ThePetinka komentáře u knih

Musím říct, že ačkoliv detektivkám nějak zvlášť neholduju, tahle mě zaujala na první pohled (nebo spíš na první počtení). Líbí se mi to prostředí muzeí a galerií, spousta slavných jmen, obrazy, staré knihy a neustálá akce.
Do oka mi padlo i to, že hlavní hrdinkou knihy je žena. Velentina mi byla sympatická a poměrně rychle jsem se s ní dokázala sžít. Hltala jsem každé její slovo, sledovala každý její krok a fandila jí ve všem, co dělala. Myslím, že práce restaurátorky musí být fantastická, i když hmotná odpovědnost, je asi poměrně stresující.
Celým příběhem se táhla přitažlivá linie tajemna. Temný středověk vyplivl jen několik málo informací, které hlavním hrdinům prostě nestačí k tomu, aby vyřešili záhadu mnicha Vasalise - a pachuť smrti, strachu a nebezpečí, které rukopis provází, jim asi také nepomáhají.
Příběh jsem si užívala a přiznávám, že jsem do poslední chvíle vůbec netušila, jak by mohl dopadnout. Dá se říct, že k rozuzlení došlo na několika posledních stránkách, v jednu už jsem byla dokonce nervózní z toho, jak rychle se blíží konec knihy. Měla jsem strach, že mi chybí nějaké stránky z konce knihy. Naštěstí se mi to ale jen zdálo.
Příběh se čte dobře, řekla bych, že český překlad je povedený, precizně pracuje i s cizími jmény a dokonce i s francouzskými názvy ulic či městských čtvrtí. K vazbě toho moc říct nemůžu, jedná se o obyčejný paperback, který se mi při každé příležitosti zavíral a ze kterého mi stále vypadávala záložka.
Knihu určitě doporučuji všem fanouškům detektivek, protože se jedná o opravdu povedený kousek. V příběhu se prolíná středověká záhada spojená s moderní Paříží, ve které se odehrává zběsilý závod o lidské životy. Je to velmi sympatické počteníčko.

1 04.03.2014

Knížka je rozdělená na několik částí, které vždy obsahují podobné, poměrně krátké příběhy. Někdy to bylo trochu jednotvárné, jindy zase strhující a opravdu zajímavé. Mě osobně nejvíc zaujala povídka o vřesovém pivu, dokonce přemýšlím, že bych na tohle téma napsala nějakou krátkou povídku.
Pokud vás zajímá nadpřirozeno, pověsti a báje a také Skotsko, tak je to knížka určená přesně pro vás. Pokud ne, nejsem si úplně jistá, jestli by vás to nějak moc zaujalo, ačkoliv je to psané docela poutavým způsobem. Řekla bych, že je to spíš taková oddychovka, na deštivou sobotu.

1 09.12.2013

Na světě docela určitě existuje velké množství krásných knih. Ráda bych řekla, že tohle je jedna z nich, nicméně nerada bych lhala. Příběh je sice hezký, ale velice vleklý a opravdu nudně vyprávěný. Je plný velkých slov, neuvěřitelných životních osudů a předpokládám, že by měl na člověka působit ohromujícím dojmem. Namísto toho však působí zcela opačně - uspává!
Ráda bych začala nějakými pozitivy, takže… kniha mi posloužila jako výborná podložka pod myš. Jednou jsem se u ní zasmála (myslím) a naučila jsem se používat výrazy hyperaktivní a hypoaktivní. No, to by byla pozitiva.
Negativ je bohužel hned celá řada. Jak už jsem řekla v úvodu, příběh by byl hezký. Vyprávění o panu doktorovi, o jeho pohnutém životě, závislosti na barbiturátech a o následném procitnutí, které se shodou okolností spojuje s jeho objevem zázračné kombinace léků - to všechno by mohlo být moc fajn, kdyby to někdo správně uchopil. Nicméně ráda bych upozornila, že tenhle autor není ten někdo.
Kniha přetéká lékařskými výrazy, kterým obyčejní lidé nerozumí, archaismy a všemožnými zastaralými slovními spojeními. Jazyk je prazvláštní, skoro bych ho srovnala s jazykem nějakého středověkého kodexu, ale na druhou stranu zase vidím všechna ta přirovnání a jasnou snahu o navázání kontaktu se čtenářem. Nicméně snaha je to jediné, co by se dalo ocenit, protože výsledek je nulový.
Pokud by se sledoval jen osud hlavního hrdiny, možná by to nakonec nedopadlo až tak hrozně, nicméně neustále odbočky k životu vypravěče… neustálé… spíš náhodné, to je to slovo. Tyhle náhodné, občasné a otravné odbočky mě ubíjely. Nebyli k ničemu, protože, přiznejme si, vypravěč nikoho nezajímal. Sám o sobě řekl jen pár slov a přesto stále, každých pět stran, projevoval svůj názor na to, jak je pan doktor úžasný, že překonal své špatné já, jaký o něj má teď strach, že se v někom zklamal a jak je rád, že se mu daří. Vesměs stále to samé.
Děj je dost podivně roztrhnutý, protože zajímavý je jen na konci knihy. A zajímavý by mohlo být v uvozovkách, jelikož je stejně dost nudný. Zajímavý jen jen v porovnání se zbytkem knihy. Co tedy říci závěrem? Inu, pokud vás opravdu zajímá osud dr. Fergusona, tak si tuhle knihu přečtěte. Jinak se jí obloukem vyhýbejte.

1 09.12.2013

Výkupné za Eraka je dalším pokračováním hraničářské série. A mě znovu a znovu napadá, jak to všechno vlastně dopadne. Vyučí se vůbec Will někdy? V tomhle díle se ukázalo, že ano, což mě do jisté míry uklidnilo. Will dokázal, že je chytrá hlavička, která sice dělá chyby, ale pořád ještě je dost dobrá. V dalším díle už z něj bude hotový hraničář. Takový, na jakého bude Halt hrdý.
Stále mě pronásleduje ten neodbytný pocit, že autor se díl za dílem zlepšuje. A musím říct, že někdy dokáže pořádně šokovat. Haltova a svatba? To bylo vážně to poslední, co jsem čekala. I samotné odloučení Willa od Halta bylo překvapivé, i když v celkovém kontextu díla dávalo smysl. Will se osamostatnil, dokázal, že umí fungovat i bez svého učitele.
Mimo jiné jsem se opět velice dobře bavila. Začínají mě opravdu brát ty věčné roztržky mezi Haltem a Skandijci. On si dělá srandu z toho, že ošlehaný mořský vlk se sotva udrží na koni, oni si pro změnu dělají srandu z toho, že tak výborný jezdec, jakým Halt bezpochyby je, trpí při každém zhoupnutí lodě neuvěřitenou mořskou nemocí.
Knihu rozhodně musím doporučit. Čte se lehce, je vtipná a zároveň napínavá a člověk se i lecčemu přiučí. Navíc musím zmínit i samotnou vazbu knihy, která je prostě perfektní. Kniha na potěžkání velmi lehká, přesto však disponuje pevnými deskami a je vázaná, takže se z čte přímo skvěle.

1 09.12.2013

Tenhle díl mě nadchnul už jen tím, jak vypadá jeho obálka. Takový fešák, vrrr. Předpokládám, že je to Horác. No, já měla pro rytíře vždycky velikou slabost. Ale zpět k samotné knize, která byla, osatně jako vždy, naprosto vynikající. Tentokrát dokonce okořeněná o rozvíjející se romantický vztah mezi Willem a Alyys. Mám trochu strach, že na Horáce zbyde princezna. Nemam jí ráda.
Už jsem někdy zmiňovala, jak moc vtipné mi tyhle knihy přijdou? Asi ve všech předchozích recenzích, žejo? Možná se opakuju (spíš určitě), ale já se u toho tak výborně bavím, že si to prostě nemůžu odpustit.
Tahle kniha je prostě výborná, moc jsem se u ní bavila. Musím jí doporučit všem, kteří mají rádi napětí, dobře popsaný boj, hraničáře, dlouhé luky, hrady, rytíře...

1 09.12.2013

Všichni známe Shakespeara, ne? Jeho doba byla jiná než ta dnešní a přesto se jeho dílo dá ještě pořád považovat za aktuální. I když žádná z nás nemá pocit, že její manžel je její pán, přesto je většina z nás ochotná přiznat, že láskou splácí lásku.
Shakespeare měl v lecčem pravdu, v lecčem se mýlil, ale musíme mu přiznat, že uměl vybrat to správné téma. Protože všechno se v dějinách může ztratit, jen láska zůstává pořád stejná. I když dneska už se nedomlouvají sňatky, mladší dcery se vdávají, i když jsou starší stále svobodné a neznám jediného chlapa, který by měl tu odvahu přijít na vlastní svatbu pozdě a ve starých hadrech.
Určitě jste si všimli, že jsem nečetla scénář, to bych asi opravdu nedávala. Raději jsem zvolila přepis od Evy Vrchlické, se kterým jsem měla tu čest už na základní škole. Kniha se jmenuje Z oříšku královny Mab a je to přepis nejen téhle , ale všech Shakespearových. Čte se docela dobře, řekla bych. I když pořád je asi lepší, dojít si do divadla.

1 09.12.2013

Knihu jsem měla přelouskanou během jediného dne. Ale nejsem si úplně jistá tím, že by to bylo zrovna kvůli tomu, že by mě tolik okouzlila.
Děj mi, popravdě, přišel dost idiotský. Skoro bych řekla, že je to lyrika, i když samozřejmě vím, že není. Připadalo mi, že se vůbec nic neděje, ale na druhou stranu, to nic bylo popsáno docela snesitelným způsobem. Nečetlo se to zase tak špatně, jak jsem čekala, že bude. Ale možná mě spíš vyděsilo to věčné srovnávání s Romeem a Julií.
Lucie mi byla (na rozdíl od Julie) docela sympatická, to spíš Petr mi lezl na nervy. Choval se jako já na základní škole, nicméně nemám vůbec jasno v tom, jestli mu to mám za zlé. Stává se mi totiž často, že lecjaké knižní postavy, ve kterých se vidím, mi přijdou nesympatické. Asi se děsím toho, že jsem taky taková.
Abych to shrnula - kniha Petr a Lucie mě nikterak neoslnila, ale myslím, že kdybych si ji vytáhla při své maturitní zkoušce, vůbec bych se nezlobila. Rozhodně existují i horší knihy.

1 08.12.2013

Druhý díl je důstojným pokračováním prvního. Opět ukazuje především životní osudy Septimuse a jeho nevlastní sestry Jenny, které jsou však vzájemně propojené a pro mě osobně docela zajímavé. Na knize se mi líbí právě to, jakým způsobem je stavěná. Ukazuje totiž životy mnoha lidí, které jsou však propletené, mnohdy až neskutečným způsobem. Je to zábavné a dokazuje to, že svět je malý.
Četla jsem na internetu několik recenzí a hodně lidí v nich psalo, že kniha jim až nehezky připomíná legendárního Harryho Pottera, ale pravdou zůstává, že já jsem nezavadila ani o jediné slovo, které by ve mně nějakým způsobem evokovalo svět čar a kouzel v Bradavicích. Příběhy jsou natolik odlišné, že mě až zaráží, že někomu mohou připadat podobné. I magie je v nich uchopená zcela odlišným způsobem, který je leckdy hodně zábavný. Třeba takoví drak - paní Sageová si opravdu vyhrála s tím, aby její draci nepůsobili jako mazlíčci. Bobky, hnůj, smrdutý dech a neskutečný apetit, to jsou věci, které jsem zatím v žádné jiné knize o dracích nenašla. Tyhle detaily příběhu mě vážně hrozně bavily!
Příběh má šmrnc a glanc, jaký bych u knihy pro dospívající rozhodně nečekala. Děj je zamotaný a leckteré věci člověku nedojdou, dokud se k nim v knize nedostane. Vše je navíc psané takovým svěžím a svižným způsobem, takže kniha je napínavá i vtipná. Přemýšlela jsem, co bych jí mohla vytknout, ale kupodivu jsem na nic nepřišla. Je to prostě sympatický příběh, který stojí za to si přečíst.
90%

1 08.12.2013

Kniha se mi četla docela příjemně, byť někdy se mi text zdál trochu zmatený. Zpětně ji ale vnímám jako odpočinkové čtení, které mi bohužel nepřineslo nic nového. Mrzelo mě i to, že poznámkový aparát byl umístěný až vzadu za textem, takže pokud jsem si chtěla dodatky přečíst, musela jsem vždy listovat a složitě hledat příslušnou část - je nasnadě, že jsem od toho brzy upustila.

Zkrátka a dobře, jde o dílo, které se mi jeví jako dobrý podklad pro nějaký referát či školní práci, rozhodně bych si ho ale nepotřebovala pořídit do své knihovničky. Myslím, že zarytější fanoušci Tolkiena ocení spíše knihu jako Pán prstenů a filozofie, která jde více do hloubky

15.11.2016

Líbí se mi být v hlavě geniální vědkyně a pátrat po zločincích. Dozajista je to tím, že Tempy je v knihách velmi sympatická a každý její krok se zdá naprosto logický. Dějová linka nedrhne, nikdy se nezarazím a neptám se, proč by někdo něco takového dělal. V příběhu navíc nechybí ani lehký náznak osobní záplety, který ovšem vůbec nestojí v cestě svižnému detektivnímu příběhu.

Na druhou stranu musím přiznat, že v příběhu mi vadilo příliš podrobné vysvětlování každé vědecké či historické záležitosti. Vím, že to je asi to hlavní, čím se antropoložka Kathy Reichs odlišuje od spisovatelů, ale i tak jsem si nemohla pomoc. Tyhle části mě prostě nudily.

I přesto jsem si však tento příběh užila. Kniha byla místy tak napínavá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a líbila se mi i zápletka. Velkou výhodou vidím i v tom, že příběh je absolutně nepředvídatelný.

13.06.2016

Hned jakmile jsem pustila do čtení, uvědomila jsem si, že kniha bude trochu jiná, než jsem čekala, a vlastně i chtěla. Pochopitelně nemůžu, a ani nechci, hodnotit životní osudy Zohre Esmaeli, přiznám se však, že jsem se těšila na příběh o tom, jak se jí podařilo stát se modelkou. Namísto toho jsem však dostala vyprávění plné bolesti, strachu a hladu. Přitom se od jisté doby takovým knihám zcela záměrně vyhýbám. Stresují mě a nepřináší mi do života nic pozitivního.
I tak jsem ale četla dál. Přes všechny hrůzy, které kniha skrývá, se totiž jedná o velmi strhující a do jisté míry i napínavý příběh. Hlavní dějovou linkou je útěk z Kábulu do Berlína, bez skrupulí popisovaný dospívající dívkou. Přesto mě však více zaujal závěr knihy, kde se Zohre rozhodne utéct od své rodiny a posléze se osamostatnit. O tohle vyprávění jsem totiž od počátku stála.
Na knize mi trochu vadilo, že je psána poměrně zmateně. Nelíbilo se mi, jakým způsobem autorka skákala ze současnosti do minulosti, navíc tím vlastně předem odhalovala dějovou zápletku (byť ta tedy byla do jisté míry naznačená už v samotném názvu knihy). Jinak se však kniha četla dobře, příběh byl strhující a čtivý, nenudila jsem se a s radostí jsem se ke knize vracela.
Celkově knihu hodnotím kladně, ještě jednou bych však ráda podotkla, že se vyjadřuji pouze ke stylové stránce příběhu

13.06.2016

Syren volně navazuje na předchozí díl, Výprava za hrdinstvím, a autorka v něm opět rozplétá nové záhady Septimusova světa. Myslím, že už v předchozí recenzi jsem zmínila, jak výborně paní Sageová pracuje s vedlejšími postavami a musím podotknout, že tento díl to jen podtrhuje. Sledujeme čtyři až pět dějových linek, které se postupně slévají do jedné hlavní a ústí ve velké dramatické finále! Prostě výborně zpracovaný příběh!
Autorka opět přichází se zajímavými nápady, její knihy se jen hemží desítkami výborných a mnohdy zajímavě uchopených témat. Už tu byli čarodějové, draci a dračí lodě, duchové, krysy, alchymisté, cestování časem a teď jsou tu i džinové a syréna. A to vše je doplněné o notnou dávku vtipu a napětí!
Kniha se mi četla velmi dobře, jako vždy musím vyseknout poklonu nakladatelství Jota, za překrásnou vazbu, úžasné ilustrace a celkově velmi povedené ztvárnění knihy. Musím říct, že série o čarodějnickém učni Septimusovi Heapovi je opravdu výborné počtení, leč je možná určené pro mladší, než jsem já, nelituji, že jsem se ke knihám vrátila. Už se těším, až si pořídím další díl.

24.01.2014

Opět jsem na praxi neměla co dělat a jakousi náhodou jsem se dostala k bedýnce s knihami namluvenými na CD. Adrian Mole mě zaujal, protože ho předčítá Vojta Kotek, ještě coby správný pubertální Snowboadďák. Tak jsem si to cédéčko, nic netušíc, prostě půjčila.
Nemám nejmenší tušení, jaký pocit bych z toho měla, kdybych to četla, nicméně to cédéčko je prostě dokonalé! Hrozně jsem u toho nasmála. Tekly mi slzy, bolelo mě břicho a neměla jsem slov. Nikdy bych byla neřekla, že se u toho tak pobavím. Ale jak by řekl Adrian - to už je můj osud.
Z počátku jsem z toho měla takový zvláštní pocit, protože je to celé formou deníku a mě to přišlo až neuvěřitelně hloupé. Vždycky bylo řečeno datum, dvě až tři věty a pak u zase další den. Ale už v polovině ledna jsem si zvykla a začala jsem se u toho pořádně bavit. Je to tak hezky načtené, Kotek to prostě umí, to se mu musí nechat!
Takže pokud máte rádi anglický humor, ironii a nadsázku, rádi se bavíte a nemáte povečerech nebo ve škole co dělat, tak tohle si půjčete. Rozseká vás to na kousky

09.12.2013

Upíři jsou teď nesmírně populární, to se musí nechat. Nicméně přiznávám, že já jsem z nich už před nějakým časem takříkajíc odrostla. Nikterak mě tedy nenadchlo, když jsem ke knize o opravářce aut (která se čas od času mění v kojota) dostala jako přídavek zrovna tenhle titul. Tak nějak mě napadlo, že jsem mohla mít taky trochu víc štěstí a dostat něco víc… ráda bych řekla dospělého, ale spíš se hodí slovo vhodného.
Krvavý život je druhý díl, navazuje na knihu Krvavý seznam. Tu jsem nečetla! To myslím mluví samo za sebe. Při čtení jsem díky tomu trochu tápala, přestože děj na předchozí titul přímo nenavazoval. Byl však proložen odkazy na postavy, které už se v téhle knize nevyskytovali a ty mi pak způsobovali, jak by řekla Helenka Součková, potíže v hlavě.
Hlavní postava se jmenuje Jack Fleming a byl by to docela sympaťák, kdyby přes den nespal v lodním kufru vystlaném hlínou. Má ale i kladné stránky a docela fajnovou milenku. A je hrozně zajímavé, že nepřeleze tekoucí vodu. Každý autor si s těmi upíry holt vyhraje jinak.
Příběh byl svým způsobem docela jednoduchýí. Na druhou stranu však musím podotknout, že byl předložen vážně nejednoduchým, mnohdy až matoucím způsobem. O co vlastně celou dobu jde, to čtenář zjistí jen několik málo stran před koncem.

09.12.2013

Kniha má rozhodně to, čemu se v odborné hatmatilce říká strhující děj. Je psána poutavým způsobem, kdy čtenář postupně odhaluje jednotlivé, do sebe zapadající, kousky skládačky. A když v polovině knihy zjistí, že všechno je vlastně docela jinak, že to není jen tak nějaká vražda, že je to vražda pedofilů, tak si musí přiznat, že ho to do té doby vlastně ani nenapadlo. Zápletka je strhující, děj má spád, nicméně občas zavání zvláštní teatrálností. Několikrát jsem se také setkala s poněkud zvláštním vyjadřováním, kdy mi nebylo úplně jasné, kdo co říká a čeho se právě diskuze týká. Některé věty jsou úplně vytržené z kontextu a přijde mi, že nedávají žádný smysl. Jiné jsem si pak musela přečíst několikrát, než jsem odhalila, co tím chtěl vlastně básník říct.
Po celou dobu mi přišlo zvláštní, že hlavní postava, vrchní komisař Konrad Simonsen, nemá nikde ve jméně Thor, stojí, z mého úhlu pohledu, tak nějak zvláštně mimo. Posuzovala jsem jeho podřízené, bývalé kolegy, známé, neznámé i jeho dceru. Ke všem jsem si během knihy vytvořila nějaký vztah ať již pozitivní či negativní, nicméně Konrad Simonsen pro mě až do samého závěru zůstal velkou neznámou. V některých částech knihy mi byl sympatický, jindy mi lezl na nervy, občas byl hrozně teatrální, jindy zase poněkud přihlouplý… Přemýšlela jsem nad tím a došla jsem k závěru, že je to velké plus. Jeho postava je trojrozměrná. Má i své stinné stránky a dává je najevo. Je to zvláštní postava.
Celkově bych knihu posoudila jako dobře čitelnou detektivku, která je obohacena o jakýsi zvláštní pod-kontext. Řekla bych, že autoři se určitě snaží upozornit společnost na problematiku pedofilie, což je dobře. Otázkou je, jestli to k něčemu bude.

09.12.2013

Inu, uznávám, že tahle kniha mi dala docela solidně zabrat. Těšila jsem se až Anna hópne pod vlak, až už to budu mít za sebou a oddechnu si od několikastránkových diskuzí o ruském hospodářství. Na druhou stanu jsem ale byla v silné depresi, protože ani tyhle diskuze mi nezabránili v tom, aby se mi kniha líbila. Byla trochu náročnější, to uznávám, dokonce jsem ji třikrát nebo čtyřikrát přestala číst, nicméně pokaždé jsem se k ní vrátila, protože mi to prostě nedalo.
Už v polovině jsem Annu přestala vnímat jako hlavní postavu. Přišlo mi, že v příběhu vystupuje mnohem méně než Kitty. A tu jsem si docela oblíbila, protože ona byla jednoduchá, nevedla žádné sáhodlouhé diskuze a každou chvíli měla nové šaty. Kdybych měla říct,kdo byl mojí nejoblíbenější postavou, byla by to právě ona. Možná ještě Dolly, té mi bylo líto.
Anna, abych pravdu řekla, mi připadala dost zvláštní. Na nic si sice nehrála, ale pořád byla ze všeho zmatená, neustále řešila, podle mého zcela zbytečné detaily a nezabívala se věcmi, které byly důležité. Byla zvláštní a mám pocit, že kdyby nezačala panikařit, mohla by být docela spokojená. Ale tak, doba byla jiná, možná jsem jen ovlivněná tím, že dneska by její stav nebyl ničím zvláštní. Nevím.
Knihu celkově, bych hodnotila kladně. Nepatří sice mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale stála za to (i když jsem ji četla jen kvůli maturitě). Jazyk nebyl nějak extra složitý, někdy se v něm ale vyskytla angličtina a francouzština. Pořád mě zaráželo, jak byli ti rusáci vzdělaní. Příběh moc neodsýpal, ale přestože to bylo o lásce, nepodobala se ani vzáleně žádné laciné harlekýnce. Mělo to náboj. Ale byl to boj!

09.12.2013

Zpočátku jsem měla pocit, že tahle kniha už pro mě asi bude moc dětská. Koneckonců, i věková hranice na zadní straně knihy hlásala, že je to literatura pro děti ze základní školy. Ale asi nejsem zase tak vyspělá, nebo je kniha mnohem lepší, než se na první pohled zdá - zkrátka a dobře, výsostně jsem se bavila.
Ihned jsem si iblíbila Willa. Hrozně se mi líbí, že to není žádný pan dokonalý, je to prostě obyčejný kluk, který si s lecčím neví rady a dost věcí mu nejde. Je tím hrozně sympatický.
Hodně mě také vzalo samotné povolání hraničáře. Je to celé takové zvláštní a tajemné. Luky a šípy, plížení a malincí poníci. To je přesně něco pro mě!
Ale je pravda, že bych snesla kdyby byla kniha psaná trochu víc dopodrobna. Nelíbilo se mi to skákání v čase, víte. Nemám ráda takové to "O tři měsíce později.", protože člověk musí myslet na to, co všechno on za tři měsíce stihne.
Ale jinak je kniha velmi dobrá a myslím, že určitě stojí za přečtení. I když se tváří jako kniha pro děti, zaujme určitě i starší čtenáře, kteří mají rádi fantasy literaturu.

09.12.2013

Tuhle sérii jsem si velice záhy velmi oblíbila. První díl jsem doslova zhltla, takže druhý jsem očekávala s nadšením. Bhužel jsem musela počkat, až si trochu zlepším známky, aby mi ho rodiče koupili. Trochu mě děsí, kolik dalších pokračování ještě kniha má. S mými známkami mi asi nezbude nic jiného, než oprášit kartičku do knihovny.
V tomhle pokračování můžeme sledovat, jak se Will postupně zlepšuje v tom, co dělá, ale pořád působí tak nějak klukovsky, stále je mi ho líto pokaždé, když si natluče zadek. Je tu také víc zvýrazněná týmová práce a přátelství, než v předchozím díle. Navíc jde vidět, až autor počítá i s tím, že čtenářem může být také dívka a dosadil do příběhu ženskou postavu s typicky ženským myšlením. Je to příjemná změna.
První díl měl skoro uzavřený konec, ale tenhle už na tom bohužel tak dobře není. Naštěstí je to ta jediná věc, kterou téhle knize dokážu vytknout. Je totiž hrozně jednoduché si tuhle sérii zamilovat. Pokud máte rádi fantasy, určitě tam také najdete něco, co bude sedět zrovna vám. Já miluju hraničáře, ale vážně! Ty luky, šípi, poníci.. ach!

09.12.2013

Krátké strohé a poměrně výstižné věty zcela jasně ukazují, že tenhle druh literatury slouží spíš jako oddechovka. A obsah zase napovídá, že to asi nebude nic pro holky. Ale abych zase nebyla jen negativní, musím říct, že ať píše King jakkoliv, jeho knihy jsou poměrně čtivé a lehce stravitelné. Když tedy opominu všechnu tu krev, střeva a mozky.
Už jsem přečetla čtyři předchozí díly, takže jsem si docela zvykla na hlavní hrdiny - trolobijce Gotreka a vypravěče Felixe (i když vypravěčem není výhradně jen on, občas dostává prostor také temná stránka světa, různí temní generálové, čarodějové, skaveni apod.). Z počátku jsem se dost potýkala s tím, že Gotrek je podivně "nedotknutelný". Tedy jistě, má modřiny, šrámy a dokonce přišel o oko. Ale King ho líčí jako nesmrtelnou modlu, bojovníka nad bojovníky. Po pravdě - docela jsem se těšila, až Gotrek umře. Naštěstí mě to přešlo. Felix už také není takový děvkař jako v předchozích dílech, takže mě taky přestal štvát.
Ale jedna věc mě na těhle dvou vytáčí neustále. Tedy dvě - oba hrozně chlastají a ani jeden nemluví o tom, proč je Gotrek trolobijce! Já bych to vážně ráda zjistila, nebaví mě ty jemné náznaky v textu, chci jasnou odpověď. Inu, snad se dočkám v dalším díle.
Bohužel mě dost zklamalo, že tenhle díl nebylo skoro vůbec vtipný. Všechny ostatní byly nabité vtipem a ironií až po okraj.

09.12.2013

Během předchozího dílu jsem začala mít určité pochybnosti ohledně Gotrekovi hrdinské smrti. Myslím si, že asi jen tak nepřijde, což je divné. Pokud je totiž někdo takový maniak jako on a zároveň se obklopuje maniaky, jakými jsou Snorri a Felix, tak prostě nechápu, jak je možné, že ta hledaná smrt je stále v nedohlednu. Očividně už to však patří k příběhu stejně, jako Felixovi věčné avantýry a každodenní kocovina všech trolobijců.
Mám pocit, že autor se od poslední knihy vypracoval. Příběh nikde nevázne, není už ani rozdělen na navzájem nezávislé epizody a je snad ještě vtipnější, ale… veliké ALE, má otevřený konec. Nemám to ráda, je to jen reklama na další díl. Laciná reklama.
Je to knížka spíš pro kluky, takže je plná pěkně nechutných scén s krví a střevy a mozky. Měla jsem pocit, že to docela jde, dokud nepřišla scéna, ve které démon požírá srdce krále trpaslíků.Tak trochu jsem pak nemohla spát. Dost mi také vadí všechny ty scény s šedým věštcem. Duševní pochody skavenů nikdy nepatřily mezi moje oblíbené pasáže!
Knihu bych vám doporučila pouze za předpokladu, že máte rádi slaboduché příběhy o mlácení skřetů, protkané minimem čehokoliv jiného. Je to takový oddychový, leč poměrně vtipný příběh.

09.12.2013