Zelený_Drak komentáře u knih

Tak nebyla to špatná kniha. A nebyla to dobrá kniha. Překladatel vyčerpal všechnu svou představivost, aby The Summoner přeložil jako Mystik. Je to Vyvolávač, ne? Chápu, že Vyvolávač moc nezní, ale třeba Převaděč by podle mě bylo informativnější. Nevím ale, zda je v originále dál používáno summoner nebo mystic (pak by ta volba byla srozumitelná). A po překladateli si to zjevně nikdo nepřečetl, protože chyb je tam jak naseto.

Postavy jsou totálně černobílé. A děj je předvídatelný takovým tím dračákovým způsobem. Největší problém této knihy je v tom, že ji čtou dospělí. Myslím, že je spíš pro mladší čtenáře. Tak 10 až 14 let? Nebo pro ty, co ještě takových příběhů nepřečetli několik.

Hvězdička za duchy a za vayash moru. A za nedobrou/nešpatnou knihu celkem.

V knize vidím velký nevyužitý potenciál. Je tam zajímavé náboženství (podezřele dračákového druhu), zajímavé pojetí upírů a duchové. Ale autorka se ničemu z toho nevěnuje hlouběji a nepouští se do možností, které ta témata nabízejí. Drží se prostě té hlavní nenápadité linky a píše průměrně, takže výsledek je spíš mírně podprůměrný.

A určitě jsem měla nějaké připomínky k chybám, kdy mi některé části děje nepřipadaly dost obhájené, ale nepoznamenala jsem si to a už jsem úspěšně zapomněla o co šlo.

--- SPOILER ---
Kromě toho, jak jsou postavy černobílé, je to také párovací klasika. Princ a princezna se do sebe zamilují. I když má princezna zrovna na výběr z několika chlapů v družině, kteří by se jí mohli zamlouvat, stejně si vybere prince (jen šťastně až na věky je zatím v nedohlednu). A když to mezi nějakými postavami zajiskří, zamilování je jisté. Nikdo neřekne: "No, já nevím. On/ona se mi ve skutečnosti nelíbí." Nebo ne tak, aby tomu čtenář věřil. Není to vyloženě špatně, ale přispívá to k celkové předvídatelnosti.

3 18.01.2016

Asi je to i obdobím, ve kterém jsem se ke knize dostala, ale kniha mě neoslovila. Respektive... ona se mi dobře četla a nějak mi nešlo ji odložit a nedočíst. Ale obsah a hlavně forma... asi na tu etnickou literaturu nejsem. A nemám ráda ufňukaný pesimistický chlapy. Bylo by snad autorovi líp, kdyby se narodil jako běloch v některé ze zemí Sovětského svazu? Jako Tibeťan? Jako muslimka? V Africe? Kdyby aspoň napsal pořádný příběh. Míň umělecký. Ne jen naštvané výkřiky do tmy. A kdyby v tom bylo míň halucinogenů... Určitě to nenapsal pro nás, napsal to pro indiány a možná pro Američany. Asi chápu, co se na tom líbí ostatním. Ale já se k této knížce už určitě vracet nebudu.

05.01.2016

Romeo a Julie mezi hvězdami. S ohledem na informace o autorce jsem čekala propracované technologie a trochu náročnější sci-fi a nedá se říct, že bych byla zklamaná. Kdybych rozuměla fyzice, asi bych to ocenila víc. Takhle jsem mohla ocenit jen skutečnost, že "to tam bylo" a jinak mi to spíš mi připadalo nevyvážené. Často několik stran čtete popisy něčeho a děj kolem někoho a pak se skočí jinam a... Některé pasáže z prostředí skolianského impéria se mi zdály zbytečné. Hlavně tedy na prvních cca 130 - 150 stranách, pak se konečně rozjely všechny dějové linky. Zbývajících cca 350 stran už mi přešlo podstatně záživnějších, ale chápu, že někdo knihu odloží, protože se nevžije do komunikace Skolianů s jejich uzly a i když rozjezd na necelou třetinu knihy je celkem běžná záležitost, nevydrží číst až k dějovým zvratům.

--- SPOILER ---
Postavy zpočátku také moc nezaujmou a dlouho mi trvalo, než jsem jim přišla na chuť. Ve finále mi charaktery hlavních hrdinů Jaibriola II. a Sauscony připadaly dobré, ale poněkud naivně vykonstruované. U Sauscony může čtenář ještě celkem dobře pozorovat, že se těžko vyrovnává se skutečností, že je (i) zbraní. U Jaibriola II. bych čekala, že jeho psychika bude poškozenější, než v knize. Nechápu, jak mohli dva tak zdeformovaní lidé vychovat takové "zázraky". Na druhou stranu, kdo by nefandil v závěru knihy Jaibriolovi III.? Stabilnější charaktery Kurje, Althora, Ur Qoxe a Viquary mi přišly realističtější.
--- konec spoileru ---

Celkově se mi kniha líbila, i když příběh není moc nápaditý a nebránila bych se přečíst další díl Ságy Skolianského impéria. Navíc mě iritoval český překlad, ačkoliv nebyl tak hrozný, jak je dnes běžné. A některé chyby spáchala i sama autorka, když například nechala syna jedné otrokyně narodit jako modrookého blonďáka, předělat na černovlasého s rudýma očima Aristů a následně nalézt zachránci jako modrookého blonďáka, aniž by bylo vysvětleno, kam se poděly úpravy. Podobně jako u většiny SF pravděpodobně nebudu knihu číst znovu.

29.12.2015

Musím souhlasit, že kniha nemá spád, a to ani na posledních stránkách. Postavy sice jsou vykreslené průměrně, ale autorka se opravdu častěji zaměřuje na počasí (navození atmosféry) než na přibližování hrdinů čtenáři. Meta jako hlavní hrdinka může přitom být mnoha čtenářům nesympatická nebo pro ně může být nesrozumitelná. Pro mě sice byla srozumitelná, ale nijak mě neoslovovala. Podobně David je srozumitelný, ale... Prostě žádný z hrdinů si mě nedokázal získat.

Sama se docela divím, že dávám tři hvězdičky něčemu, kde mě nebavili hrdinové a děj neměl spád. Takže je to nejspíš za ten bohatý jazyk. Tím mě autorka velmi příjemně překvapila. Bohužel místy nenápadně drhne jinak dobrý překlad, takže kniha kvůli tomu může působit pseudoumělecky.

Pak se mi ještě líbilo to pojetí "vlkodlaků". Zrovna v dlačím subžánru se moc nepohybuju, takže možná jen nemám srovnání, ale přišlo mi to jako dost originální pojetí. Smečka naopak nijak atypická nebyla, ale nepřišlo mi, že by děj kolem smečky obtěžoval, ono to bylo o té smečce a romantická linka byla zjevně spíš katalyzátor pro vývoj hrdinů, než něco, co by nám autorka chtěla ukázat.

1 15.12.2015

Nechala jsem si knihu trochu odležet. Když se mi v takovéto knížce nejvíc zamlouvá postava dědy, je asi něco špatně. Skrze hodnocení nad 80 % jsem čekala něco na úrovni Iron Fey (Féria), které Vlčí pramen ale nedosáhnul po žádné stránce. Jazykově to bylo dost slabé, jako od rozepisující se školačky, což je jeden z důvodů, proč hodnotím negativně. Dvě autorky by měly dát dohromady víc. Hlavní důvod, proč nejsem s knihou spokojená je její neskutečná bezúčelná vleklost. Navíc v bodech, kde by se dalo vytvořit napětí a není jich málo... žádné není. Co se týče samotného příběhu, je dost jednoduchý, šablonovitý. Jsem přesvědčená, že kdybych vzala všechny tři díly a udělala z toho jednodílný remake zasazený do českého prostředí, byl by lepší než původní série.

Minus je, jak to vypadá, že všichni ve Wolf Springs něco vědí, ale vlastně nevědí nic. Plus je, že autorky nechávají jasné vodítko pro čtenáře, ale zároveň vymyslely pár drobností, díky kterým nemá čtenář úplnou jistotu. Po přečtení komentářů ke třetímu dílu jsem ale zjistila, že vše podstatné jsem uhodla. Další dva podobně nafouknuté díly tedy číst nebudu. Leda bych jednou neměla dost vlastních projektů a chtěla udělat ten remake.

Zájemcům o vlkodlaky doporučuju spíš seriál Teen Wolf, těm kdo rádi čtou YA fantasy příběhy s milostným trojúhelníkem doporučuju zkusit Iron Fey.

P. S.: Hrozná a s dějem nesouvisející obálka.

S jistým sebezapřením dávám hvězdičku dalšímu dílu "akční nudy". Je za formu a nějakou tu osu příběhu. Většinu knihy to vypadalo, že budu moci říct, že dokonce v českém překladu ubylo chyb, ale konec to dohnal. Ze začátku to vypadalo vůbec celé lépe než první díl, ale pak se to nějak zvrtlo a bylo to ještě nudnější a trochu mě to bavilo až nějakých 50 stran v poslední třetině, ne posledních 50. Překvapení na závěr by asi bylo dobré, kdybych nevěděla z anotace 3. dílu, že k tomu dojde.

Je to čistá vyvražďovačka a ty mě (stejně jako čisté slaďárny) prostě moc neberou. Trvalo mi půl roku, než jsem se knihou prokousala. Do 3. dílu už asi nejdu.

10.12.2015

Tak jo, vzdávám to. Ve třetí kapitole si hlavní hrdina v přítomnosti rozzuřeného monstra klidně a pečlivě prohlíží kulku. Po třech kapitolách (40 stranách) se moje nadšení pohybuje v záporných hodnotách. Neoslovilo mě tam vůbec nic, pozornost se mi udržovala hůř než při čtení náročných odborných článků a celkově to na mě působí jako zamyšlení nad tím, jak by bylo super dostat se do počítačové hry. Pro autora možná zábavné, ale já si jako čtenář tedy raději zahraju nějakou hru. Číst hru je totiž většinou nic moc zážitek. V postavách jsem se ztratila hned zkraje, přišly mi všechny stejně nevýrazné. A jestli tam byl nějaký pokus o vtip, tak mi to uniklo.

Normálně dočtu skoro všechno a co nedočtu nehodnotím, ale tady mi komentáře vzaly naději na zlepšení. Ten nejoptimističtější je od lanusinky a o té vím, že většinou hvězdičkuje o hodně mírněji než já. Našla jsem si i pár komentářů jinde a zdá se, že v prvním díle se navíc ani nic moc nevysvětlí. Takže si přihřeju polívčičku a dávám odpad.

Četlo se to příjemně, ale bylo to úplně o ničem. Horší než první díl, kde mi aspoň připadalo, že se něco děje. Tady se nic neděje, koukáme, jak Edie zaskakuje na jiném oddělení, slaví Vánoce, obědvá s bratrem... A jen tak mimochodem se čeká, jestli jako bude nebo nebude zápletka. Pak se všechno rozuzlí na posledních 30 stránkách a není to tentokrát nic, co by si člověk nedomyslel už někde v půlce knihy. A to, co si člověk nedomyslel, se stejně nevysvětlí.

Také nevím, zda je to překladem, nebo nedostatečným rozepsáním toho, jak to chodí mezi vlkodlaky, ale když žena mluví o jednom muži jako o svém otci a o jejím manželovi někdo mluví jako o vlastním synovi téhož muže, vyvolává to otázky.

Celkově mi to přišlo tak nedotažené, že jsem měla chuť dát odpad, ale to bych musela přehodnotit spoustu hodnocení, protože se mi to asi četlo snáz než série od Thurman a uričitě snáz něž série "Šerochodec" a vlastně mi to možná přišlo i lépe napsané než "Rachel Morgan", takže moje první věta to pro mě asi shrnuje.

29.11.2015

Čekala jsem něco opravdu otřesného. Tohle je akorát podprůměrná městská fantasy jako většina ostatních, ale nic, co by se nedalo přečíst. Akorát to není vtipné. Ale jinak je to možná i líp napsané než třeba Cal Leandros, možná i líp než Rachel Morgan.

Hrdinka je taková po všech stránkách úplně obyčejná buchta se spasitelským komplexem. Děj není zrovna převratný, ale taky mi nepřišel úplně předvídatelný. To už spíš nedotažený, nedovysvětlený. Prostředí nemocnice mi přijde hororové. Rozhodně příjemná změna vedle bezpočtu detektivek a určitě se mi to četlo líp než Šerochodec.

Největší problém pro mě představoval konflikt mezi tvrzením, že zombie nemá krevní oběh a popisem, jakou má zombie erekci. To mi přijde jako nepřehlédnutelná logická chyba, za kterou strhávám hvězdičku (původně jsem chtěla dát dvě). A obálka je otřesná. Edie na ní vypadá jako pornohvězda po lobotomii.

2 23.11.2015

Jako oddechovka dobré. Pěkně vykreslená atmosféra doby. Jack R. Flemming i Escott jsou sympatičtí hrdinové. Neumím si moc představit, komu by čím mohli jít na nervy. Zápletka také dobrá. Akorát to nebylo zrovna poutavé, děj spíš jen příjemně plynul. Bylo to fajn, ale už knihu nechci číst znova. Myslím, že rozuzlení není takové, aby to bavilo dvakrát, protože velká část zábavnosti knihy je právě v tom, že jste zvědaví, jak to tedy bylo. Ke čtení dalších dílů motivuje záhada s Maureen, ale ne tak, abych po druhém dílu chtěla sáhnout hned. Příběh je celkem uzavřený.

Celkově hodnotím kladně. A jsou to úplně jiné dvě hvězdičky než obvykle. Nižší hodnocení je kvůli brakové jednoduchosti stylu. Asi měl být syrový a v překladu mi to úplně nesedlo (i když jsem překlad neshledala nijak vadným). Akorát by Kateřině Niklové už někdo měl říct, že správně je plurál "žábry" ne "žábra".

2 19.11.2015

Jsem z tohohle dílu taková rozpačitá. Četlo se to velmi dobře (i když za strhující bych to neoznačila ani omylem), ale na pozadí probíhal podobný zmatek jako u prvního dílu na začátku, jen to nebylo tak zřetelné. Skok o tisíce let dopředu bez podrobnějšího seznámení s prostředím... Je možné, že ten, kdo četl hlavní sérii je v obraze, ale ten, kdo začíná úsvitem jako já, bude v některých momentech trochu mimo. Co se například stalo Sharisse, že ji v tomto díle najdeme tam, kde ji najdeme? Kde se vzali v Dračí říši lidé? Na konci druhého dílu tam přece žádní nezůstali? Jsou to snad gnómovi potomci? Jak může být stříbrný pruh ve vlasech znamením čaroděje i v Dračí říši? To je přeci znak Dru Zereeho a on i jeho potomci zůstali v zemi za mořem. Jak se tento dědičný znak dostal přes moře do Dračí říše? A tak dále... Myslím si, že je série spíš pro mladší čtenáře, kteří si nevšimnou té nepropracovanosti, já bych knihu uvítala i o polovinu tlustší ale s detailnějším popisem "co, proč, jak, kde".

Hvězdička jsou za čtivost a charaktery, víc nedám kvůli té výše uvedené nedotaženosti. Wellen Bedlam je sympatický hrdina se srozumitelnou motivací. Ve srovnání s Druem a Sharissou neoslní svými schopnostmi, ale nudnější mi určitě nepřipadal.

--- SPOILER ---
Horší je, že se ukázalo jako pravidlo, že každý díl "Úsvitu DragonRealmu" musí skončit svatbou v dohledu. Když vezmeme jednotlivé díly, nikde není milostná zápletka rušivá, ale když vezmeme sérii jako celek, je to už klišé.

1 15.11.2015

Tento díl mě bavil víc než předchozí. Neměl tak chaotický rozjezd, protože postavy už jsou čtenáři známé a chrlení mnoha složitých či atypických jmen tedy nekomplikuje orientaci v ději. O zdlouhavosti by se asi dalo polemizovat, ale mně ten začátek tentokrát připadal v pořádku.

Hlavním hrdinou již není Dru Zeree, ale Sharissa Zeree. To je pro mě neutrální změna.

Příběh nemá tak jasnou linku. Zatímco v prvním díle od začátku víme, že cílem je exodus a že k němu musí dojít, zde není tak jasné, jak to dopadne (pokud si před čtením nepřečtete komentář vyzrazující pointu jako já). Samotné vyvrcholení děje je možná až moc uspěchané, malinko nedotažené, ale celkově dobré, pokud jako čtenář umíte "vyčíst i to, co není explicitně popsáno".

Už jsem se zbavila dojmu, že čtu hru s grafikou Warcraftu III, který mě pronásledoval na Nimthu. Ale pořád platí, že popisnost nepovažuju za dostatečnou a nesedí mi to natolik, abych dala víc hvězdiček.

12.11.2015

ČÁST 2 ZE 2

Komentář k "The Iron Traitor" (6. díl, 2. část podsérie "Call of the Forgotten")
Předvídatelnější než předchozí díl. Postavy a můj názor na ně se nemění (časový posun v ději je ostatně jen jeden týden). Jen Keirran se začíná víc ukazovat tak, jak ho známe z "The Iron Knight". Protože závěr je dávno znám, nebylo to zrovna překvapení. Otázka byla, jak k tomu dojde. Možnost, kterou autorka použila, mi připadala nejméně pravděpodobná. Takže dobré.

Jinak to v mnoha ohledech drhne. Například Grimalkinův zájem v tomto díle není moc srozumitelný. A vlastně ani Ethanův. Děj kolem Annwyl je přesně tak předvídatelný, jak jsem si myslela. Ash se objevuje jako "deus ex machina". Keirran cvičený celý život (pravda, to není dlouho) v politice dvorů je až moc naivní... Je toho víc, co trochu kazí dojem. Ale Férii jsem si užila jako obvykle.

Také mi při čtení přišlo, že autorka tématicky hrozně vykrádá první čtyři díly. Vemte všemi ignorovanou hrozbu, zakázanou lásku a krásného prince. Půl hodiny vařte. Na závěr dodejte lidský pár, aby to mělo jinou příchuť než včera.

Přečtu si i poslední díl, ale pokud se bude chtít autorka i poté k Férii vrátit, měla by nám už ukázat něco jiného. Třeba jak Mab k synům přišla. Ale mám takové tušení, že to spíš Ethan bude mít krásnou dceru, velmi podobnou Meghan, jen tmavovlasou a lidskou a Puk se do ní zamiluje. Nebo Meghan a Ash budou mít dceru. Důsledky stejné a navíc by se dal znovu zopakovat příběh o zakázané lásce.

Komentář k "The Iron Warrior" (7. díl, 3. část podsérie "Call of the Forgotten")
Poslední díl má podle mě nejlepší rozjezd v celé sérii. Prvních 5 kapitol jsem přečetla na posezení, což mi případá jako velký rozdíl ve srovnání s prvním dílem. Celou první polovinu jsem přečetla velmi rychle a skoro mi uniklo, že se tam vlastně nic moc podstatného nestalo. Právě v polovině, kdy mě to přestávalo bavit, došlo ke zlomu u Ethana, který ilustruje, jak výrazně se od 5. dílu Meghanin mladší bratr změnil. Tento posun ve vývoji postavy je ostatně nepřehlédnutelný v celém závěrečném dílu. Navíc se v půlce objevil příslib, že návratu do Deep Wyld (4. díl) se zúčastní má oblíbená postava, kterou je Velký zlý vlk (1,5. a 4. díl).

Hodně čtenářů asi bude rozčilovat, že tentokrát jde vše až příliš hladce. Více než 2/3 příběhu vlastně neobsahují skoro žádné překážky na cestě. Když pomineme, o co si řekla Temná múza, tak jdou vlastně Ethanovi všichni ochotně na ruku. Nutno přiznat, že mají motivaci. Mezi 6. a 7. díílem se stalo něco, čeho si všichni všimli, takže Ethan se nepotýká s takovou ignorací jako svého času Meghan. Nikdo kromě zapomenutých nechce zpátky První královnu. Sice z různých důvodů, ale nemyslím si, že by to logicky nějak moc nevycházelo. Ani poslední třetina ale není příliš komplikovaná. Podobně jako u 3. dílu, má čtenář jakousi představu, jak to musí skončit s Keirranem Dušeprostým a Zapomenutou královnou.

Co iritovalo mě, bylo, že Temná múza i "Bone witch" kolem pomoci dělají ciráty s tím, že musí myslet na svou reputaci. To si autorka nemohla pro každou z nich vymyslet něco jiného? "Bone witch" mohla zůstat jen u toho, že se sama v lese nudí, takže se pobaví, kdykoliv je možnost. ("Bone witch" bude česky asi ježibaba. Žije v chaloupce na muří nožce.) Také se mi zdálo, že se častěji opakují některá slovní spojení. To ale nemusí být novinka, jen jsem si toho možná u předchozích dílů nevšimla a u tohoto ano, protože se mi četl zase o něco plynuleji.

Musím říct, že při pohledu na poslední díl (7.) a původně zamýšlený poslední díl (3.) si nelze nevšimnout, že autorka záměrně opakuje stejné motivy a řešení. Co mě v 7. díle zaskočilo je reinkarnace férijů. Do teď se všichni báli smrti, protože nemají duši a smrt pro férije znamená definitivní konec. A teď najednou se hned dvakrát mluví o tom, že umřít pro férije není tak zlé, protože bude znovuzrozen? To si autorka měla rozmyslet dřív nebo tomu věnovat víc než pár vět v posledním díle, když v předchozích se opakovaně řeší, že je to jinak.

Celkově se mi 7. díl líbil (i když nejlepší je podle mě 4.), ale myslím, že autorka už by se k této sérii neměla vracet a pokud přeci, měla by přijít s novým schématem. Jestli sama sebe tak okatě vykrade podruhé, možná to pořád bude jako čtení fajn, ale autorksky už to bude trochu nedůstojné.

--- SPOILER ---
Zdá se mi, že autorka má slabost pro první sex ve stanu uprostřed vojenského ležení, a to vždy ke konci třetího dílu série/podsérie. Beru jako pozitivní, že nezapomněla naznačit, že jde o záměrné opakování scény. Ale zatímco u Meghan bylo prakticky neobhajitelné, že zůstala panna tak dlouho, příběh Ethana a Kenzie je aspoň nahuštěnější a ani jeden z nich se nikdy nedostal do zajetí v Tir Na Nogu, takže to tak příšerně neskřípe.

2 04.11.2015

Skrze kladné ohlasy na sérii i na autora jsem od knihy hodně očekávala a byla jsem hodně zklamaná. Přesně jak píše klerik_cz, ze začátku je těžké se chytnout. Mně to tedy netrvalo 14 dní a 80 stran, ale souhlasím s tím, že rozjezd je chaotický. Navíc jsem se zpočátku potýkala s pocitem, že čtu počítačovou hru.

---Obsahuje malé spoilery---
Moje nejoblíbenější postava v této knize je Temný kůň. Samotný příběh, exodus do Dračí říše, je ok. Ale měla jsem problém s některými detaily. Například stařešina Tezerenee vybere pro přechod mimo příslušníků klanu hlavně ženy kvůli čerstvé krvi. Ale přitom všichni přijímají jinou tělesnou schránku. Umí tedy pomocí magie změnit DNA své nové schránky na své původní? Pokud umí, je vůbec potřeba něco jako čerstvá krev, když se mohou takto upravovat? A co vlastně stráží Strážci? Přání svých pánů? Přišli mi hodně zmatení a kolem Strážců i jejich pánů je na můj vkus příliš mnoho otazníků.

1 23.10.2015

Proč "Blackout"? Působí to, jako by zodpovědná osoba nevěděla, jak to říct česky, tak to raději nechala anglicky. Asi to někomu připadalo jako poslední naděje na záchranu prodeje. Poté, co jsem přečetla předchozích pět dílů, ale nechápu, proč by tenhle měl někomu připadat slabší. Je tam míň děje. No a co. V téhle sérii nikdy nebylo moc děje. Vždycky tam bylo hlavně hodně řečí. Tentokrát je to jen hodně vidět. Stvůra je tu jen mimochodem, abychom se mohli věnovat Kalibanovi. Vzhledem k tomu, že vývoj Kalibana je na celé sérii to nejpovedenější (mezi Kalem z 1. a Kalem ze 6. dílu je sakra rozdíl), nechápu, co komu vadí.

Znova to číst nebudu, ale téma 6. dílu je asi jedno z těch, co se tak rychle neomrzí, takže jsem si říkala, že bych možná neopovrhla něčím takovým, byť jiného žánru.

Pokud jde o další díly, kdybych je sehnala (v originále) a zrovna se nudila, byla bych na ně i docela zvědavá. Už od druhého dílu mě vždycky trochu překvapí, co ještě Rob Thurman dokáže z tématu vyždímat.

19.10.2015

Už jsem si asi zvykla, tak se mi to nečetlo zas tak špatně. Ale taky nemůžu říct, že by mě to, navzdory fajn záporákovi, nějak zvlášť bavilo. Kapitoly s Chňapalem mi ale vyhovovaly, není nad to, si trochu odpočinout od Kala, i když už není ukňouraný, ale jen nasertivní a tentokrát taky překvapivě veselý. Jeho vývoj je ale pořád jedna z nejlepších věcí na sérii.

Kdo mi vůbec nechyběl, byla Dobromila. Vlastně mohli nechat doma i Dalilu a Robina. Nic by se nestalo. I když Robin zrovna prodělává vývoj, takže dejme tomu, ale Dalilina linka mě nebavila. Finální rozuzlení se mi líbilo, ale většinu děje se nic neděje. U mě zatím asi vedou 3. díl a (příznivci série neoblíbený) 4. díl. To dobré na 5. dílu je pro mě uzavření Raffertyho otevřené linie.

15.10.2015

Zase jsem byla poměrně nakloněná třem hvězdičkám, protože tenhle díl v mnoha ohledech dalece předčí první. Možná míň akční, ale tvrdší. Umírají důležitější postavy než dřív. Tentokrát mě od lepšího hodnocení odradilo, že v myšlenkové omáčce obou bratrů se pořád omílá to samé - Sofie, Ólfi (jejichž počet mi nějak neseděl, asi mi někde unikla jedna likvidace Ólfi), bratrství (to mi z toho vadilo ještě tak nejmíň). Líbí se mi Kalův vývoj a vyhovuje mi, že se střídají dva vypravěči. Nejdřív mě to trochu mátlo, ale přišla jsem na to, že to není způsobeno přílišnou podobností obou bratrů, ale zpraseným členěním textu. Jediná poznámka k překladu. "Sedmnáct-osmdesát" je sedmnáct set osmdesát, akorát v angličtině se 1780 pro lepší srozumitelnost obvykle přečte jako dvě čísla, kdežto v češtině to nejde. A vím to i já jakožto někdo, koho 10 let angličtiny ve škole prakticky nepoznamenalo znalostma.

10.10.2015

První díl, který mě bavil, sednul mi, dokázal si udržet moji pozornost a poprvé jsem začala uvažovat o tom, že bych si přečetla i nepřeložené díly, takže jsem si většinu knihy myslela, že tomu konečně můžu dát tři hvězdičky. Ale pak se to někde kolem 185. strany pokazilo a na zbývajících 70 už mě to znova nechytlo. Kdyby se jednalo o začátek nebo prostředek, pořád by to bylo na tři hvězdičky. Ale když mě nebavil konec, kde má napětí vrcholit?

Tentokrát se mi líbí Kalův vývoj. Ostatní postavy jsou dost rigidní, ale Kal konečně přestává fňukat a začíná něco dělat. Zrovna tak schvaluji vývoj mezi Kalem a Georginou. Myslím, že autorka si s tématem osudu neví rady, takže je lepší, když ho v sérii omezuje.

Příběh byl o něco slabší, než v předchozích dílech, protože tentokrát jsem to prokoukla (na rozdíl od rozuzlení druhého dílu například).

Pár poznámek k překladu. I když jsem s překlady Anny Jankovské víceméně spokojená, pokaždé se najde pár iritujících drobností. Například nesnáším jazykově správný ale neskutečně zhovadilý překlad severských jmen. "Sangrida Odinsdóttir" by se mi lépe četlo jako "Sangrida, dcera Odinova" než jako "Sangrida Odinsdóttirová" (jazykově je to opravdu v pořádku, ale je to strašná kravina, protože původní jméno už obsahuje jednoznačnou informaci o pohlaví nositele a otec Sangridy není žádný pan Odinsdóttir, ale Odin). Dále mi vždy zkazí čtení, když někdo překládá "gun" jako "zbraň" ve chvíli, kdy dochází ke srovnání s nožem. Nůž je také zbraň a tohle je letos už druhý překlad, kde to překladateli ulítlo, takže u sebe pozoruji rostoucí nadšení pro originály. A konečně říct chlapovi: "Vykoupat je v krvi panny. Pustíš si žilou?" si myslím zasloužilo vysvětlivku, protože tohle je ztraceno v překladu. Ne každý ví, že pro naše "panna" a "panic" je v angličtině jednotný výraz "virgin". Tento obsáhlý odstavec ale nic nemění na tom, že překlad ujde a překladatelka u mne boduje s poznámkami pod čarou.

05.10.2015

Kniha o tom, jak chtíč spolu s nedostatkem morální síly a smyslu pro povinnost, mohou zničit hříšníka, jakož i všechny, kteří mu v hřešení nebránili. Každý charakter, je velmi realistický (tedy je podle mne Balzac dobrým představitelem francouzského realismu), byť poněkud jednostranně založený. To ovšem není problém, vezmeme-li v potaz, že je zde v každém zvýrazněna především jeho hlavní hnací síla a i přes podobné rysy různých charakterů čtenář shledává každého jiným.

Na "Sestřenici Bětě", jsou dobře znatelné chyby, kterých se dopouštějí kladné charaktery. Například Hulot syn, v domnění, že se jedná o akt úcty, stále platí za otce další a další dluhy, jakoby neviděl, že takováto beztrestnost je jen ke škodě, neboť nevede ke vzniku potřeby změny u člověka bez svědomí. Na druhou stranu, můžeme vidět i oběti, které jsou dnes již vzácné. Kolik žen by dokázalo to, co nakonec dokázala hraběnka Steinbocková?

Bohužel, pro dnešního čtenáře je trochu náročné vžít se do ekonomiky tehdejší Francie. Osobně mám problém představit si, jak fungovaly všechny ty penze, důchody a výnosy. Zřejmě proto, že když uložíte peníze do banky dnes, výnos očekávat nelze. Také si těžko umím představit, že lze být milenkou několika mužů a takto je balamutit, jako tomu činí paní Marneffová. Přesto se mi zdá pravděpodobné, že takové sebestředné a zlomyslné ženy jsou. A bezpochyby jsou sestřenice Běty.

3 03.10.2015

ČÁST 3 ZE 3

Box 10.1: "To je případ třeba alel pro hnědou a modrou barvu očí - homozygot se dvěma alelami pro hnědou barvu očí se neliší od heterozygota, který nese jednu alelu pro hnědou a jednu pro modrou barvu (trochu zjednodušuji, odborníci nechť prominou)."
Odborníci a na první pohled odlišitelní heterozygoti neprominou. Když pan profesor neumí dobře vybrat příklad na lidech, ať to vysvětlí na kytičkách nebo motýlcích (v genetice tedy spíš na mouchách rodu Drosophila).

Další podobný problém v kapitole 10.: "Z vlka dokážeme v historicky krátkém čase vyšlechtit srnčího ratlíka nebo chrta, musíme se však smířit s tím, že pro většinu chovatelů těchto ras budou představovat návštěvy veterináře bezmála součást pravidelného denního programu."
Vzhledem k tomu, že chybí odkaz na uskutečněný experiment, domnívám se, že pan profesor si tento příklad vycucal z prstu. Chtěla bych vidět, co za psa dokáže z vlka vyšlechtit. Vlk a pes sice mají společného předka a pořád se mohou křížit, ale vše nasvědčuje tomu, že pes není domestikovaný vlk (obecně vzato, neříkám, že neexistuje nějaké psí plemeno, které ano). Pes a vlk se pravděpodobně vyvíjeli vedle sebe ze společného předka a docházelo mezi nimi k hybridizaci (proto je mezi nimi vysoká míra příbuznosti). Kdybychom ale nechali psy "zdivočet" měli by se asi vrátit spíš k něčemu jako je Dingo. Nutno dodat, že prof. Flegr to v době psaní knihy nemohl vědět a tudíž jen opakoval všeobecně uznávanou teorii.
Moje poznámky:
1. I kdyby někdo někde prokázal domestikaci vlka na studii samotné mitochondriální DNA, bez studie jaderné DNA neprokázal nic. Stále by mohlo jít jen o hybridizaci samců psa se samicemi vlka (mitochondriální Eva).
2. Na základě názorů různých chovatelů, které jsem četla, se domnívám, že dnešní vlk je obecně málo vhodný pro domestikaci a že se lépe domestikuje třeba liška.

Pro zájemce o původ psa:
Ardalan et al. (2011) Comprehensive study of mtDNA among Southwest Asian dogs contradicts independent domestication of wolf, but implies dog–wolf hybridization. Ecology and Evolution, 1.3, 373 – 385, doi:10.1002/ece3.35
Freedman et al. (2013) Genome Sequencing Highlights Genes Under Selection and the Dynamic Early History of Dogs. Genomics, arXiv:1305.7390v2
Freedman et al. (2014) Genome Sequencing Highlights the Dynamic Early History of Dogs. PLoS Genetics 10(1): e1004016. doi: 10.1371/journal.pgen.1004016

V 11. kapitole mě hned zkraje rozladilo: "... nemalá část účelných vlastností se vyvinula až u mnohobuněčných, a tedy rozhodně u organismů rozmnožujících se pohlavně."
Tato generalizace by si snad zasloužila aspoň malý box o nepohlavním rozmnožování mnohobuněčných.

Kapitola 17, první věty:
"Můj přítel a kolega Daniel Frynta moc rád chová myši, hady a ještěry. Takto postižených osob se mezi námi pohybuje určitě více, ale můj přítel Daniel je navíc zoolog a etolog, takže si tuto zajímavou psychickou úchylku dokáže docela dobře sám před sebou a do určité míry i před svým okolím zdůvodnit."
Zde Flegr (jistě ne zcela úmyslně, protože je to také pořádný blázen a přeci by sám sebe takto nevyzradil) podporuje moji teorii, že člověk je nejdřív bláznivý podivín a až potom se stává vědcem. Představa šílených, výstředních či alespoň roztržitých vědátorů je v naší kultuře již celkem etablovaná (a nevznikla ostatně samovolně) a dnes již možná ovlivňuje volbu povolání tam, kde tento maskovací trik dříve napadl jen ty nejmazanější podivíny. Bylo by zajímavé zjistit, kolik vědců se stalo vědci, aby si mělo čím omluvit svoje jinak nepříliš tolerované výstřelky (nebo nezřídka rovnou osobnost). Čím jste úspěšnější, tím více si v nich můžete hovět a tím méně je musíte obhajovat. Obávám se však, že do vědy čím dál tím více proniká byznys a konkurenční druh "blbec užitečný", který mnohem lépe kooperuje s byrokracií (kde rovněž bývá zaměstnán "blbec užitečný" akorát jiný poddruh a "dej blbci funkci a vymyslí lejstro"). Uvidíme, zda s "podivínem vědátorským" udrží mutualistický vztah (je pro fungování ekosystému velmi důležitý) nebo ho v důsledku pozitivní selekce na ambice (zvyšuje se počet ambiciózních zástupců tohoto druhu) časem vytlačí do krajních oblastí sdílené niky. To by mohlo vědě značně uškodit:
"Dobrý přírodovědec se pozná podle toho, že dokáže odpovědět na otázky, na které jeho kolegové odpovědět neumějí. Výborný přírodovědec, jako třeba právě Daniel, se pozná podle toho, že si navíc dokáže položit otázky, které si nikdo z jeho kolegů zatím nepoložil."

Z poslední kapitoly: "Poučen Kuhnovou teorií vývoje vědy dobře vím, že jediný známý účinný způsob, jak nahradit jednu dlouhodobě úspěšnou teorii teorií novou, je nechat přirozeně vymřít stoupence teorie staré a nechat na jejich místo dorůst generaci stoupenců teorie nové. A na tom se musí začít pracovat s dostatečným předstihem."

Musím vyjádřit obdiv všem laikům (nebiologům), kteří přečetli celou knihu. Domnívám se, že navzdory vší snaze není Flegr tak srozumitelným popularizátorem vědy, jak by si asi přál. Na druhou stranu uvádí, že knihu napsal hlavně pro budoucí biology, tedy se mu to asi dá odpustit (až na to, že jsem si ji koupila jako cílová skupina a v maturitním ročníku se mi velmi špatně četla, úspěšně jsem ji přelouskala až nyní). Jako biologovi neevolučnímu a v evoluci málo vzdělanému se mi teorie Zamrzlé plasticity celkem zamlouvá, ale netroufám si o ní cokoliv soudit (ukázat neznalému člověku jen to, co teorii podpoří, by jistě nebylo těžké). Zdánlivě nízké hodnocení, které knize dávám, proto kromě mého názoru, že pro laiky je přeci jen dosti náročná, odráží také nedostatek mého odborného názoru (což není chybou knihy, byť je to možná tak trochu možné svést na samotného prof. Flegra... kdyby neměl jako zkoušející pověst, kterou má, mohl být můj rozhled v evoluční biologii větší).

1 28.09.2015