veriszv
komentáře u knih
Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků
Ursula K. Le Guin
Devět esejů o tom, proč číst fantasy, bylo velmi obohacující čtení, které mi přineslo nové pohledy na fantastiku a zanechalo plno zajímavých myšlenek.
Líbilo se mi, že ač autorka fantasy hájí, zároveň nesnižuje jiné žánry. Jen vysvětluje, proč má fantasy v literatuře své místo.
V knize je zmíněno mnoho děl a autorů, ale ke všem je v knize poznámka, takže oceňuju, že čtenář nemusí neustále něco dohledávat.
Celkově překladatelská práce Jakuba Němečka je zde opravdu hodná povšimnutí, protože něco tak překladatelsky vyšperkovaného jsem dlouho (možná nikdy?) neviděla.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Patrik Hartl má na svém kontě pět knížek.
Já jsem četla čtyři, chybí mi jen Malý pražský erotikon a nevím, co by se muselo stát, aby mě někdo donutil si jej, nebo nějakou další autorovu knihu, přečíst.
Prvok a ti ostatní byla fajn knížka, potom mě moc bavily Okamžiky šťestí, ale Nejlepší víkend už nebyl v ničem jinej a vlastně je to jeden scénář, kterej zřejmě funguje, a tak se ho autor drží.
Základem je zmínka o sexu nebo alespoň narážka na každé druhé straně, a druhý nezbytný kámen je nevěra. (Nejlépe každej s každým.)
Ne jinak to bylo i v 15 roků lásky. Tady je navíc prvních sto stran tak absurdních, že kdyby to nebyla naše #hromadnastafeta odložím to hned.
Potom už se to dalo snést, navíc Hartl píše opravdu čtivě a svižně, takže se i těch téměř 500 stran dalo přelouskat za pár hodin. Ale bylo to dlouhý a pořád dokola, a kdyby to mělo stran 250, úplně by to stačilo. Aleš byl sice sympaťák a fandila jsem mu, ale to mi na 500 stran knihy prostě nestačí…
Zkrátka tohle číst nepotřebujete ani jako oddechovku na dece u vody.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
O Frankensteinovi jsem toho vlastně moc nevěděla. Až na to, že je vytvořeno monstrum, jsem byla příběhem nepolíbená, takže jsem byla velmi mile překvapená.
Ono to není ani tak o monstrech jako o lidech, jejich předsudcích a tom, jak dokážou komplikovat, v tomto případě zničit život.
Samozřejmě bylo to hodně rozvleklé, popisné, poetické, ale to prostě patří k době. A i přesto všechno se mi to četlo vlastně příjemně.
Houpačky
Lucie Konečná
Vtipné, milé a s myšlenkou.
Ideální kombinace.
Dvě kamarádky důchodkyně si užívají život. Jedné do toho začne házet vidle počínající alzheimer, ale i tak to nevzdávají…
K zamyšlení, jak rychle se chtějí mladší lidi zbavit svých příbuzných, někam je zavřít, omezit, jen aby s nimi nebyly starosti.
To vše ale vyvážené vtipnými situacemi, někdy na mě možná až trochu moc uhozenými, ale dobře…
Nejvíc mě bavily scény s chytrýma hodinkama.
Pokud chcete něco lehčího na čtení, Houpačky jsou skvělá volba!
Ke dnu
Anna Bolavá (p)
Volná trilogie Anny Bolavé mě docela pohltila a Ke dnu se mi líbila ze všech dílů asi nejvíc.
Staronové postavy, nová místa, nové problémy, podobná atmosféra.
Pokud něco Anna Bolavá umí naprosto dokonale, je to právě vytvoření pochmurné atmosféry, která člověka naprosto vtáhne a pohltí.
Zatímco první kniha voněla po bylinkách, tady je to spíš smrad drůbežárny, kde jedna z hlavních postav pracuje.
V knize se toho moc neuděje. Vlastně sledujeme běžné životy lidí někde v Jižních Čechách. Lidí, kteří mají spoustu bolestí a starostí.
Jedná se o problémy, které každý známe. Buď ze svého života nebo ze života lidí okolo nás. Nicméně neobyčejné jsou způsobem, jakým je Anna Bolavá vypráví.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Příběh dvou žen, necelé tři stovky stránek a zásah přímo do srdce.
Jsou knihy, které zahrají na nějakou strunu v nás, která potom ještě dlouho zní, a tohle byla jedna z nich.
Sally a Liss, každá jiná, přitom tolik podobné. Každá se svým příběhem, svými bolestmi a jejich souznění, na které není třeba slov.
— — — — — — — — — — —
“Většina lidí nechápe, že se společně dá i mlčet a že je to vlastně ze všeho nejlepší.”
— — — — — — — — — — —
Postavy jsou vykresleny tak věrohodně, že máte pocit, že jste tohle kouzelné babí léto prožili s nimi. Bravurní kompozice i jazyk, za což vzdávám krom autora hold i překladatelce Tereze Jůzové. A to celé je prosycené paprsky podzimního slunce, vůní suché trávy a hrušek.
Melancholie ze které vám bude trochu smutno, ale tak hezky. Občas tančí na hraně klišé, ale do jeho propasti naštěstí nespadne.
Staré odrůdy jsou zkrátka další kniha, ke které se budu vracet a stanou se knihou mého srdce.
Sedmilhářky
Liane Moriarty
V knize jsou perfektní charaktery, které jsou propracované a uvěřitelné. Moc se mi líbila myšlenka, která se knihou nese, a to, že nikdy nevíme o druhých všechno, i když je známe sebelíp. Takže soudit a dělat závěry o druhých je prostě vždycky zcestné.
V některých místech je kniha možná trochu zdlouhavá a je tam pár věcí, které by se daly vyškrtnout, takže na někoho to může trošku ztrácet spád…
Nicméně já jsem byla spokojená a určitě chci další příběh z pera této autorky!
Teorie podivnosti
Pavla Horáková
Tak tohle? Skvělost!
Originální, svěží vítr v podobě příběhu akademičky Ady Sabové a jejího cynického vnímání světa mě pobavil a donutil k přemýšlení nad spoustou věcí.
Příběh, kterým se prolíná přemýšlení nad světem a jeho podivnostmi drží pohromadě nesmrtelné téma vztahů, ale i to v podání autorky působí svěže.
Spousta zamyšlení se nad věcmi, které člověku během života třeba i vytanou na mysl, ale asi o nich neumí napsat knihu. Schválně kolikrát vás napadlo, jestli pod pojmem zelená vidíme všichni tu stejnou barvu? Nebo přemýšleli jste někdy o globalizaci vůní? Nebo o tom, že noční můry jsou vlastně prevencí ranního pesimismu?
Obdivuju autorku, co všechno zahrnula a přitom to stále působilo konzistentně nikoli roztříštěně. Protože ta kniha na mě místy opravdu působila spíš jako proud myšlenek, nicméně i přesto držela pohromadě jako celek. Nejsou tu ovšem zahrnuty jen podivnosti, ale i závažnější témata, která se linou životem Ady, stejně jako životem většiny z nás.
Autorka má opravdu hodně specifický styl, neustálé odkazy k lidské tělesnosti, které jsou vyvažovány intelektuálním vnímáním světa, rychlé střídání témat, někdy možná až trochu zvláštní přirovnání (třeba měsíc, visící venku jako prsní implantát). Do toho všeho trochu tajemna, možná nějaké ty prvky magického realismu. No, asi to nebude sedět všem, ale mě se to líbilo moc. Obzvlášť v audio podobě s Jitkou Ježkovou, to byl moc příjemně strávený čas.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Jestli jsem se na nějakou knihu fakt hodně těšila, byla to tahle. A nakonec jsem vlastně vůbec nebyla zklamaná a poslech jsem si opravdu užila. Zásluhu na tom ale mají recenze, které mé očekávání trochu snížily.
Je to příběh, který dokázal skloubit dohromady několik žánrů i témat. Najde se tu romantika, detektivní linka, téma rasové segregace, boj s předsudky, nefunkční rodina, samota a potřeba někam patřit. To všechno obalené popisy divoké přírody.
Autorce se podle mě skvěle podařilo s obrovským citem vystihnout tu psychologii hlavní hrdinky. Dokonale popsala touhu zapadnout, neustálá zklamání, i její dospívání. Ale ač měl podle mě ten příběh obrovský potenciál, na můj vkus to možná až příliš zabředlo do té romantické linky. Celé mi to vlastně přišlo až moc pohádkové. Dokonalá amazonka, která je inteligentní a neskutečně krásná a navíc se o sebe už od dětství dokáže postarat naprosto sama. Všechno to naštěstí vyvažoval ten překrásný jazyk, který je v této knize opravdu vymazlený k dokonalosti.
Literární událost, kterou kniha slibovala, se tedy pro mě osobně nekonala. Ale milá kniha to byla. Jen bych prostě místo soužití s přírodou označila za nosný prvek tu romantickou linku. Pak bych měla očekávání na správném místě.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Popravdě když jsem knihu četla, říkala jsem si, co na ní všichni tak strašně chválí, líbilo se mi to, ale nepřišlo mi to nijak zásadně výjimečné. Ale poslední příběh to hodil o level výš a jsem spokojená. Asi za to mohla moje přehnaná očekávání, protože tuhle knihu mi opravdu doporučovalo hodně lidí.
Kniha je to oddechová, příjemná na čtení a má v sobě i nějaké to zamyšlení. Mě se moc líbilo, jak to s těmi návraty do minulost měl autor dobře vymyšlené, obzvlášť se mi líbí pravidlo, že nemůžete změnit přítomnost. Zkrátka pokud hledáte něco odpočinkového a milého, směle do toho.
Utajený les
David Haskell
Tuhle knihu jsem četla hrozně dlouho. Ne proto, že by snad byla špatná, ale proto, že je nahuštěná informacemi, tak moc, že sem si ji musela dávkovat.
Ale je to kniha úžasná a plná tolika zajímavostí, že určitě nelituju, že jsem se do ní pustila a o lese toho vím zase o trochu víc. Dozvěděla jsem se tolik nových věcí! Teď už jen abych si to chvíli pamatovala.
Baletky
Miřenka Čechová
Tahle kniha byla pocitem nikoli příběhem.
Čekala jsem příběh z baletního prostředí, příběh plný noblesy a těžké dřiny, příběh éterických bytostí a bílých sukýnek.
A? A dostala jsem nepříjemný pocit zarytý hluboko pod kůži, pocit, že být baletkou je jedna velká oběť. Pocit, že baletní prostředí je toxické a nechápu, jak v něm někdo může dýchat.
A na konci zůstala jen otázka, jak velká vášeň to musí být, aby to někomu za to stálo?
Na knihu jsem se hrozně těšila a to nebývá dobrý, protože pak jsou očekávání vysoko. Ale dopadlo to dobře, sice jsem místo příběhu získala pocit, ale ten si možná budu pamatovat dýl než nějakej příběh...
Faktomluva
Hans Rosling
Pokud vám současný stav světa způsobuje úzkosti, jako občas mě, dejte si tuto knihu. Ne, nedozvíte se v ní nic, co by vám ukázalo, že je svět ve skutečnosti plný jednorožců a není důvod k obavám, ale ukáže vám, že to není tak černé, jak si často myslíme.
Autoři poukazují na jedenáct instinktů, ke kterým máme my lidé často tendenci. Jsou to třeba instinkt negativity, instinkt lineárnosti, instinkt propasti a další. Když o nich člověk ví, může se před každým závěrem, který udělá zamyslet, jestli náhodou některému z nich nepodlehl, a to je skvělý! Podle mě by se tahle kniha v rámci výuky kritického myšlení klidně mohla zařadit do povinné četby. A navíc je kniha podle mě i super dárek, prakticky pro kohokoli!
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Tohle bylo tak milé :) Doporučuju jako audioknihu, protože poslouchat přímo pana Čepelku je zážitek :)
Selský baroko
Jiří Hájíček
Můj první Hájíček... Konečně! Bylo to totiž jedno velký skvělý!
Originálně zpracované téma, které nevidím v knihách příliš často, a které mě zajímá, kolektivizace vesnice 50. let, utajená historie, promlčené křivdy, staré bolesti, skvěle vykreslené prostředí i postavy,...
Dokonale popsané, jak je za totality ještě mnohem jednodušší mezi lidi roznášet jed a nenávist. Tolik těžkých lidských osudů, lží a polopravd na tak malém prostoru musí pohnout s každým...
Navíc ten Hájíčkův jazyk, to bylo jak pohlazení! Knížka je to útlá, akorát tak na jedno odpoledne, protože nedá člověku, aby ji odložil a slova “Nedonutili mě nenávidět,” se mi zapíšou do paměti!
Jeden z nás
Shari Lapena
Předměstí, sousedské vztahy a jedna zmizelá manželka. Shari si s vámi bude hrát a vždy, kdy už si myslíte, že víte, tak zjistíte, že zase nic nevíte. Sice mi celkem trvalo, než jsem se zorientovala ve velkém počtu postav, ale po chvíli už jsem se jakžtakž vyznala v tom, kdo je kdo. Tahle kniha nejde odložit!
Pamatuj na smrt
Aleš Novotný
Dobře vystavěný příběh se skvěle budovaným napětím a atmosférou. Jediná výtka je k normalizaci pití alkoholu, to mi vážně vadilo. Jinak od autora určitě zkusím nějaké další kousky.
Vítězové
Fredrik Backman
Backman ukazuje, že nic není černobílé. Ukazuje jak drobná rozhodnutí ovlivňují další a někdy mnohem větší události.
Jak to, že někomu prokážete drobnou laskavost, může změnit celý jeho vesmír.
Tato série stojí na postavách.
A já je miluju.
Všechny!
Miluju Ramonu, Miru, Anu, Boba, Adri,
A Benjiho, kdo by nemiloval Benjiho?
A i když je třeba nemilujete, tak jim rozumíte a naprosto chápete, proč udělali všechno tak, jak udělali.
Nemůžu nezmínit, že kniha je to opravdu dlouhá, protože má téměř 650 stran.
A já osobně bych ji klidně o 200 stran zkrátila. Vyškrtala bych všechno to, co autor opakuje, aby nám připomněl předchozí díly. Já se totiž těšila, takže jsem se připravovala a znovu si předchozí díly přečetla. Ten kdo ale před tím paměť neosvěžil, možná opakování ocení.
Zkrátka miluju to!
Rozhodně jsem tuto trilogii nečetla naposledy a do Medvědína se vrátím!
Šepot včel
Sofía Segovia
Já na ty rodinné ságy moc nejsem řekla jsem si nejprve, ale pak jsem zaslechla magický realismus a hned jsem své rozhodnutí přehodnotila.
A dobře jsem udělala!
Tohle byla zase jednou kniha, co se dotkla duše
Autorčin jazyk je krásný, a celý příběh je opravdu poctivě napsaný. I přesto mi trvalo se začíst, když to ale přišlo (cca kolem strany 100), tak už jsem se neodtrhla.
Postavy jsou trochu černobílé a jejich charaktery po celou dobu 500 stran vcelku neměnné.
Je to vlastně dobro versus zlo.
Lvi versus kojoti.
Ale tahleta zjednodušení v některých příbězích nejsou na škodu a naopak podtrhují to podstatné.
Zkrátka, stálo to za každou stránku i slzu (jo, i na ty po dlouhé době došlo). A k příběhu se snad jednou vrátím.