VA_Krtek komentáře u knih

Na rovinu - je to dost obtížné čtení. Určitě to není kniha "do vlaku". Děj je velmi košatý, je potřeba jej vnímat. Emoce postav z té knihy přímo prýští. Dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle vtáhla do děje.

12 24.01.2024

Hodnotím s odstupem času. Jsem běžec, ale 10km každý den, aby to bylo dle slov pana Murakamiho "vážně brané běhání" fakt nedávám. Pro skalní běžce asi povinná četba, nicméně já hodnotím pouze 3*, protože mi moc nevonělo to japonské strojové běhání. Necítil jsem z toho vášeň, jen povinnost.

4 24.01.2024

Dana Orálka znám osobně. Absolvoval jsem dost závodů, kterých se účastnil i on, abych mohl říct, že jde o jednu z nejskromnějších osobností co jsem kdy potkal. Jeho příběh a i on sám je pro mě velkou inspirací a vzorem nezlomnosti. Ať to běhá, Dane.

3 24.01.2024

...Výhodou takových domněnek je, že nemohou být dokázány, ale ani vyvráceny...

Tato věta ze strany 168 definuje vlastně celé pojednání. Existují v podstatě čtyři druhy lidí. Jedni věří ve stvoření člověka jediným bohem tak, jak diktuje současné náboženství (a je jedno které). Druzí věří Darwinovi. Třetí to vůbec neřeší. A ta poslední skupina fandí Sitchinovi, Dänikenovi a podobným. Hodnocení knihy se pak bude pohybovat od 0 do 5* podle toho, ke které skupině se řadíte. Dávám 3, protože jsem k tomu přistoupil jako ke sci-fi a zároveň mě to jako četba během cestování MHD celkem bavilo.

6 24.01.2024

Tohle napsal King v roce 1974??? Hodně dobrý na první knihu. Příběh příjemně odsýpá a graduje. Všichni asi tuší k čemu to spěje, ale to na zábavě neubírá. Bavilo mě to.

16 15.01.2024

Knihu mi půjčil brácha a mě bylo hrozně líto, že mu ji musím vrátit :-) Tohle byla první kniha v mém životě, kterou když jsem četl, tak jsem doufal, že nikdy neskončí. Nemá smysl popisovat děj, jelikož byla již dvakrát zfilmována - ale žádný z těch filmů se atmosféře a obsáhlosti knihy ani neblíží.

10 15.01.2024

Bohužel se budu řadit spíš do té fronty lidí, kteří od Glukhovského vyzdvihují spíše Metro 2033 a Budoucnost (což jsou za mě perly). Oceňuji, že Dmitry dokáže psát o dnešním Rusku tak, jak to tam je. Hodnocení knihy je ovšem záležitost velmi subjektivní a já chápu všechny co tomu dali 5*, ale já dávám "pouze" 3*, protože celej ten příběh byl úchylnej. Iljovo počínání snad může pochopit zase jen rus. Osobně si nedokážu představit nikoho, kdo by se zachoval tak jako Ilja a upřímně si nechci představovat nikoho, kdo si k této hlavní postavě vytvořil nějaké sympatie.

1 30.12.2023

....Dcerce bylo šest roků. Ukládám ji ke spánku a ona mi šeptá do ucha. Tatínku, já chci žít, jsem ještě maličká ... A já myslel, že nic nechápe ...

Kniha není psána jako beletrie, není to ucelený příběh. Je to soubor výpovědí osob přímo či nepřímo zasažených černobylskou havárií. U některých výpovědí je vám těch lidí nesmírně líto. U naprosté většiny z nich, ale musí středoevropanovi zůstat rozum stát. Na jedné straně tolik lží a zamlčování ze strany sovětských elit, na straně druhé enormní pohrdání zjevným nebezpečím ze strany místních. Nemluvím o lidech, kteří byli nasazeni na likvidaci následků, ale o těch ostatních. Opuštěná technika se rozkrade a použije na jiných místech, úroda ze zasažené oblasti je sklizena a zkonzumována - to přece nevadí, že je to radioaktivní. Však co je to ta radioaktivita? Vždyť není vidět. A vším samozřejmě prostupuje neuvěřitelná míra spotřeby vodky, samohonky a prostředků na mytí oken. Sovětská mentalita - opravdu.

14 08.12.2023

Kdo už od Liou Cch'-sina něco četl, pozná na první dobrou autorův rukopis. Oproti trilogii "Vzpomínka na Zemi" byl tento příběh znatelně jednodušší. Žádné skákání sto let tam a zpátky se tu neděje, takže jsem ani neměl problém orientovat se v postavách. Příběh začne relativně jednoduše, ale typicky Cch'-sinovsky se zamotá do absurdních stavů. Místy mě to bavilo, místy jsem měl dojem, že tam autor vkládá naprosto nesmyslné dialogy zřejmě jen proto, aby vysvětlil své vlastní myšlenkové pochody. Řekněme, že do dvou třetin to mělo hlavu a patu, člověk sledoval bádání dvou postav cože to vlastně ten kulovej blesk je, ale v poslední třetině se na scéně objeví Ting-I a ten hned z hlavy všechno ví a ve všem má pravdu. To si to teda Liou hóódně zjednodušil. Za mě to má za 3 z 5*

1 20.11.2023

Tato kniha, mnohde v povinné četbě, mě v mých nedospělých sedmnácti letech výrazně zformovala. Předlouho ve mě doznívaly pocity zmaru nad zkázou osobností obyčejných pěšáků. Surově podané obrazy toho, čím si musel projít každý na frontě (pokud žil dost dlouho) nelze ani po více než dvaceti letech zapomenout. Působilo to na mě dojmem, že každý člověk snese jen omezený objem nelidskosti. Pokud je tato hranice překročena, stává se již smrt spíše vysvobozením. Nikdy jsem se neodhodlal k tomu, abych si ji přečetl znovu. Chtěl jsem, aby ve mě zůstal ten autentický pocit, jaký jsem z knihy měl napoprvé.

26 07.11.2023

Fuj. Fuj a fuj. King má svá klasická díla a pak má mistrovské kusy. Tohle je hned vedle "To" jedním z oněch majstrštyků. Zápletka je v podstatě jednoduchá. Něco přiklopí kupoli na městečko a bavte se lidičky. To, co se děje mimo kupoli pochopíte a znáte. Ale to, co se začne dít pod kupolí...to je masakr. Bohužel věřím, že za správných podmínek je možné, aby se z lidí staly monstra, tak jak nám to podal King. Knihu jsem musel několikrát odložit, protože se mi dělalo až zle z toho, co jsem četl. Nicméně mě na druhou stranu přitahovala jako magnet a po chvilce "na rozdejchání" se četlo dál. Mám rád svůj spánek, ale tohle byla jedna z mála knih co mě o něj připravila. Kdo to ještě nečetl, tak se nelekejte skoro tisícovky stran a směle do toho.

20 07.11.2023

Tak skutečnost, že tohle napsal King pod svým pseudonymem - každý potřebuje svého Bachmana :-) - naznačuje, že to snad byla jakási odpočinková tvorba pod níž se ani nechtěl moc podepsat. A světe div se, on z toho vylezl zajímavý příběh kde musíte ocenit postupný vývoj postav (nebo možná spíš degradaci). Ačkoli tam není nic přímo vyjádřeno, drobky které na vás King háže vám napovídají v jakémže světě se tento příběh odehrává. Člověk se musí pousmát nad jeho myšlenkovými pochody. Konec typicky kingovsky psycho. Doporučuju.

8 07.11.2023

Ačkoli to normálně nedělám, tak tuhle knihu jsem si vybral v knihovně podle obálky. Nic moc na ní není, ale jaksi mě přitáhla. Nemám rád špionážní thrillery - respektive se jim vyhýbám a i tady jsem podle anotace čekal klasické CIA blábolení a patos atd.. No a o dva týdny později tomu dávám plnej počet. Asi tomu pomohlo, že autor je australo-brit a zároveň hollywoodský scénarista. Prostě to bylo 760 stran příběhu, který byl skvěle promyšlený, nebyl zbytečně moc akční, charaktery postav zajímavé a rozlišitelné a mě to bavilo. Jasně, že by se tomu dalo vytknout trocha toho patosu, nebo podle mě skoro na škodu příliš rychlý závěr, nebo celkově možná až moc velká idyla Scottova světa, kor v jeho zapojení ve zpravodajských službách. Ale stejně dám pět. Moc jsem si užil s jakou ironií se Terry Hayes prostřednictvím Saracéna vysmívá absolutně bezbranné kosmopolitní multikulturní Evropě. U čeho jsem se už nesmál byl nástin mentality extrémního islamisty. Je to na zamyšlenou. Jen doufám, že touto skvělou knihou Hayes nevytvořil "kuchařku" pro magory :-)

9 06.11.2023

Já jsem teda zklamanej. Nejde o to, že bych nebyl nastavenej na young adult. Ani nemůžu říct, že by kniha neměla originální nápad. Ten potenciál tam je. Ale anotace teda dost lhala. Prý uprchlíci z nepřátelského Starého světa, prý domorodci se vzbouří... Nikdo vám neřekne, že anotace popisuje největší lež příběhu. Těšil jsem se na to, že dostanu kvalitní survival z cizí planety, ale tohle tam byl oproti anotaci jen okrajový prvek. Navíc to bylo napsaný až moc psychoticky a zběsile. Todd mi byl nesympatickej a Aaron byl nadčlověk, kterej všechno přežije a vždycky je na místě, kde by být neměl. Bylo tam pár světlých míst - manchee byl skvělej - ale to je málo. Nemohl jsem se do toho začíst. Příběh sám je na 3*, ale jednu srážím za lživou anotaci.

06.10.2023

Já tak poslední dobou pozoruju, že mívám z knih opačný pocit, než většina. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, to je jedno :-) Každopádně, tohle je velmi silný příběh. Děj se rozjíždí pěkně pomalu, ostatně kluci a holky strávili v těch věžích dvanáct let víceméně v klidu. Jakmile ale dospějí k pubertě a začnou klást otázky, děj se zrychluje, tak jak víc a víc rozkrývají své okolí. Poslední dvě kapitoly letí již doslova ve zběsilém tempu. Samozřejmě děj nesleduje jen příběh vybraných chlapců a dívek, ale nabízí i perspektivu z druhé strany, ze strany vedení, inspektorů a inspektorek - jejich pohnutky, motivace, ale i pochyby a deprese. Malerman to vystihl dokonale, skoro jsem to prožíval. Příběh evidentně nesedí každému, ale vše v něm popsané a dopodrobna promyšlené je ve své podstatě v reálném světě proveditelné. A to je na tom příběhu to nejsilnější a nejstrašnější. Malerman mě příjemně překvapil a toto jeho dílo hodnotím výše než daleko známější a profláklejší dvojknihu Bird Box.

1 13.09.2023

Člověk chtě nechtě srovnává s Metrem, protože stejný autor, stejné válkou zničené Rusko...jen tentokrát si k tomu Rusko vystačilo samo. Tím ovšem veškerá podobnost končí. Což je dobře. Je vidět, že Glukhovsky to chtěl napsat jinak, protože se přímo nabízí, aby posílal přes řeku zmutovaná mostra, nicméně tomuto odolal. Jako autora ho mám rád, ale za Stanoviště mu dám "jen" lepší 3*. Ale pozor - to neznamená, že jde o špatný počin. Naopak. Chvilkama se mi dokonce zachtělo mu dát plný počet, protože je potřeba si uvědomit do jaké doby, jakého prostředí a k jakým lidem svůj příběh vložil. Jedná se o ubohé strážní stanoviště na samém konci toho, co zbylo z Ruska po občanské válce, kde přežívá stovka zoufalců bez budoucnosti, a které je plně odkázané na dodávky konzerv z Moskvy, protože díky zamořené Volze tam nic neroste ani nežije. Tenhle sajrajt a beznaděj Glukhovsky vylíčil naprosto dokonale a prostoupilo to celou knihou a mým dojmem z ní. Dokonce bych řekl, že akční vložka na závěr tam byla jen proto, aby se něco dělo. Hlavní poselství vidím v tom, abysme si uvědomili jak dopadneme, když si rozbijeme civilizaci. Nevím jestli to byl Glukhovského záměr, ale skoro se mu podařilo napsat příběh, kde není jedna jediná sympatická postava. Byl by to zajímavý primát. Bohužel ale stvořil dědu Nikitu, který u mě jediný zabodoval. Když to shrnu...oceňuji jak Glukhovsky dokáže ve čtenáři (který je k tomu svolný) navodit dojem, že příběh jen nečtete, ale že ho prožíváte....ale vzhledem k tomu, že mě tam všichni a všechno štvalo (stejně jako to často cítily samy postavy), nemůžu tomu dát víc jak 3,5*

3 29.08.2023

Tady, vzhledem k hodnocení, půjdu opět mimo hlavní proud. Četl jsem tohle až po Armadě, která má sice horší příběh, ale téměř stejnou zápletku. Teenager, který je spíš chodící encyklopedie her než skutečný člověk. Já mám z téhle knihy rozporuplné pocity. Na jedné straně je nutné ocenit promyšlenost příběhu a rébusů v něm obsažených. Na druhé straně příběh místy do děje vtáhne, ale místy neskutečně nudí. Upřímně, už mi vyloženě lezlo krkem to neustálé odkazování na retro hry a hudební alba. Borec přesně věděl o každé hře kdo byl autorem, na čem vyšla, kdy vyšla. To samé s alby, filmy atd. atd... V osmnácti letech!!! Všechny filmy, seriály zkouknuté 150x. To neee. Celou knihu jsem nedokázal dosáhnout toho, aby mi byly postavy sympatické a aby mi na nich záleželo - možná to způsobuje fakt, že většinu děje vidíte z pohledu jejich virtuálních postav. Logický rozpor jsem viděl vlastně v celém představeném reálném světě. Na jedné straně extrémní chudoba, hlad, rozvrat... Na druhé straně všichni frčí na nejmodernějších kouscích výpočetní techniky, nikdo nemá nouzi o elektrickou energii (které to množství techniky musí polykat kvanta) a pokud máte peníze můžete si jídlo nechat dovážet. Pokud by byla všude taková bída, tak by kurýr s pizzou musel jet v tanku, aby uspěl. Dávám 2,5* a byť se mi válí na stole i Ready Player Two, nemám sebemenší chuť do toho jít. Clineovy knihy jsou zřejmě odrazem svého autora a bohužel mám pocit, že ať napíše cokoli, tak to bude pořád podle stejné šablony.

5 21.08.2023

Po prvních pár stranách jsem se musel ujistit, v kterém roce byla kniha vydána, protože popis počátku pandemie mi připomněl zdejší covidové zmatky. Kniha má pro mě několik rovin. První je ryze faktická a tam exceluje. Popis země a lidí v průběhu smrtící pandemie byl podán bez příkras a v plné brutalitě tak, jak by asi opravdu probíhal. Lidi by se pozabíjeli pro litr benzínu, nebo kilu cukru. Druhá je styl vyprávění. Tam už jsem to musel trochu kousat, protože autor je žena a popisuje události z pohledu ženy. Na mě tam byla až záplava niterných myšlenek hlavní hrdinky, jejích panik, strachů a depresí. Muž by asi řešil cestu, množství paliva, jídla, munice, léků. Tahle žena řeší neustálé obavy o dítě, muže. Řeší neustálá dilemata, která pro jejich přežití vůbec nejsou důležitá. Ale beru, že je to aspoň změna. Třetí rovina je mentalita ruských lidí obecně. A tam už mi to opravdu lezlo krkem. Na tohle asi opravdu nejsem nastavenej. Pozor spojler. Pobavila mě scéna kdy vojáci přapadnou Leňu a ukradnou mu televizi. V době kdy je jasné, že co nevidět vypadne elektřina a i kdyby ne, tak televize stejně nebude nic vysílat. Člověku by se skoro zachtělo začít věřit tomu, že ruští vojáci na ukrajině opravdu strkali ukradené myčky do bitevních vrtulníků. Dávám tři *

1 09.08.2023

Já půjdu asi trochu mimo hlavní proud, ale pár Kingových knih jsem už přečetl a musím říct, že tohle byla remíza. Příběh sám o sobě byl celkem čtivý, určitě se mi nestalo, že bych se u toho nějak trápil. Ale byla to prostě v podstatě dobrá detektivka s trochou nadpřirozena. Jak to asi bude, je z děje zřejmé již od prvních stránek a vy tak jen sledujete postavy, kterak odvádějí detektivní práci. Možná kdyby to napsal někdo jinej, asi bych hodnotil výše. Ale zrovna King má u mě nasazenou laťku dost vysoko a Outsider postrádal takovej ten pocit "co se to sakra děje?"

3 30.07.2023

Tohle mě teda nebavilo. Mám rád sci-fi, ale tohle nebylo sci-fi. Byl to mokrej sen pařanů. Dostává mě, když někdo dokáže sci-fi příběhům vyčítat fakt, že ve skutečnosti by to tak nefungovalo :-D. Mě je to celkem jedno, ale v tomto příběhu si Cline pomáhal všemožnými "mimozemskými" technologiemi až zbytečně moc aniž by se namáhal aspoň rámcově popsat podstatu jejich fungování. Jeho vizi světa, kde miliony a miliony lidí hrajou stejné bojové hry napříč věkem, pohlavím a kulturami, jsem neuvěřil. Asi to moc pitvám, ale prostě nevěřím, že jakákoli celosvětově působící organizace zahrnující desetitisíce osob, desítky základen a miliardy vyrobených dronů by dokázala utajit svou existenci 40let!!! Dost mi tam vadila ta až naivní young adult romantická linka, když si Cline vůbec nedal práci s hlubším vykreslením charakteru jednotlivých postav. Celou dobu mi jaksi splývaly a bylo mi fuk co se s nimi stane. V této knize mi bylo vlastně fuk celé lidstvo a to už je panečku výkon.

2 21.07.2023