grimik přečtené 184

Až na kost 2021, Ellison Cooper

Goldstein 2019, Volker Kutscher

Uznávám, že jsem k předešlým dvěma dílům byl poněkud kritický, a to zejména u druhého, ale šlo fakticky jen o čistě subjektivní důvody (první si opravdu víc nezaslouží). Ale třetí díl - Goldstein, ten už považuji za vážně výborný. Autor se vypsal (leč víceméně ignoruje popisy postav), nezabředává do stereotypního popisu pohybu postav ulici po ulici (v Mokré rybě mi to chvílemi přišlo jak výpis itineráře z GPS zařízení), kniha doslova dýchá atmosférou meziválečného Německa, kdy pomalu nabíral na síle národní socialismus, více dějových linek je přehledných a žádná nepokulhává za jinou. Konečně se série stává víc než obyčejnou detektivkou, ale i společenským, dobovým románem. Navíc linka Gereon-Charlie, ta sama dost táhne už od prvního dílu. Za mě opravdu super, i když jsem tento díl nečetl, ale poslouchal pouze jako audio "knihu", což rozhodně za čtení nepovažuji a trochu se stydím za opovážlivost, hodnotit knihu z poslechu. Dalším dílem budu pokračovat už opět poctivě.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Obdivuhodné v mnoha aspektech. Od Mornštajnové bych nikdy nečekal umístění jejích společenských románů do prostředí alternativní (čti fiktivní) historie. A musím říct, že to bylo fantastické, i když jako vždy po dočtení knihy od Mornštajnové, jí nemohu odpustit, že nedopřeje žádné z postav ani minimum štěstí. Každopádně Listopád je skvěle napsaný, tesklivý, a fiktivní polistopadová budoucnost naší země je velmi věrohodná a pravděpodobná. Kniha má v tomto minimum hluchých míst. Listopád je kniha, kterou by si měl přečíst každý, kdo se narodil až do nové doby a také každý, kdo se dnes obrací k naší totalitní minulost se slzou v oku a přáním, abychom se do této žalostné a ******** doby vrátili. Ačkoliv kniha možná trochu pyká za svou originalitu a různé přijetí nabízené fikce, já ji řadím mezi knihami od A.M. na pozici nejvyšší, což už jsem tvrdil u Slepé mapy, ale musel jsem to opět přehodnotit. Skvělá autorka, skvělé čtení.... celý text

Ptačí domek 2021, Eva Meijer

Krásné, poetické a dojemné, leč zde má zásluhu za notnou část hodnocení sama Len Howardová, její život a dílo a nedokážu Ptačí domek vnímat jen pohledem na kvalitu textu. Autorka má určitě plus za téma a oživení velké ptačí osobnosti, přiblížení ptačího světa těm, kteří by si přímo nenašli cestu k poznání inteligence ptáků (jakože i jiných živých tvorů) a za práci se sbíráním materiálu, kterého nebylo mnoho, ale kapitoly, kde vypráví o malé Len a jejím životě, jsou psané spíš nemastně neslaně, zmateně, vůbec jsem se neorientoval, kdo komu co říká a odkud se které úvahy berou. Zato kapitoly "Hvězda", to bylo pohlazení po duši. Takže...ptáčci jsou úžasní, Len byla úžasná osobnost, kniha ve mě vyvolala velké emoce.... celý text

Děti Volhy 2020, Guzel Jachina

Komentář píšu bohužel s větším odstupem, už nejsem tak plný emocí. Kniha je krásná, jazyk je překrásný, úplně čtenáře omámí svou bohatostí a slohem. První část knihy, z té jsem měl pocit doslova pohádky a kdybych jí v tu chvíli měl hodnotit, dal bych jí snad 6 hvězd, jak moc mě brala za srdce a jak jsem hltal větu za větou. Druhá část, tam to bylo ještě stále za 5. Poté ale přišlo vystřízlivění a uvědomění si, že jde o vážné téma ze života povolžských Němců a ne snovou fantazii. Byl jsem vytržen z pohádky a vržen do Ruské politiky a tak se mi třetí část spíš nelíbila, než jsem uvykl skutečnému výrazu románu a opět začal oceňovat kvalit knihy. Rozhodně skvělá kniha, možná jedna z nejlepších a moc se těším na Zulejku.... celý text

Popravčí 2019, Chris Carter

Moje noční můra v thrillerech a detektivkách se dočkala zhmotnění i u Chrise Cartera a rovnou za to snižuji hodnocení na 3, ačkoliv jinak jde o celkem dobře napsaný thriller. Je mi líto, ale pokud nejde o sci-fi nebo fantasy, tak blábolení o mimosmyslovém vnímání a paranormálních aktivitách, které na rozdíl od reálného světa v této knize skutečně fungují i mimo hlavu média :))))) , prostě nezkousnu. Tím si to u mě rozhází jakýkoliv autor. Budu doufat, že si tím Carter definitivně vybral svou slabou chvilku a v dalších dílech žádný Vlasta Plamínek nebude otravovat, však mám koupeno ještě dalších 8 dílů. Jinak jak jsem psal výše, ostatní kvality srovnatelné s jedničkou. Téměř jako přes kopírák. Což mi zatím (teprv 2. díl) vůbec nevadí, ale v budoucnu bych kvůli tomu mohl celou sérii předčasně ukončit.... celý text

Jmenuji se Maryte 2020, Alvydas Šlepikas

Surová a sugestivní výpověď o životě německých dětí z Východního Pruska, v letech těsně po skončení války. Tedy v době,, kdy zůstaly uvězněni v prostředí které je ignorovalo a nenávidělo, kde neměly místo a kde se staly nežádoucím odpadem ve své rodné vlasti. Odosobněný způsob vyprávění ještě zvyšuje pocit marnosti a zmaru. Kniha, ve které není takřka nic dobrého, přesto je krásná.... celý text

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Přistupoval jsem k této sérii už opravdu skepticky, protože naprostá většina thrillerů a detektivek co jsem četl, jsou průměrné a slátané blbůstky, plné nepodchycených nelogičností, přehánění ad absurdum, špatného psaní a nesmyslně natažené délky. No tak jsem se mýlil a po několika přešlapech do vod "amatérů", kteří nevím proč, jsou navzdory svému neumu v červených číslech na Databázi knih, jsem narazil na sérii, která stojí za to. Minimálně její první díl. Moc pěkně vystavěná zápletka, na thriller akorát délka. Musím se přiznat, že tady jsem do vyslovení jména záporáka úplně tápal a byl překvapen, ačkoliv právě často trpím nad knihami tohoto typu opakem, tedy že musím pročítat stovky nudných stran, i když jsem si dávno jist závěrem. Navíc Carter prokládá děj postupným odhalováním života a charakteru hlavních postav, a to v míře tak akorát, aby kniha nepřestala bavit a rychle se zas vrátí k ději. Nejde tedy o úplně povrchní záležitost, pokud jde o postavy, s nimiž se ostatně bude čtenář setkávat ve více než desítce dalších dílů. Teď se na chvíli vrátím k pro mě zajímavějším/vážnějším knihám, a pak zkusím pro odlehčení další díl a uvidíme. Zatím, v rámci žánrových jednohubek, hodně dobré.... celý text

Cop 2018, Lætitia Colombani

Noc v Lisabonu 2001, Erich Maria Remarque (p)

Co dodat, byl to Remarque, tady nebylo pochyb o tom, jak moc dobrá kniha bude. Způsobem, jakým autor otiskl tuto retrospektivní lovestory na pozadí dopodrobna líčených politických kulis v Evropě, kterou postupně zachvacuje stín nacismu, to jak moc se věnuje filozofickým úvahám, to vše mi hrozně moc připomínalo Kunderu, a ani nevím proč. Takové házení hrachu na zeď...velká oběť na oltář lásky, kterou nečeká žádný úsměvný konec, a kterou doba smetla z povrchu Zemského ve všech jejích iluzích a přesto vše bylo tak důležité pro těch samotných pár okamžiků.... celý text

Tichý zabiják 2018, Volker Kutscher

Do 5* tomu stále chybí zatraceně mnoho. Posun k lepšímu zde od Mrtvé ryby rozhodně je, autor už ve mně dokázal vyvolávat pocit atmosféry prostředí a let, ve kterých se příběh odehrává, ale i zde je první, více než polovina knihy jen nudným balastem, kde se neděje téměř nic a zajímavých momentů je zde jako šafránu. Pak už čtivost i napětí stoupá, leč od poloviny je znám jeden pachatel včetně prakticky celé jeho motivace a nelze snad nevědět, jak bude tato linie končit. Takže, ač je v závěru tempo překotné, vlastně již nemá co překvapit. Přesto je Tichý zabiják přeci jen lepší než první díl, ale stále váhám, zda to je aspoň na 4*. Chvilkami bych to knize dal, ale vždy se z poza rohu objeví ten šotek a křičí na mě: "Ale, vždyť bylo již v polovičce knihy odhaleno 3/4 otázek, které z celého příběhu vyvstávají a byl jsi nucen to přesto číst dál, téměř dalších 300 stran. Záživných, dobrých, ale nepřekvapivých stran. Vážně tomu chceš dát tolik?" - A já si řeknu, no jo, nesmysl, a ihned koriguji své hodnocení na 3.444. No a vzhledem k dosavadní spokojenosti a tomu, že další díly autor ještě o 50 stran nafoukl (a předpokládám, že hlavně o další nudnou omáčku), se sérií končím a vrátím se, leda až další díly padnou do sakra výhodného výprodeje. EDIT: s odstupem reviduji své hodnocení o +0,001 a tudíž po zaokrouhlení přeci jen zvedám ze 3 na 4. Po dočtení jsem byl zkrátka jen velmi iritován nevyváženým vztahem počet stran vs chvíle, odkdy byl znám pachatel, která pro mě přišla moc brzy.... celý text

Dopisy ze Sachsenhausenu 2020, James Moloney

Příběh mladé německé dívky, žijící v omámení národním socialismem, která se zamiluje skrze sílu slov do mladého němce - nepřítele říše, vězně v koncentračním táboře Sachsenhausen. Příběh, kde nereálnost a nesmyslnost mnoha událostí z pohledu reality doby není důležitá, neboť jde o příběh lásky, kde válka a koncentrační tábor jsou jen koloritem zesilujícím emotivnost. A příběh je to moc hezký a moc mě dojal, mnohé zvraty jsem opravdu nepředpokládal. Knihu jsem zhltl jako jednohubku na dva večery, tedy spíš dvě jednohubky. :) Jako lovestory je to pecka, jako kniha obecně, se vším, co k tomu patří, jde o lehký nadprůměr. Čili dávám mezi a to 4*.... celý text

Mokrá ryba 2017, Volker Kutscher

První díl byl pro mne lehkým zklamáním. Očekával jsem víc, ale jde o průměrnou detektivku, i když z historicky zajímavého období i prostředí. Autor ve mně ovšem nedokázal svým popisem fakticky navodit pocit, v jakéže době se nacházíme. Popis prostředí prostě vázne, a omezuje se na děsně otravný místopis. Hlavně v první polovině knihy snad není věta, která by neobsahovala název nějaké ulice nebo čtvrti, ale ani jedno slovo o tom, jak ono místo vypadá, aby si ho čtenář představil. Díky všem těm strasse sem, strasse tam, se vše stává až nepřehledné. Samotná zápletka je snadno vytušitelná dopředu, neustále jsem o několik kapitol dříve věděl/tušil, jak se děj bude odehrávat a z koho se co vyklube. S blížícím se koncem bych řekl, že kvalita roste, v poslední čtvrtině knihy už bych snad knize i hodnocení vylepšil. Doufám tedy, že si druhý díl udrží tu rostoucí kvalitu a podle něj se rozhodnu, zda budu v sérii dál pokračovat.... celý text

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Ani nějak nemám potřebu, komentovat po všech stránkách téměř dokonalé dílo. Dvojka, zdá se mi jazykově i dějově ještě vymazlenějším pokračováním prvního dílu. Snad jen drobný detail. Cca od stránky 400, bylo to s příchodem kapitoly Wojtek, se změnil styl autorčina psaní. A to tak, že to doslova upoutá pozornost a nejsem sám, kdo si toho všiml. Změní se slovoskladba, sloh, styl, snad i poměr vyprávění a přímé řeči, a těžko říct, čím to je. Není to jen jistou změnou mentality a projevu postav, které se v čase uplynulých několika desetiletí vyvíjí a jsem rád, že i to je v knize věrohodně zachyceno. Je to něčím na straně autorky. Jakoby dospěla do období let válečných, které již vnímá jinak. Jakoby životem za monarchie a první republiky sama žila spolu s postavami, ale najednou jde jen o z venčí popisovaný souhrn událostí, které se jí z Těšínska podařilo z oné doby sesbírat a mimoděk tam zapasovat i své postavy. Přesto skvělé, jen by mě zajímala odpověď paní Lednické, kdybych se jí na toto zeptal. :)... celý text

Řeka 2020, Peter Heller

Čekal jsem survival, boj o přežití, gradující napětí a překvapivý zvrat nebo aspoň toho běsnícího záporáka, zkrátka něco z toho, co vyplývalo z anotace. Dostal jsem ale dobrodružné sjíždění řeky, popis přírody, desítky stran o sbírání borůvek a chytání čudel v potocích, jeden zpackaný zločin a jednu neschopnost se domluvit, kvůli čemuž přeci jen někdo umře, příběh kde nic nepřekvapí, nic se nestane, napětí negraduje, délka už tak krátké knihy je natahována flashbacky hlavních postav do své minulosti a ještě to autor utne o dvě kapitoly dřív a nazdar. No, otevřelo mi to ústa v němém úžasu. Tak nazdar u dalších špatných knih.... celý text

Nebe, na němž nesvítily hvězdy 2017, Rainer M. Schröder

Na hraně noci 2020, Olivia Hawker

Tato kniha mě opravdu mrzí. Mrzí mě, že jsem ji podpořil svými penězi. Ale popořádku. Je s podivem, že se mi kniha četla dobře, a i přes zásadní výhrady jsem neměl chuť ji odložit. Předně, forma psaní ve třetí osobě přítomného času není zrovna můj šálek kávy, ale nějak mi to zde tolik nevadilo jako jinde. V knize je dán obrovský prostor úvahám a pocitům ústřední postavy Antona Starzmanna, které zabírají snad víc místa než samotný děj knihy. Až do konce jsem se nezbavil pocitu, že čtu něco snového, něco, co se snaží být nad příběhem samotným, jenže tohle umí Anthony Doerr a mistrně to uplatnil ve Světlech, která nevidíme, Olivia Hawker tímto uměním rozhodně nevládne, a z jejího pera to zkrátka nefunguje. Opravdu nedokáže přimět ke vnímání nějakých hlubších sdělení, protože žádná nejsou. Jsou jen otravné, všudypřítomné myšlenky a pocity Antona a neustálé odkazy na Svaté písmo. Aby toho nebylo málo, někde před polovinou knihy se děj několikrát točí ve stejné příběhové smyčce, kdy si člověk uvědomí, že již potřetí věnuje 20 stránek prakticky stejnému ději, jak Anton někam něco nese, a při návratu se něco stane, z čehož vznikne nějaké ponaučení pro něj i jeho blízké...to všechno je jen záměrné natahování románu, který by mohl být o 150 stránek kratší a i tak by to bylo na hraně autorčiných schopností psát. Své hranice by měla respektovat, žádný velký literát tedy rozhodně není. Až dosud bych byl rozhodnut, zařadit knihu do jasného průměru a to proto, že mě vlastně nepřestala bavit a Anton byl zkrátka sympatická postava, kterou nejde nemít rád a nechovat k němu hluboký respekt. Pak, někde za polovinou knihy ale přišlo něco, co se zkrátka do knih dostat nesmí. Věřím tomu, že příběh Antona Starzmanna, dobrosrdečného, bývalého mnicha, který se stal otcem a zaopatřovatelem své nové rodiny, a byl váženým a statečným člověkem ve své době a na svém místě, je inspirován skutečným životem Antona Starzmanna tak, jak autorka v doslovu uvádí, a že jej, až na drobné, záměrné úpravy ve prospěch příběhu, ponechala tak, jak jí byl zprostředkován. Ovšem stavět téměř polovinu knihy na událostech, které se fakticky nikdy nestaly a stát nemohly, je prostě neuvěřitelné selhání při ověřování reálií. Na sklonku roku 1943 opravdu nikdy Česko nepovstalo a nezabralo si zpět Chebsko a nevysídlili Německé obyvatelstvo! To snad i úplný ignorant, co má elementární znalost průběhu 2.světové války, musí okamžitě dešifrovat jako kachnu, i když mu to vypráví přímí potomci samotného Antona! A dobrých pár desítek stran je věnováno právě pomoci nebohému, rebelskými Čechy odsunutému obyvatelstvu z Chebska. No to mě dloubni! Do konce knihy jsem si říkal, že autorka zkrátka do příběhu potřebovala něco dramatického, tak si část událostí opravdu vymyslela, a asi bych to tak i lépe přešel, ale ona tuto nesmyslnou událost zmíní i v doslovu, kde právě poukazuje na všechny své drobné odchylky od reality a jak to bylo skutečně. Tím v podstatě, případnému, neznalému čtenáři, vštěpuje do hlavy naprostý faktografický blud. A za tohle knize ještě jednu hvězdičku strhávám, trvám na tom, že něco takového se stát při vydávání knihy nesmí a proto mě mrzí tato koupě.... celý text

Moře rzi 2019, C. Robert Cargill

Jednoduchá sci-fi jednohubka, která měla na to být skvělou povídkou, ale rozhodně neměla potenciál na skvělý sci-fi román na více než 300 stranách. To ji sraží do úplného průměru, ne-li lehce pod. V tomto rozsahu je to zdlouhavé, střední pasáž jakési "roadmovie" je až zoufale nudná. Akce, v kontrastu se snahou o nějakou hlubší myšlenku, popisována doslova tím nejjednodušším způsobem. Ale jak píši, jednoduchá sci-fi jednohubka, která se dá skousnout za jeden až dva večery a rozhodně nijak nezatíží mozek nějakým přemýšlením, to by zde bylo úplně zbytečné. Jen by to mohlo být... ještě kratší, no.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

Nikdy jsem neviděl celý film, někdy v dávné minulosti jsem ho tak nějak proskákal a nejen, že mě nezaujal, i na mě některé scény působily komicky. Nikdy jsem nečetl horory. Nikdy jsem také nečetl Kinga. Toto je teprve druhá Kingova kniha, kterou jsem přečetl. První byl nový Ústav. Myslím, že rukopis Kinga je znát, ať jde o knihu přes 40 let starou nebo horkou novinku. A jsem asi rád, že jsem film vlastně celý neviděl, protože to, co v knize jest působivé, si neumím na plátně moc představit, že by vyvolalo stejný efekt. V rámci žánru musím autorovi uznat opravdové kvality a musím hodnotit za plné. Myslím, že si ještě pár knížek od Kinga zkusím.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Stejně jako před rokem Hana a před půl rokem Tiché roky, i Slepá mapa mě doslova nadchla. Nádherné čtení. A musím říct, že ač autorky prvotina, považuji ji ze všech třech i za nejhezčí.... celý text