Tupoun komentáře u knih

Pokud si chce někdo odpočinout od Rhyma, tak Modrá sféra je nejlepším řešením. Stejný autor a naprosto rozdílné, osvěžující prostředí. Samozřejmě zdaleka nikoliv jen proto, že jeden detektiv je imobilní a druhý mobilní. Děj nastartuje do atraktivnosti hned od začátku a již v této poloze zůstane, někdy s větší dynamikou, ondy s menší, ale pořád akční. Mezi popisy technických řešení se směle a bezcitně vraždí, takže čtenář je zásobován bohatě nadupaným dějem.
Pláč některých komentujících nad tím, že se jedná o prehistorické prostředí sítě a počítačů jde poněkud mimo mísu, protože toto je úděl všech knih, které vycházejí z technického prostředí. Toto určitě kvalitu knihy netvoří (viz třeba knihy Arthura Haileyho). Dokonce i některé knihy ze zlatého fondu sci-fi a jejich prostředí jsou dnes částečně skutečností, a přesto neztrácejí na své atraktivitě.
Ani identifikace zlouna příběhu vůbec neškodí. Naopak. Vyvstává řada jiných kliček a problémů, objevují se klasičtí představitelé nadřazených složek, jejichž blbost je po celém světě pověstná, takže pořád je čtenář v napětí a veze se na vlně zvědavosti, jak to vše bude pokračovat?
Prostě dokud neuvidíte závěrečnou tiráž, nemůžete u Deavera očekávat, že znáte všechny padouchy a zachránce světa. Po delší době zase jedna lahůdka, kdy jsem na oltář vlastní potěchy obětoval spánek a snížený pracovní výkon pro kapitalistu.

5 08.01.2023

Dávám s klidem Angličana pět hvězd, přestože je tato kniha poměrně jiná než autorovy předchozí. Pokud řadím Bryndzova díla do škatulky detektivní thriller, tak předchozí knihy se klonily více k podstatě thrilleru a Osudné svědectví je spíše detektivní. Proto se nedivím, že některé čtenáře tentokrát autor zklamal. Myslím si, na rozdíl od některých jiných komentujících, že právě hledání vraha tu zde, pak onde, omyly a přehmaty, je blíže policejní praxi než knihy nabízejí obecně.
No, v soukromém životě je Erika stále stejně neschopná se o sebe postarat, ale i zde se nám do budoucna (možná) blýská na lepší časy. Jak ale ve svých komentářích připomínám, je dnes módou mnoha autorů vykreslovat svoje špičkové vyšetřovatele v soukromí jako psychicky rozhozené, hysterické, zakomplexované, atd., atd. Ostatně i Bryndzova Kate je ze stejného soudku. Ale to v žádném případě nesnižuje kvalitu knihy jako celku.
V závěru se kniha překlopí od detektivky zase více k thrilleru, takže závěr napínavý (i když z logiky věci bych nějaké připomínky měl) téměř do poslední chvíle. Mnozí kolegové čtenáři mají pravdu, že je tato kniha dějově poklidnější, ale to nesnižuje její kvalitu. Jako detektivka je to velmi schopná kniha.

11 07.01.2023

Neuvěřitelné! Jako by tento díl napsal někdo úplně jiný. Kniha nenavazuje vývojově na předchozí díl, autor nechává na čtenáři, aby pochopil, co vše se změnilo. Na scéně zůstávají víceméně detektivové Rath a Testová a v knize už se konečně neřeší soukromá domácí hysterie Testové a vzájemné soupeření těchto dvou postav. Od prvních stránek je děj akčnější, drsnější. Zůstávají nedostatky z dílu prvního, především neučesaný, přeskakující děj, avšak nikoliv retrospektivně, ale spíše zmateně. Třeba, že vlastně do role soukromého očka vnutí Ratha Testová, pak z děje zmizí, a objeví se až při stavění slavobrán. Přitom policistka je zde jen ona. Ona je vyšetřovatel.
Co mě na této knize docela vytáčí, že mají policisté, ať už v tomto díle Rath vystupuje jako soukromé očko, vypnuté telefony nebo hlasovou schránku. Nebo že Rath prostě nezvedne při vyzvánění telefon. To je, dle mého názoru, v prostředí, kde se vraždí, diletantismus hrubého zrna.
Další věc, která mně velmi, ale opravdu velmi vadí již od první knihy, že všichni v přímé řeči mluví jak pražská galérka z dob rady Vacátka. Ať je to vrah, právník nebo lékař, všichni se vyjadřují jak lopaty v desáté cenové skupině. Otázka, zda se tak děje už v originále nebo jen v překladu?
Ano, tato kniha je určitě záživnější než její předchůdkyně, a řekl bych že téměř nesrovnatelně, ale že by mě osobně uchvátila, to opravdu nikoliv.

1 07.01.2023

Pro vaše děti a vnuky vynikající kniha/zápisník. S paní Amélií jsem se setkal osobně ve stejný den, jako s jejím zápisníkem. Zatímco my se raději stěhujeme na Západ, ona se přistěhovala k nám. Vůbec jsem o existenci této knihy předtím neslyšel. Předpokládám, že ani většina ostatních čtenářů, což je převeliká škoda především pro jejich děti. Kniha Můj první zápisník je vlastně interaktivní příručka pro děti, jak se naučit spoustu věcí v koexistenci s přírodou. Není to žádné zelené šílenství, prostě se jedná opravdu o dětské hry a tvorbu, které můžou v podstatě realizovat při vycházce do přírody. K tomu příběhy a básničky. Mám dojem, že první knihu vydala díky crowdfundingové sbírce a stejným způsobem, jak jsem zjistil, vzniká nyní druhý zápisník pro děti od 7 do 13 let. Ovšem na netu je řada odkazů a videí, jak se s knihou, prvním zápisníkem seznámit.

29.11.2022

Zpočátku jsem měl podobné pocity jako čtenář Privigelius, který nedočetl. Určitě mně ta poněkud psychicky vykolejená vyšetřovatelka Sonja Testová nepřipadala sympatická jako Káje95. Ale po nemastném neslaném úvodu se začal příběh rozvíjet a při hledání vraha se vynořovaly mnohé podivuhodnosti maloměstského spolunažívání. Velmi mě zaujalo, jak se dovedou spojit násilnický bigotní vidlák a snad až fanaticky pobožný muž alternující rovněž ďábla, když má jejich nenávist stejný cíl. A právě to je asi na knize nejzajímavější, jak vyplouvají zcela mimoděk na povrch svinstva vážených spoluobčanů. Tady stoprocentně platí - hoď kamenem, kdo jsi bez viny! Přestože neskáču nadšením, dá se to číst a určitě se k Vermontskému cyklu vrátím.

22.11.2022

Dávám 5 hvězd zcela přesvědčen o oprávněnosti tohoto rozhodnutí. King je asi jediný autor, který ve mně dokázal přes písmenka probudit hrůzu a děs, což je genialita autora. Kusy lidského masa pleskající o zem, jekot hrůzy, krev stříkající z knih a psychologické utrpení postav i čtenářů. To byly doby excelentního Kinga a asi jsou nenávratně pryč. Ale Ústav mně ta úžasná díla připomněl, proto si určitě mezi těmi slabotami posledních let uznání zaslouží. Možná by měl mezi Tommyknockery, Dlouhým pochodem, Cujem, Osvícením a dalšími peckami stěží dvě hvězdy, ale jak říkám, v dnešní době je to opravdu závan starého dobrého Kinga a láhve whisky na jeho stole. Stephen King se bojí tmy a s jeho knihami jsem se jí bál i já, což považuji za největší poklonu pro Mistra.

9 22.11.2022

Už vždy budu otevírat nového Miniera s nadějí, že se vrátí na začátek, k prvním třem čtyřem knihám. Bohužel, zatím čekám marně a se mnou asi spousta fanoušků vzpomínajících na staré dobré Minierovy časy. U tohoto autora je kvalita psaní poněkud jiná než u druhých. Začal na vrcholu mezi osmitisícovkami, který se táhl poměrně dlouhým hřebenem ve stejné výšce. Pak následoval např. v roce 2017 strmý sešup, kde se autor v názvu ohodnotil nejlépe jak mohl - Zkurvenej příběh. A pak už se, až dodnes, s Minierem ocitáme na houpačce. Trochu nahoru v knize Lov (sic uspěchané a poměrně krátké), zase dolů s Na okraji propasti, pak trošku výše s Údolím... Strašlivě nevyrovnané výkony asi jako Kvitová.
No a Lucia je dle mého názoru zase jedna z těch snah o zdolání vlastního autorova vrcholu, byť v globále zůstává asi tak v polovině. Na co jsem si pořád ještě nezvykl, že ani Minier se neubránil cenzorům dneška a v zájmu úspěchu knihy se i zde protáhnou nějací gayové. Být to přirozený výsledek tvorby, ani neceknu. Ale takhle to je stejné jako nucené pasáže v socialistické tvorbě. Navíc ta dvojice je tam opravdu jen trapně připlácnutá bez jakéhokoliv vztahu k příběhu. Prostě aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Nejen u Miniera, ale dnes skoro v každém thrilleru bývá vyšeřovatel, jedno zda muž či žena, větší psychouš než pachatelé. Taky Lucia je solidní hysterka, čímž dovede podělat vyšetřování a vztahy, kde se podívá. Děj knihy je jako Minierova tvorba, nahoru, dolů. Dosti dějových linek vyšumí, je zapomenuto. Divíte se, když Lucia odhalí drtivě nechutnou a závažnou a dokonce léta se táhnoucí zločinnou činnost, že odjezdem z místa končí i tato větev. Jako by se nechumelilo. Nezájem. A podobně je poskládaná po částech celá kniha. Hop sem, hop tam, nedovysvětlené, nedodělané. Ale jako celek bych přesto knihu zařadil k průměru celé Minierovy tvorby s náznaky lepších časů. Prostě číst se to dá bez problémů, pokud nejste příliš přísnými hodnotiteli. Já jsem a přežil jsem to. :-) No, přežil...

8 16.11.2022

Původně jsem chtěl nechat tři hvězdy jako u prvního příběhu v sérii, který si vlastně taky tři hvězdy moc nezasloužil. Jen díky očekávání, že se Lincoln Child vzpamatuje, jsem dal tři. Ale pokud všechny moje výtky trvají i v druhé knize a jsou ještě horší, nemůžu jinak.
Opět příběh, který slibuje napětí a spád, nicméně po úvodním namlsání se začne konstrukce rozpadat. Výborně okomentovala čtenářka s libým nickem Metla a řada dalších. Přestože se jedná o hlídané vojenské zařízení, každý si tam dělá, co chce. A přestože jsou všichni pod jednou střechou, kanonáda z automatických zbraní, výbuch granátu a smrtelný jekot a chropot lidí, které kocourek rozmontovává na jednotlivé součástky, nikdo nic neslyší, jako by se střílelo v Harlemu a ostatní trčeli v Tribece na opačném konci Manhattanu. A tak se to děje pořád dokola.
A zase - primární postava série Jeremy Logan už sice není neviditelný, už povýšil mezi filmové křoví, ale nikdo v celém příběhu nevysvětlil, co na základně vlastně dělal? Jen, že si název základny přečetl v tajné zprávě. A vůbec nikomu nebylo divné, že přijel nějaký chlap jen tak, jako na víkendový pobyt do Krkonoš. Dokonce ani zelený mozek, tak lpějící na dodržování řádů, se jej nezeptal, co tam dělá?!
A takovým dojmem trpí celá kniha, že si v ní všichni dělají, co se jim zachce. Snad jen kocourek ví od začátku, jaká je jeho role. Závěr? Jsou i mnohem horší knihy, ale spisovatel z tak věhlasné dvojice by snad ani neměl mít povoleno již 2x v mých očích klesnout tak hluboko.

21.10.2022

No..., hmm..., jak bych to řekl? Téměř s nadšenou jistotou, že když Child s Prestonem mají tak strhující děje ve svých knihách, ke kterým se přilepíte stejně kvalitně jako ti blbečci, které tisk vznešeně nazývá aktivisty, sekundovým lepidlem k čemukoliv, jsem se vrhl na knihu sólového počinu Lincolna Childa. Ale ouvej! Většinou jsem se v mém knižním životě setkával s případy, kdy šel sólový spisovatel ke dnu ve chvíli, kdy se na sklonku kariéry spojil s jiným autorem (A. C. Clark, S. King). Ale u Childa to znamená naprostý opak. Přesto, jak výborné jsou knihy dvojice Preston - Child, po několika knihách se nesmrtelný Pendergast, jehož velmi slabým odvarem je James Bond, začne mému apetitu přejídat. No, a na řadu tak přišel samotný Child.
Kniha Hlubinná bouře slibuje zpočátku rovněž strhující a napínavý děj s příchutí neznáma, ale po příletu Petera Crana na vrtnou plošinu začne děj pokulhávat. Funguje jako ideální sinusoida. Chvíli jste na vrcholu a napínavý děj hltáte, a pak přijde pád, kdy Peter Crane, který má za sebou armádní minulost a službu na ponorkách, začíná přemýšlet jako naprosto neznalý a nezkušený laik. Děj knihy na mě nepůsobí uceleným dojmem, ale naopak dost roztěkaně, samozřejmě nikoliv proto, že přeskajuje z paluby na palubu. Velmi trefně to ve svém komentáři vystihl čtenář jprst, že chvílemi se zde objevují nejasnosti v logice příběhu a v jednání některých postav. Rovněž má pravdu v tom, že se tyto nedostatky dají strávit. Ale já však, díky těmto nedostatkům, již nechrochtám blahem, ale snad jen sem tam, napůl spokojeně, chrochtnu.
No a co je jaksi nejpodivnější - snad každý autor, který píše sérii s primární osobou, jako zde Child na piedestal postavil Jeremy Logana, tak hlavní postava v tomto příběhu není ani vedlejší. Kdyby šlo o film, objevilo by se jméno Jeremy Logana asi až mezi uklizečkami, které uklízely plac po závěrečné klapce. Škoda. Ta kniha má opravdu potenciál být kvalitním příběhem, ale Childovi asi pekelně chybí Preston.

2 21.10.2022

(SPOILER) Knihu bych rozdělil na dvě části. Na opravdovou literaturu faktu (jen a pouze za tuto část dávám dvě hvězdy) a na naivní, někdy až neskutečně hloupé, názory autorky, které z knihy vytvářejí nepovedený román pro ženy. Zde se ztotožňuji s komentářem čtenářky Garfi a částečně snad i Mony-Lisy. Na to, že autorka byla údajně velmi vzdělaná v oblastech psychologie a kriminologie, navíc bývalá policejní důstojnice, jsou její naivní postoje vůči Bundymu fakt nepochopitelné, působící dojmem buď záměru pro úspěch knihy, nebo blbosti. Napřed jednoznačné odmítání viny cukrouška a poté, co jej odsoudí poprvé k smrti, najednou přemet a všechno, co tvrdíte, Ctihodnosti, je pravda. Vrchol hlouposti autorky vidím především v její úvaze, co přinese Bundyho smrt? Prý snad jen to, že už nebude dál zabíjet. A to snad nestačí? I kdybychom vzali v úvahu jen známý počet obětí, tak přesto se jedná o značný počet brutálně zavražděných dívek. Opravdu jsem chvílemi při četbě přemýšlel, komu víc vyhrávalo. Samozřejmě, že stranou nezůstala ani možnost, že to byla jen póza autorky pro úspěch knihy. Navíc několikrát doplňované vydání víceméně jen domněnkami žen, které se "údajně" s Tedem Bundym setkaly. Ani přesný součet částek, které do Bundyho autorka prý vrazila, mě nepřesvědčuje o tom, že celá kniha byla psána s trochu jiným úmyslem než jen jako literatura faktu. Jsem zklamán a osobně nedoporučuji, přestože v knize existují kvalitní pasáže, kde nefigurují výplody autorky. Nicméně v knize jsme i svědky neuvěřitelných možností odsouzených vrahů (tedy alespoň v oné době), co vše mohli na soudním systému vymoci. A co je snad až z oblasti sci-fi, že v tolika případech vražd se vyšetřovatelům podařilo celkem najít tak minimální množství přímých důkazů, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky a ještě by zbylo.
P.S. Na motivy této knihy byl natočen roku 2003 film The Stranger Beside Me (Muž po mém boku).

5 01.10.2022

Vážení kolegové čtenáři. V komentáři tentokrát nebudu hodnotit knihu, zda je taková či maková. Pokud sledujete i životy autorů, vězte, že Chrisi Carterovi během psaní knihy Napsáno krví odešla ze života jeho životní partnerka a milovaná žena - spáchala sebevraždu. Tento krutý osud, kdy si autor sám dává vinu, že partnerku nedokázal ochránit, se promítá i do myšlení Huntera a oběti přímo v knize. My všichni, kteří jeho dílo polykáme supersonickou rychlostí, musíme posečkat a věřit, že se Chris Carter opět rozepíše. Ovšem vymýšlet po takové ztrátě brutální vraždy a ztráty rodin v knižním příběhu... Uvidíme, zda to autor zvládne. Doufejme!!!
P.S. Trochu jsem se proplazil internetem a zjistil, že Carterovi šla 18. 8. 2022 do prodeje kniha Genesis, další případ Roberta Huntera. Jupííí!

21 21.09.2022

Jak zde komentují kolegové čtenáři, je kniha jiná, ne tak krvavá, i když pár soudků krve se zde načepuje, ale kapku jiným způsobem. Dávám plný počet hvězd, protože porovnávám s předchozí knihou o Lucienu Foltrovi Zloba. Ta byla bezesporu vynikajícím psychologickým koncertem, ale to je to, co na mě působilo moc nataženě - málo akce, jen dohledávání na základě vyprávění. Pokud bylo mučení, tak psychické a to páně Huntera. Pokračování Nenávist bylo přece jen živější. Byl to lov, kde jsou oba lovci zároveň oběťmi. Dopředu čtenáře žene napětí, kdo skončí jako oběť, kdo jako lovec (pokud jste se tedy nedívali, jestli Carterova sága pokračuje :-)). Pro mě je nejúžasnější částí knihy asi tak jedna až dvě vteřiny v životě lidském rozepsané na několik stránek (na několik stránek čtečky). Každý z nás, přátelé, vidí tyto okamžiky možná několikrát za měsíc v různých filmech. Ale když vám někdo popíše, kolik hrůzy se stane v několika milisekundách, které lidské oko nikdy nepojme jednotlivě a přesto vcelku, už jen pro tuto pasáž stojí za to knihu číst. A tady se plní ty krvavé soudky.

15 21.09.2022

Galerie mrtvých je sama o sobě zcela určitě výbornou knihou. Ovšem porovnáme-li ji s některými předchozími knihami, je asi opravdu slabší. Už jen proto, že používá v některých případech zavedená klišé laciných detektivek - viz spolupráce s FBI. Kdyby šlo o počáteční nedůvěru a řevnivost, tak proč ne, ale nekonečné Garciovo popichování a zaťatost agentky - to jsou právě ta klišé. No a pak tryskové zjihnutí, když uslyší o jejím životním osudu, to je již skoro červená knihovna. Nicméně, jak říkám, hodnocená samostatně je kniha zcela určitě velmi čtivá a opět dostatečně humusnatá. Přiznávám, čím více Carterových knih čtu, tím jsou moje oka a mysl přísnější a důslednější. Naopak Carterovi, jako každému autorovi, sem tam dojde ostré střelivo (některým napořád). Jestli toto je Carterova slabší chvilka, tak drží pořád laťku sakramentsky vysoko. A snad můžu prozradit těm, kteří tuto knihu nečetli, že ji číst musíte, abyste se dozvěděli, co bude následovat v knize další.

6 21.09.2022

Mimo skutečnost, že se jedná o další mistrovské dílo Chrise Cartera s další řadou novinek jak nejtrýznivěji zlikvidovat lidskou bytost a nejbližším dopřát zážitek možná horší než samotná smrt, zde autor skvěle dokazuje všem sociálně síťovým závislákům, jak lehce se dají jejich plky o každém kroku ve stylu 24/7 zneužít. Sice to nepomůže, ale jako velký pomocník vrahouna v tomto díle sítě fungují skvěle.
Carter v knize opět podstatně změnil vývoj děje a předhodil našponovanému čtenáři ještě více alternativ o možných adeptech na vraha, což dělá jeho díla stále a stále přitažlivými a neotřelými. A v závěru nám předestře, co dokáže člověk, jehož láska sahá až za hrob a za vrata...

9 24.07.2022

Kniha je oproti jiným v této sérii krve, lidského masa a šílené bolesti přibližně o necelých 30 stran kratší. Proto je v ní humus slisovaný takovou měrou, že se mu nevyrovná ani hmota černé díry. Musím číst i při jídle a mistrovsky trýznivě pomalé a bolestivé vraždy Carterových monster mně extra nečiní nějaké zažívací problémy. Ale způsoby úklidu, které zde psychouš přikazoval Červovi, to už můj trávící systém ve spolupráci s mozkem a představivostí téměř nepobral. Výborný komentář napsala Paja11.11 až na to, že já mám co vytknout. Rozladil mě závěr, kde se Hunter, ten nejchytřejší, nejpředvídavější a nejrozumnější detektiv najednou chová jako hlupák z levného detektivního braku a leze bez rozmyslu sám do jámy lvové. Takové způsoby tvorby nejsou hodny Carterova mistrovství. Nicméně, když pomineme logiku a přijmeme systém americké tvorby, kde klaďasi vyzmizíkují celou armádu s prstem v nose, je tento díl opravdu jedním z vrcholů hnusu, který většinu z nás, komentujících, láká k dalším Carterovým knihám. Alespoň jeden americký cvokař, který se poctivě živí.

14 24.07.2022

Bylo to dobré, ale jsem rád, že to skončilo. Vůbec mně nevadil několikaliniový děj, to už jsme si vyzkoušeli v díle předchozím. Ale poslední díl autor již zbytečně natahoval. Běžíte k finále, sáhnete na kliku, abyste konečně zvěděli pravdu... a další dveře. Kousek se to posune... a další dveře. A tak pořád dokola. Když je to dvakrát, možná třikrát, dá se to ještě vydržet. Ale co je moc, to je moc. Ať už tady čtete jakékoliv kritiky, stejně se asi nikdo nerozhodne třetí díl nečíst. Po takové akci a nevyřešených otázkách si knihu přečtete i kdyby měla mínusové hodnocení. Ale asi od poloviny se to začne táhnout jak... no, nebudu vám přirovnáním dělat zle od žaludku. A pouhé tři hvězdy dávám za konec. Nechci naznačovat kvůli těm, co nečetli, ale takové konce nejsou považovány ani mezi odborníky za kvalitu. Tedy není to kritika díla, ale autora. Asi se nedovedl rozhodnout.

5 26.06.2022

Čtvrtou opici jsem hodnotil jako mňamózní a u Páté oběti nadšeně podtrhuji, přestože by se pár chmurů našlo. Ale pojďme pěkně postupně. Druhá kniha začíná jako něco a hlavně někdo (vrah) úplně jiný a ptám se, kde je Bishop? Detektivu Porterovi, vypadá, už poněkud hrabe a vůbec se mně nelíbí, že někteří jeho kolegové volí šplhounství místo důvěry v kámoše. Ale ono to fakt chvílemi vypadá s Porterovým myšlením všelijak a neušetří naše nervy, když nevysvětluje čtenáři, proč dělá to či ono.
Děj nastartoval a jede hned na plný plyn. Rozděluje se do několika linek, které hladově polykáte a jen co přeskočíte z jedné do druhé, už toužíte po návratu zpět, abyste věděli, co se děje zrovna tam, o čem se máte dozvědět až za chvíli. A když jsou linky čtyři a všechny extrémně napnuté, je to k zbláznění. Proto se četba blbě přerušuje třeba kvůli takovým zbytečnostem jako je pracovní docházka nebo jiné podivné povinnosti. Musím, bohužel, dát za pravdu těm čtenářům (třeba čtenářce kob), že jakmile naskočí další dějová linka, je to jako brzda děje smykem a začíná se odvíjet zpočátku poměrně nudné vyprávění kluka. Ale jak vy, kteří máte dočteno, víte, ta brzda a retrospektiva byla nutná, abychom zjistili, kde se vzal ten chlápek s jizvou na lebce.
Tato mírná překombinovanost a zpomalení děje v poslední třetině knihy se však dá při celkovém hodnocení lehce hodit za hlavu, protože celkově je to opravdu jízda jako blázen! Kdo by to řekl, že ta baba není ta, co jsme si mysleli a je to... A to je tady furt, takové šílené zvraty. Proto je kniha extra mňamózní.

7 29.05.2022

Mňam, mňam. Po přečtení akčně nabité knihy Volající, se mně zachtělo poznat více z díla J. D. Barkera. Tak jsem skočil po Čtvrté opici a věřte, podle mého soudu, si nálepku mezinárodní bestseller opravdu zaslouží. Oproti knize Volající je děj spíše poklidnější, přesto ani trochu neztrácí pořádnou dávku napětí a bezcitné drsnosti coby správný detektivní thriller. Nechybí špetka humoru a oblaží nutnost používat logiku při řešení přítomnosti, zatímco v alternativní lince sledujeme v retrospektivě minulost možná ještě krvavější. Loví detektivové a loví i vrah. Kdo z koho? Je naprosto logické, že vám napíšu, jak na mě zapůsobila další kniha v sérii Pátá oběť.

9 14.05.2022

Chtěl bych bez jakéhokoliv sarkasmu poděkovat čtenářům na Databázi knih za jejich hodnocení knihy Volající. Protože komentáře jsou tak rozporuplné, od mantinelu k mantinelu, že přinutili moji zvědavost knihu si přečíst, abych se dozvěděl, kam ji zařadí moje mysl. A dobře jsem udělal. Věřím, že pokud se povede napsat kvalitní scénář a stejně kvalitně proběhne realizace režie, spatříme brzy nový akční film. Příběh na vás bez slitování skočí a sevře jako pěkně hladová chobotnice. Autor se nepárá s bezohledným vražděním, takže drsnosti je v příběhu habaděj. Nemáte sebemenší možnost se nadechnout a já jsem po čase opět obětoval noční odpočinek a snížil tak pracovní výkon pro kapitalistu, abych mohl Briggsové držet palce, pak ji zase jako kariérní mrchu odvrhnout. Příběh se odvíjí v několika rovinách a i když akčnější, tak trochu mně připomněl napěťově výborně vypracované knihy Arthura Haileyho. Můj hlas zní - určitě doporučuji (mimochodem, i toho Haileyho, přestože je dílo staršího data výroby).

8 14.05.2022

Tato kniha je předváděčkou psychologického vzdělání autora. Není proto o nic méně obírána o sadistické vraždy a jejich podrobný popis, ale především ve střední části je to mnohdy až předlouhé rozebírání psychologie vraha a dalších osob. Ovšem oproti předchozím knihám v sérii zde nastává obrovská změna: Robert Hunter se stane na moment obyčejným člověkem a obrovsky trpí. Vrah jej bez fyzického násilí dostal z modré kombinézy s velkým červeným S a postavil jej do řady s námi, čtenáři, lidmi většinově bez jeho jinak nadprůměrných schopností. Ne, že bych to postavě přál, ale příběhu prospěje pasáž od nadměrného zbožšťování a takřka dokonalé neomyslnosti postavy. Přece jen, pokud to není sci-fi nebo fantasy, měl by si příběh zachovat zdání skutečnosti, být uvěřitelný, a to se někdy v knihách Chrise Cartera vymkne kontrole. Ale čte se to jinak celkem dobře. Chtěl jsem napsat, že je to perfektní lék na útěk od dnešní stále podělanější reality, ale realita se mílovými kroky blíží k postavám Chrise Cartera.

10 14.05.2022