Terry11 komentáře u knih

Jeden z prvních hororů, které jsem četla. Psychologický horor. Byť jsem Rosemary moc nechápala, matkou jsem ještě nebyla, děj mě vtáhl a rozhodně jsem autorově stylu podlehla. Dnes by se mi to už nestalo, člověk už tak nějak (po Kingovi, Jo Nesbovi,...) lehce otrnul.

1 27.01.2014

Drama o tom, že za peníze se dá opravdu koupit všechno - svědomí, morálka, lidi,...Autor tu staví proti sobě morální zásady a ziskuchtivost, strach a prodejnost, bohatství a lidství. Řeší také kolektivní vinu a moc davové psychózy. Hlavní hrdinka Klára je tvrdý člověk. Nakolik to z ní udělal její úděl, život, touha po pomstě, nevím, ale její praktiky jsou strašné. Dočká se své odplaty, ale kdo ze čtenářů jí v závěru drží palce?

27.01.2014

Ústředním hrdinou je Jean-Baptiste Grenouille a příběh se odehrává v 18. století ve Francii. A rozhodně to není klasický historický román. Spíše tak trochu psychologický, trochu detektivní, hodně popisný, dialogů je tam jak šafránu, ale prostě má to něco, co vás přinutí číst každou větu a se zatajeným dechem čekáte, jak vše dopadne. Ten závěr byl tak nečekaný, že mi pomalu zbortil celý příběh. Ale ono to ani jinak skončit nemohlo.

2 27.01.2014

Asi jsem ty knihy nečetla ve správném pořadí, ale už je to jedno. Ano, četlo se to dobře. Ano, vím, že se nepředpokládá, že se detektivky čtou víckrát. A to je právě ten problém. Ráda se ke knížkám vracím. Ale tady bych prostě neměla důvod. Tak jako i ostatní Seveřané, přijde mi i tento poněkud chladný, dokonce i popsané erotické výjevy jsou samoúčelné, odcizené, tak nějak nechápu, proč je tam autor zařadil. Jak tato kniha, tak i Hypnotizér a Písečný muž mi připomíná výrobu básní dadaistů: vezměte originální brutální vraždu, přidejte neurotického detektiva, několik v undergroudu žijících svědkyň, černým svědomím trpícím hypnotizéra a krásnou soudkyni. Zatřepejte. Vyrobili jste detektivku.

3 14.01.2014

Už když jsem si přečetla, že třídílný román pro ženy spáchali dva muži, přistupovala jsem ke knihám s velkou nedůvěrou. Ale z lásky darovanému koni na zuby nehleď!
Příběh zrzavé houslistky není špatný. Seznámíte se s ní v Londýně, dva roky strávíte v NY, kouknete do New Orleansu a do Paříže, také se dostanete na Nový Zéland, odkud pochází. Navštívíte několik fetišistických klubů po celém světě, zamyslíte se nad tím, jestli náhodou o něco nepřicházíte, že o takových klubech nemáte ani ponětí, ale pak jste vlastně docela rádi, protože některé výjevy jsou tak naturalistické, že vlastně ani netoužíte o nich vědět.
Vztah Summer a Dominika je zvláštní, rozvíjí se, utichá a pak graduje, to vše se mi líbilo, ale prostě pak jsou v knize situace, jež těžko čtu a ještě hůře vydýchávám, prostě mi nesednou svou přílišnou brutální sexualitou, s kterou nesouhlasím a prostě nechápu, jak ji někdo může dobrovolně snášet a přijímat. Holt nejsem ta správná submiska. Třetí díl naštěstí spěje k zdárnému happyendu, byť jsme dvojicí chlapíků, kteří si asi potřebují přivydělat na moderním erotičnu, zaskočeni kriminálním prvkem a trochu se zabojíme při představě, že Dominik bídně zahyne udušením v trezoru. Ale ne, to nám nemohou udělat, takže se hlavní hrdinové nakonec pěkně dojemně setkají jako Bella a Edward na rozkvetlé louce, kde se poprvé sblížili.

2 14.01.2014

Moc zajímavá kniha, která mi pomohla pochopit situaci kolem vzniku atomové bomby. Místy působí dokumentárně, ale přesto čtivě.

2 12.01.2014

Miluju, jakým způsobem umí tato ryze ženská spisovatelka napodobit mužské jednání a mluvu. Obdivuju její originální přirovnání, metafory, smysl pro humor. Její stylistika mě prostě fascinuje. A helejte, s kým konzultovala ten mužský sex? :-)

10.01.2014

A já se tak těšila!
Nebezpečná láska se mi fakt líbila. Povolání Paige jsem jí věřila, příběh byl pro mne nový a originální. V tomto díle je všechno jinak. Vylíčení mafiánské rodiny a hlavně jejich praktik je tak naivní, že si ani nemusím připomínat Kmotra. Dialogy, které mě tak bavily u prvního dílu, jsou často neúčelné, natahované, jak kdyby jen měly načítat počet stránek. A Kobra, ta už vůbec není uvěřitelná!

2 09.01.2014

Postmodernismus jak vyšitý. Míšení žánrů, mystifikace, detektivka, filosofické úvahy, náboženské disputace. Dlouhé, chvílemi rozvleklé, ale ta promyšlená kompozice! A i kousek erotiky! Ten pán to umí, klobouk dolů.

5 05.12.2013

Doporučil mi to jeden kamarád s tím, že se nachechtal jako u Saturnina. No! Občas jsem se usmála, ale spíš smutně. Typická kniha autora Rozhněvaných mladých mužů, kteří tolik kritizují své okolí, rodiny, přátele, a nakonec skončí jako typický představitel střední třídy, které původně nemohl přijít na jméno.

4 05.12.2013

Opravdu jak kronika, tedy poněkud černá. Čtete a nevěříte, že k vraždě dojde, když o ni všichni vědí, včetně vypravěče. Moc dobře vystavěné, ale pouze na jedno přečtení. Podruhé už nevidím důvod.

2 05.12.2013

Asi ve třetině knihy jsem si musela udělat tabulku, abych se v těch postavách vyznala. Fakt nevím, proč nám to autor tak znesnadňuje. Ale to magično je okouzlující, hranice mezi ním a reálnem mlhavá až nerozpoznatelná, děj ubíhá a vy se ztrácíte, přesto je to tak strhující.

4 05.12.2013

Asi to byla první kniha, u níž jsem si uvědomila metodu vnitřních monologů. To mě tedy moc bavilo. A i ta Juliina zkušená, ženská rafinovanost. Bonbónkem pak pro mne byla závěrečná scéna, kdy si Julie po slavném tažení na jevišti vychutnává pozdní večeři.

1 02.12.2013

Moc zajímavé a napínavé, a navíc ty recepty jsou fakt realizovatelné :-).

2 02.12.2013

Dal mi ji můj skoro manžel místo prstenu. Tak jsem řekla jo :-). A líbila se mi. Manželství snad bude taky :-)

6 02.12.2013

Ten symbol biblických bratrů - Kaina a Abela, který je rozvíjen přes tři generace, to je prostě mistrovské. Steinbeck píše tak poutavě, tak originálně, jeho postavy jsou tak zajímavě charakterizovány, že je člověk má jak na dlani. Byla jsem z knihy nadšená! Pak jsem zkoukla film a mohla jsem číst nanovo. Už nic od něho mě tak neuchvátilo.

6 02.12.2013

Četla jsem od něj tři knihy a načetla ještě víc o něm. Chápu tedy, proč tak psal. Chápu jeho vykořeněnost, osamělost, pocit odcizení, hořkost vůči otci. Vše se v jeho knihách odráží. Jsem ale jiná, jsem ráda, že ho mám za sebou. Stejně se mi ale často vrací jeho povídka Před zákonem, vložená do Procesu. ˇPřemýšlím si o ní.

3 02.12.2013

POZOR celé SPOILER !!!
1) první část knihy: Rozehrává se příběh, seznamujeme se s postavami. líbí se mi, jak autorka líčí povolání Paige
2) Do příběhu vstupuje Michael jako přestárlé dítě. Celý tento úsek je pro mě nový, neotřelý, vypadá to, že má spisovatelka opravdu zkušenost s takovými případy. Užívám si popisu jejich zvláštního vztahu. Pro mne nejhezčí část knihy.
3) Čekám, že milostná zápletka bude spíše s Robertem, takže jsem mile překvapena.
4) Ach jo, říkám si, a je to tu! Další majetnický a kontrolou posedlý Christian (a Gideon). Chudá dívka, co se nerada obléká, a mogul. Pořád čekám, co přijde. A smrt mě zaskočí jako Paige. No to snad ne! ... Aha, přece jenom přijde na scénu Robert. Jenomže zase je všechno jinak.
5) Už na letišti začínám tušit. Jasně, jak jinak změnit život! Takže happyend. A proč ne? V životě jich zas tolik není.
Každopádně je to milé čtení. Hezká stylistika, ich-forma je autentická, nenápadně humorné dialogy, kluci jsou tak vtipní a sympatičtí. Nic nepůsobí násilně, i ten NY je dobře vykreslen. Jen ta Kobra mi nedá spát. Proč je taková?

13 02.12.2013

Když já je tak skoro všechny chápala a nevěděla, komu z těch tří vlastně fandit.

2 27.11.2013

Totální škvár! Marně vzpomínám, jestli jsem v životě četla něco horšího. Po stránce stylistické, dějové (vešel by se do dvou souvětí) i lexikální jde o takovou slátaninu, že se fakt divím, jak to mohlo vyjít knižně. Jen vysoká míra mého masochismu (a skutečnost, že jsem s sebou na dovolené neměla jinou knihu) mě donutila dočíst do posledního stupidního dialogu. Dva inteligentní, vysokoškolsky vzdělaní, bystří, ve svém oboru uznávaní lidé (slova autorek) se častují slovy jako kretén, pitomec, debil, používají spojení - "vzít ji kyjem přes hlavu a ošukat ji", "ufikla by mi koule a nacpala mi je do chřtánu" (str.118), "povídej, jak kurevsky dobrý je to pocit, když ses udělala", uvádějí při hádce argumenty, které by možná obstály u puberťáků na základní škole (dialog hlavních postav v letadle ze San Diega). Předpokládám, že když obě autorky text sepisovaly, poctivě se střídaly po větách a o logiku situace, věrohodnost jednání a charakterů už moc nešlo. .....Moc tomu nepomohla ani překladatelka, protože její některá slova či spojení "...raději bych vyhandloval svoje auto, jen abych ji měl i s tou její harpyjí letorou zpátky", "moje vlasy připomínají špatný vtip, protože jsem byl úplně na nervy", "Jeho páteř byla podle všeho rovnější než moje" (ve smyslu - je morálnější), "cítila jsem dotyk na svém mase", „kancelář byla v jednom ohni šeptandou o tom, co jsem provedl“, „vypadala tak šukadelicky“, byla důkazem toho, že zřejmě šlo o její první překlad. A na závěr – takto přemýšlí a formuluje (slovy svých stvořitelek) třicetiletý vysokoškolák, vysoký manažer firmy s dvěma tituly MBA: „Odjel jsem domů a nalil do sebe spousty skotské. Dva týdny jsem hrál kulečník v jednom pochybném baru a totálně zasklíval rodinu. Nahlásil jsem se marod (stále ještě v témže čase (!) ) a z postele vylézal jen proto, abych si tu a tam dal misku cereálií, dolil sklenku nebo použil toaletu, kde jsem pak dlouze zíral do zrcadla a nadával si do hňupů, neměl jsem tušení, jak se z toho vylízat.“