iluliacross - Přečtené (326)



Vše, co jsme si nikdy neřekli
květen - červen 2017
Vše, co jsme si nikdy neřekli 2016, C. Ng


Kluk z kostek
březen - květen 2017
Kluk z kostek 2017, S. Keith


Sochař
? - duben 2017
Sochař 2016, S. McCloud


Město smutku a radosti
duben 2017 (06.-10.)
Město smutku a radosti 2010, M. Waltari


Všechny malé zázraky
duben 2017 (04.-06.)
Všechny malé zázraky 2015, J. Niven


Dopis pro mou ženu
? - duben 2017
Dopis pro mou ženu 2016, P. Saarikoski


Mlýn na mumie
březen 2017 (22.-26.)
Mlýn na mumie 2014, P. Stančík


Kečupová mračna
? - březen 2017
Kečupová mračna 2015, A. Pitcher


Sophiina volba
? - březen 2017
Sophiina volba 2005, W. Styron


Postel, hospoda, kostel
únor - březen 2017
Postel, hospoda, kostel 2016, Z. Czendlik


Poprask v sýrové uličce
březen 2017 (01.-02.)
Poprask v sýrové uličce 2016, R. Fulghum


Antropologie
? - únor 2017
Antropologie 2014, D. Rhodes


Všechno nebo nic
? - únor 2017
Všechno nebo nic 2010, E. Urbaníková


Tracyho tygr
? - únor 2017
Tracyho tygr 1995, W. Saroyan

Grey
? - únor 2017
Grey 2016, E. L. James


Láska v Londýně
leden - únor 2017
Láska v Londýně 2008, I. Pekárková


Intimita
leden 2017 (19.-21.)
Intimita 2015, B. Baronová

Velice zajímavé dílo. Po všech stranách. Uvědomila jsem si ohromnou spoustu věcí, otevřelo mi to oči, ukázalo pravdu. Je to kniha o tom krásném i ošklivém, co život přináší. O pravdě, chybách, osudu, síle, stínech. Nic kýčovitého. Naopak, velmi realistické, bolestivé, ale pravdivé. Kniha jde na dřeň. Jednoznačně doporučuji. Magnesii Literu si zaslouží.


Povídání o Pejskovi a Kočičce
prosinec 2016 (23.-27.)
Povídání o Pejskovi a Kočičce 1956, J. Čapek


Sandman: Předehra
prosinec 2016 (12.-23.)
Sandman: Předehra 2016, N. Gaiman

Co se příběhu týče, za mě jeden z nejslabších. Nejsem si jistá, jestli byl dobrý nápad vydávat "Předehru" jako poslední díl celé té famózní série.. Spousta lidí to podle mě bude brát jako první díl a při tom tohle není první díl v žádném případě. Spíše takový spojník mezi všemi Sandmany. Kdybych si Předehru přečetla jako první, byla bych asi úplně zmatená. Ale protože jsem velký fanoušek, který už postavu pána snů a jeho sourozenců zná, brala jsem to jako takové nostalgické ukončení něčeho krásného. Pět hvězdiček dává hlavně kvůli ilustracím, které byly snad nejkrásnější ze všech Sandmanů dohromady. Úžasná barevnost, propracovanost, veliký přesah a nádherná precizní práce. Předehru doporučuji číst jako úplně poslední. Pro mě to bylo takové menší rozloučení, zároveň i impulz k tomu přečíst si tenhle geniální komiks znovu.


Hlad
prosinec 2016 (06.-14.)
Hlad 1959, K. Hamsun

Tohle je kniha, kterou je třeba číst tak trochu jinak. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu něco velice podobného Zločinu a trestu. Něco mi říkalo, že Hlad je úžasný realistický román, zároveň mi tam něco nesedělo. Tohle není tak úplně realistické dílo. Knut totiž hodně předběhl svou dobu. Nicméně Hlad je netradiční román, který jistě osloví i dnešní čtenáře. Pro hlubší zážitek z četby doporučuji půl dne nejíst :D. Velice čtivé a poutavé, u nejnovějšího vydání doporučuji přečíst i doslov, velmi zajímavé!


Do tmy
prosinec 2016 (01.-06.)
Do tmy 2015, A. Bolavá (pseudonym)

Za mě dokonalé čtivo. Hlavní hrdinka tak reálná, až mi naskakovala husí kůže. Kniha nabouchaná barevnými popisy, provoněná sušenými bylinkami, přecpaná emocemi. Co mi z knihy navždy utkví v hlavě, jak síla hlavní postavy, její nedostatky a skrytá nedoceněná krása, která byla v knize vykreslena brilantně. Chápala jsem tu ženu tak moc, až jsem jí chtěla podat pomocnou ruku. Líbilo se mi, jak nebylo vše v knize servírováno přímo. Ba právě naopak, člověk se musel probírat spletitými metaforami, aby rozklíčoval základní děj. Autorčin styl mi náramně sedl. Magnesii si zaslouží. Knihu mohu doporučit :-).


Dcera
listopad 2016 (17.-25.)
Dcera 2016, K. Cass


První
? - listopad 2016
První 2015, K. Cass


Elita
? - listopad 2016
Elita 2015, K. Cass

Na podobné knihy se cítím být velká a po celou dobu čtení jsem se za knihu tak trošku styděla. Protože literárně se rozhodně nepohybujeme vysoko. Předvídatelné, trapné, průhledné,... ALE! velmi čtivé. To této sérii prostě nemůžete odpárat. A víte co? Chtěla jsem si číst o princeznách a o princích a o královně a prostě jsem na to měla chuť. A protože jsem holka a protože mě to bavilo, hodnotím velkým počtem hvězdiček. Při čtení jsem si odpočinula. Neřešila jsem nic hlubokého, zabavila jsem se. Oddechovka pro holky, co se chtějí zase číst o princeznách.


Život je jinde
srpen 2016 (26.-31.)
Život je jinde 1979, M. Kundera


Maličkost
srpen 2016 (22.-31.)
Maličkost 2015, M. Baňková

Přiznám se, po knize jsem sáhla kvůli nakladatelství a obálce. Knihy od Arga mám moc ráda a jejich obálky jsou jedinečně krásné. Co se vnitřku týče - bylo to už horší. Čtivé, jednoduché věty, celkem slušné ilustrace (mám ráda, když si autor sám knihy ilustruje), příběh trochu banálnější, místy málo uvěřitelný (což by mi nevadilo, ale bylo to vsazeno do reálného prostředí, k tomu mám ráda reálnější děj). Líbilo se mi chování postav, byly mi sympatické. Jak píše většina čtenářů, konec byl už malinko na sílu, takové přitažené za vlasy, tu knihu to trochu shodilo. Co se vědeckých informací týče, jsou tak na úrovni gymnaziální biologie, nic převratného. Nemám srovnání s jinými knihami, bylo zajímavé nahlédnout do hlavy vědci, ale obávám se, že to takhle doopravdy není. Ano, asi přemýšlí nad molekulami při snídani nebo nad složením lidského těla servírky, ale že by měli halucinace v podobě dvojšroubovice DNA? Zpočátku dobrá kniha, ke konci zklamání...


Milenci na jednu noc
? - srpen 2016
Milenci na jednu noc 2001, I. Klíma

Mrzí mě, že je kniha tolik haněná. Podle mě je je to geniální dílo. A že Klíma píše trochu mezi řádky, je jedině dobře. Milostných povídek máme dnes spousty, ale málo které jsou takhle literárně kvalitní. Jazyk byl krásný, místy lyrický, což já mám osobně velmi ráda. A probudilo to ve mně emoce. Kniha, která ve mně vzbudí emoce, je dobrá kniha. Dávám plný počet, i když se jedná útlou knihu, dá vám toho dost. Pokud ovšem chcete... :-)


Jeden den
srpen 2016 (12.-17.)
Jeden den 2014, D. Nicholls

Úžasný román. Já to říkám pořád, že chlapi ví, jak napsat dobrý román o lásce. Této knize nechybělo absolutně nic. Bylo to milé, vtipné, dynamické, inteligentní, čtivé. Co víc si přát. Snad ještě nikdy jsem nečetla tak perfektně podaný zamilovaný příběh. Žádný cukřík, ale naprosto reálné, normálně smýšlející postavy, které jste si buď zamilovali, nebo je nenáviděli. Kniha ve mně vzbudila emoce, přemýšlela jsem o ní dlouho po přečtení. Je v ní spousta krásných myšlenek, ale žádná hrouda másla, naopak, lehké čtení, které občas zhořkne, ale tak to má být.


Síla vzdoru
? - srpen 2016
Síla vzdoru 2011, S. Collins

Hodnocena jako nejslabší, dle mého srovnatelná s prvním dílem. Líbilo se mi to politické pozadí, dynamický závěr, akce. Bylo tam pár slabších momentů, ale mě čtení bavilo, to je důvod, proč hodnotíme 5 *. Líbily se mi ty drobné narážky na politické extrémy. První díl byl nepřekonatelný, ale ten poslední byl skvělým závěrem pro celou sérii.


Vražedná pomsta
? - srpen 2016
Vražedná pomsta 2010, S. Collins

Ano, souhlasím, bylo to slabší než první. Plánuji sice číst i poslední díl, ale to jediné, co mě žene, je zvědavost, jak to celé skončí. Jinak mám pocit, že kvalitativně ty knihy klesají dolů. Nevím proč. Možná si dala autorka s druhým dílem méně práce? Měla do detailu promyšlený první díl a zbytek šila horkou jehlou? Netuším, kde je zakopán pes, ale druhému dílu zkrátka něco chybělo. Snad propracovanost. První díl byl brilantní, Vražedná pomsta už má pár hluchých míst, celé se to tak nějak táhne a očekávaný (nebo neočekávaný?) zvrat přichází až v poslední třetině knihy. Což mi tolik nevadilo, kdyby to bylo dotažené do konce. Co mi leze na nervy, jsou postavy typu šváb - přežijí absolutně všechno a za každých okolností. Takže se obávám, že autorka čtenářům svou hlavní hrdinku akorát znechutí. I tak hodnotím 4 hvězdami, protože do toho příběhu jsem se svým způsobem zamilovala a jsem plná čekávání, jak to půjde dál.


Aréna smrti
09. srpen 2016
Aréna smrti 2010, S. Collins

Vůbec nevyhledávám podobné knihy a vlastně ani nevím, proč jsem se dala do čtení. Nevím, co mě k tomu vedlo. Ale byla to jízda. Byla tam akce, tempo, napětí, postavy nebyly bezcharakterní, jak tomu v případě toho žánru občas bývá, ale naopak, velice sympatické. Celá myšlenka toho příběhu mi nebyla tak sympatická, ale provedení se mi moc líbilo. Je to psáno velice čtivě, dostáváte se tomu pod kůži už na prvních stránkách a všechno se to s vámi veze hned od začátku - nemůžete se odtrhnout. Absolutně nechápu, co se to s mnou děje. Sci-fi ani fantasy nevyhledávám. Ale jsem ráda, že když už jsem na to dostala chuť, sáhla jsem po špičce, které propadl celý svět. Do dalších dílů se vrhám bezhlavě a po hlavě.


Jeden plus jeden
? - červenec 2016
Jeden plus jeden 2015, J. Moyes

Sice byl příběh dosti průhledný, plný romantického klišé, sice vám je už od začátku jasné jak to skončí, ale nemůžete se odtrhnout. Mám moc ráda autorčin styl, tu čtivost, tempo, svižnost, čerstvost. Je to lehké čtení, které pohladí pod duši. Nemusíte toho mnoho řešit, stačí se ponořit do příběhu, který teče jako řeka a náhle si uvědomíte, že nevnímáte realitu. A to jsem od této knihy očekávala. Sžiji se na pár dní s postavami, ponořím se do příběhu a vychutnám si to. Postavy nejsou ploché, mají charakter a tvář, která vám sice může připadat ohraná, ale v jejích knihách to prostě funguje. Nevadí mi ty klišé a občasná naivita. Měla jsem na její knihu chuť. Sice ji nepovažuj za její nejlepší, přesto jsem si čtení užila. A o to mi šlo.


Program pro přeživší
červenec 2016 (27.-30.)
Program pro přeživší 2008, C. Palahniuk

Šílené, absurdní, stejně jako všechny jeho knihy. Sice musím Palahniuka číst s jistým rozestupem, ale jeho díla mám prostě ráda. Ta schovaná kritika, ten skrytý výsměch, ta prostá radost z hloupých omezených lidí, kterým stačí vidět jen fasádu a co je hlouběji je nezajímá. Líbilo se mi to číslování pozadu, líbila se mi ta myšlenka člověka jako figurky, líbilo se mi konzumní náboženství - podepisování biblí obzvlášť :D. Sice za mě budou prostě Strašidla na vrcholu mého palahniukovského žebříčku, ale Program pro přeživší můžu také směle doporučit. Já jsem se nenudila :-).


Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky
? - červenec 2016
Velitelem v Osvětimi : autobiografické zápisky 2006, R. Höss

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
červenec 2016 (23.-28.)
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, J. Jonasson

Není to úplně můj styl. Největším plusem pro mě byla originalita. Nic podobného jsem v životě ještě nečetla. Kniha je plná šíleností, bláznivých paradoxů a úsměvných scének, které dokazují autorovu představivost. Nevím, jestli mám jiný smysl pro humor nebo jsem nebyla v tom správném rozpoložení, ale kniha mi nepřišla bůhví jak vtipná. Ano, byla takový svěží a svižná, ale rozhodně jsem se u čtení nechytala smíchy za břicho, jak popisuje spousta nadšených čtenářů. Pár úsměvných momentů tam bylo, to nepopírám, ale to je z mé strany asi tak vše. Přes to všechno to byla velice čtivá kniha, kterou jsem přelouskala s chutí za pár dní a nad jejím příběhem jsem se zabavila. Nebudu nejspíš horlivý nadšenec Jonassových knih, ale rozhodně nebudu odpůrce.


Město dívek
? - červenec 2016
Město dívek 2006, P. Scanlan

Nemůžu si pomoct, ale kniha na mě působila velmi trapně, chvílemi jsem si říkala, že povrchnější knihu jsem snad nečetla. Podobné romány jsem hltala v 15 letech, teď mi to přišlo jako ztráta času. Postavy jsou ploché, bez hlubší psychologie, proplouvají již nalinkovaným životem jak igelitky v moři. Jazyk je nenáročný, opakují se dost často ty stejné fráze a slovní obraty, což knihu dost sráží. Hlavní hrdinky mě rozčilovaly svým chováním. Dalo se velmi lehce předpokládat, jak příběhy dopadnou. Holky, nenechte si mazat med kolem pusy, takhle to v životě nechodí. Zapomenout na tragédii během jednoho týdne? Zhubnout a stát se nejbohatší ženou Evropy? Navrátit se do blahobytu díky lásce k priserne bohatému muži, co náhodou není ženatý? Ne ne ne. Knihu jsem četla, protože mi na dovolené zůstala jako poslední a jsem ráda, že to nebyla jediná kniha, kterou jsem si vezla. Dle mého jsou daleko propracovanější a kvalitnější ženské romány.


Klam
červenec 2016 (15.-23.)
Klam 2016, P. Roth

Mě Klam prostě moc nenadchl. Ano, ráda čtu neotřelé knihy psané různými styly, ale po chvíli mě ty dialogy trochu štvaly a do dočtení jsem se trochu tlačila. Mám psychologii v literatuře moc ráda, rozebírání nejniternějších pocitů, to je moje. Ale tohle na mě chvílemi působilo jako takové plkání o ničem. Intelektuální řeči se slévaly do intimních momentů a s tím vším se tak nějak praly životní příběhy různých milenek, které mi vlastně ani nedávaly smysl. Pro někoho bude tahle kniha delikatesa, já jsem se v tom moc nenašla. Škoda.


Ztráty a nálezy
červenec 2016 (15.-22.)
Ztráty a nálezy 2015, B. Davis

Mně byla kniha moc sympatická, mám podobně laděné knížky docela ráda. Sice to s nimi nesmíte přehnat, ale jinak jsou takovým malým pohlazením po duši. Zlato od Rhodese doporučuji víc, ale i Ztráty a nálezy jsou fajn kniha, taková odpočinková k vodě. Velice sympatická mi byla postava Karla, naopak malá Millie mi chvílemi šla na nervy. Postavy ale měly minulost, byly plastické, což jsem ocenila. Čtení mě bavilo, je plná zajímavých myšlenek, které Vás buď jednou napadly, nebo jsou pro Vás nové.


Muž, který sázel stromy
? - červenec 2016
Muž, který sázel stromy 2006, J. Giono

Za mě milý příběh, který spoustu lidí jistě chytne za srdce. Pro mě asi až příliš krátký, brala bych něco o fousek delšího, ale své poselství ta kniha nese, to nepopírám. Kdyby každý z nás za život zasadil alespoň jeden 1 strom, možná by se nám tu hned lépe žilo...


Pianistka
? - červenec 2016
Pianistka 2004, E. Jelinek

Přiznávám, není to lehké čtení. V celé knize najde snad jednu jedinou přímou řeč, jinak jsou to litanie a litanie, nekonečné odstavce nepřímé řeči a sáhodlouhých popisů. Přes to všechno jsem knihu přečetla. Brala jsem to jako výzvu, cítila bych se jako slaboch, co nedá šanci knize, která má docela zajímavou zápletku. Dala jsem jí šanci. A nelituji. Ten jazyk byl velice autentický, žádné kafíčko, žádné lážo plážo, naopak. Jazyk ostrý jako žiletky a ledový jak prosincová vánice, těžká přirovnání, chvílemi smrště plné zvláštních obrazů a výjevů. Čpěl z toho chladný odstup. Chvílemi jsem příběh neměla za co uchopit, ale vždycky se vynořil nějaký ledovec, který ukázal směr, a tak jsem se knihou nakonec prokousala. Už ji asi nebudu nikdy číst, stačilo mi to jednou, ale jsem ráda, že jsem dala nejprve šanci knize a až poté se chystám na film. Byl to velice zajímavý příběh, který nastavoval zrcadlo. Je otázkou, jestli lidé, kterým bylo zrcadlo nastavováno pochopí, že se do něj mají podívat.


1 2 3 4 5 6 7 >