě prospělo bylo, že jsem zaboha nepřišel na to, jak se u tohoto pdfka zvětší ve čtečce písmo. Takže slušný cvičení mých okohybných svalů... Pane Dyk, děkuji.... celý text

Šeptající země 2000, Gerald Durrell

Gerald Durrell je pro mne synonymum dobré zábavy a čtení o přírodě a krajinách, kam se zřejmě nikdy nepodívám. Příběhy z cest jsou navíc podány s velkou dávkou pro autora tak typického humoru a stránky rychle ubíhají, stejně jako cesty za zvířaty a poznáním dalekých krajin. Durrell mne ani Šeptající zemi nezklamal, jakkoliv za nejlepší dílo od něj považuji "Ptáci, zvířata a moji příbuzní" a "O mérodině a jiné zvířeně".... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Čekal jsem podle dosavadního hodnocení knihu čtivou a dynamickou. Nic z toho se nekonalo. Myslel jsem si, že dokážu číst cokoliv, ale postupně se čtení měnilo v masochistické utrpení s koncem v nedohlednu. Tak dlouho jsem asi knihu nikdy nečetl, tak dlouho, že i již dávno rozečtenou Krev Přemyslovců jsem odkládal ve snaze přijít na to v čem (a o čem) je Problém tři těles. Nepřišel jsem na to. 1. Vezměte průměrného čtenáře laického populárního a oblíbeného časopisu (třeba mně a ABC) a dejte mu za úkol přečíst třeba Science. Bude ztracen, umlácen neznámými pojmy až se v textu úplně ztratí a nakonec zjistí, že na otázku o čem to bylo nedokáže odpovědět. Tak nějak se cítím já. Fyzika mi na základce ani na střední většinou nevadila, studovat bych ji však nechtěl a psát o ní knihu? To prosím ne. 2. Předpokládám, že většina jmen postav z knihy jsou naprosto běžná čínská jména, asi něco jako Pepík Novák nebo Jana Svobodová (je to jen příklad, nehledejte v tom prosím nic osobního). Takže tato jména mi už někde po překročení počtu 3 splynula v jedno a nebyl jsem schopen po celou knihu poznat, o kom se právě píše. Našlo by se asi daleko více pro mne nepřekousnutelných překážek, ale nechci knihu úplně strhat, protože předpokládám, že spoustu čtenářů má inteligenční koeficient v těch správných částech Gaussovy křivky a koneckonců je to můj, zcela subjektivní pocit. Hádám, že pro absolventy matfyzu by to mohl být vhodný knižní dar a ti by si ho dali jako vítané osvěžení k čaji o páté. Ne tak pro mne. Děkuji za možnost seznámit se krátce s malou částí díla autora, jehož jméno jsem si ani nezapamatoval. Tento exkurz byl krátký, ale bohatě stačil. Půjdu si dát něco od Asimova nebo Bradburyho.... celý text

Svatokrádežná svatba 2019, Alejandro Jodorowsky

Vlna příběhů ve stylu Hry o trůny stále jede, proč se nesvézt. Brutalita a sex pěkně v barvách a názorně. Jak jsme u Jodorowskeho ostatně zvyklí a čekáme. Formát trochu nepohodlný (všichni hned vědí, co čtete), ale pro vyznění epických scén asi nezbytný. Příběh na mne uspěchaný, kresebně povedené. Asi bych si dílko nekoupil, knihovna je optimální řešení ;)... celý text

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Drsný spasitel 2007, Miroslav Žamboch

Poprvé s Žambochem a jsem rád, že jsem po něm sáhnul. Postapo řízlé kyberpunkem řízlým kdovíčím. První část až po Ostravu příběh odsýpá přesně podle mého gusta, v Ostravě jakoby to trochu přimrzalo :), ale finále je žhavé ažaž....až se mi synapse trochu připekly a já chvílema ztrácel nit. Je to tak ujetý, že by tomu slušel film, samozřejmě 18+... :)... celý text

Hustej nářez - komiks 2019, František Kotleta (p)

Násilí, sex, vulgarismy... Vše co jste čekali od Kotlety a Kilianové a báli jste se zeptat. Knihu jsem četl a celkem to bodlo, jinak bych mírně tápal. Povedený sešítek, dám si pozor na další.... celý text

Říjnový seznam 2015, Jeffery Deaver

Standardní, skoro konfekční krimi thriller, akorát jinak, než jsme si přáli. Čte se to dobře, hůř se v tom orientuje, obzvlášť když to čtete v epodobě. Ono listovat ve čtečce je poněkud nepohodlné, že. Nezvyklou formou to pan Deaver nezachránil, spíš korunoval průměr. Dostal jsem méně, než jsem čekal.... celý text

Kočka a myš 2000, James Patterson

Další dílko z košaté serie Jamese Pattersona, popisující osudy detektivního esa Alexe Crosse. Atraktivní zápletka seriových vrahů táhne, táhne, ale knihu sama neutáhne. Nevím, jestli Patterson záměrně volí jednoduchou, schematickou formu vyprávění a text je složen víceméně z jednoduchých, krátkých vět nebo je to dílo překladatele. Sázím na první možnost a je mi to líto, protože námět si zaslouží víc. Z knihy je cítit komerce, už jen z obliby dávat věcem značky, nejlépe zavedené a drahé. A především jsem nabyl dojmu, že Patterson je sám o sobě značka, asi i drahá a dobře šlapající firma. A na čtenáře se trochu zapomíná. Mnoha čtenářům styl sedí, já bych asi chtěl trochu víc.... celý text

Spartakus: Před námi boj 1993, Jarmila Loukotková

K dílu Jarmily Loukotkové jsem se vrátil velkým obloukem po dlouhých zhruba 30 letech. I po těch letech mohu s klidným svědomím říct, že není lepší český spisovatel historických románů. Jistě, od napsání jejich děl uplynula řada let a někomu může jejich jazyk připadat krkolomný, příliš košatý, archaický a jistě by se našla spousta dalších přirovnání, snažících se dnešního čtenáře jakoby odradit. Ale to co jednomu přijde jako zápor, já považuji za nedocenitelný klad. Protože všechny ty zdánlivé mínusy z díla nakonec dělají osobitý a nenapodobitelný literární styl Paní spisovatelky. Její styl bych poznal po prvních větách mezi všemi současnými romány i literárními rychlokvaškami, které si na dílo jen hrají a které snad ani nestojí za můj čas. Paní Jarmila Loukotková měla dar nesmírně barvité popisnosti a ta rozhodně neubírala jejímu dílu body. Naopak díky tomu má čtenář možnost být v době antického Říma a prožívat osudy hrdinů in natura. Římské dějiny jsou i pro současného čtenáře historických děl velmi atraktivní a autorka nám to znovu a znovu dokazuje, i když se už dnes na nás dívá z literárního nebe. Pro českého čtenáře má dílo paní Loukotové jedno obrovské plus, totiž nemuselo se překládat a nabízený příběh se ani částečně neztratil v překladu. Dílo je o nezkrotné touze po svobodě a spravedlnosti, o touze žít svůj vlastní život bez nutnosti někomu sloužit a někoho bavit na úkor bolesti a smutku jiných. Staví proti sobě přepychový, opulentní Řím, který je v románu představen v osobě Marka Licinia Krassa, bezohledného, nekompromisního kariéristy a utlačovanou, zbídačenou masu otroků, která nemá žádná práva a žádné vyhlídky na lepší budoucnost, vedenou gladiátorem Spartakem. Jeho sen o lepší, spravedlivé společnosti je nekompromisně válcován římskou hrabivostí, umocněnou extrémní obavou tehdejší římské společnosti ze ztráty zajetých pořádků a konzumních hodnot (ano, nabízí se jistá paralela se současností). Jsem rád, že i po letech na mně působí dílo Jarmily Loukotkové bohatě, živě a velmi autenticky.... celý text

Přechod 2010, Justin Cronin

Zjistil jsem, že miluju epické příběhy a čím více "postapo", tím lépe. Následující text může obsahovat spoilery a ti co o ně nestojí, přeskočte klidně k poslední větě mého krátkého příspěvku. To, co se v první třetině tváří jako konfekční thriller se náhle zvrtne a my se ocitáme v jiném čase a na úplně jiné Zemi, kde člověk nemá žádnou z bývalých jistot i hodnot. Justin Cronin ve svém objemném díle pak sleduje skupinu přeživších lidí po armádním experimentu, který se jaksi (ne)očekávaně vymkl. Vzniklo hutné, akcistíhajícíakci roudmuví, které bylo radost číst. Ano, příběh postrádal na několika málo místech logiku, něco zůstalo nevysvětlené, něco by v příběhu být vůbec nemuselo, ale je to Croninova volba a koneckonců i čtenářovo, jestli se špalkem prokouše nebo ho odloží. Já říkám, stalo to za to. A teď se půjdu mrknout, co s dobrou předlohou udělali filmaři špatně.... https://www.csfd.cz/film/586602-the-passage/619249-pilot/prehled/... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Harry Hole je civilní. Spousta čtenářů se v něm najde, protože má svoje slabé stránky, temné kouty, dělá chyby, místama víc padá než vstává. Snadno se s ním ztotožníme a asi proto mu fandíme. Není to úplně drsná škola jak ji znám, spíš taková severská odnož, v tomto případě v hodně jižním prostředí. Poměrně povedené vstupní dílko, s občasnými úlety (Birgit /volavka?) a tolik v současnosti módními anglickými vsuvkami, které nemusí každému sedět.... celý text

Krev elfů 1999, Andrzej Sapkowski

Hodně dlouho jsem kolem tohoto "Must read" díla chodil. Přesto, že je to považováno mnohými za klenot, za povinnost čtenáře fantasy, za žánrové zlato. Asi jsem podvědomě věděl, že mně to úplně nedostane... Ale ne, ne že by to bylo špatný. Spíš jsem to měl číst před 20 lety. Co se celému fenoménu nedá upřít je, že Sapkowski bravurně a detailně vykreslil svět Zaklínače a dá čtenáři, aby se s postavami ztotožnil a v jeho světě s nimi žil. U některých fantasy děl se mi stává, že skoro dokážu uvěřit - tady jsem to úplně nedokázal. Příběh je poměrně přímočarý, předvídatelný, psaný jednoduše... Ale abych férově zhodnotil kompletní ságu, budu muset dojít až k poslední větě a to mne čeká ještě dlouhá cesta, která se doufám bude jen zlepšovat.... celý text

Do vody 2017, Paula Hawkins

Nálepka Světový bestseller je záludná, ale funguje. Člověka to ale poučí, že ne všechno, co se dobře prodává, se také dobře čte. Chtěl jsem si "odpočinout" od svých zajetých žánrů a sáhl jsem Do vody. Plytký děj, neprokreslené postavy, kličkování v čase, nedořešené příběhové linky a vlastně i závěr... vlastně ani styl vyprávění z pohledu mnoha postav...působilo to na mně tak, že jsem dostal ke čtení polotovar, který jsem se snažil marně dovařit. Mix detektivky, thrilleru, mystiky a psychologie leckdy dá vzniknout výjimečnému románu, ale tady je to všechno nějak Na vodě. Knihu jsem nakonec dočetl jen proto, že "jsem došel tak daleko...."... celý text