Verunka289 komentáře u knih

Milý, nenáročný, pohodový příběh, jak to Julie Caplin umí. Moc se mi líbila dějová linka s pejskem a také vykreslení přátelského prostředí na vesnici. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala.

5 15.01.2024

Na knížku jsem se nechala nalákat na základy YT recenzí a zaujala mě taky nádherná a voňavá ořízka. Ale opět jsem se utvrdila v tom, že YA literatura už není pro mě. Příběh byl dojemný, ale neměl pro mě žádnou přidanou hodnotu, postavy mi připadaly takové plytké. Dospívajícím čtenářům ale dle mého názoru knížka má co říct.

29.12.2023

Hanišová je pro mě sázka na jistotu. Když si chci přečíst knížku, která mě rozseká, vím jistě, kam sáhnout. A opět mě to nezklamalo, autorka mě zase dostala. Po dočtení pociťuju nesmírný vděk, že mám úplnou a normální, milující rodinu.
V této knize mi jen trošku vadil styl psaní v části o Teovi, bylo tam hodně takových novotvarů nebo vulgárních slov, ale nutno říct, že to k příběhu sedlo.

9 12.12.2023

Knížku jsem si koupila hlavně proto, abych podpořila IG profil Dva tátové, který pravidelně sleduju, baví mě a inspiruje mě.
Formou krátkých deníkových zápisků sledujeme Davidovu devítidenní pouť Stezkou koní kolem ostrova Menorka. Líbí se mi styl psaní, je to takové věcné, stručné, bez nějakých zbytečných kudrlinek a okecávání, David stručně popisuje, co pro něho v ten který den bylo nejzajímavější nebo jak se zrovna cítil. V jeho podání ta pouť vlastně ani nevypadá nějak extra složitě. Mít tak trochu víc odvahy, vyrazím klidně taky :)

27.11.2023

Tak tento díl jsem totálně milovala! A to teda hlavně díky té krásné švýcarské atmosféře, hromadám sněhu, ohni v krbu, horké čokoládě, lyžování. Zima je prostě moje roční období.... Hlavní postavy mi byly taky moc sympatické. A moc se mi líbila ta pohoda v horské chatičce, kde se každý bavil s každým, všichni byli přátelští a vzájemně si pomáhali, takový ideální svět :)

6 27.11.2023

Mám pocit, že LGBT tematika se teď objevuje na každém kroku, čímž nechci říkat, že jsem proti LGBT, jen mám pocit, že čím víc na to budeme upozorňovat, tím více říkáme, že to není normální a tím více to určitou skupinu populace rozčiluje.
Jinak sbírku bych asi ocenila víc, kdyby mi bylo nějakých 13+, teď v dospělosti mi to přišlo asi někdy až moc dětinské. Na druhou stranu musím říct, že mě fascinuje, jak talentované mladé autory máme. Já v jejich věku žádný pořádný koníček asi neměla.
Nejvíc se mi líbila povídka Jak jsem šla na záchod, ta byla napínavá, měla zajímavou pointu a celkem reálně jsem si ji uměla představit.

23.11.2023

Trošku se divím, že má knížka tak nízké hodnocení, protože mně se zrovna tato líbila od autorky nejvíce. Jasně, to rozuzlení asi bylo trošku zvláštní a neuvěřitelné, ale tak tomu vlastně bylo i v ostatních knihách. Jen ty matrjošky mě teda opravdu iritovaly!

4 13.11.2023

To byla tak skvělá knížka! Příběh mě úplně pohltil, dostala mě atmosféra, oblíbila jsem si všechny hlavní postavy, asi nemám úplně co vytknout. Možná se mi jen nelíbila naivita Kivy, co se její rodiny týče. Jako čekat 10 let na někoho, kdo se nepustil zatím do žádné větší akce...
Ale dle závěrečné kapitoly se ještě máme hodně na co těšit a já se těším teda extrémně a hnedka sahám po pokračování. A doufám, že v něm dostanou prostor i Tipp a Jaren, protože ty mám moc ráda.

6 03.11.2023

Opět skvělý psychothriller z pera této autorky. Zatím jsem s ní nikdy nešlápla vedle. Kniha byla plná tajemství, vůbec jsem nevěděla, komu tady věřit, co se vlastně v Kruhu děje.... měla jsem pocit, že jsou do toho namočení snad úplně všichni dle jejich chování. Závěr byl nečekaný, měla jsem v hlavně úplně jiného pachatele.

3 19.10.2023

Velmi povedený thriller a za mě překvapení tohoto roku. Většinou se mi už nové thrillery moc nelíbí, protože jsem jich přečetla hodně a všechny byly jak přes kopírák. Tady, když se člověk zamyslí, tak si uvědomí, že se taky některá témata hodně opakují, ale přišlo mi, že to bylo napsané tak nějak jinak.... čtivěji, napínavěji.... Přečetla jsem během dvou dnů, což je na to, že pracuji na plný úvazek, dojíždím a starám se o domácnost a zahradu, docela velký úspěch a záruka kvality.

13 16.10.2023

Dlouho jsem přemýšlela, že bych si zkusila něco od Colleen Hoover přečíst, protože je velmi chválená knižními blogery a řada z nich ji má jako oblíbenou autorku. Jako první jsem tedy zvolila knihu 9. listopad, protože mě docela zaujala anotace - dva mladí lidé se spolu scházejí pouze jedenkrát ročně vždy ve stejný den, ten spolu prožijí a pak čekají zase celý rok na další kontakt.... zajímavé téma...
Nadšená jsem ale bohužel moc nebyla, nevím, jestli jsem moc velká puritánka, ale na mě tam bylo té erotiky až moc. V podstatě větší polovina knížky se motala kolem Falloniných kalhotek a připadalo mi, že se tam až tak moc neděje. Velký spád kniha nabrala až tak v poslední třetině, tam to pak bylo zajímavé a stránky jsem hltala jednu za druhou.

2 08.10.2023

Knížku bych si asi dle anotace nevybrala, ale chtěla jsem od autorky něco (na doporučení) kamarádky přečíst. A vlastně jsem se před začátkem četby docela bála, že mě to nebude vůbec bavit a musím uznat, že mě to mile překvapilo. Kniha neměla žádný závratný děj, bylo to hodně o nějakých pocitech a myšlenkách, ale netradiční motiv mě docela zaujal a četlo se to pěkně.

5 07.10.2023

(SPOILER) Děj knížky byl hodně přitažený za vlasy a pochybuju, že by se to takto v reálném životě mohlo stát, což ale není ani účelem psychothrillerů - nemají ukazovat reálný život.
Linka s vraždou Jane mi přišla trošku zbytečná, protože samotný motiv pro vraždu byl poměrně nesmyslný. A kdyby tam ta vražda nebyla, myslím, že by to ani nevadilo.
Naopak linka se ztrátou paměti, předčasnou demencí a zákeřností a vynalézavostí Rachel a Matthewa byla naprosto geniální. Úplně jsem cítila to zoufalství a bezmoc Cass a jsem ráda, že se na konci tak vzchopila a oběma to natřela.

3 01.10.2023

Pokud máte chuť dát šanci novému českému autorovi, tak toto je rozhodně ta kniha, která by vás neměla minout. Kdybych nesledovala některé knižní blogery, pravděpodobně by mi tato kniha úplně unikla, protože podle anotace, obálky, jména autora by mě asi nijak neoslovila, necítila bych se jako cílová skupina.
Hned na začátku mě docela překvapilo, že o takovém tématu píše zrovna mladý muž, prostě jsem si myslela, že nedokáže pochopit dívčí mysl a že mu problematika nějaké manipulace nemůže být blízká. Byl to jen můj hloupý předsudek a musím uznat, že jsem se mýlila.
Kniha působí skličujícím dojmem, vyvolává ve čtenáři pocit zoufalství a bezmoci. Budete s tím chtít něco udělat, budete chtít vstoupit do knihy a Daniele a její sestře nějak pomoct, budete mít chuť křičet, mlátit kolem sebe, vytrhnout Danielu z jejího toxického prostředí, ať má klid...
Ale je taky možné, že to ve vás bude vzbuzovat i druhou stanu mince.... Je to všechno skutečné nebo se to odehrává jen v hlavě Daniely?

4 26.09.2023

Na začátku jsem si myslela, že se mi tento díl série moc líbit nebude, protože to bylo takové zrychlené a hlavní hrdinové mi taky nebyli až tak sympatičtí. Atmosféra Irska mě ale následně úplně pohltila, moc se mi líbil vesnický život, který je mi tolik blízký, protože sama žiju na vesnici a chovám slepičky a králíky, pěstuju si co nejvíc zeleniny a ovoce. Nalákalo mě to až tak moc, že přemýšlím, že bych Irsko navštívila.

5 20.09.2023

Viktorie Hanišová mě opět nezklamala. Trošku nechápu, že jsem na autorku natrefila teprve letos a taky nechápu, že slavnější (aspoň v mé sociální bublině) jsou třeba Hartl, Třeštíková a spol., protože ta kvalita je za mě teda nesrovnatelná.
Příběh Julie a Agnes byl hodně silný (pro mě silnější než Rekonstrukce nebo Houbařka), možná i proto, že se mě osobně dotýkal trošku víc. A vlastně se ve mě docela pere, kdo byl víc na vině, jestli Julie, která se upnula k nějaké svojí vidině anebo Agnes, která se rozhodla, že to dá Julii trošku sežrat.... Nedokážu se přiklonit k jedné ani ke druhé straně.

10 18.09.2023

Povídky obecně moc nečtu, protože mám pocit, že na těch pár stránkách není možné, aby mi něco předaly, většinou potřebuju víc času, abych se s postavami nějak "spřátelila", sžila se s nimi, udělala si na ně nějaký názor... Po knize jsem sáhla hlavně proto, že hlavní obálku ilustrovala Míša z Radši knihu a svou povídkou sem přispěly Kája Skácelová a Eliška Hronová, které sleduju na IG resp. YT.
Byla jsem moc překvapená, kolik mladých, nadějných autorů i ilustrátorů u nás žije. Neskutečně to obdivuju! Hlavně, když si vyhledám jejich profil na IG a zjistím, že mnohým nebylo třeba ani 20 let.... Já v té době chodila prostě jen ze školy, do školy, doma jsem se učila a lítala po venku s kamarády, večer si četla knížku nebo koukala na film či seriál. Ani ve snu se mi nezdálo, že bych mohla taky takto vytvářet nějaké hodnoty, v něčem se už v tak nízkém věku profilovat. Moc to obdivuju a vlastně lituju, že já jsem takové možnosti nebo možná i chuť a zapálení neměla!
Některé povídky se mi líbily míň, některé víc, ale asi žádná nebyla taková, že bych si řekla "ta se mi vyloženě nelíbila". Nejvíc mě zaujala asi povídka Něco mnohem lepšího od Elišky Hronové, taková milá, něžná romantika na závěr. Hodně mi sedl i jazyk té povídky. Zajímavá byla taky povídka [elen]a od Adély Rosípalové - téma pro mě bylo celkem nové, nikdy jsem ještě něco podobného nečetla.
Závěrem můžu rozhodně celou sbírku povídek doporučit, podle mě si tam každý najde tu svou oblíbenou.

Celkem retro, ale vlastně se mi to docela líbilo, byl to velmi čtivý román a doba bez internetu, sociálních sítí atd. má něco do sebe.

2 02.09.2023

Další tradiční oddechovka od Julie Caplin. Četla jsem teď hodně dílů relativně blízko od sebe a možná i proto už mi tento díl přišel takový trošku slabší a dělalo mi problém se pořádně začíst. Trošku mi začínají překážet neustále se opakující spojení "spiklenecky na něj pohlédla", "v očích mu zajiskřilo", "kráčela se zvednutou bradou", "kousala se do rtu".... Já nevím, jsou to takové maličkosti, ale když se to opakuje v každém díle, strašně mi to překáží.
Na druhou stranu postava Alexe byla po Toddovi z Brooklynu moji druhou nejoblíbenější mužskou postavou. Takový schopný, hodný, skromný, obětavý a pečující chlap je snem asi mnoha žen.

7 29.08.2023

Moje druhá kniha od autorky a opět i zde ve mně vyvolala takovou vlnu deprese, smutku, zlosti, rozčarování najednou. Je to takový ten typ knížky, kdy musíte pořád číst a číst dál, i když se vám to téma hnusí, je vám z něho úzko a divíte se, v jakém světě to vlastně žijete. Po Rekonstrukci a Houbařce se určitě pustím i do dalších knížek, ale možná to bude chtít chvíli pauzu.

16 17.08.2023