Vjeerus komentáře u knih

Za mě jeden z těch povedenějších dílů, zásluhou samozřejmně dvojice Itachi a Kisame. Jelikož jsem anime viděla už mnohokrát, a celé, mám větší představu o tom pozadí a paradoxně mě fascinuje to chování mezi Uchihy a některé věty vnímám v úplně jiném světle.
Každopádně díl je opravdu akční, Sasuke dostane daší ťafku do své už tak narušené mysli ohledně honby za silou a zjistíme, že i cvoci dokážou být vážní. Tedy někteří, viď Guy :D
Druhá polovina knihy pokračuje v hledání adepta na Hokageho a tréninku Naruta. Líbí se mi, jak jeho postava dokonale pasuje na rčení „můžeš bejt blbej, ale musíš si umět pordit“, takže dostaneme spoustu originálních postupů. A opět nám autor ukázal, že být ninjou není nic pro bačkory.

05.11.2023

Přiznávám, že na knize mě okamžitě totálně pohltil svět, hlavně svou rozmanitostí, postupně se odkrývající historií a faktem, že je celý pod kupolí pod mořem.
Příběh je vyprávěn z pohledů několika postav, které nám představí nejen národ, ze kterého pochází, ale i různé pohledy na aktuální problémy nebo střípky charakterů jiných postav, takže ne jednou se mi stalo, že můj první dojem z hrdiny byl razantním způsobem změněn. A i když to vždy nebyla změna k dobrému, pořád jsem si uchovala to nadšení, protože takhle uvěřitelné a reálně se chovající postavy jsem dlouho v knichách neměla.
Pokud čekáte epické rychlé fantasy, kde se skáče ze zvratu na zvrat, tak asi budete zklamaní. Děj plyne opravdu pomalu, protože je postaven na politice, intrikách a dlouhodobých plánech. Byla jsem opravdu mile překvapena, jak mě to bavilo a to postupné odhalování těch plánů a postojů mi přišlo přirozené.
Člověk si při čtení opravdu musí dávat pozor na dění, protože sebemnší narážka nebo nápad může mít velký význam. Hrdinové opravdu hodně přemýšlí (teda až na jednu horkou hlavu) a vše mají, minimálně pro sebe, logicky obhájené.
Závěr knihy nic neuzavře, naopak rozhodí karty takovým stylem, že prostě pro ukojení zvědavosti pravděpodobně rozečtete další svazek tentýž den.

3 05.11.2023

Dost průměrná kniha, která ničím výjimečným moc nezaujme. A kdyby náhodou ano, protože mě opravdu bavili části, když se hlavní hrdinka konečně dostala do Turie, u průměrného hodnocení zůstanete díky neskutečně vleklému začátku.
První třetina knihy se nesla v duchu chození od bodu A k bodu B, kde jsme se dozvěděli minimum informací o postavách a nastínění zápletky bylo až velmi stoicky přijmuto díky zvláštní schopnosti hlavní hrdinky. Ta se sama celou dobu snažila být šedá myš a vlastně se jí to dařilo tak dobře, že šedé bylo vše, co nám představila.
První zvrat nebyl žádné překvapení, ta kniha ho žalostně potřebovala. Od putování divočinou jsem čekala trošku větší vzrušení a napětí, ale opět nic, až jsme se dostali k „nečekanému“ zvratu číslo dva a ten konečně zahýbal dějem.
Co jsem opravdu ocenila byl fakt, že nebývá moc časté, aby hrdinové v YA knihách dřív mysleli, než mluvili a zavrhovali ostatní kvůli tajnostem. Tady se autorka z tohoto na nervy jdoucího standartu vymanila a tajemství, která se nutně musela provalit, byla přijata logicky a všichni dostali možnost si vše vyříkat jako dospělí lidé a neštěkali na sebe jak banda štěnat.
Knihu si s klidem přečtěte, svět rozhodně zajímavý má, ale pokud vyhledáváte (YA) fantasy, nic moc nového vám kniha nedá a pracuje s klasickými šablonami.

1 31.10.2023

Začátek knihy mě velmi překvapil a bavil. Dostali jsme postupně budovaný příběh, i když trošku rychlý, ale byl tam, jednoho novináře, co se fakt neštítil ničeho. Ale ve chvíli, kdy se na něj detektiv zaměřil už to šlo dějově zase do kopru.
Jak Dan shání informace, kde se jeho padouši nacházejí? Jak se k nim dostane? Kdy a jak to plánuje? Proč nemáme víc omáčky okolo jeho keramických děl?
Druhý případ se aspoň pokusil o nějakou větší interakci mezi padouchem a „dobrákem“, ale opět je tam hromada děr v ději. To mi chce autor nakecat, že nikomu nepřijde podezřelé, když jeden člověk tahá druhého z vlaku ven (minimálně nějakým hlídkám u kamer z vozu nebo stanice). Prostě mi chybí to plánování únosů, aby to pak dávalo logický smysl.
No a brutální záběry, které tolik táhli první díl, tak zde už tak brutální nejsou.
Takže i když se to nezdá, druhý díl se mi líbil o maličko víc, než první, právě díky té snaze přidat příběh, i když prostě jen z jedné strany. Za mě by kniha fungovala líp, kdybychom buď o Danovi nevěděli nic a prostě se jen zjevil jako tajemně brutální ruka zákona a nebo všechno. Tohle něco mezi mě tak maximálně frustruje.

1 24.10.2023

Ráda bych řekla, že mám s knihou jen jeden zásadní problém, ale bohužel jich je tolik, že se mi sem snad ani nevejdou.
První, a ten největší, je špatná (nebo žádná?) betace/korektura, protože přímá řeč jedné osoby se opravdu nerozsekává na dva a více odstavců, bez ohledu na to, kolikrát je monolog přerušen upřesněním pocitů či pohybu. Ve chvíli, kdy je takto mluvících osob víc, vznikají zmatky a já musela doslova každou stránku číst víckrát, abych se pokusila odhadnout, kdo mluví.
Postavy. Já jim prostě nevěřím, nechápu a neznám je. Pominu fakt, že dostáváme hromadu osob, které zdánlivě budou mít nějakou roli v osudu Kláry, abychom zjistili, že jsou padesátistránkové křoví, které se prostě vypaří. Vztahy mezi postavami pro mě nejsou uvěřitelné, protože kromě logického uspořádání partner-partnerka a rodič-dítě v knize nevidím žádné budování mezilidských vztahů, jako je třeba přátelství. To se najednou ze strany na stranu dozvíte, že ta šedá postava v pozadí je kamarád, který splní úlohu a zase se po něm slehne zem.
S tím úzce souvisí emoce, kterých jsem očekávala opravdu hodně, vzhledem k těžkým tématům. A opět jsem je nedostala. Traumatický zážitek byl useknut před začátkem a pojmenován o čtvrt knihy dál a já nemohla s hrdinkou tu bolest nijak vstřebávat. A když už došlo na svěřování, vše bylo shrnuto do věty, že si své trápení a bolesti všichni řekli. Tím se pro mě všichni stali strašně neosobními a cizími.
Příběh s obřím potenciálem, na jehož pro mě nejzajímavější část jsem čekala 140 stran. Neříkám, že jsem s tou filozofií souhlasila, ale jako pohled na myšlení jiných rozhodně zajímavý. A se závěrem té rozmluvy jsem dokonce i souhlasila. Ale dostat se tam bylo příliš dlouhé a úmorné, když jsem se musela potýkat s výše popsaným a dále pak na můj vkus s nadužívanými zdrobnělinami, nelogičnostmi, jako teleportace postav, bezproblémový exhibicionismus sexuálně zneužitých postav, který ke konci začal zavánět nějakou hippie sektou se zenovým mistrem v čele, vysokými finančními transakcemi u běžných lidí bez nějakého šťourání bankou (kde obyčejná studentka legálním způsobem přijde ke statisícům ze dne na den?) nebo věřící křesťanka s tak otevřenou myslí, sexuálním apetitem s muži na jednu noc a přijmutí reinkarnace během jednoho kraťoučkého rozhovoru.
Za sebe tedy kvůli zmíněným neduhům nedoporučuji.

U žádné jiné knihy jsem neměla tak často chuť si někde sehnat alespoň pár stran originálu, protože nechápu, že tak špatná kniha po textové stránce mohla spatřit světlo světa. Tak patetické a bezduché rozhovory, neustále se opakující slova (3x strom v jednom odstavci), krkolomné věty a sloh na úrovni tak šesté třídy je opravdu vražedná kombinace a nechce se mi věřit, že by byla chyba jen na straně překladatele, korektora a redaktora, kteří to pustili ven u nás v ČR.
A co si budem, tak nechutně popsanou sexuální scénu jsem taky ještě nečetla, nehledě na fakt, že mi nepřišla úplně vhodná (ta detailnost) do knihy s tak mladými hlavními hrdinkami.
Co se týká postav, tak jsem se moc nechytala, která z dvojčat je která. Svůj charakter si holky předávali jak štafetový kolík a jejich bystrost z jasných indicií také nebyla na nejlepší úrovni. Ostatní tam byli opravdu jen do počtu, aby hráli role pomocníků na poslední chvíli, ne moc dobrého mentora nebo naprosto příšerného přítele.
Bohužel samotný příběh moc plusových bodů nepřinesl. Ze začátku mi přišlo fajn, jak autorky rozebírají téma smutku a nechávají postavy ho opravdu zpracovávat, ale pak to pohřbí absolutním nezájmem dotáhnout věci, na kterých nejvíc záleželo.
Celá magická linka mě nijak nenadchla, protože jsem nenašla vlastně žádná pravidla jejího užívání a jak s tím vším souvisí zaměření. Honba za uzavřením bran byla už taková špička ledovce, protože ty teleportace přes celé město a namixování každé mytologie dodělali kvalitní guláš.

17.10.2023

Začínám se blížit k závěru celé série, jelikož knihy konzumuji dle časové osy. A musím říct, že Stříbrná židle je pro mě zatím snad nejlepší díl a to i přes fakt, že Eustace fakt nemusím a ženská postava není o moc sympatičtější. Příběh prostě táhne bludička, který svým pohledem na svět způsobí ne jednu komickou situaci.
Hlavní trojice se tentokrát vydává zachránit prince, a možná celou Narnii, ze spárů neskonale krásného zla. Při své cestě pokazí opravdu mnoho věcí, ale nevzdávají se naděje a přes území obrů se dostanou do kouzelného podzemí o několika patrech plných tajemství.
Jediné, co mi kazí ten dobrodružní pohádkový příběh je to věčné olíbkávání postav. Nejsem prostě fanoušek mlaskavých teplých polibků na dětská ústa, ať jsou od „Boha“, nebo kohokoliv jiného.
Knihu jsem poslouchala v podání od Martina Táborského a budu se opakovat, jeho hlas příběhu dává to pravé kouzlo.

Musím říct, že tak první třetinu knihy jsem byla zklamaná. Nové postavy mi vůbec nesedli a o těch starých tam toho bylo opravdu málo. Chvilku jsem se bála, že se autor pokusí vytřískat ten stejný příběh, co už tu byl. Přeci jen, složení druhé trojice bylo dost podobné té první.
Ale ve chvíli, kdy se začali dějové linky různě propojovat a zároveň rozpojovat, příběh nabral opravdu dobrý směr a ani jsem si nevšimla, jak rychle jsem naskočila do pocitu prvního dílu. Nejvíc mě bavila linka desátků, což překvapilo mě samotnou, protože ta mi přišla naposled nejmíň záživná. Ale na jejich mentalitě a přijímání faktu rozpojování je prostě něco jiného a netradičního.
Nakonec musím sama uznat, že nabráním víc pohledů (orgánový pirát, desátek, rebel a výtvor) vneslo do příběhu možná trochu zmatku, ale zároveň takový ten obraz pravé společnosti.
Závěr knihy je opět obří exploze, která tak rozhodila karty, že se opravdu těším na další díl. Dostala jsem skvělou dávku informací, aby mě zajímal osud všech, včetně té osiny v zadku Starkeyho, protože ten zaslouží shořet v pekle. A naťuknutí historie rozpojování? Tu chci všemi deseti.

1 11.10.2023

Tak si tak říkám, že vzhledem k tomu, že tohle byla kniha mého dětství, tak jsem vlastně dopadla dobře, co se týká partnerů do vztahu.
Pokud někomu přišlo ještě skousnutelné chování hlavních hrdinů, v tomto díle je to jeden velký červený vykřičník za druhým. Nejen že hlavní hrdina je stalker, což víme od prvního dílu, ale je to taky sobecký žárlivec, co omezuje osobní svobodu a nedokáže rozumně uvažovat ohledně nebezpečí.
Co se týká hlavní hrdinky, tak její nulové sebevědomí je kapitola sama o sobě a dost z nás v určitém věku nevěřilo, že by se mohlo někomu líbit. Ale vzhledem k faktu, že po ní slintá půlka města, už by se mohla trochu zamyslet. Co mi ale fakt vadilo, tak je její manipulátorství. Protože co nevyřeší žádost, vyřeší slzy. A taky jakákoliv absence sebeúcty, to škemrání o sex je opravdu smutné.
Jak jsem si v minulém díle oblíbila Jacoba, tady jsem byla jak na houpačce. Někdy byl ta nejrozumnější osoba v celé knize, jindy zase jen ten patnáctiletý kluk. A to je vlastně v pořádku, jen jsem asi v tom množství sebedestruktivních hrdinů nepotřebovala dalšího.
Knihu jsem opět poslouchala jako audio, kdy mám stále stejný problém s přednesem, ale už ne tak velký.

V tomto díle se autor zaměřil na hodně postav, možná až moc a tím jsme se dostali dost na mrtvý bod, kdy čekáme, co se bude dít dál.
Nejzajímavější rozhodně byla minulost Rukii s Kaienem, ta mi opravdu přišla smutná, ale chápala jsem ta rozhodnutí.
K tomuto dílu se nedá říct nic moc jiného, než se těším na další díly, kdy budou chystající se zápasy odstartovány a při tom snad odhaleny pohnutky jednotlivých hrdinů. Protože jak se různí kapitáni staví jeden proti druhému, to je opravdu docela šokující. Stejně jako je podezřelý ten poslední dopis Aizena.

08.10.2023

Po jízdě prvního dílu, kde jsem neměla téměř co vytknout, jsem se těšila, jak si s knihou večer sednu a ráno, totálně nevyspalá, se zvednu. Bohužel jsem ale hodně rychle narazila na nudu prvních sto stran, kdy se na můj vkus až moc pitvaly svatební přípravy a celkově samotná svatba.
Když bylo vše odbyto a hrdinové si zvykali v novém uspořádání, konečně se začalo i něco dít, a že to bylo opravdu záhadné. Těšila jsem se na každé odhalení nové indicie. Sice mi ty napínavé, zábavné a dramatické části trošku rušili úseky s Lucií, které se nesli v duchu pokus - omyl a přemýšlení, ale celkově jsem se opravdu těšila na každou stranu.
Postavy se dále vyvíjeli a odhalovali svá tajemství a jsem ráda, že moji oblíbenci dostali víc prostoru. Autorce se musí nechat, že opravdu umí hrdinům udělat emoční horskou dráhu a člověk neví, zde je má za jejich rozhodnutí litovat, odsuzovat a nebo s nimi soucítit a modlit se, ať vše dopadne dobře. Od třetího dílu očekávám opravdu hodně.

07.10.2023

Další kniha na mé cestě k pokoření všech Humbook tipů se stala tato a jsem opravdu zklamaná.
Vezmu si k ruce část textu Monči ze zadní strany obálky, kde se píše, že ji nadchla poetičnost jazyka, uvěřitelné postavy, knižní prostředí a kroniky Ormanu.
Poetičnost si představujeme asi každý jinak a za mě byla spoustu vět opravdu krkolomná a musela jsem některé číst i víckrát, abych si v hlavě srovnala ten význam. Čistě subjektivní věc a u mě se bohužel setkala spíš s nevolí.
Co ale fakt neberu, to jsou uvěřitelné postavy. Kniha se dotýká opravdu vážných témat, nejen smrti blízké osoby, ale i duševního zdraví. Upřímně jsem moc Amélii nevěřila její truchlení, jelikož na těch pár stranách, kdy byl vztah dvou dívek představen, jedna plánovala život té druhé a ta se podvolila i v případě, kdy úplně spokojená nebyla. Dále mi vůbec nesedlo budování vztahu hlavních hrdinů. Nevěřím totiž, že by si člověk s tak závažnými problémy, jaké má Nolan, pustil tak blízko naprosto neznámou osobu během jediného týdne. Být to dva měsíce, mluvím jinak, ale týden je prostě krátký. A třešničkou na dortu charakterů je samotná Amélie, která je sice jednou nohou vysokoškolačka, ale chová se spíš jako čerstvá středoškolačka.
Knižní prostředí bylo fajn, ale nemyslím si, že hrálo nějakou významnou roli. Faktem je, že na celé knize mě nejvíc zajímali právě kroniky Ormanu, o kterých jsme se bohužel moc nedozvěděli, jen proč vznikli. A to mě mrzí, protože jejich námět zní pro mě zajímavěji, než celá kniha Všechny stránky Amélie.

4 02.10.2023

Kniha je opět nadupaná obřími strategiemi, ale už pociťuji i fakt, že má Kira prostě štěstí. Protože bez něj by takto složitý plán nemohl snad ani vyjít.
Jako spousta jiných čtenářů, tak i já se nemohu zbavit myšlenky, že by příběh zde mohl klidně skončit a obávám se nástupu nových postav. Co o to, jejich představení nabízí určitě hodně zajímavého, ale vlastně se dost vrátíme na začátek a znova zažijeme souboj super chytrých mozků na různých stranách barikády, kdy ani jedna neví nic o té druhé.
No, uvidím, jak mě příběh chytne dál a třeba i překvapí. Popravdě musím říct, že jak bylo jednání Kiry na začátku i pochopitelné, už se z něj stává opravdový zaslepenec a tím dost nesympatická postava, které opravdu baví Ryuka.

02.10.2023

Na další knihu od autora jsem se ohromně těšila. A opět nezklamal.
Komiks nás zavede do minulosti dvou důležitých postav ze série Sunstone a na tu Alanovu jsem byla nesmírně zvědavá.
I když se jedná o erotickou BDSM knihu, rozhodně není laciná a trapná, ale naopak zde najdete běžná životní úskalí. Například hledání vlastní identity a orientace, nebo vyrovnání se se školní šikanou, protože máte neobvyklý koníček. Najít aspoň tu jednu osobu, co vás vytáhne ze dna a přijme takové, jací jste, to je za mě hlavní poslání knihy. Sex, záliba v BDSM a učení se o něm je už jen taková nástavba přátelství s důvěrou.
Líbil se mi kontrast mezi dvěmi dějovými linkami. Ta Alanova je právě o přátelství, fantazii a hledání svého místa ve světě, ta Anneina je víc romantická a něžná se spoustou momentů z života, jakého si dokážeme spíš představit (koncerty, škola, tlachání s kamarádkou).
Autor při kresbě skvěle využíval podobné milníky v jednotlivých linkách na prolínání příběhů a díky tomu jsem měla pocit, že opravdu s protagonisty sedím v jedné místnosti a poslouchám jejich životní příběh. Perfektní a určitě si nenechám ujít další díl.
Za knihu moc děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.

1 31.08.2023

Třetí díl nám dá pořádnou dávku krvežíznivých Sarrei. Ta změna prostředí byla perfektní, protože od začátku příběhu mě zajímali snad nejvíc, protože jsem nevěřila, že to jsou jen poskoci vlastních pudů. A měla jsem pravdu, v intrikách by se mohli rovnat Ymiře a to je sakra vysoká laťka.
Obdivuji autorku, jak skvěle má jednotlivé dílky příběhu poskládané, protože se mi konečně potvrdilo podezření z prvního dílu. A stále si očividně nevyčerpala studnici fantazie na prostory. Jáma a přilehlé vězení musí být impozantní.
Na to, jak je kniha (nezvykle) krátká, tak informací má požehnaně. Nejen, že máte chuť rozcupovat na kousky tu stříbrnou Erin, proplesknout nějakou železnou tyčí Felixe a obejmout Renegora, ale rozhodně se chcete nabourat do hlavy Isarel i Ymiře, abyste aspoň tušili ty jejich plány. Upřímně fakt nevím, která z nich je šílenější :D.
Moc nevím, co dodat. Je to jízda. Na konci knihy si připadáte naprosto vyčerpaně a sežvýkaně, ale chcete se do světa hned vrátit. Protože potřebujete víc Andreila. A vlastně všech postav, kdy doufáte, že všichni dostanou, co si zaslouží, protože přece víme, že autorka opravdu umí nechat hrdiny trpět.

2 30.08.2023

Autor nás nenechává moc vydechnout. Ukončí dva velmi důležité boje, ukáže nám, jak velká srdce mají obyvatelé Listové a hned se vrhne na naťukávání dalších příběhových linek kolem Sasukeho klanu a jeho vnitřních bojů se svojí osobností.
Docela mě překvapilo, jak se dva členové listové jen tak vrhnou na dva očividně o dost silnější padouchy. Obdiv, já bych zalezla někam pod stůl a dělala, že neexistuju.
Celkově ty propastné rozdíly v silách jednotlivých ninjů jsou fascinující a dost překvapující, když ten nejdětinštější chlapík dokáže odradit dva zlouny, na které nestačí čtyři elitní ninjové.
Takže cesta za novým dobrodružství Naruta právě začíná a to ani netuší, jak nebezpečné lidi má v zádech.

29.08.2023

Kniha, která mi opět trochu nesedla hlavní hrdinkou, protože mi vadila její absence jakéhokoliv společenského filtru. Trošku mě fakt mrzelo, co se z ní stalo, protože v Navždycky byla perfektní, ale tady se z ní vyklubala dost zakomplexovaná zbohatlice s problémy s důvěrou. A trošku odtržená od reality, kdy počítala s vzdušnými zámky jako jedenáctiletá a ne sedmnáctiletá.
Mrzí mě, že se v knize neobjevilo víc toho cosplayování, výroba a tak, protože to mě na knize opravdu zajímalo a místo toho jsem dostala vcelku velkou hromadu pro mě trapných obřích a přehnaných veřejných gest (pokud tyhle scény vyznání před celou školou máte rádi, mám za vás radost, mě je u toho bohužel opravdu spíš trapně).
Co ale nemohu knize odpustit je to množství spoilerů. Autorka se tentokrát nezaměřila na hlášky z filmů/knih, ale spíš na situace, takže hlavní hrdinka si dost často připadala jako postava z filmu X, během nějaké konkrétní scény. Pokud člověk film nezná, většinou se stejně nechytí a nebo ho třeba vyzrazení té zápletky může naštvat. A to jsem milovník spoilerů, ale v téhle knize toho bylo i na mě moc.
Plus je opět v grafické stránce, ta dělá opravdu hodně, je líbivá a taková přirozená k dnešní generaci.

28.08.2023

Mám ráda, když jsou knihy něčím odlišné a tato kniha to u mě splnila hned v několika bodech. Prvním je hlavní hrdina. Ne hlavní hrdinka s úžasnou (skrytou) mocí, kdy při cestě za záchranou světa najde pravou lásku, ale hlavní hrdina, který klade jednu otázku za druhou, někdy bez přemýšlení, a to ho často dostane do situací, kdy je potřeba jeho sebereflexe. Bavilo mě sledovat jeho cestu, kdy sice v mnoha ohledech dospěl, ale v dalších si zachovával povahu patnáctiletého kluka. Ten boj mezi mužem a klukem je prostě perfektní.
Další bod bych uvedla magii. Tím, jak ji autor vystavil, má jasná pravidla, takže jejím uživatelům opravdu nestačí jen nějaká genetická vloha nebo talent. Každá osoba za magii musí vlastně draze zaplatit a to nejen po energetické stránce.
Svět příběhu je fascinující svým rozdělením a prostředím. Trošku mi chyběla mapka, ale to je možná moje zkreslená představa, že každý fantasy svět potřebuje mít svou mapu. Každopádně epilog knihy slibuje, že v druhém díle poznáme blíž další národ.
Příběh plyne příjemným tempem, kdy autor chytře střídá akčnějsí části s těmi výpravnými, při kterých se dozvídáme víc o světě, což je za mě super a je minimální šance na nudu. A posledních sto stran děj opravdu vygraduje a letí až do konce.
Jediné mínus v knize pociťuji v malém popisu emocí, při kterých jen kloužeme po povrchu a například v momentě smutku vím, že hrdina sice brečí, ale chybí mi tam ta hloubka, co cítí uvnitř, aby postava nepůsobila takovým neosobním dojmem.
Moc děkuji autorovi za knihu v rámci spolupráce.

1 19.08.2023

Tak tady jsem se opravdu nechytla. I když jsem se snažila, prostě mě příběh tolik nebavil, protože vlastně nebyl jeden, ale několik opravdu kraťoučkých dobrodružství, ve kterých byli hrdinové se vším moc rychle hotoví a měli až obří štěstí na hodné lidi.
Forma textu se nijak zásadně nemění, takže si užíváme příjemnou dětskou knihu. Princ Kaspian měl tedy na můj vkus v této knize až moc pubertálních výlevů, vzhledem k tomu, jak se choval v díle předchozím.
Knihu jsem poslouchala jako audio namluvené panem Táborských, bez kterého už si sérii nedokážu ani představit. Příběh jsem kdysi četla a poslech je opravdu fajn zpestření, když nestíháte mít v ruce fyzickou knihu.

Svazek, který je plný překvapení. A vtipu. Na začátku nás čeká finále souboje mezi upnutým a uhlazeným Ishidou a šíleným kapitánem dvanácté jednotky. Za mě musel autor snad na něčem fičet, když vymyslel tak děsivý bankai (úplné uvolnění) :D.
Ichigo podstupuje tvrdý trénink, ale co si budem, já vždy čekám na ty jeho společné části s Yoruichi, která je prostě expert na vyvolávání vtipných situací. Další překvapení dostaneme v podobě opětovného setkání s Kenpachim.
Poznali jsme hodně osobitých pohnutek, u kterých ne vždy víme, co je jejich spouštěč. Protože tady si dal někdo opravdu práci, aby proti sobě poštval i přátele.
Bavila jsem se i scénou ve vězení a těmi krátkými úseky s Macumoto a Hytsugayou. Jako spolupracovníka bych tu ženskou fakt nechtěla, ale v kombinaci se svým kapitánem je zase o zábavu postaráno.
Těším se na další díly, které ukážou střípky informací z této knížky v tom správném světle. A prosím víc takových vtipných dílů.

18.08.2023