wendys93
komentáře u knih
Narcis a pivoňka
Katarína Brányiková
Narcisy a pivoňky už sice dávno odkvetly, ale na blba může člověk narazit vždycky, kdykoli a kdekoli. A v životě je jen málo věcí horších, než srážka s blbcem. Navíc sobeckým, sebestředným, vysoce arogantním a na ostatní se neohlížejím pakem, který všechny kolem sebe umí tak akorát využít a odložit, když už z jich nemá žádný užitek.
Hlavní hrdinka týhle knížky takovou smůlu, bohužel, má. A je na ní, jak se s tím popere. Může se v tomhle toxickým, dovoluji si říct, že vyloženě jedovatým vztahu utopit a zahynout nebo sebere veškerý svý síly a odejde dokud je ještě čas. I když samozřejmě ne úplně bez následků.
@katarinka_be opět dokázala, že je skvělou vypravěčkou, která i do vážný a dost tragický situace vnést špetku humoru, životní nadhled a entuziasmus. To bylo vidět už v její prvotině Vysoká a já jsem jedině ráda, že zůstala pořád svá, se svým typickým stylem psaní a přesto jiná a zkušenější.
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
To si tak čtete o příšerách, co žijí kdesi za mraky a nad váma temnej kumulus velkej jak kráva, ze kterýho začne za chvíli chcát. No...díky moc za zážitky přírodo, ale to nemuselo být.
Tahle novelka byla plná neklidu a nepokoje. Ale taky milých lidských podivností a statečnosti postavit se nejen nebezpečí, které je kdesi skryto, ale i tomu, kterému musíme s odhodláním čelit každý den. Protože lidi bejvaj zlý. A děti kolikrát ještě víc.
Autorka v tomhle příběhu přichází s velmi originálním, odvážným a dovolím si tvrdit, že i smělým nápadem o...přízracích, démonech, monstrózních bytostech odkudsi z hlubin temnoty? sama to vlastně nemám pořád nějak ujasnění a dohromady si myslím, že je to vcelku jedno. Podstatné je, že je to fakt děs děsivý a že tyhle, dejme tomu zrůdnosti potkat fakt nechcete. Hlavní hrdinka takový štěstí nemá, ale protože není žádná bábovka a lidi jí celkem systematicky ubližují už roky, nějaký okřídlení tvorové, co nemají úplně nejlepší záměry, jí sandál fakt nerozhází.
Dýchej za mě
Eva Kollerová–Střihavková
Dýchej za mě je...taková krása. Fakt! Totálně mě ten příběh odrovnal, dojal a vtáhnul hned od prvních řádků. Možná pro tu intenzivitu příběhu, možná pro to umělecko-intelektuální prostředí, možná díky hlavní hrdince/hrdinkám, který byly ve své době silnějšími, než si možná sami uvědomovaly. Každá jinak, protože má každá jiný životní směr, vidí jeho smysl v různých aktivitách, sama sebe vnímá odlišně. O to víc však vyniká kontrast povah dvou sester, které se mají k smrti rády. Eva Střihavková dokázala ze střípků a fragmentů života Augusty Nekolové, české malířky, které doba příliš nepřála - za jedno byla ženou, za druhé byla poměrně silná a emancipovaná a za třetí...za třetí začíná první světová válka - poskládat velmi emotivní příběh těch, kterých se Gusta nějak dotkla. Kéž by se narodila dnes. Určitě by měla víc možností k tvorbě, k seberealizaci, k tomu aby mohla lépe dýchat.
Takhle za ní ve vzpomínkách, dopisech a historkách vzpomíná její sestra Milada a promlouvá k nám ústy pravě Evinými ústy. Škoda, že po Gustě zbylo jen to a pár obrazů, které ovšem berou dech.
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Ufff tohle pro mě bylo hodně silný a intenzivní čtení. V mnoha ohledech. Protože i já občas toužím po samotě a izolaci od lidí - i když tomu možná někdo někdo nevěří. I já jsem strašně dlouho hledala člověka, kterého budu bezpodmínečně milovat a kvůli kterýmu změním svůj život - i když to tak nějakou dobu nevypadalo, i já moc toužím po dítěti, po někom koho vychovám, komu předám svojí lásku ke kultuře a literatuře, komu vštípím hodnoty, které mi přijdou důležité.
V hlavních hrdinech tohohle románu sem se zkrátka hodně našla. I jim se tak nějak nedaří splnit si sny, i oni naráží na třecí plochy v samotě, ve vztahu, v neschopnosti naplnit vysněné rodičovství. A tak je v jednu chvíli každý sám i přes to, že se jeden druhého dotýkají, spí v jedné posteli, dýchají stejný vzduch. A je jen na nich, jak se s tím vším poperou a jestli ze života vyváznou se ctí a s hlavou vztyčenou.
Naposledy jsem si vysnil Václava Hraběte
Petr Zemek
Těmhle textům člověk rozhodně nelze upřít inspiraci v básních právě Václava Hraběte a jemu podobných. Je plná životní bolesti, smutku, mladické nerozvážnosti, prudkosti, možná i zmatenosti, ale zároveň i síly a touhy po lepším životě, po naplněných láskách, po lepším životě, po svobodném dýchání. V dnešní době už takové pocity a životní úděl, který je často dát politickým režimem, rodinným prostředím, postavením, zná jen málokdo. A s každou další generací tyto aspekty, které kdysi, za dob našich rodičů nebo i prarodičů, utvářely právě undegroudovou poezii a hudební scénu mizí a vytrácí se někam mezi stránky školních učebnic a na pozadí starých fotek. Možná proto je mnohdy, nechci říct, že vždycky, ale mnohdy ano, současná poezie tak moc konzumní, jasná, přístupná, lehce dosažitelná a lehce pozapomenutá.
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Tereza Kadečková se ze souše ponořila do vod oceánů, od draků přesunula k rybám a vodním zrůdičkám a celej svět si tak trochu potopila. A ostatně...proč ne, že jo?
Skvěla napsat umí oba světy a i tady si neskutečně hraje. Se čtenářem, kterého si vodí kam chce jak poslušnýho věrnýho pejska - ona Terčina tvorba se opouští a zrazuje dost těžko, mimochodem a prostě jí chcete být věrní - a hraje si i s postavama, které nechává riskovat, obchodovat na černém trhu se zbožím i vlastní ctí, prodávat svoje tělo, tělní tekutiny, čest...
Chapadla černé hvězdy sou takovým mafiánským, dark thrillerem ve fantasy světě. A zas...proč by ne? Však to vždycky nemusí být o dracích, válečnících a takový tý okoukaný klasice ne?
Ještě citlivější zpověď jednoho blázna
David Svoboda
David se tu veřejně a velmi naze zpovídá ze svých duševních problémů, které často vyústí i v problémy fyzické a zcela bez servítků a pozlátek ukazuje jaké to je žít s bipolární poruchou od okamžiku určení diagnózy, - což mimochodem není vůbec snadný proces - po jakési přijetí sebe sama, vyrovnání se s touhle skutečností a vykročení na novou životní cestu. To všechno bez fňukání, sebelítosti...
Tohle bylo hodně silný, emotivní, upřímný a v každém ohledu intimní čtení, který by mělo projít pod rukama úplně každýmu.
Citlivá zpověď jednoho blázna
David Svoboda
Citlivá zpověď jednoho blázna by si setsakra zasloužila poctivý knižní náklad, hezkej papír, sazbu, pevnou vazbu a hlavně, viditelnost na pultech knihkupectví. Otvírá totiž jedno velký téma, který bylo, je a bohužel už asi vždycky bude nesmírně aktuální a zároveň i plný stigmat, tabu, předsudků a odsudků.
Kreténi
Lukáš Havlas
Rčení, že na každou svini se vaří voda platí v týhle knížce dvojnásob. Nadruhou stranu...co člověku dává právo vzít spravedlnost do vlastních rukou a dovolat se sám u sebe práva? Dá se něco takovýho obhájit?
Hlavní hrdina románu Kreténi nicméně takového dojmu nabyde. A celkem právem, dovolím si tvrdit. Protože rozmazleným parchantům, kteří si myslí, že můžou všechno, že se jich nějaká zodpovědnost netýká, že nemusí nést následky za svoje činy, by jen tak něco projít nemělo. Peníze člověku život nevrátí, spravedlnost si s nima taky nekoupíte a charakter nenapravíte. A když někoho nedokážou řádně vychovat a usměrnit vlastní rodiče, musí tuhle roli holt převzít někdo jinej.
Lukáš Havlas tady rozjíždí dost drsnou hru na kočku a myš, která, dost možná nebude mít vítězů, ale jenom kopu poražených.
Živá minulost
Veronika Martinková
Živá minulost je skvěle promyšlenou a funkční detektivkou, která nemá žádný slabý a prázdný místa, je čtivá do poslední scény... A joooo, to domácí prostředí, který je tu tím primárním nebezpečím a vlastně by z logiky věci, protože doma máme mít bezpečno, to je pro mě obrovskej tahoun celýho příběhu.
Takže...jestli ste fanda detektivek, tak si tohle určitě dejte. Fakt to stojí za to.
Strasti s Bertem
Lenka Hnátová
Hele, nic netrvá věčně. A je trošku naivní myslet si opak. Nicméně k mládí takovýhle myšlenky a romantický představy patří. Stáří už věci vidí jinak. Hledí víc do budoucnosti, myslí na následky, uvědomuje si závažnost věcí a cítí větší zodpovědnost. A tak dopadne realita i na vztah Berta a Maxe, což se, celkem logicky, muselo dříve či později stát.
Je to jasný vyústění každýho vztahu. Člověk vystřízlivý, růžový brejle vyblednou, endorfiny vyprchaj. Vášeň, která mohla být velmi snadno zaměňována za lásku je v tahu. Takže je třeba věci rozštípnout, něco si vyříkat a třeba i ranit, pokud je to nutný. Protože žít v něčem, co není úplně zralý a vyspělý k normálnímu životnímu fungování nemá smysl.
Tenhle fakt si, bohužel, v pokračování Strastí vánočních svátků, uvědomuje jen jeden z aktérů. O to dramatičtější se celá situace stává, o to víc bolí a samozřejmě dochází i ke generačním střetům, které věci nikterak neusnadňují.
Strasti s Bertem se mi fakt líbily. Pro logický postup příběhu, pro částečnou disromantičnost, pro ty logický vyústění situací, který si nehrajou na hloupej romantickej kýč, kterej nevyhnutelně směřuje k happyendu.
Takhle to ve vztazích chodí. Obzvlášť v případě zásadních věkových rozdílů, který často souvisí i s mentální vyspělostí a přijetí faktů, která se nesmí zakrývat. Pak totiž vážně nemá smysl pokračovat.
Bestie v uniformě
Lukáš Křišťan
To si tak poklidně ležíte ve svý posteli, spíte, sníte, manžel vám chrápe do ucha, dítě kope do ledvin, ste šťastný a spoko a najednou vám někdo zarazí sekeru do hlavy. Je po pohodě, po klidu, po životě...to samí udělá tvýmu muži, dětem, služce a kdyby moh, tak oddělá i babičku s dědou nebo tuláka, co přestává na seníku. Nezůstane nic.
@kristan.lukas kdysi narazil na příběh plný krve, smrti, slz, bolesti, zloby...a protože mu nedal spát nejenže se vydal místo, kdo kdosi, kdysi vyvraždil celou rodinu, ale na pár dní se zavřel do místního archivu, posbíral všechny informace, které šly dohledat a celou tuhle hrůznou událost sepsal od počátku do konce.
Od první rány přes vyšetřování a výpovědi až po samotné usvědčení. Díky tomu se tak můžeme vrátit do roku 1926, sledovat vrahovo konání z prvních řad a pátrat po indiciích a důvodech spolu s vyšetřovateli.
STREAM S AUTOREM: https://www.instagram.com/reel/C4bezGeLQ-H/?igsh=MWE0NzBqY2h4NnlzeQ==
Vlk
Jindřich Píša
Vlk se nedá číst po povrchu, je třeba mu naslouchat, vnášet do něj sebe, hledat smysly a přání mezi řádky nebo i kdesi hluboko pod nimi. Což samozřejmě není úplně něco, co vyhovuje každému čtenáři. Takže říct, že je to text, pro okrajové čtenářstvo není úplně nadnesený. I když v české literatuře máme i náročnější texty, to zas musím říct, takže se tímhle nenechte odradit.
Tohle je hodně zvláštní text s mnoha myšlenkami, kterým můžeme, ale nemusíme naslouchat, s přesahem, který nám na první dobrou nemusí v duši zarezonovat, s příběhem, který má nápad, funguje a který má rozhodně šanci mnohé oslovit. Pro někoho může být krásnou pohádkou, pro jiného moudrou bajkou, pro dalšího zas novelkou o hledání sebe sama a hodnot, které nám můžou udělat život...řekněme příjemnějším.
Na neVěčné časy
* antologie
Máte rádi spíš blbý konce nebo ty šťastný ve stylu "a žili spolu šťastně až navěky"? Radši princezny, víly a spol. nebo kostlivce a návštěvy ze záhrobí? Příběhy miloučké nebo spíš trošku kruťárenský? Ať tak či tak dá vám tenhle sborník od obojího něco. Každej si tu přijde na svý.
Na neVěčné časy je totiž jak vitrína v cukrárně. Od čokolády přes ovoce až po fondán a marcipán. Příšery hrůzohrůzné i méně hrůzné, alternativní reality, osudy pohnuté i pohnutější, autorky nové i profláklejší. Příběhů ranec, každý jiný, originální, s vlastním hlasem a stylem vyprávění.
Člověk tak velice dobře najde to, co má rád, co ho potěší, co mu...na duši polahodí. Jasně, nemusí vám sednout všechno, ale třeba vás zrovna nějaký autor překvapí a tak sáhnete po jeho další tvorbě. A přesně takhle, myslím si, by měly sborníky fungovat.
Plakat jsem si zakázala
Lucia Olrinková
Dohromady nemůžu říct, že by mě celej ten příběh zklamal. Dostala jsem od něj totiž přesně to, co má mít. Romantickou linku, tady konkrétně trošku hate to love, chytrou, sebejistou, sexy, byť trošku arogantní hlavní hrdinku, nijak složitý příběh a i tak poměrně dobrý styl psaní a vyprávěcí linku, která celkem příjemně táhne čtenáře na další a další stránky. A jako bonus trošku těch starých tajemství a ran.
Žádná vysoká literatura, přesto ale v rámci žánru dobrý příběh, který neurazí a naprosto dokonale splní veškerý čtenářský nároky na romantickou oddechovku, kterou mnohé čtenářky v podobných knížkách hledají. A o to přeci jde, ne?
Muž vdaných žen
Alex Walló (p)
Řekla bych, že každá z nás občas potřebuje nějakýho toho Daniela. A kdejakej Dan občas potřebuje ženskou bez problémů, co nemá zbytečný řeči a můžete si z ní udělat pohodovou milenku i parťáka na drink.
Závidím Danovi a s tímhle příběhem sem si hodně zavzpomínala na dobu, kdy sem žila dost podobně. Nezávazně, obklopená skvělými muži a literaturou.
Tenhle román je výborná věc, která by neměla chybět na žádném nočním stolku moderního čtenáře, který chce od knihy víc, než jen plytký příběh o lásce a sexu s předvídatelným vývojem a nesmyslnými scénami. Tady dostanete víc. A možná i něco navrch.
Volání temnoty
J. B. Zmek
Velká škoda, že si tohle autor vydal vlastním nákladem, což je za mě fakt škoda. Za jedno sou to fakt super atmosférický texty, který by si zasloužily náležitou pozornost a viditelnost v knihkupectvích a za druhý by se díky profi práci redakce vychytaly malinkatý mušky, na který sem občas narazila. Ne, že by kazily dojem ze čtení, to vůbec, jen by ta knížka byla ještě o chloupek lepší.
Nicméně, tohle sou horory podle mýho gusta. S plíživým budováním atmosféry, strachem o hrdiny i o sebe - páč člověk nikdy neví, co číhá ve zdech - s hustou atmosférou, která ale pomalu řídne a tak se vám hůř a hůř dýchá. Nebo to bylo tím tajícím se dechem, to fakt těžko říct. Ať tak či tak, tohle čtení sem si moc užila. A to sem na horory docela pes.
Syn draka
Kristýna Freiová
Tohle mě fakt bavilo. Bylo to zas něco novýho - jinej pohled na dobu, situaci, okamžiky, nové historické tváře, které dostaly dost prostoru k tomu se projevit. Navíc...jak sama autorka říká, je tohle tak trošku historická fantasy, takže ani o nějaký mysteriózno nebude nouze a na své si tak přijdou fakt všichni, řekla bych.
Přikládám i odkaz na stream s autorkou, kdyby se chtěl někdo dozvědět víc.
https://www.instagram.com/p/C4YTLDhMeae/?igsh=MTg1aGRibzIwcDlyZw==
Koruna otráveného stromu
Vlaďka Sacká
Zvláštní, kam cesty člověka občas zavedou. Třeba moje práce a stream s @jiri_klecka, který proběhl na mém instagramu, mě přivedly k téhle knížce a její autorce. A sem za to moc ráda, protože kromě výborně propracované fantasy s prvky thrilleru, což je, jen tak mimochodem, fakt zajímá kombinace.
Krom toho je to dost silná a hluboká sonda do psychologie člověka, do její pokřivenosti a ohebnosti. Ukazuje, jak se dají davy, i jedinci, snadno ovládat, zmanipulovat, zfanatizovat pro záměry, které vládcům a mocichtivým přijdou skvělé.
Fantasy prvky jsou tu už jen příjemným bonusem a oživením, které...ne, že by tu nehrály důležitou roli, to samozřejmě ano, ale příběh sám by mohl fungovat i bez nich, protože jeho postavy, problémy, zvraty i celková zápletka by mohla být - a určitě i je - poplatné každé době, v každé zemi, v jakémkoli politickém uskupení. Což je, mimochodem, dost děsivá věc, když se nad tím zamyslíte.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tenhle román skvěle kombinuje historický román s troškou alternativní falše a hrátek s "co by kdyby", okořeněný kapkou thrilleru a detektivní zápletky. (Ne)odsun sudetských Němců, poválečné trable na všech frontách, nepěkná vražda, volby, násilnosti...mezi tím se jak nudle v baňce plácá jeden novinář a spousta lidí by už radši od všeho a všech měla klid. To je dost dobrých námětů na román ne?
Pro mě osobně to bylo první setkání s kyšovsko-kotletovskou tvorbou a musím říct, že po dočtení sem fakt namotivovaná na to, přečíst si něco dalšího.