Vjeerus komentáře u knih

Moje třetí kniha od autorky a uznávám, že těm příběhům přicházím na chuť víc, než bych čekala a Cukrárna v Paříži mě zatím bavila nejvíc.
Hlavní hrdinku jsem si zamilovala vlastně okamžitě, taková pozitivita, která z ní čišela úplně nabíjela. Stejně jako prostředí, kdy jsem opět měla chuť vyjet na dovolenou a vrhnout se na každou cukrárnu v okolí.
Už jsem si asi zvykla, že má autorka vcelku pomalé rozjezdy knih, ale u téhle mi to opravdu nevadilo, naopak jsem si užila každou minutu v podání Veroniky Lazorčákové, která mi svým přednesem naprosto sedla a její podání všech postav je tak barvité, že už jen dle intonace vím, kdo mluví.
Knihu si pouštím pro oddych a proložení žánrů a v tomto ohledu příběh splňuje vše, co chci. Navodí skvělou atmosféru, hodí do pohody a člověk si krásně odpočine. Romantická linka je sice průhledná, ale v které romantice není :). Já se těšila, jak hlavní hrdinka vybruslí z toho vršícího se problému a musím říct, že nakonec jsem velmi spokojená, jak to autorka uchopila a že vše nehodila jen na jednu stranu a tím opět ukázala, že komunikace je to jádro ve vztazích.

Jestli se vám líbil první díl, tak druhý je o několik stupínků výš. Velký vliv na to dle mého má krásně zapracované psychické rozpoložení hlavní hrdinky a jak se se svými klacky pod nohami více čí méně vyrovnává, jak se snaží žít.
Opět jsem si užila krátké úvahy (?) na začátku každé kapitoly, které nutí k zamyšlení nejen nad následujícím dějem, ale i v životě. Ne jednou jsem si pokývala hlavou, že s tím naprosto souzním.
Celkově za sebe mohu říct, že Tma pod srdcem nabízí možná a trošičku míň mystična a fascinace zasazení do světa slovanské mytologie, ale o velkou dávku víc rozpracovaných charakterů, jelikož se v příběhu motá prvek lidských emocí zasazený právě do drsného prostředí toho nejtemnějšího z temného. Vždy mě v příbězích nadchne úvaha nad tím, co by se stalo, kdyby byl někdo schopný prostě vypnout emoce.
Takže za mě naprosto perfektní příběh. Krásná nevtíravá romantická linka, která se udrží v uvěřitelných mezích i vzhledem k okolnostem (a ano, dojde i na to, že láska občas nedává smysl, ale opět je to pojato uvěřitelně). Témata jako rodičovství či psychické zdraví a to celé zaobalené do slovanské mytologie s kapku hořkosladkým závěrem, kdy je čtenáři naservírován fakt, že při cestě ke štěstí je většinou potřeba něco obětovat. Víc takových promyšlených knih, prosím.

15.03.2024

Jeden z těch dílů, který se dá shrnout jednou větou, ale zároveň nabízí opravdu hodně, protože otvírá kupu otázek a tím čtenáře naláká na další díly.
Konečně se uzavře ten hlavní a očekávaný souboj mezi Ichigem a Byakuyou a ani při něm není nouze o překvapení. Na jedné straně stojí otázka, proč je Rukiin bratr tak úzkoprsý, na straně druhé – co je Ichigo zač? A jasně, že tohle jsou otázky nesoucí se do dalších částí příběhu.
Na začátku knihy se pročistí vzduch mezi dvěma dost zajímavými ženami, jejichž příběh se zdá být vcelku uzavřen a naťukne téma dlouho skrývané křivdy a co dokáže s člověkem udělat, když nemá šanci si s nikým promluvit a je takzvaně postaven před hotovou věc bez vysvětlení.
Nejvíc na další díl mě ale bezkonkurenčně nalákal právě konec, který rozhodí karty zajímavým směrem a nadhodí velmi důležitou otázku, zda celá záchranná akce nemá úplně jiné pozadí a k některým soubojům by třeba ani nemuselo dojít. Těším se na to velké odhalení!

13.03.2024

Musím říct, že mě příběhy vlastně docela překvapili. Díky tomu, že každý svatý dostal opravdu dvě tři stránky a vymazlené ilustrace, kniha odsýpala pod rukama dost svižně a já se nestihla nijak výrazně nudit.
Co se týká obsahu, to je na pováženou. Obohatí to svět Grishavers? Spíš ne a bez těchto příběhů se člověk s klidem obejde. Ale pro fanoušky to bude skvost v knihovně alespoň díky zpracování.
Někteří svatí měli dost zajímavý život i s drsným koncem a já jsem chápala, proč se dostali do této knihy. Ale bylo i dost takových, kteří v mých očích neudělali nic závratného a nebo byl hodně zvláštně zvolen vypravěč z třetí strany, který se jen modlil, aby mu někdo pomohl a tadá, svatý se zjevil, takže jsme se víc dozvěděli o noname člověku.
Povídky jsou svižné, nejdou nijak do hloubky a kloužou opravdu jen po povrchu, ale u některých je vidět snaha poukázat na lidskou společnost a jak funguje stádový efekt, nebo naopak na to, že když je jednotlivec jakýkoliv, neznamená to, že takoví jsou všichni.
Takže jo, kniha je fajn, ale hlavně díky ilustracím a délce. Být všechny příběhy jako poslední tři, rozhodně by kniha byla v hodnocení hodně níž, ty se skoro nevyplatí číst, jak jsou i ničem.

10.03.2024

Knihu jsem už kdysi četla a byla jsem překvapená, jak moc pohádka pro děti to je, vzhledem k mému zkreslenému pohledu z filmů. Takže do rereadingu jsem šla s tím, že to bude pohádka na pár procházek po venku ve formě audioknihy.
Přednes byl skvělý, ale nějak mě nevtáhl tak, jak jsem doufala. Upřímně pod dobrodružnou fantasy si představuji trochu víc toho dobrodružství a napětí, ale tady je většina těch scén hodně osekaná a nebo úplně vynechaná (závěrečná bitva) a co se stalo se dozvídáme v pár odstavcích jako shrnutí. Věřím, že tento problém má na svědomí spíš stáří knihy, kdy se tolik nenosilo popsat i dětem každé máchnutí mečem s každým zásahem do soupeře. Ale bohužel to nic nemění na mém pocitu mírného zklamání.
Plus je rozhodně čtivost, vcelku jednoduchý jazyk a přímočarost děje bez odboček. Sledujeme cestu z bodu A do bodu B a nikdo namyslí na budoucí problémy, ale jen na ty aktuální, které se většinu času pro hobita točí kolem jídla nebo záchranně trpaslíků.
I když je autor mistr v popisování prostředí, já bych ho asi preferovala o kousek míň, protože pro navození ponurosti, nebo naopak veselosti, krajiny nepotřebuji tolik popisů a defakto by mi stačila i ta mnou použitá dvě slova. Pak by pro mě možná bylo i snažší si připustit, že se původně jedná opravdu o pohádku pro děti na pár večerů před spaním.

Abych řekla pravdu, vlastně mě strašně mrzí, jaké pocity jsem z knihy měla. Začátek vypadal slibně, minimálně co se týká toho, kde se hlavní hrdina octnul, ale na můj vkus z toho vybruslil opět příliš snadno s rychle. Ale stále si to drželo jistou dávku svižného děje.
Další část knihy ale byla jak na houpačce, kdy jednu kapitolu hltáte téměř bez dechu a další se modlíte, ať už je konec. Autor se víc a víc zaměřuje na malé vsuvky z reálného světa, které jsou delší a delší, mohli by být i zajímavé, ale dost často spíš působí jako vytržené z kontextu a nevíte kdy a kde se odehrávají a jakou mají momentálně hodnotu pro samotný děj.
Můj hlavní problém s příběhem tkvěl hlavně v tom, že herní logika a systémy šli hodně do pozadí a vše stálo na imaginární božské náklonnosti. Hlavní hrdina pozapomněl ne jen levelovat, ale i přemýšlet nad něčím jiným, než nad penězi (a skoro jsem měla pocit, že jeho stylem se nedá vydělat, když utratí hned i to, co nemá, za žoldáky, místo aby použil svého OP peta) a o vlastnostech jeho postavy už vůbec nejde, protože mu do klína doslova padaj nezískatelné ability.
Gradace děje se táhla docela pomalu, ale byla tam i přes tu kupu odboček v nahonění si ega ruského státu, a když už byl člověk opravdu napnutý, jak se vypořádají s finálním bossem, přišlo naprosté zklamání na stránku a půl trapné rozuzlení.
Abych řekla pravdu, do teď mě vždy autor koncem knihy nalákal na další díl, ale u třetího se žádný takový wow moment nekoná a upřímně je mi tak nějak jedno, do jakých ještě absurdnějších výšin se Glebovo štěstí může dostat. Momentálně tedy nemám v plánu se sérií pokračovat, což mě vlastně i mrzí, protože první díl mě naprosto uchvátil.

01.03.2024

Kniha má skvěle propracované emoční rozpoložení člověka postiženého ztrátami blízkých osob. Autor nám v předchozím díle poodhalil Tsunadinu historii a v tomto svazku se zaměřil na boj s osobním mentálním handicapem, který si ale absolutně nezadal s tím bojovým.
Neustále mě fascinuje, že „Legendární trojka z Listové“ má zrovna dost atypické složení svých vyvolaných tvorů a pro mnoho lidí by působilo spíš nechutně, než majestátně. Ale asi je to spíš odraz kultury a tygra nebo lva by použil každý.
V čem ale kniha trošku pokulhává, tak je kresba. Ta možná trpí na množství útočných scén plných prudkých pohybů, ale občas jsem měla pocit, že těch rozmazaných pozadí a postaviček už je trošku moc.
Každopádně hlavní hrdina překonal sám sebe a očekávání asi všech zúčastněných v této části a dopomohl k velkým rozhodnutím svým odhodláním a velkým vlasteneckým srdcem. A možná i dětskou bezelstností a přímočarostí. Takže ve výsledku povedený díl, který přivedl další důležitou postavu do celkového příběhu.

01.03.2024

Páni, tak tohle mě opět neskutečně bavilo a vtáhlo. A možná dokonce i o chlup víc, než první díl.
Tentokrát se příběh zaměřil spíš na upíry a tak jsme dostali náhled na fungování jejich světa a postupně se nám doplňují informace o nadpřirozených bytostech. Musím říct, že tohle dávkování mi vlastně vyhovuje, člověk si nepřipadá přehlcený a příběhu to dodává šmrnc, protože se stále dovídáme něco nového a příběh pomalu roste.
Upřímně jsem byla překvapená scénou s kouzelníkem a Mercyiným karavanem, protože do teď jsem žila s tím, že to bude takové příjemné fantasy s drsnějšími prvky ohledně mezidruhových válek (ale nic, co by člověk u fantasy nečekal), ale tady jsem měla fakt bobky jak z pořádně nadupaného thrilleru. A vlastně od tohoto momentu si kniha nesla temný a děsivý nádech.
Romantická linka kolem hlavní hrdinky se řádně zamotává a i když je v příběhu postavena na okraj okrajů, je to vždy příjemná vsuvka, jak se snaží mezi nápadníky proplouvat a zároveň vyřešit všechny možné problémy, které by mohl její případný výběr způsobit. Doufám ale, že si vybere mého favorita.
Kniha je opravdu akční a rychlá a jsem ráda, že jsem se k sérii dostala, protože se čte sama a řekla bych, že je to taková moje krevní skupina a uspokojí už i mé dospělejší já.

23.02.2024

Tak tahle knížka mě řádně potrápila a ne moc v dobrém, protože mi přišla hodně natahovaná a takové plácání se mezi politikou a jedním tajným úkolem.
Hlavní hrdina má stále neuvěřitelné štěstí, které jsem prvnímu dílu odpustila, protože se zakládalo na herní logice a pravděpodobnosti, ale v dvojce už mi hodně vadilo. Do hry totiž vstupuje fakt, že umělá inteligence, mobové a božstvo, začínají bojovat proti systému a tvářit se živě a Gleb stojí uprostřed všeho a těží z nějaké imaginární náklonosti.
Příběh se začal rozjíždět až v poslední třetině, kde autor fakt začal tahat jeden trumf za druhým, i když ten vytvořený doják ohledně dětí pro mě byl trochu přes čáru a zbytečný, protože já v tom viděla jen tu sobeckost toho jedince, co se prostě rozhodl jít přes mrtvoly a bylo mu jedno, jak moc by to mohlo poškodit lidi, co mu pomáhají.
Závěr mě přesvědčil, že dám Jinému světu ještě šanci, protože plány hlavního hrdiny dostali velký a hlavně nehezký zásah (svým způsobem konečně! :D ) a i přes ten extrémně utahaný začátek mě to navnadilo dozvědět se, jak z toho vybruslí.

1 23.02.2024

Já jsem naprosto spokojená, jelikož jsem měla pocit, že se navrátilo to, co jsem milovala v prvním díle a v druhém to bylo trošku upozaděné. Pan Sakamoto toho zase namluvil trošku míň a užili jsme si opět náhled do jeho hlavy.
Příběh se rozjíždí zajímavým směrem a dozvídáme se víc o Šinových schopnostech. Abych řekla pravdu, nějak jsem to na začátku vzala jako normální věc a vůbec mě nenapadlo za tím hledat dějovou linku, která rozhodně obohatí děj.
Nová postava jde dokonale ve šlépějích toho zbytku – správný podivín a jsem opravdu zvědavá, kam se jeho příběh posune, protože si jsem téměř jistá, že ho nevidíme naposledy. Do rodiny pana Sakamota se prostě perfektně hodí.
Strašně se mi líbí ty malé detaily rodičovských povinností a strastí a jak i největší zabiják myslí na svou malou holčičku.

18.02.2024

Oprostit se od seriálu při čtení této knihy bylo opravdu těžké, jelikož podobnost těchto dvou zpracování je asi stejná, jako mezi mrkví a stejkem. A tak si dáme malou porovnávačku.
Hlavní rozdíl bych shrnula v charakterech. Seriál byl asi cílený na širší publikum, takže tak působí „vyspěleji“, jako středoškolské drama pro dospělé, což se o knize říct rozhodně nedá, to je spíš školní drama pro 13-15 let.
Hlavní hrdinka je neskutečně sebestředná a melodramatická, takový typický příklad blonďaté včelí královny na americké střední, které nechybí dvě poddajné a obětavé kamarádky, z nichž jedna působí trošku přihlouple.
Musím ale uznat, že když se člověk do knihy ponoří a nečeká nějakou vysokou literaturu, opravdu si příběh užije a má za pár chvil přečteno. Knihu doporučuji číst v takovém tom období, kdy máte chuť se vrátit do dětství, když frčelo HSM nebo Stmívání. Protože i když jsem na to už stará a vím, jak hloupé to je, stále mě tyle filmy baví a úplně stejně jsem si užila čtení této knihy.
Malá poznámka na konec – mrzí mě, že u nás Upíří deníky čekali tak dlouho na překlad, protože mi dost mění pohled na to, jak moc není ono slavné Stmívání originální a dost věcí si pěkně „půjčilo“. A to od celých scén, až po charakter hlavního hrdiny.

1 11.02.2024

Tady vlastně přemýšlím, jak celý názor uchopit. První polovina knihy je až neskutečně nudná, zdlouhavá a na nervy lezoucí. Hlavní hrdinka je prostě neskutečný arogant, který si nevidí ani na špičku vlastního nosu, ale když si někdo dovolí ji za tyto vlastnosti nemít rád, je okamžitě rasista. Pochopila jsem, že se nám autorka snažila (možná?) předestřít to, že někdy jsou v tomto smýšlení černoši prostě vychovaní, ale čeho je moc, toho je opravdu příliš a tady se to u mě opravdu minulo účinkem a naopak mě to neskutečně otravovalo při čtení.
Když pomineme hlavní hrdinku, ostatní postavy byli naštěstí docela fajn a dostatečně zajímavé, abych se o nich chtěla něco dozvědět. Stejně tak svět vyzníval opravdu netradičně, ale opět jsem narazila na autorku a její hodně zvláštní systém s (ne)seznamováním pojmů, historie, souvislostí. Upřímně nechápu, že se hlavní hrdinka nedotázala na naprosto elementární vysvětlení pojmů a tak nějak to přijala. A aby toho nebylo málo, jedna věc má milion různých pojmenování a ty čtenáři, ty máš smůlu, prostě to tak je a význam vyčti mezi řádky.
Druhá polovina knihy se konečně začala zaobírat aspoň něčím, dokonce jsme začali nahlížet za oponu rodinných historií a celkově se vše proplétalo a nabylo to na zajímavosti a s úplným závěrem se knihy vyhoupla z naprostého odpadu na perfektní příběh. Jde vidět, že děj je opravdu promyšlený a zapletený a může nabídnout hodně. Já ale asi pokračování vynechám, protože neočekávám nějakou přílišnou změnu v poměru zbytečný : pohlcující text v rovnosti 50:50.

1 08.02.2024

Milá oddychová knížka s perfektní atmosférou. Opět mám chuť vyrazit někam do zahraničí, protože autorka nás zcela obalí krásou dané země a navodí chutě na místní kuchyni. Člověk by nečekal, jak moc si užije číst o každodenním životě bez nějakého velkého vzrušení a jen si užívat dovolenou.
Kniha nám dává možnost nahlédnout sami na sebe a trošku se zamyslet, co od života chceme a nechceme a jaký rozkol může působit vábení srdce a mozku, co se vztahů týče. Tyhle části mě baví a vždy se usmívám jak malá, když hrdinka konečně poslechne to srdce.
Bohužel co mi úplně nesedlo je romantická linka, což je u romantické knihy trošku úsměvné. Na můj vkus to bylo takové moc pohádkové, osudové a ve své podstatě bez práce. Ti dva si pomalu ani neřekli jména a už věděli, že si jsou souzeni a přes všechny překážky nepřekážky vše šťastně dopadne. Určitě takové vztahy jsou, budiž jim to přáno, ale mě v tomto ohledu chyběl ten náboj a jiskření z toho oťukávání a poznávání druhého.
Knihu jsem poslouchala v podaní Veroniky Lazorčákové a opět mohu jen kvitovat výběr interpreta, protože mi k postavám naprosto sedí a umí příběh krásně předat.

Příběh už má čtvrtou knihu a já mám fakt pocit, že čtu stále dokola to samé. Muž, navenek působící jako dokonalost sama, má svou zvrhlou stránku spočívající v utlačování slabších nebo žen. Detektiv Dan zapojí svojí nadpřirozenou schopnost teleportace a telekineze a najednou se bez vysvětlení objeví na správném místě a nějakým brutálním způsobem zlo potrestá. I když, co si budem, brutalitou se prvnímu dílu ty následující nevyrovnají.
V tomto díle jsem postřehla mini náznak nějaké detektivní práce, takže aspoň maličký vývoj? Ale jestli těmito pidi krůčky příběh dostane nějaký děj čekat nehodlám a do dalších dílů se pravděpodobně nepustím a to i přes to, že případy mají dost zajímavý námět, ale zpracování mě naprosto odrazuje.

28.01.2024

Rozhodně zajímavá myšlenka na propojení, podložená i starou dobrou historií, protože vždy k nějakému prolínání dochází. Za mě to ale asi úplně nefungovalo, nebo jsem se minimálně nemohla pořádně začíst a nějak mi chyběl ten náboj, co si nesou jednotlivé božské série.
Kniha obsahuje tři povídky, kdy dojde k postupnému seznámení ústřední čtveřice a ani jedné nechyběl ten tipický vtip, který autor opravdu umí. Nejvíc mě asi bavila ta holčičí část, jelikož nejsou tak impulzivní, jako kluci, a víc dokázali vysvětlit situaci a zorientovat se v problému.
Kniha se čte opravdu rychle a věřím, že se najdou lidé, co to slupnou za večer, přeci jen je to příběh pro děti a tak je velmi jednoduchý, rychlý a přímý.
Celkově hodnotím jako lepší průměr. Z části určitě nostalgie k oblíbeným postavám, z části pak ten bezkonkurenční vtip, ale jelikož se jedná o povídky, prostě tomu něco chybí, něco, co mívají ucelené příběhy.

28.01.2024

Na opětovné přečtení knihy jsem se chystala už dlouho, protože moje vzpomínky na ní jsou víc než kladné. A musím říct, že nadšení vlastně ani nekleslo, jen jsem si v příběhu našla jiné plusy.
Ač je rozjezd k uzoufání pomalý, i tak musím hodnotit velmi vysoko, jelikož autor opravdu vyšperkoval tu pozvolnou gradaci, kdy se z nečekané a vlastně neškodné žádosti stane doslova boj o život. Postupné odhalování (polovičatých) informací nám moc nedává šanci si ukázat prstem na toho jednoho zlého, protože se vždy najde někdo druhý, kdo má dostatek informací/schopností/zášti, aby mohl figurovat stejně negativně. A v tomto bodě opravdu hodně funguje rozmanitost charakterů.
Co mi opravdu drásalo nervy, tak to byl závěr knihy. Možná to působí skoro až neuvěřitelně, že by banda supermozků nebyla schopná hned na první dobrou vidět v těch nápovědách řešení, ale já sama jsem byla v reálném životě svědkem dost podobné situace. To, že jsou lidé špičky ve svých oborech ještě neznamená, že vědí všechno (a dost často trpí na takzvanou profesní degeneraci a jednoduchá řešení přeskakujou) a tak mi nezbylo nic jiného, než v duchu křičet na hrdiny, že chemie není jen o kouřících kádinkách a že má dost logických a jasných informací, jako matematika.
Upřímně by mě možná v epilogu víc zajímalo, jak se NSA popasovalo s důsledky celé knihy, než romantická vsuvka hlavních hrdinů, ale zase se krásně uzavřel příběh vzhledem k pomalému začátku.

Další z naprosto perfektních retellingových knih od Meyer. I když jsem se z počátku bála té délky, protože ta naskakuje s každým dílem měsíčních kronik neskutečným tempem, ale při začtení to člověku ani nepřijde, protože tu přeci jen máme i linky hrdinek z předchozích knih.
Cress mě jako postava úplně nechytla, ale jsem naprosto spokojená s tím, jak autorka její příběh uchopila a tím se její někdy až moc pohádkové a naivní představy snadno pochopí a akceptují.
Tahounem série je ale rozhodně náš kapitán z předchozího dílu. Dostal se hodně do popředí a postaral se o notnou dávku vtipu a zároveň dost střízlivého myšlení pro běžného smrtelníka. Má můj obdiv za popasování se se svým handicapem, protože jsem spíš čekala přerod na trosku a ne na tak velkého hrdinu.
Po dějové stránce se spousta věcí hodně, ale opravdu hodně komplikuje, ale aspoň se hlavním hrdinům povedl zásadní bod v jejich plánech a ten popelčin příběh znova dostává to romantické kouzlo.
Závěr knihy je přesně ve stylu, že člověk chce okamžitě další díl, jelikož to autorka utnula těsně před válkou, která nad světem visí už pěkně dlouho. Jen co se mi do rukou dostane Winter, hodlám ji slupnout za pár večerů jako Cress.

2 23.01.2024

Tento svazek se naprosto zaměřil jen a pouze na začátky soubojů. A že se jich odstartovává málo se říct nedá a i když jsou některé mezi osobami, které téměř neznáme, už teď je cítit, že boje to budou velmi vyrovnané.
Ichigo se konečně ukázal a jeho příchod je pro spoustu shinigami určitě nezapomenutelný, stejně jako pro Rukiu, která si udělá letecký den a díky němu se autor postaral o aspoň malou dávku humoru v té vážné situaci.
Každopádně je vlastně k vzteku tolik rozehraných linek, ale chápu záměr autora – takhle si v následujících několika svazcích každý najde to své, než abychom měli knihu až dvě souboje postav, které nás nebaví a naopak. Takže jo, těším se na další díly a jsem zvědavá, zda Ichigo svůj trénink dokončil, nebo ne, protože i přes to, jak se tváří, tak není nic jisté. Jako vždy.

23.01.2024

Tak tahle kniha byla opravdu překvapení roku. Při pohledu na obálku jsem nabyla dojmu, že to bude nějaká laciná a naprosto předvídatelná poloeroťárna s prvky fantasy a plná klišé, ale nakonec se z knihy vyklubal skrytý poklad na poli urban fantasy.
Hlavní hrdinka zaujme hned na začátku svým racionálním přístupem, kdy si uvědomuje co a kdo je a že je občas potřeba zatnout zuby a podřídit se, aby vypjatou situaci nezhoršila. Se svým sarkasmem a pěknou dávkou sebeúcty proplouvá světem nejen lidí, ale i nadpřirozených bytostí.
Autorka vymyslela perfektní svět, kdy vzala klasická fakta o fantasy bytostech a dala jim k tomu výrazné osobní charaktery, takže pak tolik nezáleží, zda jste vlkodlak, nebo ne, ale jestli jste prostě povahově vůl a nebo dobrák a jak se se svým darem (či prokletím?) naučíte fungovat.
Po dějové stránce je kniha také jedno velké wow, protože se opravdu stále něco děje, až jsem měla pocit, že příběh snad neobsahuje jedinou nudnou vycpávku. A co víc, tolik překvapivých zvratů a momentů jsem nečekala a stále nemůžu uvěřit tomu, jak nás autorka přelstila hned na začátku seznámením s postavou, kterou jsem považovala za budoucí hlavní, a pak jí odsunula do pozice jednoho dílku obří skládačky.
Poslední plus je, že se autorka vyhnula klasickému padouchovi, který má prostě jen zlý plán na ovládnutí světa a jen tak ho potřebuje při závěrečným souboji vyzvonit minimálně hlavní postavě dřív, než ji zlikviduje. Zde naopak dostaneme spoustu dedukčních schopností a nepřítele-dobráka, co to vzal jen za špatný konec.

3 14.01.2024

První, co opravdu musím zmínit je ta grafická vymazlenost. V tomto ohledu jsem si užívala každou stránku a sledovala ty narůstající vzory při okraji. V tomto ohledu by kniha mohla být jasných pět z pěti, ale
Na to, že to je soubor pohádek, tak se mi jednotlivé příběhy četli hrozně pomalu a nemůžu si pomoct, ale každá další povídka po té první šla kvalitou dolu, kdy to završil neskutečně a zbytečně dlouhý rádoby prequel na Malou mořskou vílu.
Sami o sobě jsou příběhy i zajímavé, protože nabízí dost jedinečný a občas až svým způsobem zvrácený pohled na klasický formát pohádek, kdy je vždy dobro krásné a milé a zlo škaredé. Určitě je plusem knihy, že autorka ukazuje charaktery různorodé nejen na duši, bez ohledu na vzhled, ale krásně do toho zakomponovává i prostředí a celkovou společnost, takže mnohdy ten lepší člověk je ve výsledku za zlého jen shodou okolností a obrovského zklamání.
Nemůžu říct, že by byla kniha špatná, ale mě osobně se Bardugo prostě špatně čte a dost příběhů mi přišla hodně vyplněná ničím a tudíž je to za mě spíš průměrné čtení i přes svůj námět. Myslím, že tuto knihu mohou číst i lidé, co svět Grishavers vůbec neznají, protože ke čtení pohádek většinou není tolik potřeba znát krajinu, ze které jsou.

2 14.01.2024