Paolo Cognetti

italská, 1978

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u autorových knih

Vlčí štěstí Vlčí štěstí

Příjemné čtení. Do knížky jsem se pustil naslepo a čekal jsem dobrodružnou záležitost ve stylu nějakého útěku do divočiny, ale nakonec je to spíše taková poetická mozaika příběhů o lidech z jedné malé vesnice na úpatí hor. Zprvu mě to až tak nebavilo, asi i proto, že začátek trochu evokuje červenou knihovnu a chvíli trvá, než se čtenář skutečně podívá do hor, a taky proto, že se s hlavními postavami dost míjím z hlediska životních zkušeností, ale postupně si to hezky sedlo. A nakonec musím docenit i ten začátek, který byl pro závěrečné pointování potřeba. Hlavní síla Vlčího štěstí není v příběhu, ale ve všech těch drobných postřezích a téměř až nepostřehnutelných věcech, které utváří život a které nás dělají šťastnými. Byť pro každého to štěstí může být v něčem malinko jiném.... celý text
JohnCZ


Osm hor Osm hor

V horách Grany vzniká pevné, celoživotní přátelství mezi kluky Pietrem a Brunem. Hory vyřeší i zpřetrhaná vlákna mezi otcem a dorůstajícím synem, i když je to dávno poté, co otec nežije. Musím přiznat, že mě protagonisté neoslovili. Pietro, který se tak umanutě vymezoval vůči otci a klopotně hledal svůj směr. Bruno vzhledem k poměrům, z kterých vyšel, vypadal zralejší, ale i on tvrdošíjně a zarputile hájil svoji pozici horala, byť znal cenu, kterou musí zaplatit. Tajenkou jsou tedy hory, o nich umí Paolo Cognetti psát velmi sugestivně. Líbil se mi film, ten se povedl.... celý text
esma


Divoký kluk Divoký kluk

Autor má dar psát tak, že se dojímáte a vše vidíte jako poetický film od nějakého italského režiséra. Tleskám a jdu i po dalších jeho knihách.
Louisareading



Osm hor Osm hor

Za mě trochu zklamání.. je to pěkná knížka, jen jsem čekal trochu víc myšlenek. Všechno je jen v náznacích. Jinak nemám důvod nedoporučit.
Jan K


Divoký kluk Divoký kluk

Nečekejte opravdového kluka jako je v Osmi horách. Pisateli je už 30. Ale prožít si svou samotu, to zvládá dobře. A také svůj alternativní život. To znamená jiný, protože normálně žije ve městě. Sám jsem takto prožil 15 let v zahradním domku na malé vsi. Mohu potvrdit, že to je obrovský náraz, když opustíte pevné stěny svého bývalého domu: náhle se ocitnete blíže k přírodě, ocitnete se uprostřed dějů a zvuků, které k vám normálně nedolehnou, jste pár kroků od přírody, zvířat, které můžete pozorovat z neuvěřitelné blízkosti a musíte se postarat sami o sebe. Tehdy mi někdo řekl, že žiju alternativně, ale já žil normálně. Zrovna jako Cognetti nebo Thoreau. Už moje babička žila na samotě ve starém mlýně, který dnes někdo přestavěl na luxusní chalupu. Brrrr. Rozumím této knize. Byl jsem tam šťastný. A proč tento název? Na to musíte mít divoké srdce! Máte ho?... celý text
Pablo70