Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků
Ursula K. Le Guin
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406164/bmid_proc-cist-fantasy-jak-to-ze-zvirata-3UX-406164.png
4
113
31
Devět esejů třeba o tom, proč je fantastická literatura důležitá nejen pro dospívající, proč do lidského světa patří zvířata, který čaroděj chodil do školy dřív než Harry Potter a jak vznikaly knížky z proslulého cyklu Zeměmoří. Překlad sbírky přednášek "Cheek by Jowl" z roku 2009, doplněný o často citovaný esej ze sedmdesátých let "Proč se Američané bojí draků?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje O literatuře
Vydáno: 2019 , Gnóm!Originální název:
Cheek by Jowl: Talks and Essays on How and Why Fantasy Matters / Why Are Americans Afraid of Dragons? , 2009
více info...
Přidat komentář
Ideální počteníčko pro všechny, co ohrnují nos nad čaroději, jednorožci a vílami! Pro mě příjemně strávených pár hodin a spousta inspirace, co z fantasy klasiky si přečíst.
Devět esejů o tom, proč číst fantasy, bylo velmi obohacující čtení, které mi přineslo nové pohledy na fantastiku a zanechalo plno zajímavých myšlenek.
Líbilo se mi, že ač autorka fantasy hájí, zároveň nesnižuje jiné žánry. Jen vysvětluje, proč má fantasy v literatuře své místo.
V knize je zmíněno mnoho děl a autorů, ale ke všem je v knize poznámka, takže oceňuju, že čtenář nemusí neustále něco dohledávat.
Celkově překladatelská práce Jakuba Němečka je zde opravdu hodná povšimnutí, protože něco tak překladatelsky vyšperkovaného jsem dlouho (možná nikdy?) neviděla.
Musím se přiznat, že nejsem zrovna fanouškem knih Ursuly K. LeGuinové. Četl jsem její fantasy sérii Zeměmoří i cenami ověnčenou Levou ruku tmy a nic extra mi to neříkalo. O to překvapivější pro mě byla tahle útlá knížečka esejů. Samozřejmě dnes už fantasy nepotřebuje takovou obranu, jakou je její esej Proč se Američané bojí draků. Ale její úvahy o dětské literatuře, o young adult literatuře nebo i o vlastním díle jsou nadčasové. A pomohly mi i lépe pochopit romány, které jsem od ní četl. A jako bonus beru to, že jsem si dokonce odnesl i tip na „dětskou“ knihu, kterou si rozhodně chci přečíst (i když u nás přeložená nebyla).
Tuhle knihu se zářivě žlutou obálkou bych doporučila - nebo rovnou (ne)násilně vrazila do ruky? - úplně všem! Těm, kteří fantasy čtou, těm co ji nečtou nebo zavrhují. Těm co ji píšou, i těm, kteří knihy běžně nečtou, ale fantastické světy milují třeba ve filmech, seriálech nebo hrách. Protože fantasy je něco, co tu bylo už dřív, než se všemu začaly dávat nálepky a škatulkovat do žánrů. Ursula K. Le Guinová pro mě byla dlouhá léta absolutně neznámou osobou a já nechápu, jak se to mohlo stát?!
Na necelých 200 stranách se tu ukrývá několik přepsaných přednášek a esejů této americké autorky, která - jak se dozvíme v knize - byla vlastně první, která přivedla téma "čarodějnické školy" do světa fantastiky. Je neuvěřitelné, že o Harry Potterovi dnes slyšel úplně každý, ale Čaroděj Zeměmoří nějak "zapadl" a ztratil se v propadlišti fantasy literatury minulého století (alespoň já mám ten pocit).
"Proč číst fantasy..." ale rozhodně není jen o Zeměmoří a čarodějných školách! Nabízí těch myšlenek celou spoustu. Třeba právě podtitul "...odkdy se Američané bojí draků?" je tu rozebírán na několika stránkách a nabízí nám pohled na fantasy literaturu v první polovině 20. století (kdy se na literární scéně objevil Tolkien se svým Hobitem a Středozemí). Imaginativní literatura ušla dlouhou cestu a o své uznání musela v průběhu uplynulého století dost bojovat, protože světe div se, za tu "pravou" literaturu byla považována hlavně ta realistická.
Autorka tu otevírá téma tzv. "zvířecích pomocníků", kteří zastávají své místo hlavně v literatuře dětské, ale i v té fantaskní pro dospívající a dospělé. Zamýšlí se nad tím, proč je fantasy literatura vnímána hlavně jako čtení pro děti a jaký vliv měla na tento žánr v minulosti kritika.
Pod kůži se mi vryla myšlenka: "Fantastická literatura přemosťuje propast mezi dítětem a dospělým...", která vybízí k zamyšlení a jak autorka mezi řádky poukazuje, i ten největší milovník realismu a zavrhovatel fantasy se jako první setkal s fantastickou literaturou - tedy s pohádkou!
Kniha nemá moc stran, a přesto skýtá velmi mnoho myšlenek a informací. Autorka převážně ve svých esejích obhajuje své teze, které má celkově o literatuře jako takové.
První esej nám odhaluje, jak fantasy literaturu vnímají (spíše vnímali) Američané, proto název „Proč se Američané boji draků?“ – je to určitě velmi zajímavá a přínosná kapitola, která je moc zajímavě napsaná. Autorka zde naznačuje, že všeobecné přesvědčení je, že fantasy je pro děti a dospělý člověk nemá na takové věci čas.
Ne se všemi názory autorky souhlasím, ale jistý koncept tam vidím. Ovšem myslím, že naše nynější generace už to takto neposuzuje.
V další eseji se dozvíme jaké máme tři předpoklady pro fantasy....
--------------------------------------------- celou recenzi najdete v záložce Recenze / PROČ ČÍST FANTASY, JAK TO, ŽE ZVÍŘATA V KNÍŽKÁCH MLUVÍ, A ODKDY SE AMERIČANÉ BOJÍ DRAKŮ ----------------------------------------
KNIHA: Tato knížka rozhodně stojí za přečtení. Najdete tu spoustu zajímavých myšlenek, se kterými můžete i nemusíte souhlasit, ale neuškodí je znát. Je to plné zápalu a nadšení pro fantasy literaturu, který vás může oslovit. Ačkoli na někoho to může působit jako až přespřílišná averze vůči komukoli, kdo fantasy nečte, myslím, že záměr byl zcela opačný - apelovat na to, aby každý alespoň dal fantasy šanci. Protože je to (dle autorky) velice široké téma, kde si každý může najít to své a navíc je to velice prospěšné pro náš duševní/lidský/morální růst... Velice oceňuji spoustu tipů na čtení, které autorka uvádí a rozebírá. Ne, že bych opět s jejím názorem vždy souhlasila. 89%
Někdy zajímavé a podnětné...často jsem z toho ale měl dojem až příliš plamenného, neřku-li rovnou útočného a vymezujícího se projevu. Osobně je mi nepříjemná "posedlost" jakéhokoli druhu - a to mám fantasy rád.
V knize bylo spousta myšlenek, které byly naprosto fantastické a plně jsem s nimi souhlasila. Autorka je opravdu velkým milovníkem fantasy, to je cítit z každé stránky.
Na druhou stranu jsem tam občas cítila až nenávist k lidem, co fantastice na chuť úplně nepřišli a z toho jsem radost neměla.
Knížku mi doporučila moje velmi dobrá přítelkyně a milovnice fantasy literatury. Skoro se všemi názory autorky jsem souhlasila. Nejméně se mi líbil esej na téma ,,Proč zvířata v knížkách mluví.” Pokud knihu přečtete máte pádné argumenty do boje s odpůrci fantasy a pokud vydržíte až do konce výměny názorů, máte slušnou šanci dotyčného porazit…
Ta láska autorky k fantasy literatuře z knihy úplně sálá. Po přečtení mi v hlavě zůstalo spousta věcí na přemýšení a nových pohledů na fantastiku. Na druhou stranu mi přišlo, že autorka cítí určitou historickou ostrakizaci fantasy jako nespravedlivou křivdu a ve svém boji za její vyvýšení na piedestal literatury s velkým L není při svých závěrech zcela nestranná.
Opravdu stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení. Hlavně dát číst lidem, kteří neholdují fantastice.
Rozhodl jsem se v těžkém období pro kulturu podpořit malé a sympatické nakladatelství Gnóm! a objednal jsem si u nich dva tituly. Ursulu Le Guinovou jsem si vybral, protože jsem si matně pamatoval pár jejích pěkných úvodníků, které vyšly kdysi v české edici magazínu F&SF. A zde se opět ukázalo, jaký jsem mamlas, cha! Dodatečně jsem si to dohledal, a ty úvodníky byly od Kristine Kathryn Ruschové :)
Ale naštěstí to vůbec nevadí, protože jsem si alespoň díky těmto esejům rozšířil vlastní obzory.
Na pár stránkách tolik skvělých myšlenek a podnětů k přemýšlení.
- Proč je důležité, aby nejen děti četly fantasy
- Proč to nemá fantasy na akademické půdě jednoduchý
- Jaké dopady může mít odmítání fantastiky
- Zvířata v dětské literatuře a náš vzájemný vztah z historického hlediska, na kterém staví potřeba dětí sahat po knihách se zvířaty
A ke všemu následná, podložená argumentace. Z každého jednoho eseje sálá autorčina láska a oddanost k fantastice a v tomto případě k tolikrát zmiňovanému Tolkienovi.
Ale atmosféra některých esejů působila až nepřátelsky. Jako by před jejich psaním někdo pronesl, že číst fantasy je zbytečnost. Někdy to odnesly žánry, někdy zase čtenáři. To podání bylo místy až agresivní a prudké. A po dočtení ve mě tento pocit nad pocity z mnoha krásných a úderných myšlenek, bohužel převládá. Úplně mi nesedlo ani škatulkování.
Ale je dobrý mít názor na názor.
Kniha je to skvělá a autorka má moc zajímavé a sympatické názory. Jde poznat, že se prostě zabývá dětským čtenářem a fantasy a ví, co má čekat. Nicméně knize by vůbec neuškodilo mít více odborný nádech, protože to sice jsou eseje, ale víceméně je to vyprávěno jako příhody, zejména pak příhody kdy Le Guinová někde něco přednášela a někdo se na něco zeptal apod. Sice to je pak čtivější, ale postrádá to váhu a někdo by mohl říct, že autorka si nedokáže stát za svými názory, ale spíše opatrně kolem tématu našlapuje. Přitom kniha samotná by mohla být hezkým manifestem uznání opovrhovaného fantasy. Ale v tom se skrývá i největší slabina, kniha jasně nedefinuje, co se uznat má a co ne, autorka vyjmenovává co jí přijde dobré, co ne, ale nejde to nijak generalizovat. Navíc si často protiřečí, např. když popisuje nešvary fikční literatury, které jsou podle ní úplně nejvíc proti všemu, ale později tak nějak zapomíná, že tyhle nešvary má i její milovaný a protežovaný Tolkien, na kterého se dle mého názoru nedokáže dívat kriticky a staví ho jako modlu, kterou není třeba obhajovat a automaticky je to fantasy god (přitom mnoho jiných článků a literatury často o přiřazení Tolkienovy tvorby pod fantasy pochybuje).
Ve výsledku se tak vracím kruhem zpět k začátku a myslím, že kdyby kniha byla odbornější, musela by být více promyšlená, jinak by některé názory mohly být velmi kontroverzní. Takže esejistická podoba "já si myslím tohle a vy si myslete co chcete" je vlastně docela progresivní a člověk s nadhledem se může jedině inspirovat a příjemně si počíst. Koho to nechytne, tak ať knihu odloží bez větší kritiky, protože tohle je skutečně na jedincích. Le Guinová zkrátka nepíše knihu na základě literární teorie, ale na základě moderního čtenářství dětí a mladistvých, což si myslím, že je dnes ten nejlepší způsob, jak literaturu pořádně pochopit. :)
Fantasy sice čtu jen velmi zřídka, ale přesto mě kniha velmi zaujala a donutila mě více se zamyslet nad tímto žánrem. Navíc oceňuji i množství odkazů a poznámek.
Kdyby se byť každý padesátý člověk pohrdající něčím "utíkáním z reality" zamyslel nad tím, proč je z ní potřeba utíkat, jak by tady bylo krásně...
Takže za mě jeden velký souhlas a pět hvězd, i když pátá je spíš propagační. (Marně, já vím. Pokud má někdo s fantastickou literaturou problém, nebude chtít zřejmě číst ani tuhle knihu.)
Moc se mi líbily části o souvislostech s přírodou a divokostí v ní (a v nás?), které jsme si odvykli vidět a navykli nevidět. Hned jsem měla chuť sáhnout po nejbližší fantasy, nebo aspoň po něčem o zviřátkách.
Velmi, velmi překvapivá kniha s myšlenkami, se kterými se jednoznačně ztotožňuji! Deset esejů nejen o tom, jak důležitá je fantasy literatura pro život, ale také o roli zvířat v knihách a její proměně, o dětských knihách apod. Za mě skoro až nutnost pro všechny milovníky fantastické literatury :)
Nebudu-li počítat Cliva Barkera (se kterým jsem s jeho přechodem k fanatsy skončil), je Ursula K. LeGuin vlastně jediný fantasy autor, kterého si kupuji plánovaně. Jsem totiž na tom s fantasy tak trochu jako kritici, které v knize několikrát zmiňuje. Tedy, ne úplně přesně stejně, nijak tenhle žánr (moc) nesnižuji (i když citace "Z fantasy se stal velký komerční žánr. Potřebujete jenom mapu s divnými názvy a máte to. Každý má meč a umí čarovat, na čem stojí ekonomika, není známo, a všude probíhá obligátní Bitva mezi Dobrem a Zlem. Dobré a zlé chlapíky od sebe rozeznáte jen těžko, jelikož všichni reagují na všechny situace násilím a násilí je pro ně řešením všech problémů. Dobří jsou proto ti, kteří ve třetím díle trilogie zvítězí" jako by byla mým echem) a uznávám jeho status v literatuře (přesně, jak se to pokouší LeGuin ve svých esejích obhájit. Jen mě prostě nebaví. Musí se ale nechat, že LeGuin o fantasy píše moc hezky a vlastně její eseje jsou mnohavýznamové (ať už z pohledu literatury obecně nebo sociálněpolitického kontextu - což je vlastně ono, dostal jsem se k LeGuin původně právě z té sociálně-politické stránky, díky jejím esejům o své tvorbě a jejímu sociálně-kritickému kontextu, díky výbornému VYDĚDĚNCI a geniální LEVÉ RUCE TMY). A tohle povídání nejen o fantasy, ale i o dětství, dospívání, dospělosti a přístupu k myšlenkám, postojům a žánrovým polohám je naprosto super kniha.
„Dospělý není mrtvé dítě, ale dítě, které přežilo.”
Jako celek jsou eseje Le Guinové milé a je z nich znát láska k fantasy i k příběhům. Zaměřují se hlavně na fantasy literaturu pro děti a/nebo o zvířatech a já osobně nejvíc oceňuju pasáž, v níž autorka popisuje, jak se měnící se vztah člověk-příroda projevil v literatuře.
Co celkový dojem ale dost snižuje, je to, jakým způsobem autorka fantasy literaturu (respektive tu fantasy literaturu, kterou považuje za „správnou“) obhajuje. Namátkou: žánry jako červenou knihovnu, westerny, historické romány nebo detektivky označuje za „nechutnou šlichtu“, kritikům zase vzkazuje, ať si mistra Tolkiena berou do pusy teprve ve chvíli, kdy své názory obhájí vůči Tolkienově eseji o „vílích vyprávěnkách”, apod. apod.
Je to škoda. Fantasy literatura byla až donedávna (ne vlastním přičiněním) v jakémsi ghettu (a úplně venku ještě není ani dnes), neměli by se tedy jeji zastánci snažit spíš příkopy zakopávat a fandit všemu, co rozvíjí lidskou imaginaci a příběhy?
Štítky knihy
eseje rozhlasové zpracování fantasy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Čaroděj Zeměmoří |
| 1995 |  Levá ruka tmy |
| 2003 | Atuánské hrobky |
| 2022 | Velká kniha Zeměmoří. Svazek první |
| 2005 | Nejvzdálenější pobřeží |
Kniha Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 134x |
| Čtenářské výzvě | 24x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 82x |
| Chystám se číst | 110x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 4x |
Některé části eseji jsem nepochopila, některé byly perfektní. Mám seznam knížek, které mi chybí přečíst k jakémusi všeobecnému povědomí. Skoda jen, ze jsou to knihy anglické, jsme by asi byly ty české, které by každé dítě mělo znát?