Terry11 komentáře u knih

"Existují jedinci, kteří se neumějí vcítit do ostatních. Nedokážou si vytvářet citová pouta ani je udržovat a jejich vidění světa je omezené na jejich vlastní úhel pohledu."
Jasper je předobrazem Gideona. Bojí se o svou "Evu", vykazuje majetnické sklony, je pro něj ta jediná na celý život. Pseudohistorický příběh je nuda, celou dobu se nic neděje, erotické scény jsou zbytečně natahované, dobové reálie nefungují. Jen tam občas probleskne pěkná myšlenka, bystrý dialog mezi Jasperem a Elizou, ostré špičkování, které se mi tolik líbilo u Crossfire. Ale jestli tohle byl jen trénink, pak jsem ho měla přeskočit, protože samotná série se mi dost líbí.

2 19.05.2014

"Táta je prostě pěkný chlap a ženské na něho letí. Máma o sebe už tolik nedbá, tak jí občas zahne. Ale vždycky se k nim vrátí. Tolikrát jí přece opakoval, jak je důležité mít smysl pro rodinu. Táta by ji nikdy neopustil. Mámu možná, ale ji ne."

Na této knize se mi líbilo, jak autorka pracovala s funkcí vypravěče. Nestál, jak to obvykle bývá, jen za jednou postavou, byl tam, kde právě potřebovala něco dovysvětlit nebo prozradit. V knize bylo hodně postav, takže jsme na problém nahlíželi z různých pohledů zúčastněných postav. Co mi na té knize vadilo, bylo to, že nedala prostor pro čtenářovu představivost, pro jeho náhled, pro to, aby si sám domyslel souvislosti. Fakta byla předkládána jak dítěti, které ještě není schopno dedukce. Pravý opak k Hemingwayově metodě ledovce. A pak to dovršil ten násilný závěr v podobě potrestání "záporných" postav. Postavy tu vůbec fungovaly jak v budovatelských románech, byly tak hezky černobílé, neměla jsem takřka na vybranou, komu fandit.

2 17.05.2014

Mám slabost pro ich-formu a milostné trojúhelníky. Nemám zatím s fantazy příliš velkou zkušenost, a tedy jen minimální možnost srovnání. Líbí se mi však lehký humor autorky a vnitřní monology. Děj je nosný a pestrý, nepostrádá i napětí. Hlavní hrdinové jsou mi sympatičtí a Tori je navíc sebevědomá, vnitřně silná holka, i přes svou schopnost empatie a soucitu. Závěr knihy je rozehrán do dalšího dílu a já si jej určitě přečtu.
Přečetla jsem již třetí knihu českých autorek, jejichž příběh se odehrává ve Státech (Tomanová, Petrusová), a tak nějak se mi zdá, že se s tím holky dost dobře popraly.

11.05.2014

„Nenapadlo vás někdy, že to, co děláte, je nesprávné?“… „Proč by mělo být to, po čem toužím, špatné?...Před dvěma tisíci lety lidé uvažovali a cítili stejně, ale to, co bylo tehdy kulturně přípustné, je nyní nepřijatelné.“

Tato kniha je pro mě špatná od začátku až do konce. Jsem zvyklá číst i při chůzi, takže z její váhy jsem měla křeč v zápěstí. Další křeče, tentokrát v žaludku, jsem měla z její negativity. Všechno je ponuré, počínaje počasím, přes obsah až ke stylu. Ani jedna z postav není sympatická, navíc jsou neuvěřitelné a neživoucí. I vztahy mezi nimi ať už kolegiální, nebo rodinné jsou chladné, nenávistné, v lepším případě lhostejné. Jediný vztah, který snad měl být vřelý, je počat tak krkolomně a tak nepravděpodobně, že rozhodně to ostatní nevyváží, a zdá se, že ani nepřežije první díl.
Když jsem si přečetla, že byla Vraní dívka napsána dvěma muži, maně mě napadlo srovnání s jinou dvojicí, tentokrát ženskou, která spáchala Božského bastarda. Tato postpubertální děvčata zaplnila svůj chabý příběh nespočetnými, několikrát již v minulosti detailně zpracovanými sexuálními scénami. Muži pak dodali druhý extrém – vybrali z různých kriminalistických záznamů nejobludnější brutality a zvrhlosti spáchané na dětech či dětmi a zabalili je do psychoanalytických úvah. Obojí je pro mne vykalkulované a hrůzné, ale mohu-li si vybrat, dám přednost milostnému sexu před násilným. Spravedlivě musím dodat, že stylistika (i lexikum) mužů je o poznání vybranější, ale jak už jsem naznačila výše, je tak odosobněná, strohá a mrazivá, že celý dojem z přečteného jen podtrhuje.
Ano, nejsem cílová skupina, a jak tak čtu některé z předcházejících komentářů, o čtenáře tato kniha nebude mít nouzi. Ale já se do dalších dílů zcela jistě nepustím.
PS. Píší Seveřané i něco jiného než tento druh literatury? Je to snad dané geograficky?

9 07.05.2014

Co dodat! Nejsem cílová skupina. Přečetla jsem pouze z toho důvodu, že mám ráda NY a knihu jsem dostala. To snad snesou jen silné mužské, trénované povahy! A věřím, že je to kniha psaná ve smyslu naturalismu. Ovšem mám za to, že i Zola by se chytil za hlavu nad tím, jak se svět za těch sto let nezměnil.

29.04.2014

Podobná forma retrospektivy i vyprávění jako u Pod africkým sluncem. Jen země a lidé jsou jiní. Opět sledujeme prostřednictvím několika hlavních osob a především očima Amiry osudy žen jedné velké káhirské rodiny. Dovídáme se hodně o islámu, muslimských tradicích a zákonech, občas nesouhlasně a se smíšenými pocity obracíme stránky a rozhořčujeme se nad tím, co vše je možné, čím vším musí muslimka procházet, s čím se smířit.

" Pokud muž zabije svou manželku, pak kvůli tomu, aby ochránil čest rodiny. Žena však žádnou čest nemá."

Kniha mě bavila, poskytla mi informace o kultuře, o které příliš nevím, příběhy byly zajímavé, styl "woodovský". Ale pět nedám, na mne je to příliš roztříštěné, příliš osudů a příliš náhod sváděných na Boha. Tak trochu rutinní.

3 22.04.2014

Hned po Saturninovi kniha, u které jsem se smála nahlas. Všimli jste si, jak jsou někteří lidé v metru nevrlí, zatímco vy se chechtáte? A knihu jsem ještě více ocenila v době, kdy jsem se sama stala majitelkou svéhlavé fenky. Zjistila jsem totiž, že autorka nepřeháněla. Stačilo prostě jen sednout a sepisovat, co všechno ten den Maggie zničila, počurala, otrhala.

3 22.04.2014

Já tyhlety příběhy nemohu číst moc často. Źivot je nefér, protože se děti rodí tam, kde o ně nestojí, a tam, kde by pro ně cedili krev, se nedostanou. Opravdu napsáno velmi úsporně, přesto to tne do živého. A objevují se otázky. Proč nemohla holčinka zůstat?

6 17.04.2014

Myslím si, že tato kniha není ani tak dobrá, jako hodně potřebná. Člověk na ni neobdivuje styl, charaktery či děj. Ne! Jde o nutnost se nad ní zamyslet. I v této době, kdy se mylně domníváme, že vše máme pod kontrolou. Nikdy už se k ní nevrátím, protože ji mám pod kůží.

1 14.04.2014

"Dobro a zlo mohou být jako dva hadi zapletení do sebe tak, že je od sebe nerozeznáš, dokud je oba nezastřelíš, a pak je už pozdě."
Všechny jsem je chápala, se všemi soucítila, Toma nenáviděla a obdivovala za zásadovost, která znamenala tolik bolesti pro jeho ženu. A přestože vím, že příběh dopadl asi nejspravedlivěji, jak mohl, přála bych si, aby se na majáku nikdy nedověděli, že existuje matka Lucy.
Nádherný příběh, který v postavě Toma připomenul osud "ztracené generace", o níž tolik psal Remarque. Všechny tři postavy byly vykresleny tak barvitě a detailně, že bylo těžké se ztotožnit jen s jednou. A všechny nakonec projevily především ty lepší vlastnosti. A ani to nemohlo pomoct k řešení, které by bylo milosrdné k nim všem.
Raději slzím u knih smíchem, ale tady jsem se tomu v tom druhém případě posledních dvacet stran prostě neubránila.

17 12.04.2014

Když jsem byla malá, četla jsem ji asi pětkrát. Moje první scifi? Ty tři kluky jsem prostě milovala a jejich dobrodružství ve vesmíru prožívala společně s nimi. Mít ty knihy tady, hned po nich sáhnu. Kde asi skončily, maminko? :-)

6 09.04.2014

Je to už hodně let, co jsem tu knihu četla, ale dodnes si pamatuji, jak na mě zapůsobila, přestože nejsem kluk. Prý je to o lásce mezi dvěma kluky, tenkrát jsem to tak rozhodně nevnímala. Asi si to budu muset znovu přečíst :-)

1 09.04.2014

Když si vzpomenu, jak u některých knih pomalu a nudně plynou stránky, tady jsem byla bolestně zaskočena, že je konec. A ať je to, jak chce nereálné, mám tenhle typ milostných příběhů podbarvených humorem moc ráda. A příště prosím větší rozsah.

6 09.04.2014

Jozova Hanule se mi líbila díky rodícímu se něžnému a ostýchavému vztahu mezi nimi víc.

06.04.2014

Málokdy se mi stane, že je mi hlavní hrdinka protivná. Nu, teď se to stalo. A není to jen tím, že jí vůbec nechápu. Její vztah k mužům je tak komplikovaný, že se autorce nějak nedaří to ani dostatečně vysvětlit. Pasáže, v nichž se pak filosofuje či provádí psychoanalýzy postav, působí, jak kdyby do knihy byly připsány později, tak nějak organicky nezapadají. Závěrečná část mě jen utvrdila v tom, jak podivná osoba hlavní hrdinka je.

1 06.04.2014

Kdysi jsem viděla nádherný film a pamatovala si z něj jen házení vlašských ořechů na sklo. Vůbec jsem netušila, že existuje kniha. Kterou jsem později našla ztracenou ve vlaku :-). Film mě oslovil víc, asi díky Marlene Jobert a jednomu ze Statečných.

1 03.04.2014

Já jsem asi neměla číst Pod africkým sluncem jako první. Zřejmě to žádná jiná její kniha nepřekoná.

1 27.03.2014

Tematicky mi příběh tak trochu připomněl jinou knihu - Dům na pobřeží. Tam se dostával vypravěč do minulosti pomocí drogy. Také nejdříve jen sledoval tehdejší události, než se stal jejich součástí. A přestože knihy Barbary Woodové miluju a vlastně jsem pod vlivem románu Pod africkým sluncem začala číst i další její knihy, tato mě nijak zvlášť neuchvátila. Nic se tam totiž nedělo. Dům na pobřeží byl pro mne tajemnější, syrovější, poutavější. A, a to je zvláštní, pravděpodobnější. Zvlášť samotný závěr.

1 24.03.2014

Po všech těch komentářích tady jsem to čekala horší, takže jsem celkem v pohodě. Nu, neosobně napsané tabuizované téma. Neurazilo, nenadchlo. Zjevně nejsem cílová skupina.

3 17.03.2014

Mě ta kniha ze začátku moc bavila. Zvláště ty dvě časové roviny a dvě ich-formy, docela originální postup. Čím více jsme se však dovídali o obou aktérech, tím méně jsem věřila Amy. V nějaké třetině příběhu, kdy autorka rafinovaně čtenářům podsouvá Nickovu vinu, jsem byla ochotna jí to uvěřit. Pak ovšem zvrat ve vypravování, Amin osud se vysvětluje a kniha začíná mít úplně jiný záběr. Konečné řešení mě vyloženě zklamalo a zdálo se mi vzhledem k charakteristice hrdinů, zvláště Nicka, nelogické.

2 16.03.2014