Návštěva staré dámy

včera

Tato kniha je něco jiného oproti ostatním. Slouží jako varování před korupcí, alespoň tak jsem to pochopil.
Lze vidět mnoho vývoje postav, což dodává šťávu. Je krátká a velmi čtivá. To zní dělá dobrou volbu k maturitě.

10.03.2024

tohle drama v maturitní četbě nemáme, ale když jsme se o dürrenmattovi učili, tak mě zaujala jedna replika, kterou nám profesor odříkal. "svět ze mě udělal děvku a já z něj udělám bordel." tohle jsem si prostě musela přečíst.
bohužel jsem měla asi moc velká očekávání a nakonec mě příběh zas tak moc nebavil, i když teda námět a motiv kolektivní viny považuju za originální a povedeně zpracovaný. jen jsem možná čekala větší spád děje nebo trochu víc cool hlášek staré dámy nebo nevím, prostě mi tam něco chybělo.

20.01.2024

Asi nejlepší drama, co jsem zatím přečetla. Vybrala jsem si ji díky vyprávění češtinářky a tím, že ji mám v maturitní četbě a nezklamala. Srozumitelná, děj plyne, zbytečně se nenatahuje a končí, alespoň pro mě, překvapivě.

Jedno z nejlepších dramat, co jsem za dlouhou dobu četl. Jsem ohromen. Strašně mě to bavilo, od Havlova Pokoušení snad nejbližší drama mé dušince. Je to samozřejmě naprosto strašlivé čtení. Ale okouzlující.

Komentář vyzrazuje celý děj. Takže asi pozor na SPOILER... hádám.

Drama se od samého začátku snaží držet velkého štychu Beckettova. Snaží se hru napasovat mimo prostor (Güllen dostanete všude) a pokud možno mimo čas (čekám, že nahradit letopočty pro potřebu inscenace by nemělo být problematické), tím se lze oprostit od jakýchkoliv dobových reálií, nemusíme řešit co, proč a jak a můžeme hru vnímat jen osobním dobovým prizmatem. A to je skvělé, třebaže se to očividně nemohlo podařit na úrovni Čekání na Godota.

Návštěva staré dámy je hrou mrazivou. Od samého začátku autor, ani jeho hlavní postava netají své úmysly. Pane policisto, zavřete oči, pane faráři, utěšte jdoucího na smrt, pane lékaři, vystavte úmrtní list s příčinnou úmrtí mozkovou mrtvicí, pánové, přineste černou rakev. Ten začátek je ohromující. Od prvního okamžiku nám Klára ukazuje naprosté vytržení z reality člověčenství. Je naprosto průzračná, proto je pro pozorovatele tak fascinující, záhadná a nepochopitelná.

A jedna scéna za druhou, jedna replika za druhou přichází za čtenářem z Klářiných falešných končetin další a další mráz. Klára svět nezná, protože v něm byla, ale protože jí patří. Klára si může koupit spravedlnost, proč by nemohla? Všechno lze koupit, může-li si koupit vrchního soudce, může si koupit spravedlnost. Klára nemusí dělat obchod - prostě proto, že vše, co jí nabídnete, už jí dávno patří. Klára je naprosto nad lidmi, je bohyní. Pozor, člověk by si vzpomněl na fúrie z Orestei. Ale ne, ona není fúrie. K tomu ostatně níže.

Dovolím si tu teď nějak shrnout spravedlností úvahy nad touto hrou, v komparaci s Ovčím pramenem, protože opravdu nemám pochyby, že právě s Ovčím pramenem se chtěl autor Starou dámou vypořádat. Předem, obě hry jsou si velice podobné. Do vesnice přichází návštěva, v obou případech vlastně vítaná. V Dámě je to Klára, v Prameni Komtur, u obou se následně ukazuje, že jsou vlastně lidmi poněkud nedobrými. Ale. Zatímco Klára zůstává vlastě milovaná, Komtur nikoliv, Komtura nikdo nechce. Zde autoři ukazují morální kredit obyvatelů svých vesniček. Ovejunští jsou dobří, vznešení, v jejich kraji bylo proto dobře, s příchodem špatného člověka šlo všechno do kopru. Ne Güllenští jsou ponížení, ubozí, morálně slabí, mají se strašlivě, ale s příchodem špatného člověka nastává zlepšení. První zmínění zlého člověka zavrhují, druzí svou Klárku vidí rádi. Z toho je jasně vidět, že Stará dáma má představit prostě morálně zvrhlou chátru, která se bude chovat hůř a proto z toho vznikne tragédie. To by jeden čekal odražené i ve výkonu spravedlnosti. Ale ono to není tak jednoduché.

Jistě, spravedlnost obou her je vykonávána zvířecky - vraždou. Ale která je zvířečtější? Podivejte, v Ovejuně se dav rozhodl rozsápat Komtura, useknout mu hlavu a tancovat kol ní jak dav bestií. Děje se tohle v Güllenu? Ne, Güllen má soud. Soud má soudce (dokonce vrchního!), žalobce, žalovaného, který se může bránit a výpověď dvou svědků. V Prameni dochází k v brutálnímu a vášnivému masakru. V Güllen dochází k odosobněnému procesu. Klára nechová k Illovi nenávist (ta toho ostatně už není ani schopna, dávno se nepohybuje ve světě lidskosti a lidských emocí, je umělá i doslova), soudce vůči němu nemá důvod být předpojatý, ani svědci (kterým bylo, pravda, provedeno něco naprosto nechutného, spravedlnost na úrovni Ovčího pramene) necítí k Illovi hněv. A ani vykonavatelé ne. Pozor, netvrdím, že to co se v hře děje, je spravedlnost, vůbec ne. Jen ukazuji, že autor prostě nevzal předešlý námět a neučinil ho brutálnějším. On ho vzal a přetvořil do nového, moderního světa, učinil ho kultivovanějším. Odličtil ho. Proces spravedlnosti obou her se liší a to zásadně. Která ovšem skutečně odpovídá našim představám o procesu spravedlnosti? A přeci, nevím čím to je, se člověku to, co provedli Ovejunští zdá morálně lepší než to, co provedli Güllenští. Proč? Protože jedni z toho čerpali benefit a druzí ne? Proč je to morální kritérium? Nemyslím si, že to tím je, ostatně i Ovejunští čerpali benefit, třebaže skrytější. Spíš nám ten příběh ukazuje cosi temného o tom, jak vnímáme moderní sekulární justici, ukazuje nám něco, co bychom raději neviděli.

Hra končí opět poněkud podivně. Do Ovejuny přichází po onom zvířeckém hanobení těla soud, který má potrestat viníky, jak to s obcí dopadlo, to nevíme. Do Güllen nikdo nepřichází. Güllen se po svém morálním zločinu, po hanobení duše, po ukázce naprostého selhání humanity (třebaže se kněz a učitel mohli snažit, odolat nemohli, humánnost se ukázala jako iluze) stává bohatší o miliardu. A hle, tu se svítá na lepší časy. Nu a tak čtenář odchází a vlastně neví, co to ten Dürrenmatt napsal. Zůstanu asi u toho, že je to strašně zajímavá hra, která rozhodně donutí čtenáře k jistému zamyšlení a která nemusí nezbytně být tím, čím se na první pohled zdá.

04.01.2022

Další super kniha k maturitě, doporučuji!

12.03.2021

Moc pěkná kniha zobrazující rozpor mezi hodnotou člověka a peněz.

28.01.2021

Kniha pro zralejší čtenáře, nadčasová. Viděla jsem i skvělé divadelní zpracování Klicperova divadla, kde excelovala Soňa Červená jako Klára.

19.11.2020

Tenhle text miluju. Všchny postavy jsou nádherně vystavěné. Claire, Alfréd Ill, jeho dcera, syn a manželka, farář a učitel jsou mistrovským dílem. Fascinuje mě, jak Dürrenmattovi staí pár slov a lehké nahození situace, aby vystihl jemné nuance změny nálady. Šrouby napětí mistrovsky utahuje a utahuje a čtenář ví, k jakému závěru směřujeme. Přesto zůstavá bez dechu. Opravdu je každý z nich úplatný? Co média, ta přece vše sledují a musí zajistit zákonnost! Claire to v poslední chvíli musí zarazit. Pokud to někdo opravdu udělá, tak kdo to na sebe dokáže vzít,když se všichni tváří, jako že já nic, já muzikant... ale sem s výhodami! Zase jeden text, který zkoumá hranice lidskosti.

21.07.2020

U čtení hry jsem se bavil, je velmi lehce napsaná, a přesti závažná... předkládá velmi těžké morální dilema, která čtenáře nutí uvažovatnad hodnotou (bez)významného lidského života a významnou sumou peněz. Samozřejmě, že větší prospěch přinese odětování života za peníze, takže to by bylo nejsmysluplnější jednání, na druhé straně by se tím porušil důležitý morální princip, což by muselo mít v tomto městě fatální důsledky na kolektivní etice. Je to typická výzva, se kterou se musí potýkat utilitarismus a která dělá starosti i mě samotnému jako člověku, který nevý, přiklání-li se k utilitarismu, či ne. Rád bych věřil, že bych za peníze cizí život neprodal, ale vůle davu je silná a jedinec se jí může nechat lehce strhnout

04.05.2020

čteno k maturitě. 2,5/5

25.03.2020

Tato knížka mě opravdu vedla k přemýšlení nad cenou lidského života a hodnotě peněz. Obyvatelé Güllenu první nabídku staré nesmírně bohaté ženy odmítnou. Ona sama je však natolik zkažená penězi a tuší, že její podmínka bude splněna. Začne to zcela nevinně, lidé ji pokládají za zbohatlici, avšak sami se zadluží z lehkomyslnosti, protože ono to přeci nějak dopadne. Zprvu nemají v plánu Illa zabít, nakonec k tomu ale přistoupí. Děsivé je, že na to přistoupí i jeho vlastní rodina. Illa jsem musela obdivovat za to, jak dokázal svůj úděl přijmout. Když už se blížila jeho smrt, ani se nebránil. Měla však jeho smrt smysl? Má smysl, že musí umírat lidé, aby se ostatní měli dobře? Dle mého názoru ne, jelikož hodnota každého lidského života je nevyčíslitelná... Celkově se kniha četla dobře a děj pěkně gradoval. Určitě bych ji doporučila přečíst i ostatním.

Z této jednohubky si odnáším dva silné pocity. Pokud bych se snažil popsat ten první, psal bych o tom, jak skvělé je toto dílo, které tak mistrně popisuje jednoduchou tvárnost lidské morálky, od prvního listu buduje napětí a graduje situaci. Ten druhý by byl daleko méně pozitivní. Čtenář skutečně od začátku cítí, jak se vnitřní dynamiky města dávají do pohybu a gradace příběhu je prostě hmatatelná. Dokud děj takto graduje hltal jsem jej po kapitolách a nic jiného mě nezajímalo. Nechci prozrazovat co mě tak zklamalo, ale ve chvíli, kdy gradace ustane, jsem byl eufemicky řečeno velmi zklamaný a rozladěný. Několikrát jsem si klíčovou pasáž přečetl, abych se ujistil, že mi nic neuniklo a když jsem zjistit, že nikoli, mé pocity nabyly na intenzitě. Nechápu, proč autor ukončil tak mistrně budované napětí tak jak to učinil. Jistě měl nějaký důvod, možná to v jeho době mělo nějaký význam, ale dnešnímu čtenáři se nutně musí zdát závěr odbytý a předčasně ukončený. I přes tuto výraznou chybu si myslím, že Návštěva staré dámy stojí rozhodně za přečtení. Říká toho o nás mnoho...

03.03.2020

Spíše než o tom, jak peníze křiví lidskou morálku, je kniha, dle mého, o tom, jak peníze tvoří lidskou morálku. Návštěva staré dámy je dramatickou jednohubkou o městě s komickými postavami dohnané do situace dohnané ad absurdum (jejíž skutečnost si ani samotné postavy nepřipouštějí - kdesi kdosi tvrdí, že nabídka milionářky je přece pouhý "žert") a dokazující pravdivost písně "prachy jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají". Ačkoli se takové sociální experimenty (jak pevně doufám) opravdu nedějí, vytvořila ve mně kniha ještě větší odpor k žití na dluh. Vyloženě mě zklamalo vyvrcholení (nebudu ho zde v komentáři předesílat) - řecký chór spravedlivých občanů mi ale dokázal spravit celkový dojem knihy. Jak je ta naše společnost tragikomická a my s ní!

22.12.2019

Dobrá kniha do maturitního seznamu, líbí se mi psychologie postav. Oceňuji, že má děj rychlý spád. Kniha vás donutí se zamyslet. :-)

22.08.2019

Jako kniha do maturitního seznamu podle mě ujde, ale najdou se i lepší (např. o jiných knihách najdete více materiálů na internetu, tato není natolik známá).
Příběh je ale pěkně zapamatovatelný, až na velké množství postav (zároveň se pletou jména Kláry poskoků a manželů). Jednoduchá dějová linie má ale spoustu retrospektivních pasáží, které dovysvětlují situaci. Konec je v podstatě očekávatelný, ale alespoň tím utvrzuje myšlenku, na kterou chtěl autor upozornit - (dle mého názoru) že lidé jsou pro peníze ochotni udělat cokoliv. Po psychologické stránce je dílo velmi zajímavé.

Ak siahate po tomto titule netušiac o čo pobeží, vedzte, že vás čaká síce pomerne krátka, ale o to parádnejšia psychologická jazda. Drsná knižka.

13.02.2019

Drama je bezpochyby dobře napsáno, skvěle je propracovaná psychologie postav. Přesto by se z tématu dalo vytěžit víc - jak dílo postupuje, kvalita mírně klesá. Trochu mi také vadila skutečnost, že s žádnou postavou nemohu sympatisovat - Ill je zbabělec a místo aby odjel, se nechá odpravit a Claire je zase vypočítavá mrcha.

07.12.2018

Tohle bylo tak bláznivé a absurdní, až se mi to líbilo. Divadelní hry se mi čtou o něco lépe, mělo to tempo a spád. Claire s protézami, paranoidní Alfred a obyvatelé malého městečka. Skvělé, jsem ráda, že mě referát ve škole nalákal.

12.08.2018

Skvělé,poslouchala jsem audioknihu namluvenou p.Bohdanovou,p.Němcem,p. Preisem,p.Lábusem.Psychologické drama o moci peněz a pomstě.Určitě doporučuji.