Pigface
přečtené 242
Volání vlka
2020,
Anthony Ryan
Navázat na něco, co se zdálo být ukončeno a navíc to napsat tak, aby to nevypadalo jako čirá vypočítavost, je velmi ošemetné. Stín krkavce byla parádní jízda epické fantasy, trilogie mohla klidně se ctí skončit. Přesto zůstaly některé otázky nezodpovězené. Také by mi přišlo skoro nepatřičné, že by Vélin Al Sorna dožil svůj život klidně jako Pán Severní věže. A tak mi přišla právě načatá série Čepel krkavce vhod. Typický je jak Ryanův styl vyprávění, tak rychlé vtažení do děje. Popis toho, co se děje v poslední třetině je více než epické a více než barvité. Poslední třetina knihy je smršť. 560 stran mi proletělo ve čtečce a já se začal shánět po pokračování...budu muset být trpělivější, achjo...... celý text
Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili
2001,
Zdeněk Šmíd
Vrátil jsem se nejméně o 25 let zpět, kdy jsem Zdeňka Šmída neflákal a četl jeho knihy daleko častěji. Bubny Berberů jsem tehdy ještě číst nemohl, protože je ještě nenapsal. Splatil jsem tento dluh a zároveň jsem odškrtl další položku letošní Výzvy (aneb). Opět jsem se setkal s jeho hrdiny, které jsem znával z dob, co sjížděli řeky. Nechyběl Bongo, Sumec, Kenny, Lucie a další z vodácké party. Ti si k sobě přizvali další kamarády a dohromady tvořili pestrý tým na cestě Bílou příšerou (pro mně nepochopitelné, že autobus Karosa, ve kterém mi zásadně bylo blbě už po 2 km jízdy) po exotickém Maroku. Cestopisné vyprávění o expedici je svěží, velmi čtivé a především, což beru jako zásadní devizu Šmídovo děl - humorné. Tak se i příhody, při kterých určitě hrdinům nebylo do zpěvu, natož smíchu mění v něco, na co se po létech vzpomíná s úsměvem a se smíchem čte. Skupina kamarádů projede vším, co je v Maroku nutné vidět - velkými městy na pobřeží, chladným i horkým Atlasem i částí Sahary. S nadhledem jemu vlastním popisuje severoafrickou krajinu i přírodu a zvláště život, zvyky a kulturu běžných Arabů i Berberů. Na rozdíl od běžného návštěvníka-konzumenta, který za celý pobyt neopustí rekreační rezort, nás kniha doslova provleče leskem i bídou severozápadní Afriky a co především, ačkoliv je kniha napsána veskrze humorným tónem, z každé stránky na nás dýchá autorova úcta a velký respekt k tamnímu lidu a jeho kultuře. Vyprávění doplňují a čtenářovo povědomí rozšiřují krátké naučné boxy a slovníčky základních slov přímo v textu a stručné popisné shrnutí Maroka na závěr knihy. Maroko bych chtěl vidět a zažít. Díky vyprávění Zdeňka Šmída o to víc. A jak se znám, vrátil bych se bez ženy, ale s velbloudem.. :)... celý text
Vražedná tajemství a další příběhy
2016,
Neil Gaiman
Upřímně jsem čekal víc. Dostalo se mi 5x Gaimana, díky různým kresebným přístupům je každý trochu jiný. Dohromady, ani každý zvlášť příběhy nebavily ani na 60 %, některé byly...no, odfláknuté, některé mně přímo štvaly (přesto jsem je dočetl). Pokud to bylo míněno jako impuls pro čtenářovo fantazii, pak pardon. Přišlo mi to jako editorské vezení se na módní vlně zvané Gaiman. Bohužel, u mně jen průměr... celý text
Dobrý ročník
2006,
Peter Mayle
Dobrý ročník je jeden z mých oblíbených filmů. Bylo načase zjistit, jak se film drží předlohy a jak si kniha stojí vedle filmu. Nějakou dobu jsem se nemohl ztotožnit ani s hrdiny, ani s dějem. Dialogy i děj mi přišly takové nijaké, jednoduché, přímočaré, předvídatelné a místy i naivní. Asi to tak mělo být, když hrdinou je londýnský finančník, který stojí na důležité křižovatce a rozhoduje se co dál se životem. Žil jednoduše životem odrůstající měšťácké zlaté mládeže - práce, večírky, alkohol, ženy....vše je jednoduché, neodpovědné, povrchní, pomíjivé, až se objeví výzva, která se neodmítá. V tu chvíli kniha nabere úplně jiný směr, našel se nejen hrdina, ale mám dojem, že i autor. Londýn je zapomenut a středobodem je malé prosluněné, vínem vonící francouzské městečko, kde čas i život plyne úplně jinak. I když víno nepatří úplně mezi moje oblíbené nápoje, kolikrát jsem se přistihl, že dobré víno s ještě lepším sýrem mi zrovna chybí... Detektivní zápletka s padoušskou dvojicí byla v příběhu nějak navíc a ani si na ni z filmu nepamatuji. Ale to nevadí, zbylo pořád dost ke čtení i mojí spokojenosti.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Je až neskutečné, jak dlouho jsem knihu ignoroval. Dokonce jsem ji \\\"vyzkoušel\\\" na mé drahé polovičce, která jí přelouskla během několika dní se slovy: je to dobrý... A co myslíte? Je to vážně dobrý. Co dobrý, excelentní! Dlouho, vážně dlouho a jestli vůbec jsem nečetl detektivku s takovou chutí a geometricky vzrůstajícím zájmem. Tana French myslím dokonale popsala vyšetřování brutální vraždy dívky, nadějné baletky. Autorka mně dokonale jako čtenáře mátla a já podezříval skutečně každého, kdo se třeba jen náhodou dějem mihnul. Proměny naděje v beznaděj, chytání se absurdních stop, spousta slepých uliček, ale i občasná světýlka ve tmách, to všechno je odměřováno a podáváno čtenáři v přesně odměřených dávkách. Postavy jsou uvěřitelné, normální lidské charaktery se svými klady i chybami, s jejich jednáním se člověk snadno ztotožní. I přes detailnost děje, je kniha čtivá. Tak jak přečtené stránky přibývaly, pomalu a neodvratně se přede mnou odkrývalo čisté, krystalické zlo. Posledních sto stránek jsem nebyl čtenářem, ale přímým účastníkem vyšetřování. Nedostal jsem všechny odpovědi. Některé bych považoval i za zásadní. Ale je to nakonec dobře. Mysterium, kterého se příběh několikrát dotkne zůstává mysteriem, možná proto, aby odhalilo svoji podstatu někdy jindy a někde jinde. Ale třeba se odpovědi nikdy nedočkám, koneckonců v tom nebudu sám. Nakonec alespoň jedna (neúprosná a smutná) pravda: Obeť (vraždy) je člověk, kterého nikdy nepoznáte...... celý text
Růženky
2018,
Stephen King
O tom, že Stephen King je moje srdcovka není nutný pochybovat. Je a basta. Proto jsem v následujícím komentáři podjatý. Přiznávám to a rád. Teď k věci. Co mne u jeho románů fascinuje je způsob, jak dokáže namontovat nadpřirozeno do reálného života. Jako tu nejprostší věc na světě. Jako by tam vždycky byla. Čtenář návnadu zbaští i s navijákem a považuje nadpřirozeno za neodmyslitelnou součást příběhu a nepozastavuje se nad něčím, co nemůže být, co jeho pragmatická mysl jindy odmítá přijmout. Nejinak tomu bylo i v příběhu Růženek. Rozmáchlý popis prostředí i postav nevadí, protože je popsán s lehkostí autorovi vlastní. Děj nenudí, od prvních kapitol nasadí tempo rozjetého japonského rychlíku a není tu zbytečných kolejí nebo zastávek. Růženky jsou rozhodně nejgenderovatější Kingovo (Kingovic, abych nezapomněl na synátora) dílo a je pozoruhodné, jak se chlapi při psaní dokázali vcítit do duše ženské poloviny lidstva a jak trefně vystihli, že chlapi jsou z Marsu a ženy z Venuše. V několika větách jsem poznal i svoje chlapské (zlo)zvyky (aby bylo jasný - je to o tom prádle, povalující se občas různě po bytě, nic víc v tom nehledejte...myslím). Zlo může mít nepočítaně podob, v Růženkách krystalizuje rychle a nekompromisně, požírá okolí a prostupuje vším a všemi. Je to pak ta hezčí polovina lidstva, která vrací svět do správných(?) kolejí. Neboť války se mohou vést kvůli ženám, ale vedou je muži. Je to poněkud zjednodušené, ale v drtivé většině platné. Já byl s knihou spokojen a díky hektičnosti předešlého období jsem nestihl Růženky zaplést do loňské knižní výzvy. Proto jsem je v nouzi zařadil do únikového 20. tématu Výzvy letošní :)... celý text
Indiánské léto / El Gaucho
2019,
Milo Manara
Co číst jiného na Silvestra, než Milo Manaru, že... K dílku jako takovému se nutně musí přistupovat s vědomím, že víme, do čeho se pouštíme. Je to prostě Manara. Trochu dobrodružný, trochu historický, trochu (víc) erotický....jen ten konec nějak vyšumí. Dva příběhy zpoza velké louže, každý z opačné strany rovníku. Je dobře, že se Manara snaží o víc, než prvoplánová odhalená těla. Úplně to nevyšlo (a asi je to dobře), ale snaha se cení. Já dostal co jsem čekal a protože jsem nečekal víc, jsem spokojen.... celý text
Mjöllni
2019,
Olivier Peru
Graficky dokonalé. Perfektní kresba, na velkoformát jsem si zvykl velmi rychle. Poněkud jiný pohled na severské mýty. Rodinka severských bohů je opět pohromadě, jen jinak, než je známe (třeba pokroucené a pocukrované od Marvela), ale Loki je pořád čistokrevný bídák. A trpaslík? Ten bude vždycky jen trpaslík, i když vyleze na horu....anebo...?... celý text
Dobyvačné armády
2019,
Jean-Claude Gal
Porce militantní fantasy z doby, kdy se světu vládlo železem a platilo krví (ostatně stejně jako dnes). Perfektní detailní kresba a poutavé příběhy jsou jasnou devizou velkoformátového komiksu. Třešničkou na dortu je černobílá koncovka, která se mně osobně líbila asi nejvíc a to Jak příběhem, tak poselstvím či ponaučením.... celý text