VéjaTarabová komentáře u knih

Krásně napsané, ovšem trochu až moc zdlouhavé. Občas jsem se tím musela prokousávat, ale myslím, že to není vinou autora. Rozhodně zajímavý pohled na dané téma. Filmové zpracovaní v hlavní roli s Eddiem Redmaynem můžu rozhodně doporučit.

Hezky zpracované téma LGBT, který by mohl pomoci aspoň pár lidem z této komunity s jejich pocity a rozhodováním. Komiks jsem měla přečtený do hodiny a několikrát jsem se u toho usmála, především roztomilosti postav. Celý je to hrozně cute a hlavní postavy si určitě zamilujete.

2 25.08.2020

Myslím, že bylo fajn si to přečíst a udělat si vlastní názor na celou tuto situaci, i když tato kniha je pouhá kostra všech problémů týkajících se plastů. Musím ale přiznat, že sama od sebe bych si ji nekoupila, protože mi toho moc nového neřekla.

2 25.08.2020

Dobře musím přiznat, že jsem měla trochu větší očekávání. Toto je debutová kniha autorky, která stále ještě studuje a na její tvorbě to lze hodně vidět. Používá mnoho přirovnání, metafor, metonymií a jiných ,,sarapatiček". Možná právě kvůli tomuto, ale hlavně tedy nejspíše díky ději, mi to celé připadá jako kniha napsaná na Wattpadu. A i když ve většině recenzí lidi píšou, jak jim tento styl vyhovuje, já se kvůli tomu do příběhu nemohla vůbec začíst. Odstavce jsem četla ducha nepřítomna a musela se k nim třikrát vracet, než jsem pochopila jejich význam. Je zde velice vážně probírané téma depresí spojených se ztrátou blízké osoby, ale i přes to kniha spadá jednoznačně do světa YA. Také zde můžeme zpozorovat autorčin posun za dobu psaní knihy. To jakým způsobem skončila je naprosto úžasné. Takový zvrat asi nikdo nečekal. Za to musím přičíst jednu hvězdičku k dobru. Příběh se zakládá na pocitech, což já zrovna tedy nemusím. Ani nevím, zda bych to nazvala odpočinkovým čtením, ale znovu si to určitě nepřečtu Mám pocit, že mi vlastně kniha nic nedala ani nenabídla a to je to, co já vyhledávám.

,, Ona mi opět odpoví smíchem. Reaguje tak na všechno, do čeho se snažím promítnout trochu naděje nebo snad té drahocenné radosti ze života, kterou tak málo znám. Nerada mě vidí šťastnou. Podle ní na to nemám právo. Možná má pravdu..."

2 24.08.2020

Na mě je autorova tvorba až moc romantická. V podstatě celá kniha obsahuje maximálně deset básní, které nezahrnují lásku. Ovšem skvělé jsou černobílé fotografie doplňující text.

2 24.08.2020

Samotnou autorku sleduji už dlouho pomocí hlavně instagramu, jakožto šéfku humbook teamu. V této branži se orientuje, proto jsem měla poněkud očekávání. Čekala jsem spousty popkulturních narážek a spíše uvolněnou atmosféru. To jsem v rámci možností dostala. K tomu se zde však odehrává nejvíc absurdní romantická linka. Většina interakcí hlavní hrdinky s potencionálními příteli je totální klišé. Spisovatelka si sama přímo nahrává do karet a jakákoli zápletka či samotný závěr jsou příliš jasné už od začátku. Asi mě zde nic nepřekvapilo, ani jsem se nedozvěděla nic zajímavého. Velmi primitivní feel-good příběh na oddechnutí. Musím ovšem vyzdvihnout samotné zpracování knihy. Pěkná obálka, kvalitní papír, vložené chaty z messengeru i s občasnými obrázky, dokonce číslování stránek nebo písmo kapitol je vážně hezké. Úplně nejlepší část byla ale děkovačka. Vtipnější jsem ještě nikdy nečetla, vážně neměla chybu.

„Pokud jsem na něco byla odborník, tak na to dostat samu sebe do pořádně špatné nálady. A ani jsem nepotřebovala pomoc zvenčí, prostě se to celé stalo v mojí hlavě.“

1 05.01.2023

Čekala jsem letní romantickou lásku... no moc jí tam nebylo. Kniha překvapila hned několika zvraty, i když občas jsem se v tom ztrácela. Naoko dokonalá rodina, ovšem plná záhad, které postupně hlavní hrdinka odhaluje. Každopádně v napětí jsem teda nebyla. Postavy mi přišli lehce bez charakteru, necítila jsem z nich ani moc emoce. Příběh alespoň po celou dobu gradoval a závěr byl nepředvídatelný. Nejdříve jsem na to nechtěla přistoupit, když mi to však celé došlo, přišel lehký šok. Strhující novela na jeden zátah, ke které se však jen tak vracet nebudu.

„It is good to be loved, even though it will not last. It is good to know that once upon a time, there was Gat and me. “

1 02.10.2022

Očekávala jsem klasický oddechový ženský román. Nic obyčejného to však nebylo. Po přečtení první stránky jsem se doslova vyděsila, dalších několik odstavců mi přivodilo vztek na autorku, kvůli tomu, že nic nechápu. No a po pár kapitolách už jsem přešla v zoufalství a následné podlehnutí. Občas to vážně působilo, jako by Třeštíková náhodně vystříhávala věty z různých novin. Přeskakování z pohledu jedné postavy na druhou či z minulosti do přítomnosti dokázalo vytvořit pořádný zmatek. Vůbec se nám nesnažila něco vysvětlovat. Stejně jako naše hlavní postava jednoduše mluvila o náhodných faktech, s pocitem, že přece všichni ví, jak to bylo. Až vždy po nějaké době zanechala v textu například jednoslovné vodítko, díky němuž mi docvakl dřívější sled událostí. Kniha plná především velmi propletených vztahů, ale i složitého dětství. V podstatě ale nemá začátek ani konec. Byla jsem plná nadějí, že v závěru se vše vyjasní nebo aspoň nastane zvrat. Ono ovšem nic. Posledních pár vět sice bylo hezkých a končí to zároveň názvem knihy. To každopádně nemění nic na tom, jak jsem z toho zmatená do teď. Rozhodně budu muset příběh přelouskat do budoucna aspoň ještě dvakrát, abych zcela porozuměla. Protože věřím, že se zde skrývá mnoho detailů, které stojí za to odhalit.

„Zavrtím hlavou. Ženy se nestřílejí. Nikdy by mě nenapadlo ukončit život zrovna tímhle způsobem, žádná žena si nechce doma smrtí nadělat takový bordel.“

1 01.09.2022

Myslím, že knihu jsem ze zaprášené poličky vytáhla přesně ve správnou chvíli. Autor mi naservíroval surová, leč pravdivá tvrzení, která nejspíše ne každý chce slyšet. Pokud s tím však dokážete pracovat, může kniha sloužit jako dobrá nakopávačka. Styl psaní mi velmi vyhovoval, rozložení jednotlivých kapitol i podkapitol též, a ne tak rozsáhlý počet stránek byl naprosto optimální. Předávání informací se jevilo velmi přímočaře, což vlastně vůbec nebylo na škodu. Český překlad ale přináší problém ve formě častých chyb, vypadlých písmenek či krkolomných vět. Spisovatel si mě oproti například Marku Mansonovi získal mnohem více.

„Čím větší nepohodlí zakoušíte, čím větší obtíže, tím lepší pocit osobního úspěchu se dostavuje poté. A přesně proto jsou mimořádné výkony a velké úspěchy tak vzácné. Většina lidí se totiž nerada cítí nepříjemně.“

1 29.03.2022

Pokračování Selekce jsem si chtěla již déle přečíst. Mé potěšení se našlo v osobnosti hlavní hrdinky, jenž konečně není jen milá a přátelská. Lze však zpozorovat, jak se její povaha i názory po celou dobu postupně mění. Autorka si dokázala vyhrát také s charakteristikami vedlejších postav. Naopak samotný děj, na kterém to celé stojí, mě opět nijak neohromil. Kniha se i přes to četla svižně a o zápletky nebyla nouze. Dále mě zaskočila jedna nesrovnalost, že v anotaci se píše, jak princezna neustále poslouchá o prvním setkání jejích rodičů v selekci. V samotném příběhu se však neustále opakuje, že o předcházejících kolech nemá téměř žádné tušení. Plánuji dát ještě šanci následujícímu dílu, abych zjistila, jak skončí osud Eadlyn. Tím nicméně s touto spisovatelkou končím.

„Já jsem šťastná, Ahrene. Jsem princezna. Mám všechno.“
„Mám dojem, že si pleteš pohodlí se štěstím.“

Kniha mě poměrně překvapila v dobrém. Ovšem hned takto na začátek bych chtěla zdůraznit, že anotace vyzrazuje příliš mnoho, což je obrovská škoda. Děj je totiž skvěle promyšlený. Autor se také dost zaměřuje na psychickou stránku postav. Jejich způsob uvažování, i samotné myšlenky jednotlivých osob, se mi velmi líbily. Atmosféra působí po celou dobu tajemně, chvilkami až hororově. Dále mi chvíli trvalo, než jsem pochopila hru Lodě. Nevím z jakého důvodu jsem očekávala, že na sebe hlavní postavy narazí v lese, ale jejich způsob setkání mě nakonec potěšil. Avšak konec byl, dle mého názoru, poněkud uspěchaný. Z knihy nejsem uchvácená ani zklamaná.

„Umělce zastavíte svázanýma rukama jen na nějakou dobu. Nakonec začne tvořit svýma nohoma.“

1 29.05.2021

Má druhá přečtená kniha od tohoto autora a překvapivě se mi líbila o dost více než jeho novější titul Všechno je v prdeli. Styl psaní je velmi přívětivý. Manson se vše snaží podat co nejpochopitelnější či zároveň nejstravitelnější formou. Opravdu se nepokoušel napsat příručku toho, jak být šťastný, nýbrž pouze podal fakta o fungování mysli člověka, který má zdravý způsob přemyšlení. Mnoho jsem si z díla odnesla a nad spoustou pasáží stále uvažuji. Rozhodně se jedná o jednu z knihy, jenž ve mně něco zanechají. Určitě se k ní jednou za čas ráda vrátím.

Citace: „Mít u prdele znamená hledět přímo z očí do očí těm nejděsivějším a nejtěžším životním zkouškám, a přesto do toho jít. “

1 13.05.2021

Musím říci, že můj názor na tuto knihu se po celou dobu čtení neustále měnil. Zpočátku mi příběh připadal jako jedno velké klišé z Wattpadu. Také jsem se těšila více na atmosféru samotných koncertů, bohužel ta tady trochu schází. Hlavní hrdinka má svůj určitý smysl pro humor, který jsem pochytila až později. Úplně se mi totiž nelíbilo, že byla například sprostá vůči opačnému pohlaví. Ovšem jak jsem četla dál, postupně jsem začala jednotlivé postavy poznávat blíže, až jsem si je a jejich vztahy mezi sebou naprosto zamilovala. Častokrát mě přepadl upřímný smích od srdce, jelikož autorka dokáže vymyslet opravdu komické situace či především různé sarkastické komentáře a neobvyklá přirovnání. Přišlo mi, jako by se její styl psaní po celou dobu zlepšoval. Dále velmi oceňuji zmínku o One Direction. Pomalá romantika mi překvapivě vůbec nevadila. Z hlavní hrdinky se nakonec vyklubala sympatická holka s výraznou osobností a báječným smyslem pro humor, jenž se mi bude nyní těžko opouštět.

„Pro mě bude navždy existovat jenom on. Byl koncem mého začátku.“

1 10.04.2021

Druhý díl jsem si užívala dokonce více nežli první. Přibylo zde hned několik skvělých postav s rozvinutými charaktery. Příběh byl nabitý nečekanými zvraty a až do úplného konce jsem netušila, jak to celé skončí. Spisovatelčin nápad udělat arénu jako hodiny je naprosto skvělý. Bylo zajímavé sledovat, jak na to splátci postupně přicházejí. Znovu musím vyzdvihnout hlavní postavu Katniss, která má dokonalou povahu a smysluplné přemýšlení. Celkový styl psaní této knihy mi skvěle sedl, ovšem občas zde bylo najednou tak moc akce, že jsem vlastně vůbec nevěděla, co se děje.

,, Pak volají mě. Nakonec Haymitche, ale Peeta ho nahrazuje jako dobrovolník. Jedna z komentátorek se málem rozpláče, neboť se zdá, že se na osudem stíhané milence z Dvanáctého kraje nikdy neusměje štěstí. Pak se ale dává dohromady natolik, aby prohlásila, že tohle budou jistě nejlepší hry vůbec."

Tak hned na začátek musím říct, že styl Bohumila Hrabala se mi strašně špatně četl. Spisovatel používá až moc dlouhá souvětí, ve kterých se ztrácím. Dělá jednoduše znatelně více čárek, nežli teček. Přišlo mi, že skáče z jednoho vyprávění na druhé a zase zpět, proto jsem občas vůbec nevěděla, o čem to zrovna vypraví. Ovšem když jsem si to vše ujasnila, tak to bylo vlastně obsahově velice zajímavé. Avšak hlavní postava Miloš Hrma jakoby neměl skoro žádnou auru, na druhou stranu, ono se toho nedá moc stihnout za 85 stránek. Byla zde poukázaná druhá světová válka zase z úplně jiného pohledu. Ostatní postavy měly skvělý charakter a činnost, jako například chov holubů, dokáže čtenáře zaujmout.

+ obsah skvělý
+ druhá světová z jiného pohledu
+ nápaditost
- málo rozvinutá hlavní postava
- příliš dlouhá souvětí

Tak je to tady, moje druhá knížka od Johna Greena a já pořád nevím, co si mám o jeho spisovatelské kariéře myslet. Na jednu stranu dá do příběhu vždy kousek filozofie, něco u čeho se musím pozastavit a to se mi líbí. Na druhou stranu jeho díla shrnují celou YA literaturu, což asi není úplně špatně, ale mně to nevyhovuje. Zabývá se zde opět spíše přímo postavami, než-li dějem. Knihu ovšem nenapsal jenom John Green, nýbrž i David Levithan. Bylo zajímavé pozorovat tyto dva poměrně rozdílné druhy psaní, nehledě na to, že David vůbec nepoužíval velká písmena. Oba Willové si byli povahově i chováním podobní, ale zároveň byli vlastně úplně odlišní, což nechápu do teď. Jenom mě opět znudila a odradila romantická linka, která je stejná snad ve všech YA knihách. Na druhou stranu, takovýhle jednoduchý příběhy, do kterých se člověk ani nemusí přímo ponořovat, jsou skvělý na případnou čtecí krizi nebo jednoduše jako oddychovka. Každopádně abych to shrnula, celý děj je taková slátanina všech YA příběhů. Najdete zde vše, co by vás mohlo napadnout. Od ztráty příbuzného, přes hádky s rodiči, depresí, LGBT komunity, muzikálů, koncertů, oblíbených kapel, lidí na internetu co ve skutečnosti neexistují, zvláštních vztahů, bohatých i chudých rodin, až po jeden velký happyend.

,, Uvažuji o tom, jak moc důležitý je nejlepší kamarád. Když se člověk ráno vzbudí, tak prostě spustí nohy z postele a stoupne si. Nepoposedne k okraji a nepodívá se dolů, aby si ověřil, že tam ještě je podlaha. Podlaha je tam prostě vždycky. Až do chvíle, kdy tam není."

,, jako by člověk mohl prostě dojet do obchodu a nějaký život si koupit. podívat se na lesklou krabici, nakouknout do průhlednýho okýnka, zahlídnout tam sám sebe v tom novým životě a říct si : , týjo, vypadám mnohem šťastnější- myslím, že tenhle nový život si vezmu!' odnést ho k pokladně, oskenovat a zaplatit kreditkou."

+ více pohledů na věc
+ jednoduché vcítění do postav
+ smysl pro detail
+ Schödingerova kočka
+ závěrečná konverzace JG a DL
- děj = slátanina
- ohraná romantická linka

Za mě naprosto skvělá kniha. Po celou dobu jsem absolutně netušila, co se stane na další stránce. Příběhy se navzájem úžasně doplňovaly. Přišlo mi hrozně roztomilé a nevinné, jak si Lyra pojmenovává věci. Také bylo zvláštní jak si Lyra žila na neuvěřitelném místě plném záhad a vědy, ale připadalo jí to vše normální, jelikož zde vyrostla. A pak je tu Gemma , která nás nás ze začátku působí naprosto obyčejně a to je na tom to krásné, když knihu čtete naráz z obou stran postupně po kapitolách. To jak se tímto způsobem příběh doplňuje je fascinující.

1 25.08.2020

Tuto knihu jsem nikdy nehodlala číst, ale jelikož se v naší třídě stala takový trendem, tak jsem se k tomu dokopala. Obsahově je to prostě klasická wattpadovka no, ale díky krátkým kapitolám a stylu psaní autorky se to velice rychle čte a nemůžete se od toho odtrhnout.

Na to, že jsem fanoušek Marvelu je Sebevražedný oddíl naprostá pecka. Harley Quinn a ten její styl si prostě musíte zamilovat. Myslím, že výtvarníci odvedli skvělou práci a už se těším, až si přečtu druhý díl.

1 25.08.2020

Ze začátku jsem byla z knížky naprosto nadšená. Bavili mě zajímavosti o životě Rowlingové, ale nakonec jsem knihu ani nedočetla. Nebavili mě hlavně skřítci jakožto vypravěči a ke konci se z toho stávala spíše encyklopedie.

1 25.08.2020