grimik grimik přečtené 184

☰ menu

Až uvidíš moře

Až uvidíš moře 2022, Scarlett Wilková
4 z 5

Komentář vkládám s obřím odstupem jednoho roku od přečtení. Ihned po přečtení, co si pamatuji, tak jsem nebyl s ničím vyloženě nespokojen, ale rozhodně mi chyběl jakýkoliv wow efekt z knihy, slohu, jazyka, či příběhu a závěru. Skvělé, vážné a naprosto originální téma, dobře stavěný, smutný příběh, více citu a méně historických faktů. Pamatuji si, že v poslední třetině mi už příběh nepřišel tak poutavý, ale závěr samotný se mi velmi líbil a byl silně emoční. Přesto nějak cítím, že literární jazyk autorky je přeci jen jednodušší, plný stereotypních, jednoduchých oznamovacích vět, což asi není úplně na škodu pro knihu samotnou, kniha tak uspokojí a bude se líbit mnohem širšímu spektru čtenářek a čtenářů, ale u mě to kvůli tomu není úplně dokonalé. Prostě "jen" velmi dobře zvládnutá kniha.... celý text


Paganiniho smlouva

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler
3 z 5

Celkem fajn krimi. Rozhodně mnohem lepší než Hypnotizér.


Smrt přichází na prohlídku

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte
4 z 5

Příjemná, komorní detektivka bez překotné akce, chaosu, potoků krve a úplně vyšinutého záporáka, zato však plná víceméně sympatických postav, tradičního vyšetřování a odehrávající se v pěkném, venkovském prostředí. Celé to tak nějak plyne, čte se to strašně rychle a nejsou zde nudné pasáže, napětí a chuť číst dál jsou konstantní od začátku do konce. Přesto je to takové nějak obyčejné.... celý text


Citrusový sad

Citrusový sad 2018, Larry Tremblay
3 z 5

Emotivní příběh, který je rozsahem a stylem psaní spíše povídkou/krátkou novelou. Psán prostým jazykem, bez metafor a nepříliš rozvitými větami, staví čtenáře před, z pohledu filozofie klasické, v životě však neunesitelně těžké dilema, které nemá správné řešení, a které autor zrcadlí v podobě situací, do nichž náboženští radikálové dostávají své stoupence i oběti zároveň. Rozhodně pěkná povídka, která stojí za přečtení a bavila mě, ale úplně mne neoslovila. Naopak, skvělé téma by si zasloužilo opravdu románové pojetí. Kdyby to byla povídka, bylo by to za *****, ale kniha je prezentována jako román a tady je to někde mezi *** a ****, nemohu se úplně rozhodnout.... celý text


Poslední bratr

Poslední bratr 2022, Nathacha Appanah
5 z 5

Alija, či po válce Alija Bet, označení pro ilegální migraci židů do Palestiny, později Izraele, která byla v rozporu s migračním omezením Velké Británie - mandátním správcem Palestiny (strach z povstání Arabů, kterým se příval Židů do Palestiny nelíbil). V souvislosti s touto migrací bylo dotčeno tisíce lidských osudů. Navíc v přímém spojení s Československem, protože právě od nás stovky Židů tímto způsobem migrovaly. Známé je třeba potopení lodi Patria v Haifském přístavu roku 1940, kdy vyhaslo přes 250 lidských životů, z toho mnoho Čechoslováků. Kniha Poslední bratr nám líčí události související s jinou lodí, lodí Atlantic, na jejiž palubě plulo cca 1500, zejména Československých Židů a která nebyla do Palestiny vpuštěna. Namísto toho byla posádka donucena doplout i s pasažéry až na Mauricius, další Britskou državu, kde všechny uvěznili v tamním vězení. Tolik k reáliím a nyní ke knize, která je od začátku do konce velice teskná a silně emotivní. Vyprávěna je očima malého chlapce, resp. retrospektivně starcem, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý chlapec. Na dobu, kdy se shodou okolností seznámil s jiným malým chlapcem, Židem Davidem z Prahy, již téměř 5 let uvězněným ve vězení v Beau Bessin a již tak smutný děj spěje k ještě smutnějšímu závěru. Narozdíl od podobným způsobem líčené knihy Chlapec v pruhovaném pyžamu, zde nedochází k absurdnímu a nemístnému ohýbání reality ve prospěch hloupě vymyšleného příběhu (hloupým myslím příběh v knize Chlapec v pruhovaném pyžamu, kde si autor vymyslel úplnou slátaninu a pak zneuctil Osvětim tak směšným vylíčením, až hanba), také dětské vnímání reality kolem nich zde není směšné a přehnaně až nereálně naivní, další chyba neskutečně přeceněné, již zmíněné knihy Johna Boyna. Poslední bratr je jiná liga, tohle byla čirá krása a zároveň opravdové emoce z jejího čtení. Kniha vhodná pro teenagery stejně jako pro seniory. EDIT: pokud někoho víc zajímá Alija bet, chce vědět víc o tom, jak nelehké to měli Židé v Evropě po 2. Světové válce (což moc lidí neví, jelikož obecně se má za to, že koncem války pro ně vše špatné také skončilo) a s čím se potýkali ve své touze dostat se do zaslíbené země, vřele doporučuji knihu Nebe, na němž nesvítily hvězdy.... celý text


Heřmánkové údolí

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)
3 z 5

Hezky a citlivě napsaná kniha. Četla se sama. Ale je taková plochá, jednoduchá, i krušné chvíle romantizující. A měl jsem potíž s tím, že mnohé postavy jednaly často hodně zvláštně, aniž by jejich jednání bylo jakkoliv odůvodněno. Pro potřeby knihy, která patří spíše do kategorie "červená knihovna" pro nenáročné čtenáře než do poválečného dramatu, je to ale asi dostačující.... celý text


Barva kouzel

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett
2 z 5

Někdy před 30 lety jsem litoval, že nemám v knihovničce Pratchetta a záviděl těm, kteří o Zeměploše básnili. No a můj (značně opožděný) vstup do světa na zádech obří želvy byl....utrpení. Vtipnost to nezachrání a kniha samotná je namísto uceleného románu spíš jen slátaninou náhodných výjevů a dějství v....já ani nevím v čem. Nepochopil jsme co, proč a jak navazuje, kam spěje, co je cílem, po opuštění Ankh Morporku jeden velký chaos do kterého se přilévají stále další postavy a předchozí zas nenávratně mizí. Celou knihu jsem poslouchal 3x dokola a nespočetněkrát jsem se vracel v kapitolách zpět. Stejně jsem se ztrácel v tom, kam zas "děj" preskočil a co k tomu vedlo a kde se zas vzalo co se vzalo. Jsem z toho tak otrávený, že další díly mažu a už to nechci vidět. Dva první díly jsem si i koupil v papírové podobě do knihovny, no, půjdou na bazar. Tohle jsem nečekal. Završil to můj pokus o pochopení formou shlédnutí filmové podoby, z které se vyklubala trapná, nekoukatelná a hnusná televizní inscenace z níž jsem vydržel asi 15 minut, takže ani tímto způsobem jsem si nepomohl.... celý text


Bílá Voda

Bílá Voda 2022, Kateřina Tučková
4 z 5

Houževnaté čtení. Kniha, která má mnoho pozitiv a jen pár, navíc lehce přejditelných vad na kráse. Kateřina Tučková rozhodně psát umí a Bílá voda patří k nejlepším knihám českých autorek/autorů za rok 2022. Hlavní postava, Lena, postupně odkrývá téma ženských řeholních řádů v éře komoušského zločiného teroru v Československu a to formou čtení deníku, kronik, úředních dokumentů a dopisní korespondence. To dodává knize na autentičnosti, ale zároveň přepisy těchto (fiktivních) listin, zabírají nemalou část celé knihy. Vzhledem k celkovému rozsahu se zde nachází část, někde mezi čtyřstou a pětistou stranou, kdy alespoň pro mne děj poněkud ztrácí vítr z plachet, jelikož jde o období ne až tak plné dramatických událostí, zato však plné o to delších a ne tak záživných úředních listin. Poté se však příběh mohutně nadechne k pořádného konci. I když Tučková do knihy umě naroubovala řadu, pro knihu prospěšných úprav, ohnutí reálií i vyloženě fikcí, stále jde o hodně detailní a komplexní pohled do výše zmíněné problematiky řeholí a církve obecně za komunismu. Kromě zmíněné části, kdy kniha poněkud ztratí dech je jediným dalším minusem snad jen poněkud vykalkulovaný příběh Leny, který nás, jako nosná kostra knihou provází, a ono "úplně náhodné" nebo prabídně motivované setkání tří postav v tak zapadlé díře, aby se nakonec ukázalo, jak moc k sobě náleží. Neberu to však za podstatnou vadu na tak rozsáhlém a podle mého i informačně přínosném díle.... celý text


Labyrint duchů

Labyrint duchů 2019, Carlos Ruiz Zafón
5 z 5

Dokonalé zakončení ještě dokonalejšího celku.


Nasterea

Nasterea 2021, Petra Stehlíková
3 z 5

Na rozdíl od některých komentujících si nemyslím, že by Nastereou ztrácela série dech, či by třetí díl vnesl do vyprávění chaos, nudu nebo zmatek. Přijde mi konzistentní vůči předešlým dílům se všemi klady i nedostatky. Myslím, že spíš nebylo každému po chuti, jakým směrem se příběh začal ubírat. Za mě stále stejně dobře poslouchatelné, záživné a fajn. No, ale pak je tu pár...do prasečí řitě, co to jako mělo být? Tímto způsobem se vyvíjí už tak celkem plochý charakter Ilan? Jakože 2 roky mám jen jeden nervový tik - že furt myslím na oříškové oči kapitána, ale sotva projdu tunelem pod horami, zkratuje mi mozek a začnu co pár vět opakovat /do prasečí řitě/ ? To jako Vážně? Nic trapnějšího pro oživení nezajímavého charakteru ve výběru nebylo? Udělat z kapitána najednou naprosto netečného tupce, který všechny vede od záhuby k záhubě jen proto, že se zakoukal do ženský, ačkoliv vydržel být snad pár set let spolehlivým vůdcem pětadvacítky, to je další wtf vývoj charakteru. Pecka prostě.... celý text


Nebeský vězeň

Nebeský vězeň 2018, Carlos Ruiz Zafón
5 z 5

Tetralogii Pohřebiště zapomenutých knih je potřeba brát a vnímat jako celek a Nebeský vězeň je vlastně jen takové intermezzo v celém příběhu. Nejkratší, čtené nebo posuzované jako samostatná kniha asi nic moc, ale v celku mnohé vysvětlující a důležitý díl. Zvláštní, jak s Fermínem na scéně mám hned neustálý úsměv na rtech. To je vážně bravurně vymyšlená postava. Perfektní.... celý text


Andělská hra

Andělská hra 2010, Carlos Ruiz Zafón
5 z 5

Ačkoliv čtení samotné jsem si moc užíval, výsledkem je mírné zklamání (s ohledem na to, jak velkým jsem milovníkem Stínu větru). Mám nesmírně rád Zafónův jazyk, způsob, jakým dokáže tvořit mysteriózní atmosféru v racionálně fungujícím světě, nechat čtenáře při tom, že se dějí skutečně záhadné věci, které jsou následně vysvětleny zcela prostě a logicky a schopnost eskalovat čtenářovo napětí do nepříčetna, i když tak rád až přehnaně kombinuje. Ale bez doplnění třetím dílem se zdá, že v Andělské hře, tento genius loci Zafónovi Barcelony, autor trochu ztratil. Už někdy po půlce mi přišlo, že ten šílený spektákl nevysvětlitelných jevů už není možné ukočírovat a vybruslit z něj jen logickým vysvětlením všeho nepochopitelného a velmi mne pak mrzelo zakončení ve stylu prosté pohádky s čertem a magií. Podle mne tím ztratila kniha to, co si Stín větru udržel. Ale hned potom jsem přečetl Nebeského vězně, třetí díl série a teprve tím se příběh uzavřel tak, jak už je pro mě přijatelné se vším všudy. Přes tento drobný nedostatek, kdy teď už je mi jasné, že je potřeba dočíst celou sérii k uzavření tohoto parádního Universa, se mi Andělská hra četla ještě lépe než první díl série Pohřebiště zapomenutých knih, díky svému přímočařejšímu a do méně odboček rozvětvenému příběhu s menším počtem zainteresovaných postav. Zprvu jsem hodnotil jen čtyřmi hvězdičkami a nebýt úžasného Zafónova psaní, uvažoval bych i o třech, ale po přečtení třetího dílu, který mi dokončil ten druhý, jsem nucen hodnocení upravit na pět. Fakt se někdy vyplatí komentář i hodnocení neuspěchat, pokud má čtenář v plánu přečíst celou sérii.... celý text


Faja

Faja 2017, Petra Stehlíková
4 z 5

Ještě lepší pokračování prvního dílu. Nicméně rozhodně ne dokonalé (na české poměry a to, ze jde jen o YA, ale hooodně dobré), jak by se z komentářů a hodnocení zde mohlo zdát. Knize, stejně jako prvnímu dilu, chybí dost zásadní literární prvky jako je práce s charaktery postav, alespoň nějaký popis prostředí atp. Ale nepopírám, že příběh je vyprávěn poutavě a nedá se jen tak od poslechu odtrhnout (ano, ačkoliv v knihovně mám i knižní vydání, posloucháno jako audiopovídání). Na plný počet to ale prostě není. To by musela paní Stehlíková dát do knih vše, co ke knihám patří. Ne, že během dvou celých dílů sdělí čtenáři o celé pětadvacítce tolik, že jeden má rovný záda a cop a druhý ořechová kukadla, což ob odstavec dokola opakuje, protože jí to asi připadlo jako děsně cool a zbytek postav je doslova egal co jsou a jak vypadají.... celý text


Bez domova

Bez domova 2022, Rešoketšwe Manenzhe
5 z 5

Ke knize jsem se také dostal víceméně pouze díky čtenářské výzvě a dobře jsem udělal. Pro mě asi letošní největší, knižní překvapení.