Tupoun komentáře u knih

Jsem v pasti. Jestliže jsem dal 5 hvězd Brownovu Bodu klamu, nemám žádný důvod reagovat na Mapu z kostí jinak. Vlastně ten styl vystavění příběhu mně připadá v mnohém podobný. James Paul Czajkowski alias James Rollins vychází rovněž z mnoha pravdivých vědeckých i historických podkladů a ve chvíli, kdy kroutíte hlavou, že to teda už moc přehání, tak bádáním zjistíte, že se popisovaná věc skutečně stala. Takže nakonec přestanete přemýšlet, co je skutečnost a co nadsázka a necháte se unášet dějem mezi vraždami, poklady, zázraky a výmysly. Výborné odpočinkové dílo. Oproti první knize už mně připadá vycizelovanější, nikoliv tak gulášovité. Já jsem se před spaním nebo u jídla (ano, vím, že se u jídla nemá číst, ale mě nemá kdo okřiknout, a to kdyby ještě někdo věděl, že jím vleže...) bavil dobře a chtěl jsem se stát vrahem hlavního záporáka. Pomalým vrahem. Abych jen nechválil - já jsem rád, když se během dne dostanu do práce, možná do města a domů. A oni si poletují z Ameriky nebo Itálie do Německa, pak do Afriky, do Francie, všude je čeká všechno přichystané, kafe je čerstvě zalité... Ale když to pominete, užijete si i ve svém akčním rádiusu deseti dvaceti kilometrů.

2 08.12.2023

Původně jsem chtěl dát jen čtyři hvězdy, protože houpat mě autor může, ale točit dokola, to už je moc. Ale pak jsem si řekl, že je to akční spotřební klasika, kterýmžto stylem píše řada amerických autorů. Tato Brownova kniha vyšla rok po vzniku knižní postavy Michaela Langdona, takže zapadla do stínu Andělů a démonů. Podobá se spíše předchozí Brownově tvorbě. Osobně mně u Brownovy tvorby láká jeho preciznost, použité vědecké a historické poznatky (nepíše takto jako jediný) a proto jsem ochoten mu odpustit nějaké ty obludné konspirace až do předpokoje Oválné pracovny. Na druhou stranu prd víme, kdo dal povel k atentátu na J. F. Kennedyho... Prostě jako odpočinková napínavá četba thrillerového typu je to báječné dílo. Jen jsem se strašlivě chechtal, jak se zachránil před žraloky jeden z klaďasů. To by musel mít pytel jak vzducholoď. Kdo přečte, pochopí.

7 08.12.2023

Asi dvě třetiny knihy jsem si připadal jako cvokař poslouchající manžele, z nichž je jeden větší vyčůránek než ten druhý. Pro mě naprosto o ničem. Okolí taky vypadalo jako výběr z Bohnic a jediné, co mě drželo před odložením knihy byla jen zvědavost, co se stalo se zmizelou. Za polovinou se to jakž takž rozjelo a mrcha i mršák si měnili role, ale celkově to nevedlo nikam a konec naprosto nemastný, neslaný, jako by toho měla po krk už i autorka. Výborný námět, ale na můj vkus velmi špatně zpracovaný. Když přijdete s netradičním stylem, je to vždycky risk, jestli to vyjde. U mě to nevyšlo.

3 08.12.2023

Vypadá to, že se Minier vrací k svým počátkům, které byly tak úžasné. Možná už mu došlo, že nejlépe se jeho postavy cítí v blázinci a čím větší magoři, tím lépe. Možná to ještě nebylo úplně eňo ňuňo, ale zaručeně kráčí správným směrem. Autor nás zavede do zcela neobvyklého prostředí filmových hororů, které obývá spousta vypatlanců a bizárů hrubého zrna. Děj se odvíjí v řadě linií, některé na čas zmizí a objevují se až před závěrem. Tentokrát je však Minier drsný i ve vlastních řadách. Samozřejmě, pokud znáte psychouše Servaze, nechají vás v klidu jeho "výstřelky". Pěkně zamotaný příběh, kdy jsem vsadil na několik falešných koňů a kobyl, abych byl nakonec zcela překvapen. Jak píší někteří komentující, já jsem Thilieze nečetl, takže jsem byl spokojen s autorovou originalitou. Kdo hladoví po prvotní Minierově tvorbě, nebude zklamán. A to hlavní nakonec - budeme pokračovat, i když o tom nikdo neřekl ani slovo.

6 05.11.2023

Čteno po letech podruhé a dopadlo to stejně jako s Dlouhým pochodem. Poprvé nadšený, dnes rozpačitý. Běh o život mohl být báječnou knihou, kdyby si udržel akčnost a napětí chvíle, kdy se Ben Richards dostal do ulic. Ale již brzy dostává hlavní postava takový kartáč, že přestává být akčním hrdinou a je spíše otloukánkem. Nakonec mu King naložil tolik zranění, že už mu nezbývalo než honem, honem děj překotně zkrátit, aby mu Ben Richards neexnul než dokončí myšlenku. Autor i postava to tentokrát utnuli moc rychle. Zajímavé vzhledem k tomu, že jindy King dovede rozepsat obyčejnou chůzi z 1. do 2. patra na tři stránky... Protentokrát vítězí film Running Man, i když je to o něčem úplně jiném než uváděná předloha.

3 02.11.2023

Nemůžu si pomoci. Než jsem začal psát komentář, po několika měsících, zhlédl jsem po přečtení knihy i film a můj názor nemastnosti neslanosti se nezměnil. Nemůžu prostě hýkat nadšením jen proto, že cca 3 000 čtenářů na Databázi nadšeno je. Určitě to podle mě není horor. Možná trošičku thriller, ale spíše mysteriózní příběh. Dobře vystavěná je naopak postava zabedněnce Davida, kdy si člověk uvědomí, jak vzniká fundamentalismus ať už na vědecké či náboženské bázi. Stavba příběhu je docela v pohodě, celkově graduje, i když docela pomalu, a má hluchá místa, kde se děj zastaví a řeší se například "domácí" problémy sledované dvojice Igor vs Mia. Tato kniha mě fakt neoslnila. Snažil jsem se pochopit z komentářů, co je na ní tak úchvatného, ale mám prostě jiný názor. Jedno vím ale jistě, i na základě vygooglených zpráv - na Tribeč nepůjdu na houby, i kdybych měl zemřít hlady.

3 12.10.2023

Vážení čtenáři. Pokud jste stoprocentně přesvědčeni, že vás se netýká tvrzení, že každý člověk dovede zabít, tak po přečtení knihy Ďábelské hry si vámi nebudu vůbec jistý, vrahouni. Protože kdo potká jistou Alex, byť by jeho zaměstnáním bylo sloužit jako anděl, takovou mrchu si při likvidaci vychutnáte.
Přátelé, toto je psycho zrůda, nad jejímž autorským stvořením by slintal závistí i samotný Mistr Chitchcock. Dokonce i tak naegovaná Kim Stoneová dostala ve svém totálně zdevastovaném psychu pár dobře mířených likvidačních ran. Mám stovky představ, jak pomalu a bolestivě zlikvidovat knižní postavu Alex. Angela Marsons mě dokonale vytočila a tím dokázala, že pro mě je výborná autorka.

15 08.10.2023

Připomíná to obsah hrnce pejska a kočičky, v kterém míchali těsto na dort. Je tam opravdu všechno. Až to chvílemi zahlcuje a člověk neví, na co se dříve soustředit, komu fandit. Už žánrové škatulkování uvádí thriller a fantasy, já bych ještě přidal červenou knihovnu v souboji dvou alfa samců o historicky vyvolenou samičku, mysticismus, magii, možná i trochu sci-fi. Na základech několika skutečných historických a vědeckých důkazů je vystavěn fiktivní dům knihy. Je to možná svým způsobem dost podobné Indianu Jonesovi. Pokud vám nevadí až pohádkové přehánění v oblasti techniky a vědeckých dovedností, pohodové létání helikoptérou něčím mnohem horším než je vichřice - tady to zase připomíná agenta 007 - tak se vám to bude zaručeně líbit. Je to sice guláš, ale docela čtivý, když dovede odpouštět přehánění a soustředíte se na příběh.

1 08.10.2023

Opět jsem velmi spokojen, ba téměř nadšen. Což mě na jednu stranu mrzí, protože nebudu oblíbencem Gindolfina, dle jeho komentáře, kde smutní za výbornými detektivkami převážně z minulého století (ony jsou bez kousku ironie opravdu výborné). Docela mě rozesmál komentář playady, kde autorka nebo autor ztrácí náboj napětí, jelikož podle ní i v dalších sériích hlavní postava přežije. Osobně si opravdu nevzpomínám na detektivní sérii za dlouhá desetiletí četby, kdy by hlavní postava zemřela v první knize a ve druhé nastoupil nový vyšetřovatel. Siith v komentáři tvrdí, že se Marsonsová snaží vytvořit atmosféru ála severská detektivka. Ale já severskou tvorbu nemám rád a z knih Angely Marsonsové jsem nadšen. Nepopírám, že se dají najít nelogičnosti, že je hlavní postava místy příšerně otravná a neustálé psychické záchvaty z minulosti mě znechucují. Nicméně kniha jako celek tyto nedostatky lehce překoná a vynahradí chvíle utrpení s Kim a její duší. Prostě mně se tato kniha velmi líbí a je to můj názor, jako někdo jiný může mít názor úplně jiný. Tak je to správné, abychom nebyli nudní a aby ani detektivky nebyly nudné a uniformní jako blátošlapové.

No konečně!!! Po delší době jsem opět narazil na knihu, při níž můžu v zajetí napětí a spletitosti děje báječně nechat odpočívat mých pár závitů v téměř neposkvrněné šedé kůře. Tedy až na tu nesnesitelnou Kim Stoneovou, kterou bych chvílemi také rád zavraždil a vytvořil tak novou detektivní řadu. Buď jsou nakladatelé ve Velké Británii blbí, trpí šedým zákalem nebo jsou analfabeti, že celých neuvěřitelných 25 let odmítali vydat tuto báječnou sérii detektivek. Nebo že by v zemi měli přesyceno extrémní kvalitou detektivní tvorby? Naštěstí pro čtenáře Angelu Marsonsovou nepřešla chuť otravovat další a další nakladatele, naštěstí vývoj přinesl i jiné možnosti než jen prodej papírových knih a my jsme tak nepřišli o čtivé detektivky nebo spíše detektivní thrillery, kdybych měl škatulkovat dle svého soudu. Chcete-li kvalitně napnuti zapomenout na svět kolem vás, tak kniha První krev je to pravé ořechové!

12 02.10.2023

Dobrá detektivka, to bezesporu. Ale mezi ostatními knihami Bryndzy, ať o zakomplexované Erice Fosterové nebo alkoholičce Kate Marshallové, je opravdu ta slabší. Možná tu a tam psaná i horkou jehlou. Například, když Kate Marschallová poslouchá příběh Jean Julingsové v nemocnici, nepadne ani slovo o tom, že se Jean s někým setkala, jak v retrospektivě před jedenácti lety, tak při vyprávění s Kate. Ale následně o tom věděli všichni. Ne, že by to knize zase nějak uškodilo.
Možná až 2/3 knihy jsou detektivkou víceméně vyhledávání na internetu, dotazů a věčných řešení psychických problémů a traumat Kate a v menším měřítku i Tristana. Ovšem pokud někdo nesnáší Tristanovu sestru jako hysterickou můru, která se tak strašlivě podobá matce z hudebního filmu The Wall od Pink Floyd, dočká se v jedné jediné větě škodolibé odměny.
Je pravda, že i já, Tupoun, jsem byl osvícen a odhalil jsem pachatele mnohem dříve než hvězdná dvojka. Dokonce i povídka vyskytnuvší se v ději vám všem docela jednoduše napoví, jak to před jedenácti lety bylo. I to svědčí o skutečnosti, že se autor moc nesnažil vytvořit kvalitní detektivní zápletku. Nebo se mu to nepodařilo. Ale kniha určitě byla čtecí a nemusíte se bát, že byste příjemně nezabili čas. Poslední asi necelá třetina jede jak tobogán. To, že má autor dvě tři knihy výborné a jednu slabší - ukažte mně umělce v jakémkoliv oboru, který má jen vynikající tvorbu?

4 19.07.2023

"Co to, kurva, jako je?" Se svou oblíbenou otázkou se vrací mezi čtenáře prostořeký Carlos Garcia i se svým mnohem upjatějším kolegou Hunterem. Konečně! Obavy, že se Chris Carter nevzpamatuje z osobní tragédie, byly pro mnohé na místě. Vlastně již v autorově úvodu knihy je vzkaz pro všechny, kdo se rozhodují odejít z vlastní vůle. Snad k tomu zpočátku sváděl i název knihy. A vlastně celý děj je postaven na tomto zlomovém rozhodnutí.
Ale že by to mělo byť jen minimálně negativní vliv na kvalitu příběhu, to ani v nejmenším. Autor opět stvořil několik nových, virtuózně humusnatých postupů vražd, které otřásají myslí čtenářů a možná i samotnou knihou. Člověk by bez přemýšlení vyhrkl, že jsou ty vraždy už na jedno brdo. OMYL!!! Vážení, toto je 12 kniha série. V každé knize jsou to minimálně tři podrobně popsané proměny člověčího těla v jateční zkoušku řezníka. To máme nějakých 36 brutálních vražd a ani jedna NENÍ STEJNÁ! Dovolím si tvrdit, že ani vzdáleně stejná. Jestliže toto autor dokáže, tak ti, kterým tento způsob tvorby vyhovuje, prostě musí knihu Genesis spolknout stejně nadšeně jako její nejlepší předchůdkyně. Je to další krvavý zákusek našeho Mistra popisujícího lidské zvrácenosti v nekonečném souboji s rytíři spravedlnosti Hunterem a Garciou. I když tentokrát... Byla to opravdu zvrácenost?! Není to právě kniha Genesis, kde se píše oko za oko...?

23 27.05.2023

Jako celek je Černočerná tma dle mého souborem čtivých detektivních thrillerů, tu lepších, tu slabších, ale není to klasický King. Nejsou to horory, byť likvidace manželky (a té krávy taky) v povídce 1922 je syrová, prvních pár stránek ve Velkém řidiči rovněž, trošičku náznaku ďábla v Prodlužování času a reportážní popis několika vražd v Dobrém manželství. Tedy alespoň pro mě to není ten klasický King, který mě vystraší svým spojením temné hrůzy ve zdánlivě obyčejném životě zúčastněných. Je tady napětí, ale jiného druhu. Mrkl jsem pak i na film 1922 a je to prostě trochu drsnější drama. Nic víc, nic míň.
Ty "pouhé" tři hvězdy nejsou v mém hodnocení o kvalitě knihy, ale o Kingovi, Mistrovi hororů obecně a Kingovi v této knize. Chris Carter taky popisuje brutální vraždy a nejsou to horory. Prostě jak říkám na začátku, je to jiný King nežli náš zbožňovaný King, kdy máte strach zhasnout a zavřít oči, ale to neznamená, že by to byla špatná kniha povídek.

1 24.05.2023

"Nechť autorka tvoří dlouho a často," výskám nadšením. Mladá a velmi sympatická okatice Lucy Kissick prorazila doslova peckou mezi ctihodnou sci-fi společnost. Možná by se v knize našla hlušší místa, mizení osob z děje na delší dobu, ale při tak širokém popisu je to naprosto pominutelný prohřešek - nic, co by vás mělo odradit. Ostatně, která kniha nemá svá pro a proti? Rozhoduje výsledný efekt a zde se u mě dostává mezi elitu. Autorka, mimo jiné doktorka a vědkyně, se na oxfordské univerzitě věnovala chemickému působení marsovských jezer na jeho dávné klima, dnes je jaderný chemik, takže její vědecký um vytváří knihu sice sci-fi, ale na vědeckých základech a to je prostě čtenářská balada. Do děje o bývalé deváté planetě a jejím úžasném popisu, o práci terrafomovačů, zasadí lidsky hezký příběh vědce Luciena a zpočátku desetileté Nou, rodilé Plutoňanky, ale dokonce i záhadu na úrovni thrilleru a prvky ekoterorismu. Prostě pomatenci v masce ochránců mimozemského života se najdou i 4,5 miliardy kilometrů (nejmenší vzdálenost) od Země. K plastičtějšímu zážitku si můžete pustit na YT záběry sondy New Horizons (New Horizons Flyover of Pluto).
Právě díky postavě Luciena je jazyk příběhu svěží, místy humorný a pro čtenáře laiky v mnohém vysvětlující, co se týká zákonitostí ledové trpasličí planety.
Jestliže se vám bude zdát asi tak polovina knihy kolísající mezi poklidem a akcí, víc a více vás bude napínat na skřipec náznaky možného, nezoufejte. Poslední část vás připoutá k ději pořádně silným řetězem a budete se zapomínat nadechnout. Nekecám, tak jsem to prožil! Kdo miluje sci-fi, zvolte si k četbě novou princeznu na tomto poli a její knihu Plutoshine. Nikoliv proto, že je opakovaně oceňována těmi, kdož mají glejt k oceňování, ale proto, protože opravdu stojí za to nové osvěžující světlo v temnotě vesmíru.

4 10.05.2023

Jestliže jsem dal u prvního dílu čtyři hvězdy, měl bych je dát i zde. Ale jsem z celé řady dost zklamán. Zpočátku to vypadalo fakt dobře, ale asi toho bylo v ději až mnoho. Mnoho zainteresovaných, mnoho akcí, a i když byly ztráty, tak nikoliv mezi hrdiny.
Řada témat je zde velmi zajímavých a mohla by se opravdu pěkně rozvíjet. I když obyčejnému čtenáři zní až neuvěřitelně, že když se vám zaběhne pes z Brazílie do Číny, tak ho přes satelit najdete i s číslem báraku, kde zrovna občůrává rohy. Ale tento špehovací obor nelze podceňovat. A tak tloustýt u PC v Pentagonu napovídá dvěma agentům desetitisíce kiláků od sebe, kudy utíkat. U třetího dílu určitě již můžu bez spoileru vyjádřit svou naprostou nedůvěru k prvnímu, že ačkoliv o mimozemšťanech v moři veděli z vlády hodní i zlí, svět se o jejich přítomnosti nedozvěděl ani ň. A takové kopance jsou sem tam ve všech třech knihách. Škoda. Daly by se z toho při troše snahy udělat velmi dobré akčňáky.

1 14.04.2023

No, doufal jsem, že druhým dílem bude trilogie gradovat a autor se zlepší v tvorbě, kterou si prvně vyzkoušel v Průlomu. Tento díl je zelenější nejen obalem, ale i částí děje, ochranářů všeho živého kromě člověka. Ale zase ne nějak přehnaně. Díl je poněkud nevyrovnaný v ději a oproti prvnímu dílu se místy dost táhne. Nicméně, když už jsem začal, chci to dotáhnout do konce. Na to zase kniha Pokrok tak hrozná není. Jen při tom porovnání...

1 12.04.2023

Kdo si chce odpočinout po šíleném dni u nenáročné, akční a sci-fi prolnuté do jakoby současnosti, tak nemůže v případě Průlomu vybrat špatně. Na to, že je to autorova prvotina, tak je to výborné. Na to, že je koučem autorského psaní, bych to hodnotil přísněji. Kniha je psána podle stejného mustru jako u řady jiných amerických autorů, jako například mnohem známější Tom Clancy, Lincoln Child a mnozí další. Spousta čtivé akce a napětí, hysterka Alison, která napřed jekotem odsuzuje a teprve pak přemýšlí, klasický americký vládní válečný štváč, který zase napřed střílí a už se ani neptá... Prostě opravdu kniha, která vám dá zapomenout na starosti, i když pár kopanců by se v ději našlo. Ale - každý začátek je těžký, ale protože autor ostatní učí psát, tak by měl jít příkladem, a to zase tak úplně nejde. Proto čtyři hvězdy, a přesto doporučuji.

12.04.2023

Takřka naprostá spokojenost. Když mně Databáze knih oznámila, že vyšla nová kniha mého oblíbeného autora, nečekal jsem, až se objeví v knihovně a obětoval jsem vlastní prachy. Můžu všem prozradit, že nebyly vyhozené z okna. V pokračování se konečně dozvídáme více o válce a souvislostech, po kterých se začalo rozpojovat. Rozvíjí se zde další dystopicky zrůdné téma hodné dnešního Homo sapiens sapiens. Kdo by rozpojování a spojování nechtěl pozvednout na vyšší úroveň? Pokračuje boj mezi tábory přívrženců a odpůrců rozpojení. Přesto jsou v knize přitroublejší místa, která kritizuje třeba velmi zklamaný Atlantis ve svém komentáři. Musím mu dát za pravdu, že mnohá rozhodnutí jsou idiotská a postavená na hlavu. ALE...! Jsou to děcka a teenageři. Nádherně lehce manipulovatelná skupina, na kterou v uzavřené komunitě stačí jediná zvrhlá osobnost, což známe již z prvního dílu. A známe to velmi dobře i ze současnosti kolem nás. Možná bych v porovnání s prvním dílem uvažoval o minus hvězdu pro pár věcí, které mě nenadchly, ale jako celek tvoří s prvním dílem zatím pohodovou pětihvězdu.

3 12.04.2023

Jakmile jsem spolknul trilogii Žatvy smrti, sápal jsem se po dalších knihách Neala Shustermana. Přestože dodnes nechápu, jak můžou být tyto báječné dystopie ve škatulce Pro děti a mládež, jsem velmi rád, že jsem psychologickou bariéru pro mě, věkově asi již zakázané literatury, překonal a mohl mlsat krásné potoky krve, vražd ve jménu blahobytu, původně určené pouze dětem.
Podobně se to Nealovi povedlo i v knize Bez šance. Společnost hezky svázaná diktátorskou "svobodou" vytvořenou po kompromisu v nějaké nepřímo naznačené válečné nekonečnosti, užívá částí těl zavržených. Rodiči zavržených, sirotků, nezvladatelných... Vše, na jednu stranu hrůzné, na druhou stranu pro mnohé přínosné, popisuje autor se sobě vlastní syrovostí a surovostí. A jak už to bývá, stačí, když se do dobře namazaného soukolí dostane zrnko písku a začnou se dít věci. Koho baví Neal Shusterman a jeho Žatva smrti, kniha Bez šance jej určitě nezklame.

4 12.04.2023

Knihu jsem četl před lety a od té chvíle, kde jsem chodil, tam jsem ji doporučoval jako perfektní a drsný příběh. Pointou by se dal trochu pojmout jako předchůdce Hunger games. Taky show pro diváky. Přišel čas, kdy jsem ji doporučil osobě blízké a abych si o ději mohl zasvěceně povykládat, přečetl jsem si ji znovu. A najednou nemohu pochopit, co se mně na téhle knize mohlo tak líbit, že moje nadšení neznalo mezí? Vidím zde většinu nadšených komentářů, přesně takových, jaké bych napsal kdysi dávno, když jsem knihu přečetl poprvé. Ale teď to pro mě byly mnohdy opravdu stupidní dialogy o ničem, takové to zachraňování soudruhů ve zbrani bez ohledu na vlastní život/smrt a odkrouhnutí účastníků zajímavé snad jen u první patnáctky dvacítky, pak už jen nudná a opakující se součást příběhu, monotónního příběhu. A konec byl vrcholem nicneříkajícnosti.
ALE!!! Jestliže tuto knihu, jak sám autor tvrdí, napsal v osmnácti letech, pak je to obrovský úspěch. Nu, a já jsem ji taktéž mohl číst poprvé jen o něco starší. Neměl jsem ji číst podruhé...
Snad, co jsem napoprvé tak moc nevnímal, byl jemný nástin, že se jedná o Ameriku v nějakém podobném stavu Orwellovy země z románu 1984.
P. S. Podobně jsem dopadl s Tommycnockery, i když tam přece jen bylo víc akce, a co mě při druhé četbě především drtilo, byl jen strašlivě natáhnutý Kingův styl, kdy dovede popsat pět metrů chůze z kuchyně na záchod na pěti stránkách a popisovat všechny kachličky pod nohama nebo fleky na stěnách. Některé knihy je nebezpečné číst podruhé třeba po dvaceti letech.

01.04.2023