Sova15 komentáře u knih
No, to bylo počtení. Když se děj rozjel, hrozně mě kniha bavila. Sametovou revoluci si pamatuju, ale některé momenty jsem si připomněla. Ale velmi zajímavé bylo popisování života v Baťově Zlíně. Soucítila jsem s Tomášem a Anežkou, bála jsem se o jejich životy.... Víc prozrazovat nebudu, přečtěte si knihu.
Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si, co jsi si to vybrala? Prostředí dolů a konec předminulého století. Ale po pár stránkách jsem se začetla a knihu hltala.... Je tak krásně psaná, že to není snad možné, že jde o prvotinu. Osudy lidí se proplétají, většinou jsou nelehké, spíše i tragické, ale autorka vše píše jakoby lehce. Stále jsem se snažila dozvědět, jak to bude dál, jak to skončí a teď mi je líto, že jsem knihu dočetla.
Obdivuji, co vše si musela paní Lednická zjistit, kolik musela udělat rešerší, jak je vše historicky podloženo a přitom nepůsobí "vědecky", ale jako krásně čtivý román.
Těším se na další díl a Šikmý kostel jdu půjčit, je škoda, aby ležel v knihovně.
Jsem ráda, že jsem knihu dočetla právě před volbami 2021. Představa, že je události v roce 1989 zvrtly tímto způsobem, je děsivá. Proto pojďme volit, ať se něco takového nemůže stát.
Nechci srovnávat tuto knihu s ostatními od paní Morštajnové. Líbila se mi, ač mě chvílemi naskakovala husí kůže. Všech aktérů mi bylo líto, neměli lehký život. A ten konec....
Souhlasím, že by kniha měla být povinnou četbou. stručná, čtivá. Ač psaná za II. svět. války, je stále aktuální. a jak pravdivé : "Každá revoluce končí tím, když se nová prasata dostanou ke korytům." Myslím, že i dnešní vládě (v demisi) by se hodilo, kdybychom si jako zvířata moc nevzpomínali, na to, co nám slibovali. Nebuďme tupé stádo. Poučíme se?
protože i dnes platí :" Všechna zvířata jsou si rovna, ale někteří některá si jsou rovnější."
Klasika, do nečetl Vinetua z mé generace, jako by nebyl. Naštestí jsem i v dětství (jsem . 1965) viděla pár filmů a dodnes se ráda dívám a u některých scén slzím. Proč museli Vinetua zastřelit?
Musela jsem dozvuk knihy nechat v sobě "dozrát". Velmi nadčasová kniha. Jak ji mohl Orwell v té době vůbec napsat? Úplně jsem si představovala šedé, ponuré město se samými zamračenými lidmi. A představa, že Velký bratr stále naslouchá, je děsivá. Doufám, že je to za námi. I když, člověk nikdy neví.....Bůh ví, kdo teď na mě skz PC kouká.
Přez všechny diskuze jsem se do knížky zacetla. Hrůza, v čem musela hrdinka vyrůstat, je mi z toho uzko. Vůbec si neumím představit, ale bohužel i takovéto rodiny okolo nad jsou.
Poutavá četba, v druhé polovině už knížka nesla odložit. Že se hlavní hrdinové setkají, mi také bylo jasné, ale nevadilo. Byl to zase pohled na válku z jiné perspektivy, zažívala jsem s hrdiny jejich strach s bála se o ně.
Knihu jsem četla také až zhruba po roce, proto bych také přivítala vedle hezké mapky a fotografií i rodokmen. Ale brzy jsem se na postavy z prvního dílu rozpomněla a mohla s nimi zažívat jejich další nelehké osudy. Doba to vskutku nebyla lehká, při některých pasážích mi vlhly oči a říkala jsem si, na co si stěžuji (i když marodím s bolestmi zad). Těším se na další díl, který ale asi taky nebude moc veselý.
Další krásná kniha autorky. Krásně se četla, ale byla moc smutná. Bylo mi líto Bohdanky, ale i Běly, která se kvůli ní obětovala.
No, to byla jízda...I takovou bichli jsem přečetla celkem rychle, protože jsem musela vědět, jestli vypátrají vraha. A taky jestli se už konečně Robin a Strike dají dohromady....
Jen, protože čtu i venku, v kavárně, kvůli této knize jsem musela nosit batoh. Ale ráda.
Velmi zajímavá kniha. Jak jsem ráda, že žiju v dnešní době, kdy má žena svá práva a není závislá na manželovi. Už jen popis, jak se nevěsta připravuje na svatební noc, mi naháněla hrůzu. Být svobodnou matkou bylo téměř nemožné. Irmu obdivuju, byla velmi statečná.
Krásné čtení díky obou autorům. Vybavovaly se mi příběhy ze seriálu a dozvěděla jsem se spoustu věcí o práci kriminalistů.
Kniha je velmi čtivá, opravdu plyne jako film. Líčí životní hrůzy, které si neumím a snad ani nechci představit, že by se mi mohly stát. Ztráta celé rodiny, hrůzy koncentračního tábora, samotu Miry i Hany. Přesto, je to divné, kniha neděsí. I když tuším, jak se bude děj vyvíjet, stále nutí číst dál. Stojí za to ji vzít don ruky. A hned si do seznamu - chystám se číst dám i jinou knihu od této autorky. Bohužel se mi ten seznam stále prodlužuje.
Kniha, co se dá číst stále. I filmové zpracování je svělé. Někdy mám chuť, začít házet koblihy.....
Stejně jako má předchozí kniha i tato má poselství: Plout životem. Jako plachetnice. Všichni si myslíme, že můžeme vše naplánovat a ovlivnit. Ale přijdou chvíle, kdy nemůžeme nic dělat (třeba nemoc rodičů, odchod partnera), jen přihlížet , čekat a nechat život plout.
Je to mé první setkání s panem Hájíčkem, ale určitě ne poslední. Je neskutečné, jak se dokáže vcítit do ženy.
Při čtení jsem se trochu i bála, hlavně jsem se nemohla odtrnout, děj mě hnal dál. Pár postav bylo nesympatických, ale to bývá i životě. Parta ze školy, kde se teď lidé sobě trochu vzdalují. Ale byly hezky popsány charaktery postav. Trochu to připomínalo Trhlinu.
Pěkně napsaná kniha. Bylo jasné, že se osudy obou rodin protnou. Trochu byly až moc čitelné typy postav - komunisté a rusiové byli ti zlí, američané hodní. (je mi to sympatické, to jo), ale bylo to trochu okaté. Příběh byl ale zajímavý a protože jsem ze sudet, tak i historicky blízký. Ráda se k autorovi vrátím.
Nádherná kniha. I když ji musel překladatel asi vlastně napsat znovu. Tady by jen překlad nešel. A CD s Donutilem a Golflamem je nezapomenutelné, několikrát jsme ho poslouchali na dlouhých cestách na dovolenou a smáli se....