Tupoun komentáře u knih

Pokud si chce někdo odpočinout od Rhyma, tak Modrá sféra je nejlepším řešením. Stejný autor a naprosto rozdílné, osvěžující prostředí. Samozřejmě zdaleka nikoliv jen proto, že jeden detektiv je imobilní a druhý mobilní. Děj nastartuje do atraktivnosti hned od začátku a již v této poloze zůstane, někdy s větší dynamikou, ondy s menší, ale pořád akční. Mezi popisy technických řešení se směle a bezcitně vraždí, takže čtenář je zásobován bohatě nadupaným dějem.
Pláč některých komentujících nad tím, že se jedná o prehistorické prostředí sítě a počítačů jde poněkud mimo mísu, protože toto je úděl všech knih, které vycházejí z technického prostředí. Toto určitě kvalitu knihy netvoří (viz třeba knihy Arthura Haileyho). Dokonce i některé knihy ze zlatého fondu sci-fi a jejich prostředí jsou dnes částečně skutečností, a přesto neztrácejí na své atraktivitě.
Ani identifikace zlouna příběhu vůbec neškodí. Naopak. Vyvstává řada jiných kliček a problémů, objevují se klasičtí představitelé nadřazených složek, jejichž blbost je po celém světě pověstná, takže pořád je čtenář v napětí a veze se na vlně zvědavosti, jak to vše bude pokračovat?
Prostě dokud neuvidíte závěrečnou tiráž, nemůžete u Deavera očekávat, že znáte všechny padouchy a zachránce světa. Po delší době zase jedna lahůdka, kdy jsem na oltář vlastní potěchy obětoval spánek a snížený pracovní výkon pro kapitalistu.

5 08.01.2023

(SPOILER) Knihu bych rozdělil na dvě části. Na opravdovou literaturu faktu (jen a pouze za tuto část dávám dvě hvězdy) a na naivní, někdy až neskutečně hloupé, názory autorky, které z knihy vytvářejí nepovedený román pro ženy. Zde se ztotožňuji s komentářem čtenářky Garfi a částečně snad i Mony-Lisy. Na to, že autorka byla údajně velmi vzdělaná v oblastech psychologie a kriminologie, navíc bývalá policejní důstojnice, jsou její naivní postoje vůči Bundymu fakt nepochopitelné, působící dojmem buď záměru pro úspěch knihy, nebo blbosti. Napřed jednoznačné odmítání viny cukrouška a poté, co jej odsoudí poprvé k smrti, najednou přemet a všechno, co tvrdíte, Ctihodnosti, je pravda. Vrchol hlouposti autorky vidím především v její úvaze, co přinese Bundyho smrt? Prý snad jen to, že už nebude dál zabíjet. A to snad nestačí? I kdybychom vzali v úvahu jen známý počet obětí, tak přesto se jedná o značný počet brutálně zavražděných dívek. Opravdu jsem chvílemi při četbě přemýšlel, komu víc vyhrávalo. Samozřejmě, že stranou nezůstala ani možnost, že to byla jen póza autorky pro úspěch knihy. Navíc několikrát doplňované vydání víceméně jen domněnkami žen, které se "údajně" s Tedem Bundym setkaly. Ani přesný součet částek, které do Bundyho autorka prý vrazila, mě nepřesvědčuje o tom, že celá kniha byla psána s trochu jiným úmyslem než jen jako literatura faktu. Jsem zklamán a osobně nedoporučuji, přestože v knize existují kvalitní pasáže, kde nefigurují výplody autorky. Nicméně v knize jsme i svědky neuvěřitelných možností odsouzených vrahů (tedy alespoň v oné době), co vše mohli na soudním systému vymoci. A co je snad až z oblasti sci-fi, že v tolika případech vražd se vyšetřovatelům podařilo celkem najít tak minimální množství přímých důkazů, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky a ještě by zbylo.
P.S. Na motivy této knihy byl natočen roku 2003 film The Stranger Beside Me (Muž po mém boku).

5 01.10.2022

Bylo to dobré, ale jsem rád, že to skončilo. Vůbec mně nevadil několikaliniový děj, to už jsme si vyzkoušeli v díle předchozím. Ale poslední díl autor již zbytečně natahoval. Běžíte k finále, sáhnete na kliku, abyste konečně zvěděli pravdu... a další dveře. Kousek se to posune... a další dveře. A tak pořád dokola. Když je to dvakrát, možná třikrát, dá se to ještě vydržet. Ale co je moc, to je moc. Ať už tady čtete jakékoliv kritiky, stejně se asi nikdo nerozhodne třetí díl nečíst. Po takové akci a nevyřešených otázkách si knihu přečtete i kdyby měla mínusové hodnocení. Ale asi od poloviny se to začne táhnout jak... no, nebudu vám přirovnáním dělat zle od žaludku. A pouhé tři hvězdy dávám za konec. Nechci naznačovat kvůli těm, co nečetli, ale takové konce nejsou považovány ani mezi odborníky za kvalitu. Tedy není to kritika díla, ale autora. Asi se nedovedl rozhodnout.

5 26.06.2022

Průměr. Tedy průměr v porovnání s prvními pěti knihami autora, kdy jsem byl zcela nadšený a v zasněženém blázinci nebo u lanovky s polovinou koně jsem byl napjatý jako struna ze staré gibsonky. Údolí už byl sešup a Lov ze série Martin Servaz se mně jeví jako nejslabší. Ale na průměr jej povyšuje Zkurvenej příběh, kterej byl opravdu zkurvenej a Na okraji propasti taky nic moc. Lov mně připadal především v poslední třetině takový ve stylu honem, honem, abych to měl už z krku. Přesto se v knize občas vynořil starý Minier, kdy měl děj svůj náboj a šmrnc. Že se mluvilo o rouškách a covidu? No, když budete psát knihu o středověku v době morové epidemie, asi se o ní taky dočtete na každé druhé stránce. Pokud budete psát román z války, bude se tam omílat válka. Tak už to chodí. Narozdíl od jiných čtenářů jsem docela nadšený, že nám zde autor pěkně popsal, jak to v současné Francii chodí s jejich přistěhovanými přáteli a jen mě utvrdil, že nezvat sem tyto nezvané je pořád moc dobrá politika. Toť můj názor a jako spousta dalších čtenářů čekám, že se Minier vrátí zpět v plné polní, asi jako si přeji, aby Stephen King zase začal chlastat, protože to psal svoje největší pecky.

5 11.04.2022

Ta detektivka je čtivá a velmi dobrá. Má jedinou smůlu, že Jefferyho věčně nerudný Rhyme a jeho banda jsou akčnější a živější. Ale pokud se vám podaří ten velmi těžký úkol, odosobnit se o Rhyma, tak prostě musíte dojít přinejmenším k podobnému uznání jako já. Deaver se i zde představuje jako perfekcionista co se týká znalosti prostředí, konkrétně několika prostředí, poněvadž příběh má dvě linky, kdy se zvláštní týpek Colter retrospektivně vrací do dětství a dospívání, které bylo i na americké prostředí velmi ojedinělé. Navíc i v této dějové lince probíhá krimi zápletka. Co je zajímavé a na dnešní dobu až nezvyklé, neteče zde mnoho krve, i když pár mrtvolek se v knize objeví. Ani do držky si ti podivní lidé moc nedávají. Možná i proto mnohým připadá autorova nová postava taková nemastná, neslaná. I já, přestože tvrdím, že se jedná o dobrou detektivku, si ponechám jednu hvězdu v zásobě na další knihu s Colterem Shawem.

5 22.02.2022

(SPOILER) (Pozor spoilery) Když jsem zahlédl další díl Martina Servaze, děkoval jsem nebesům, že se Minier konečně probral z krátkodobého výpadku rozumu se Zkurveným příběhem a Na okraji propasti. Ihned jsem obětoval mrzký peníz a vrhl se do čtení. Již v předchozích dílech mě docela vytáčela Servazova neschopnost komunikovat s okolím, ale nějak jsem to přežil s myšlenkou, že většina autorů má dnes za hrdiny spíše objekty vhodné pro cvokaře. Minier vždy všechno přebil udržováním čtenáře v napětí. Dovede úžasně gradovat děj, vytuší, kdy čtenář začíná pociťovat nudu a ihned příběh ještě více zamotá a přidá další haldu podezřelých a nějakého nádherně humusnatě odkráglovaného civilistu. Ale přece jen, v této knize je Servaz už opravdu cvokem až to bolí a především vadí. Alespoň mně. Po osmi letech zavolá žena, která s ním opakovaně vyje..., jak to napsat slušně, a on letí jako zblázněný, doma vážnou známost a dítě. Postaví do pozoru celý klášter a... najednou na babu úplně zapomene. Dokonce když mu řekne šéf kláštera, že ji vídal, sice vystřelí do hor, ale za hodinu je mu putna. Dokonce Minierovi ani jeho Servazovi vůbec nevadí, že se nikdo, snad kromě čtenářů, nezajímal o důvod opatovy sebevraždy. Zpovědi Marianny by byly asi slabý stimul. Ve Francii budou asi jiní hrdinové. Řekl bych, že normální chlap by asi neuháněl ženskou, která se podílela na přípravách jeho vraždy. Kolegyně MarieH dí ve svém komentáři správně - je to uměle natažené a za mě už moc přeplácané, některých ohledech nedotažené. Tak jsem zde vytvořil povídku o tom, jak se z příznivce stal kritik. Minier má ale jistotu, že mu knihu bez problémů vytisknou v USA. Jsou tam lesby, gayové, podle jmen v městečku bydlí polovina Evropy, Blízkého východu i vzdálenější Asie...

5 24.02.2021

Řada čtenářů mrčí, že je třetí kniha skluz dolů. Hmm, kloním se spíše k těm, kteří hovoří o knize diplomacie, tedy více o překonávání nedůvěry a seznamování se s neznámou civilizací. To znamená, že i když jsou zde akce, je děj poklidnější. Osobně bych řekl, že blížíc se děj k závěru, opět doutnající akcí, začíná být stále jasnější, že další kniha by měla být, doufejme, zase ve stylu předchozích dvou. Nemám důvod lámat nad tímto dílem hůl a dávám opět 5 hvězd, protože i v boji je třeba přeskupovat, když do bitvy vstoupí další, a navíc neznámý, prvek, možná budoucí spolubojovník. Asi bych se zde ztotožnil s komentářem Sittha, ale v mnohem optimističtějším módu. Opět musím a chci tuto knihu doporučit, už jen pro souvislost příběhu.

4 17.04.2024

Zase musím jít proti názorovému proudu. Ale nepíšeme komentáře proto, abychom se zalíbili, ale abychom napsali svůj názor. Kniha je především příběhem několika postav, s jejichž osudy se někdy až moc pomalu seznamujeme. To vše probíhá na pozadí konce války, která do příběhu v podstatě zasahuje jen tak zpovzdálí a až na výjimky jen v nepodložených informacích vznikajících v lidském davu. Vznikají zde kontroverzní situace, jak už to bývá v hrůze, kdy utíkáme o život. Právě tady se vybarvují pravé živočišné podstaty lidí, doposud skryté lidským očím. Z tohoto pohledu vyčnívá postava nacistické zrůdičky, které teprve uniforma a Vůdce dali moc.
Konec je useknutý takřka nadzvukovou rychlostí, kdy se v pouhých několika odstavcích velmi povrchně dozvíte, a to jen částečně, jak to dopadlo. Tak rychle, že v jedné větě žije tady a po několika větách odpočívá na stejném místě pod oblíbeným stromem. Škoda, poválečné osudy postav mohly být popsány konkrétněji. Existují mnohem, mnohem kvalitnější příběhy popisující podobná utrpení. Škoda jen, že historie si této katastrofy dodnes moc nevšímá a knih je jako šafránu.

4 23.03.2024

Dobrá detektivka, to bezesporu. Ale mezi ostatními knihami Bryndzy, ať o zakomplexované Erice Fosterové nebo alkoholičce Kate Marshallové, je opravdu ta slabší. Možná tu a tam psaná i horkou jehlou. Například, když Kate Marschallová poslouchá příběh Jean Julingsové v nemocnici, nepadne ani slovo o tom, že se Jean s někým setkala, jak v retrospektivě před jedenácti lety, tak při vyprávění s Kate. Ale následně o tom věděli všichni. Ne, že by to knize zase nějak uškodilo.
Možná až 2/3 knihy jsou detektivkou víceméně vyhledávání na internetu, dotazů a věčných řešení psychických problémů a traumat Kate a v menším měřítku i Tristana. Ovšem pokud někdo nesnáší Tristanovu sestru jako hysterickou můru, která se tak strašlivě podobá matce z hudebního filmu The Wall od Pink Floyd, dočká se v jedné jediné větě škodolibé odměny.
Je pravda, že i já, Tupoun, jsem byl osvícen a odhalil jsem pachatele mnohem dříve než hvězdná dvojka. Dokonce i povídka vyskytnuvší se v ději vám všem docela jednoduše napoví, jak to před jedenácti lety bylo. I to svědčí o skutečnosti, že se autor moc nesnažil vytvořit kvalitní detektivní zápletku. Nebo se mu to nepodařilo. Ale kniha určitě byla čtecí a nemusíte se bát, že byste příjemně nezabili čas. Poslední asi necelá třetina jede jak tobogán. To, že má autor dvě tři knihy výborné a jednu slabší - ukažte mně umělce v jakémkoliv oboru, který má jen vynikající tvorbu?

4 19.07.2023

"Nechť autorka tvoří dlouho a často," výskám nadšením. Mladá a velmi sympatická okatice Lucy Kissick prorazila doslova peckou mezi ctihodnou sci-fi společnost. Možná by se v knize našla hlušší místa, mizení osob z děje na delší dobu, ale při tak širokém popisu je to naprosto pominutelný prohřešek - nic, co by vás mělo odradit. Ostatně, která kniha nemá svá pro a proti? Rozhoduje výsledný efekt a zde se u mě dostává mezi elitu. Autorka, mimo jiné doktorka a vědkyně, se na oxfordské univerzitě věnovala chemickému působení marsovských jezer na jeho dávné klima, dnes je jaderný chemik, takže její vědecký um vytváří knihu sice sci-fi, ale na vědeckých základech a to je prostě čtenářská balada. Do děje o bývalé deváté planetě a jejím úžasném popisu, o práci terrafomovačů, zasadí lidsky hezký příběh vědce Luciena a zpočátku desetileté Nou, rodilé Plutoňanky, ale dokonce i záhadu na úrovni thrilleru a prvky ekoterorismu. Prostě pomatenci v masce ochránců mimozemského života se najdou i 4,5 miliardy kilometrů (nejmenší vzdálenost) od Země. K plastičtějšímu zážitku si můžete pustit na YT záběry sondy New Horizons (New Horizons Flyover of Pluto).
Právě díky postavě Luciena je jazyk příběhu svěží, místy humorný a pro čtenáře laiky v mnohém vysvětlující, co se týká zákonitostí ledové trpasličí planety.
Jestliže se vám bude zdát asi tak polovina knihy kolísající mezi poklidem a akcí, víc a více vás bude napínat na skřipec náznaky možného, nezoufejte. Poslední část vás připoutá k ději pořádně silným řetězem a budete se zapomínat nadechnout. Nekecám, tak jsem to prožil! Kdo miluje sci-fi, zvolte si k četbě novou princeznu na tomto poli a její knihu Plutoshine. Nikoliv proto, že je opakovaně oceňována těmi, kdož mají glejt k oceňování, ale proto, protože opravdu stojí za to nové osvěžující světlo v temnotě vesmíru.

4 10.05.2023

Jakmile jsem spolknul trilogii Žatvy smrti, sápal jsem se po dalších knihách Neala Shustermana. Přestože dodnes nechápu, jak můžou být tyto báječné dystopie ve škatulce Pro děti a mládež, jsem velmi rád, že jsem psychologickou bariéru pro mě, věkově asi již zakázané literatury, překonal a mohl mlsat krásné potoky krve, vražd ve jménu blahobytu, původně určené pouze dětem.
Podobně se to Nealovi povedlo i v knize Bez šance. Společnost hezky svázaná diktátorskou "svobodou" vytvořenou po kompromisu v nějaké nepřímo naznačené válečné nekonečnosti, užívá částí těl zavržených. Rodiči zavržených, sirotků, nezvladatelných... Vše, na jednu stranu hrůzné, na druhou stranu pro mnohé přínosné, popisuje autor se sobě vlastní syrovostí a surovostí. A jak už to bývá, stačí, když se do dobře namazaného soukolí dostane zrnko písku a začnou se dít věci. Koho baví Neal Shusterman a jeho Žatva smrti, kniha Bez šance jej určitě nezklame.

4 12.04.2023

Opět proběhla nevynucená rychločetba. Prostě mě děj dostal a nepustil. Přestože miluji thrillery ve stylu Carterových krvavých drsáren, určitě nepohrdnu ani klasickou detektivkou. A to knihy Lindy Castillo opravdu jsou, přestože začátek je vždy tak trochu thriller. A přesto dávám tentokrát jen čtyři hvězdy. Nikoliv kvůli kvalitě příběhu, ale když jsem v komentáři k předchozí knize ne úplně souhlasil s jednou částí komentáře Marcik7, tak nakonec musím uznat, že měla pravdu. Co mě tedy v této knize již opravdu otravovalo, bylo Katino neustálé rozebírání vztahu s Tomasettim. Zcela chápu strach a obavy obou postav. Ale babrat se v tom tři knihy po sobě, je už přece jen moc. A co mě ještě dost vytočilo, byla neobjektivnost a citová zainteresovanost Kate. Je to pochopitelné pro ženu, nikoliv pro policajtku. A takové pubertální myšlenkové pochody á la ´vím, že dělám chybu, ale just to udělám´, to ani raději nerozebírám.
Takže o hvězdu méně, ale z osobních důvodů, nikoliv, že by byl celek nějak horší. Myslím, že ti, kterým se líbily předchozí příběhy, nebudou zklamáni.

3 21.05.2024

Vypínám jednu hvězdu, ač, světe div se, nikoliv kvůli kvalitě. V knize do děje vstoupí nový prvek vesmírných vzbouřenců, a i když to vytvoří nosnou myšlenku knihy, v celkovém příběhu se děj začíná poněkud natahovat. Prostě člověku už to pomalé dávkování, kdo by mohli být Korzáři, ve čtvrtém díle připadá již dlouhé. Jako samostatná kniha, jak ostatně hodnotí i řada dalších čtenářů, se jedná o výborný kousek military sci-fi, ale čtete-li to jako čtvrtou knihu, už pozornost mírně uvadá. Osobně se mně zdál již dost natažený i děj uvnitř mrtvé lodě. Tak nezbývá než doufat, že se vše vysvětlí a napraví V jámě lvové.

3 17.04.2024

Dvě hvězdy jsou podle mě až až na počet nesmyslů. Výborný námět a neotřelé prostředí, sem tam to začne být opravdu thrillerově detektivní, ale zbytek děje se točí kolem povahově nevyrovnaných postav a vztahů. Detektivové jsou perfektní pro předlohu nového dílu Pat a Mat a jejich šéf je zase dokonalý Gargamel. Tatérka nesnáší exmanžela a sotva ho vyhodí ze dveří, začně hýkat, že by ho chtěla zpět. Nesnáší policisty, ale jak odejde, už by běžela za ním. Když se sejdou všichni tři takřka v jedné posteli, následuje klasický souboj samců.
Šéf kriminalistů porušuje v jednom kuse nejzákladnější poučku kriminalistiky - neskočit na první indícii jako na vyřešený případ. A když už dává rozkazem, kterou línii mají sledovat a ostatní zakáže, to už jsem pomalu zavíral knihu. Navíc podrazácký kolega donašeč a hlavní vyšetřovatel s ním pořád spolupracuje... Lidé, kteří dlouhá léta zblízka hledí na části lidského těla nepoznají, jestli jde o ženu či o muže... Prostě ať už z toho mohl být dobrý thriller, je tam nasekáno tolik konin, že to nebylo nic pro mě.

3 23.03.2024

No, u mě to do třetice nevyšlo. Dávám tři hvězdy především v porovnání s předchozími knihami. Ale musím a souhlasím s komentem Margerite, že konspirace přesáhly únosnou mez. Politické zákulisní hry na americkou beletristickou tvorbu normální, tzn. přehnané a výskyt živých mrtvých až překvapivý. Jak jsem byl u první knihy nadšen, že je Sayer vcelku "normální" na rozdíl od hrdinů a hrdinek většiny dnešních thrillerů, tak v této knize už byla taky dobře prdlá a její pocity, abych nerozčílil jednu z komentujících, když napíšu emoční výkyvy, byly na vyšetřovatelku FBI už na cvokaře, což je však v zemi příběhu součást života. Tu přišpendlenost k motorce považuji rovněž za přehnanou. Autorka asi v životě nevyzkoušela rychlou jízdu v teplotě pod nulou. Nebo kdyby se alespoň poptala. S takovou by dnes hrdinka Sayer vysedávala častěji u urologa než v kanceláři. Prostě co je moc, to už je příliš, přestože celkově byl příběh čtivý a zajímavý. A navzdory kritice si přeji, aby Allison napsala další pokračování.

3 24.01.2024

Asi tak půl na půl. Přesně tak na mě působila celá kniha. První polovina až na několik pasáží o ničem, druhá mnohem, mnohem kvalitnější, nicméně s výhradami. Jedinou omluvou pro autora může být, že se jedná o jeho první psychologický thriller, ale i tak...
Maggie, hlavní postava, je od začátku do konce velmi často naivní až trubkovitá. Skoro jako by autor přesadil Esmeraldu do thrilleru a vznikl z toho pěkný guláš stylů. A spousta naprosto zbytečných stránek. Například asi desetiminutová cesta od trajektu k domu popisovaná na pěti stranách. V některých momentech se Maggie chová naprosto logicky jako žena, které konečně dojde, že je něco velmi špatně, a pak se z ní zase stane taková naivka, až to popírá logiku skutečnosti. Mnoho vzpomínek přímo nesouvisejících s dějem, doslova hloupých rozhodnutí... Jestliže vám někdo řekne, poté, co jste byli vystaveni několika pokusům o likvidaci a ubránili jste se jako zkušený agent: "Běžte do otevřené branky přímo naproti vám," a Maggie vleze do dveří vedle, tak to je opravdu na hlavu i od autora. A když Maggie pronesla: "Jako lékařka jsem složila slib, že nikomu neublížím. Nemělo by se to vztahovat i na moje činy?" Tak to jsem už opravdu odpadl a před očima jsem viděl tučné titulky Jak se kalila ocel nebo Příběh opravdového člověka. To byl fakt záhul. Maggie s pionýrským šátkem.
Ale jak říkám, dejme autorovi šanci. Žádný učený z nebe nespadl. Je to první pokus a těch 50% napětí by se tam vybrat dalo. Autor nám slibuje jako příští knihu v pořadí osmou Eriku Fosterovou, tak doufejme, že známé vody nás překvapí jen příjemně a kšandy příběhu budou opět pěkně napjaté. Píšu ráno na Štědrý den, tak rychle zapomeňte na můj depresivní komentář a užijte si to! Jiní to obrovské štěstí jako Vy už nemají.

3 24.12.2023

Asi dvě třetiny knihy jsem si připadal jako cvokař poslouchající manžele, z nichž je jeden větší vyčůránek než ten druhý. Pro mě naprosto o ničem. Okolí taky vypadalo jako výběr z Bohnic a jediné, co mě drželo před odložením knihy byla jen zvědavost, co se stalo se zmizelou. Za polovinou se to jakž takž rozjelo a mrcha i mršák si měnili role, ale celkově to nevedlo nikam a konec naprosto nemastný, neslaný, jako by toho měla po krk už i autorka. Výborný námět, ale na můj vkus velmi špatně zpracovaný. Když přijdete s netradičním stylem, je to vždycky risk, jestli to vyjde. U mě to nevyšlo.

3 08.12.2023

Čteno po letech podruhé a dopadlo to stejně jako s Dlouhým pochodem. Poprvé nadšený, dnes rozpačitý. Běh o život mohl být báječnou knihou, kdyby si udržel akčnost a napětí chvíle, kdy se Ben Richards dostal do ulic. Ale již brzy dostává hlavní postava takový kartáč, že přestává být akčním hrdinou a je spíše otloukánkem. Nakonec mu King naložil tolik zranění, že už mu nezbývalo než honem, honem děj překotně zkrátit, aby mu Ben Richards neexnul než dokončí myšlenku. Autor i postava to tentokrát utnuli moc rychle. Zajímavé vzhledem k tomu, že jindy King dovede rozepsat obyčejnou chůzi z 1. do 2. patra na tři stránky... Protentokrát vítězí film Running Man, i když je to o něčem úplně jiném než uváděná předloha.

3 02.11.2023

Nemůžu si pomoci. Než jsem začal psát komentář, po několika měsících, zhlédl jsem po přečtení knihy i film a můj názor nemastnosti neslanosti se nezměnil. Nemůžu prostě hýkat nadšením jen proto, že cca 3 000 čtenářů na Databázi nadšeno je. Určitě to podle mě není horor. Možná trošičku thriller, ale spíše mysteriózní příběh. Dobře vystavěná je naopak postava zabedněnce Davida, kdy si člověk uvědomí, jak vzniká fundamentalismus ať už na vědecké či náboženské bázi. Stavba příběhu je docela v pohodě, celkově graduje, i když docela pomalu, a má hluchá místa, kde se děj zastaví a řeší se například "domácí" problémy sledované dvojice Igor vs Mia. Tato kniha mě fakt neoslnila. Snažil jsem se pochopit z komentářů, co je na ní tak úchvatného, ale mám prostě jiný názor. Jedno vím ale jistě, i na základě vygooglených zpráv - na Tribeč nepůjdu na houby, i kdybych měl zemřít hlady.

3 12.10.2023

Takřka naprostá spokojenost. Když mně Databáze knih oznámila, že vyšla nová kniha mého oblíbeného autora, nečekal jsem, až se objeví v knihovně a obětoval jsem vlastní prachy. Můžu všem prozradit, že nebyly vyhozené z okna. V pokračování se konečně dozvídáme více o válce a souvislostech, po kterých se začalo rozpojovat. Rozvíjí se zde další dystopicky zrůdné téma hodné dnešního Homo sapiens sapiens. Kdo by rozpojování a spojování nechtěl pozvednout na vyšší úroveň? Pokračuje boj mezi tábory přívrženců a odpůrců rozpojení. Přesto jsou v knize přitroublejší místa, která kritizuje třeba velmi zklamaný Atlantis ve svém komentáři. Musím mu dát za pravdu, že mnohá rozhodnutí jsou idiotská a postavená na hlavu. ALE...! Jsou to děcka a teenageři. Nádherně lehce manipulovatelná skupina, na kterou v uzavřené komunitě stačí jediná zvrhlá osobnost, což známe již z prvního dílu. A známe to velmi dobře i ze současnosti kolem nás. Možná bych v porovnání s prvním dílem uvažoval o minus hvězdu pro pár věcí, které mě nenadchly, ale jako celek tvoří s prvním dílem zatím pohodovou pětihvězdu.

3 12.04.2023