grimik
přečtené 184
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Jako malý kluk jsem toužil po hromadě fantasy knih, ale kromě Hobita nic nebylo. Tak si dětské sny plním teď a kupuji si fantasy knížky, i když už je ani nečtu. Jsou moc jednoduché, prostě YA a vesměs mě moc nebaví. Takže i když mám celou sérii Naslouchače v knihovně v její papírové podobě, dávám to jako audioknihu při cestách autem. Naslouchač celkem překvapil, zejména tím, že jde o počin české autorky. Ta vyměnila tvorbu vlastního, konzistentního světa za zasazení děje do postapo budoucnosti naší Země a tak má základ položen sám od sebe. Poslouchalo se to dobře, ale zas taková perla to podle mne není. Třeba charaktery postav jsou vykreslovány totálně povrchně. Nevím, zda mám být rád za onen odkaz na Djatlovovu výpravu a její tradiční "mysteriózní" výklad až démonizaci a u audioknihy mi úplně nesedí hlas Jitky Ježkové. Ale jinak hodně dobrý počin a zajímavě naroubované, čisté fantasy na dějiny. Ural, coby dělící čára světa mi navíc v kontextu současného světového dění přijde jako trefně zvolené místo pro "novou hranici", ach ta ironie. :)... celý text
Na západní frontě klid
1967,
Erich Maria Remarque (p)
Nejsugestivnější výpověď ze zákopů Velké války, jakou si lze představit. Plná myšlenek a slov, které je třeba si stále připomínat. Úžasné literární dílo.
Sběratel mušlí
2016,
Anthony Doerr
Já povídkám zkrátka na chuť nikdy nepřijdu. Ani když jsou od Doerra. Jsou často moc krátké, nedostatečně jsem pohlcen dějem a už je konec, čtenář bývá rovnou vržen do situací a dějů a je často jen minimálně seznámen z čeho vyvstanuly, postavy vesměs jen povrchně predstaveny....atd. atd., zkrátka povídky. Ve Sběrateli mušlí jsou některé lepší, jiné horší a jen jedna byla vážně skvělá (Správce)...a ze všeho nejvíc jí ublížilo, že jde pouze o povídku. Jak jinak.... celý text
Platforma
2008,
Michel Houellebecq
Poslední část to hodně zachránila. Do té doby jsem neměl ucelenou představu, jak může skončit nikam nespějící bl...., eh, totiž kniha.
Karlovarská panoramata
2016,
Zdeněk Halámek
Soubor panoramatických fotografií Karlových Varů. Mnohé pohledy jsou opravdu působivé.
Vlčí štěstí
2022,
Paolo Cognetti
Obvykle mívám v knihách potřebu mnohem složitějšího děje, mnohem hlubšího rozboru postav a detailnějších popisů prostředí, možnost obelstít svůj mozek a na nekolik dní mu kromě reality naservírovat i komplexní svět za obálkou knihy. Proto třeba nemám rád povídky, kde neni prostor se čemukoliv déle věnovat. Ale musím souhlasit s mnoha zdejšími komentáři, také mě překvapuje, jak Cognetti ve Vlčím štěstí dokázal udržet, na pouhých stopadesáti stranách, mou pozornost a pocit naplnění z knihy se svým úsporným způsobem vyprávění, minimem děje, bez potřeby obhajovat motivace postav a vůbec je hlouběji představovat. Všechno to funguje, působí a je fajn a Cognettimu se i takto jednoduše podařilo sdělit vše, co je podstatou knihy a vlastně je tomu i takto zvolená forma přímo blízká. Přesto mi větší délka knihy poněkud chybí. Mít po čtyřech hodinách dočteno - uff, zvolil jsem však Vlčí štěstí jako odlehčení mezi dvěmi hodně emocionálně těžkými knihami a byla to trefa do černého, v tomto smyslu zapůsobila skvěle.... celý text
Malý život
2017,
Hanya Yanagihara
Co se zprvu jeví jako generační příběh party mladých lidí, žijících život někdy naivně lehkovážný, jindy intelektuální, někdy bezcílný, jindy ustaraný, se rychle mění v silně emocionální drama. které si rozhodně nebere servítky. Autorka se s nesmírnou komplexností věnuje charakterům postav. Vykresluje je do takové hloubky, že už po nějakých 200 stranách jsem měl pocit, jako bych hlavní postavy znal mnohem více než by bylo za pár dnů čtení možné. Jako bych s nimi opravdu dlouhá léta žil a poznával je. Každý den, kdy jsem šel pokračovat ve čtení, jako bych šel číst o někom, koho dobře znám a projevovalo se to i při čtení, kdy jsem dopředu znal reakci postav na probíhající situace. Nicméně příběh se točí zejména kolem Judea. Postupné nahlížení pod křehkou skořápku Judeovi osobnosti, na jeho, životem se zmítající a na cáry roztrhanou duši, mi způsobovalo mé vlastní vnitřní bolení. Hluboké bolení z pocitu marnosti, vnitřní potřebě mu pomoct a směřovat děj tak, jak by se podle mě samotného hodilo, aby byl pozitivně ovlivněn vývoj. Opravdu silné! Bohužel, kniha má pro mne i pár slabých stránek. Nejvíce ze všeho mi vadila až absurdní míra stále stejného, monotématického utrpení, kterým si Jude musel ve svém životě projít. Retrospektivní pohledy do jeho života vypadaly, jakoby byl svět kompletně plný jen pedofilních homosexuálů. Sehnat jich po maloměstských motelech, kudy byl několik let vláčen, doslova několik tisíc. Sehnat je opravdu na denní bázi několik let, to je trochu přestřelené, i když si nedělám o zvrhlosti ve společnosti žádné iluze. Stejný nášup zneužívání však musel dostat i před tím, od prakticky všech v klášteře, poté od většiny vychovatelů a následně ještě potkávat doslova zástupy pedofilních homosexuálů za volanty kamionů. Opravdu ke zlomení těla i mysli nestačí méně? Opravdu se nenašel jeden jediný trýznitel, který by měl aspoň potřebu jiného typu trýznění a teroru? Tohle bylo na knize, bohužel, jednoznačně přestřelené, nevěrohodné a naprosto to ve mě anulovalo veškeré emoce z těchto děsných prožitků. Jsou to ty nejdrastičtější části knihy a přitom bez náležitého efektu. K tomu, aby se člověk vnitřně úplně zhroutil, stačí zlomek toho, čím si Jude musel projít. Jen drobně mi pak vadilo, zejména na začátku knihy, hraní si s různými časy a formami vyprávění a záměrné neodhalování totožnosti osoby, jejímž pohledem byla ta která kapitola vyprávěna. Později, kdy jsem postavy znal do hloubky to nevadilo a nebylo ani nutné osobu jmenovat, jelikož bylo zřejmé z chování a jednání, kým že pohledem jest právě čtená kapitola vyprávěna. Ze všeho nejméně, ale přesto, jsem se pak pozastavoval nad zvláštní sociální bublinou v níž se kniha a její hrdinové pohybují, kde byl téměř každý gay a pokud ne on sám, pak měl alespoň příbuzného, který byl. Je to vlastně jedno, nevadí mi to, jen to působilo až normativním společenským stavem a prostě mírně nerealisticky. Není to nic důležitého, ale mozek na to občas upozornil. I když jsem o tom dlouze přemýšlel, zda to, co mi na Malém životu vadilo, by mělo mít vliv na výsledné hodnocení, nakonec jsem usoudil, že rozhodně ne. Sice se rozcházím s autorkou v názoru na míru bolesti, kterou na Juda musela seslat, aby náležitě odůvodnila jeho rozpadlou osobnost, rozhodně jí nebylo třeba až nesmyslně tolik, ale Malý život mě zasáhl maximální silou. Přesně tak, jak čtenáře zasáhnout měl a ještě pár dní po dočtení ve mně ta bolest zůstane. Možná i víc než pár dní. Bolest za Judyho, za jeho duši navždy roztrhanou jinými lidskými bytostmi.... celý text
Starý les / The Old Forest
2019,
Vladimír Bichler
Myslím, že autor stvořil tuto knihu fotografií, coby ódu na jemu milovaný les, ve snaze něco z něj předat ostatním. Pro někoho, kdo ve fotografiích nevidí konkrétní místa a jejich genius loci, jde o soubor převážně vcelku obyčejných lesních cvaknutí závěrky. Některé fotografie jsou opravdu pěkné, jiné méně. Doprovodný text pak činí víceméně nijak hluboké autorovi myšlenky. Které opět jsou víc blízké autorovi samotnému.... celý text
Město v oblacích
2022,
Anthony Doerr
Nádherné čtení! Doerr nám opět přináší další literární fascinaci, v níž se nám snaží sdělit mnohem víc než příběhy samotné. Tak jako v předešlých románech, i v Městu v oblacích apeluje přímo i nepřímo v mnoha náznacích na to, co je v životě skutečně důležité a celý román je zároveň poctou knihám jako takovým. Napříč všemi dějovými linkami, které, leč vzdálené od sebe relativně dlouhou dobou několika staletí, jsou přesto všechny vzájemně propojené, upozorňuje Doerr na fakt, že jsou to právě knihy, které nám z generace na generaci přenášejí veškerou moudrost a vědění lidstva a obsah každé, i sebestarší a čert ví kde zapadlé knihy, může změnit naši budoucnost i nás samotné.... celý text
Osm
2017,
Radka Třeštíková
Docela pěkný čtení v rámci letní oddechovky a mého "čtecího restartu" :)). Tedy až na pár věcí, které mi přišly hodně málo pravděpodobné. Povedený závěr, ale Míši mi bylo upřímně líto. Jednohubka, která v hlavě dlouho nezůstane.... celý text
Panda a dráček
2022,
James Norbury
Milý a tuze pěkný soubor obecných, známých i méně známých mouder.
Mí pacienti a další zvířata: jak se stát veterinářkou a nezbláznit se z toho
2019,
Suzanne Fincham-Gray
Ano, ani po dvou letech nemám dočteno a vzdávám to. Dost nezajímavě napsané. Herriot, to je mezi knihami z vet.prostředí jiná káva.
