Sidonka3 komentáře u knih

Některé hororové povídky lepší, jiné horší. Příliš nevylekaly. Spíše jsou jenom lehce znepokojující. Je vidět, že jsou psány ženskou rukou, některé povídky mi přišly poněkud výchovné - s morálním ponaučením, jiné se slabou pointou, často s důrazem na vztahy. Nehrají si na přílišnou hlubokomyslnost. Všechny jsem nečetla, hodnotím průměrně, pro mě jsou tyto povídky tajemnými jednohubkami, když se mi nechtělo do něčeho většího, objemnějšího, silnějšího. Nějaké kouzlo to v sobě má. Dávám dvě tři hvězdy, také jsem od toho čekala trochu víc.

5 26.02.2024

Líbí se mi, že: "dílo je interpretovatelné různými způsoby podle pohledu každého jednotlivého čtenáře" (citace z wikipedie). Každý si může najít to své, ať už náboženské otázky, hlavně historický román přenášející nás do dávných dob nebo především romantickou detektivku s pátrání po něčem. Pro mě je to magická záležitost, okouzlující, tajemný svět s životnými postavami, zvěčněným velikášstvím i sympatickou skromností, protkaná špínou i poezií, těžšími i strhujícími pasážemi. Je jako složitý labyrint plný knih, které nabízí k výběru nespočet světů a obrazů, podle aktuální nálady, myšlenkové otevřenosti či uzavřenosti něčemu. Díky za filmové i audio zpracování, které zpřístupňují náročnější dílo co nejširšímu publiku.

25 26.02.2024

Sci-fi má silné i slabší momenty, některé pasáže ve mě silně rezonovaly, jiné mi přišly umělejší až mi skoro štvaly, tak se mi špatně hodnotí. Spíš než vědecká stránka s logickými chybičkami je zajímavější filozofičtější stránka příběhů a situací. Zpětně hodnoceno jsem nakonec ráda, že jsem četla, i když jsem během četby měla někdy pochybnosti. Je o čem přemýšlet, třeba k jaké tragédii může vést nepochopení. Jak vypadá život, který stojí za to žít? Jak vypadá promarněný život a proč?
"Může se stát tolik věcí a vy kvůli tomu ztroskotáte... Bůh od nás nežádá aby jsme uspěli, žádá po nás jen to, abychom se o to pokusili."
"O osudu člověka se často rozhoduje v jediném okamžiku a já už po tom zážitku nikdy nemohl být stejný jako dřív."
"I když děláš to nejlepší, co umíš, stejně můžeš dopadnout špatně. Věříme, že když budeme jednat v souladu s tím, co chápeme jako Boží vůli, tak za to budeme odměněny a když ne, cítíme se podvedeni... Morální pravidla jsou pro nás, ne pro Boha. Na otázky víry možná neznáte odpovědi, ale přesto stojí za to si je klást a hluboce o nich přemýšlet."
Kladně hodnotím i Otázky pro čten.kroužky a témata k diskusi na konci knihy, které kladou zpětně řadu otázek, jako třeba:
"Co by se stalo, kdyby jsme objevili mimozemšťany? Jak by to změnilo např.teologii, když by jsme přestali být středobodem vesmíru?"
"Chtěla jsem, aby se čtenáři zamysleli nad tím, že vás může svést představa, že vás vede Bůh a schvaluje vaše jednání. Jak byla hlavní postava svedena touto fantazií?"

5 26.02.2024

Tak jsem se k bohyním konečně dostala! Byť pouze k rozhlasové podobě na motivy slavného románu, na kterém pracovala sama autorka. Osud poslední léčitelky snad nemůže nikoho nechat chladným. Smutné, co dokáže udělat člověk člověku a že to největší zlo bývá často nepotrestáno. Sympatické ženské postavy, které mi připomněly kouzla, která se dají vyčarovat bylinkami, empatií a vhodným přístupem ke strádajícím.

22 26.02.2024

O korejských "utěšitelkách" japonských vojáků jsem už něco četla, tahle knížka je mnohem drsnější a také poněkud divnější. Připravte se na hodně temnou knihu z válečného období, která vypráví o osudech, které musely být poznamenány krutými zážitky. Z tohoto důvodu jsem měla problém Rudé orchideje dočíst, popisovné údajně pravdivé příběhy čtenáře nešetří. Uvítala bych také trochu víc historie. Na podobné téma doporučuji podle mého názoru literárně lépe zpracované "Dcery dvouhlavého draka", které jsou čtivější a mají v sobě více světla.

8 26.02.2024

Knížka vypadá na první pohled velmi dobře, fotky na křídovém papíře pěkné a základní informace o stezce mezi severními pohraničními horami jsou Ok. Pokud bych se do dané lokality chtěla dostat, určitě bych se sháněla po ještě podrobnějším a přehledném průvodci s mapami včetně dopravy, tohle beru jako stručnější nástřel a pěkný dárek, který jsme obdrželi.
Uvítala bych přehlednější uspořádání, např. dát do podtitulu (do rámečku) třeba hned u etapy Smrčiny další podrobnější informaci: nemnoho říkající 1.kapitolka "Smrčiny - přes nejzápadnější rozhledny" mi na první dobrou moc neřekne. Uvítala bych bližší info: uvést tam v rámečku pod nadpisem v bodech místa i počet km, tedy zhruba takto: (výchozí místo): obec Krásná - Podhradí, hrad Neuberg (km) - rozhledna Háj ( Km) - město Aš (km). + Náročnost terénu + převýšení apod., abych to viděla na první dobrou a nemusela lovit v nezvýrazněném textu mezi fotkami nebo někde kdovíkde.

11 20.11.2023

Provedením klasický, podrobný, velmi přehledný, starý dobrý průvodce s autorčinými kvalitními fotografiemi. Ocení ho zvláště ti, kteří ještě neovládají mapy v mobilu nebo si chtějí dát digitální detox a jít jen po tur.značkách pomocí papírového průvodce (rozměrově menšího formátu), prostě jako za starých dobrých časů. Turistický průvdoce je letošní (z r.2023) a obsahuje tedy čerstvé informace. Trasy jsou převážně kratší, většinou pod 10 km. Nejkratší má dokonce jen 3 km! Pár jich má kolem +- 13 km . Dokonce asi tři jsou delší a to pro někoho už s těžko akceptovatelnou 20km délkou. Tedy ideální trasy pro člověka, který s turistikou začíná a chce začít kratším výletem za městem, musí se teprve rozchodit jednodenními výlety, také pro starší lidi, rodiče s dětmi. Podobných průvodců je málo, většina na které jsem narazila jsou minimálně 20-30km a výš denně, což je normální délka pro zdatného turistu, nikoli toho příležitostného.

Informace jsou dostačující a přitom nezahlcující. Obsahuje info pro koho je stezka vhodná (i pro kola nebo maniny s kočárky?), délku trasy s případnými alternativami cestami jako jsou zkrácené trasy (různé km). Nechybí náročnost terénu. Zda se dá dostat do výchozího a z cílového místa autobusem nebo vlakem . Je zde uvedené převýšení, mnoho fotek a hlavně Ok text popisující podrobně cestu. Oceňuju kromě klasického z bodu A do bodu B se dostanu po žluté a u rybníka na rozcestí se napojím na modrou, i zmínku o tom, že nás čeká stoupání do kopce po štěrkové cestě, což není ideální pro člověka s bolavými koleny. Podrobnosti typu kde je přístřešek s lavičkami na odpočinek nebo že za zatáčkou minu osamělé stavení s červ.střechou, ještě doplněné informací k čemu kdysi sloužilo a k čemu nyní a jiné zajímavosti i k obyčejnějšímu místu, které míjím. Cesta je tedy podrobně popsaná a nemělo by nás nic překvapit, natož pak aby člověk musel někde bloudit.
V okénku se dozvídáme něco o místě - dané přírodní nebo architektonické památce.
Ideální dárek pro Pražáka, který chce do přírody bez složitých přestupů v hromadné dopravě, kterému jsou rozlehlé městské parky krátké a dálkové trasy zase moc dlouhé. Průvodce v brožované vázané knize na křídovém papíře se autorce povedl. Doufám, že nakladatelství vydá ještě něco podobného, buď zase kolem Prahy, nebo třeba popíše možné toulky i kolem jiných velkých, hlučných, rodákům již okoukaných měst, kteří zatouží po blízké a dostupné přírodě.

9 20.11.2023

Autorka se přestěhuje do domku u lesa poblíž chráněné kraj.oblasti, který nazývá Ptačím domkem kvůli lásce k různorodým ptákům, kteří zde žijí. Díky tomu jsem se dozvěděla hodně o způsobu života a chování různých tvorečků.
Jak krásný vztah si dokáže vytvořit člověk s přírodou! Jak něžný a blízký vztah může mít i se zvířaty, které jsou pro druhé lidi jen nepatrné nebo mu nestojí o přemýšlení o nich, natož aby se jim snažil pomoci. Hrdinka, která hájí hnízdící ptáky před necitlivými zásahy, může být za podivínskou potížistku (od první stránky, viz.prořezávání keřů v nejméně vhodné době, její snaha se něčeho domoci u úřadů). Není to úplně bezproblémové čtení, v některých situacích jsem měla soucit s ptáky i s hrdinkou, která je nelhostejná a bojuje třeba i s větrnými mlýny.
Bohužel jsem nestihla dočíst a musela vrátit do městské knihovny. Snad se ke knize ještě později vrátím.

"Výzkum měřitelných reakcí vycházející z toho, že myšlenky a pocity zvířat nejsou poznatelné, přináší výsledky, které tento závěr potvrdí. Když budete někoho považovat za stroj, odrazí se to ve vašich badatelských otázkách a tím se vymezí prostor, v němž bude předmět našeho výzkumu moci odpovídat. Takzvaně objektivní způsob studia je tudíž stejně zabarvený předpoklady jako ostatní metody."

Domnívala jsem, že se dozvím víc informací, hlavně proto dávám takové hodnocení. Nelíbí se mi ani naprosto nezajímavá forma, styl, s jakou je tento naučný text napsaný. Bez ohledu na mnohé myšlenky autorů a ostatních věcí, o kterých si myslím své.

Druhý díl Hrobníka se pouští do líčení ještě podivnějších a neuvěřitelnějších příhod a zavádí nás na ještě více neběžná místa. Kriminalisté řeší hned několik záhadných vražd najednou, které spolu (možná) nijak nesouvisí, možná ano, to nebudu prozrazovat. Na mě už ty výstřední egyptologové, fascinace mumiemi, předvádění exotických černochů ve výbězích v ZOO (etnografické výstavy), obyvatelé odpudivých podzemních kanálů, podnájemníci v bordelu, potřeštění vědci a brutálně čtvrcení homosexuální prostituti byli trochu moc. Knížku ale nezatracuju. Je třeba ji brát s nadhledem, ač má k mému překvapení řada potřeštěností reálný základ, viz doslov.
Hrobník a jeho schovanka Anna je tu spíš jenom do počtu a navzdory názvu detektivky je jemu a dívce věnovaný nepříliš významný prostor, jsou vedlejšími postavami. Poznámka pod čarou, z Anny se v náznacích začíná profilovat taky zvláštní postava (" Děti, jděte si hrát do šacht.hrobů a Anno, ne aby si zase s lebkami a kostmi hrála kuželky!"). Románu nechybí místy prohozený, někdy až morbidní vtip, některé výroky a příhodičky se musí brát s velkým nadhledem.
Místo pěti hvězd dávám hodnocení, které se blíží průměru. Děj se mi trochu víc vlekl.
Jízda to byla ovšem snesitelná a pokud někoho láká něco spešl (prostředí, zvláštní postavičky - třeba žena, co se stylizuje do Kleopatry), tak proč ne.

10 03.10.2023

Bezejmenný pasivní student je vyloučený z kolektivu dospívajících spolužáků kvůli vrozené oční vadě (později se dozvídáme, že důvody jsou i další), ve škole je mu krutě ubližováno. Dozvídáme se o jeho postoji k násilným událostem. Taky o odlišném postoji rovněž šikanované kamarádky Kodžimové, dobrovolné mučednice, jejíž křestní jméno je opomíjeno. Názory údajně silnějších násilníků, jejichž síla se dá ovšem rozporovat, nejlépe popisuje konfrontace s lhostejným Momosem, který šikanám obou nešťastníků přihlíží a jen někdy se do nich zapojuje. Vše doplňuje přístup rodičů, kteří mají v románu minimální prostor, a o většině z nich se dozvídáme pouze z doslechu, když si o nich dvě oběti povídají. Na události nahlížíme z více perspektiv a každá postava k nim zaujímá jiné stanovisko. Kniha je hlavně psychologická, sociálně kritická, svým způsobem filozofická a nastavuje různé úhly pohledu na určitou událost.

8 26.09.2023

Musím přiznat, že čtení bylo sice přínosné, ale pro mě nepříjemné až bolestné. Hrdinky se musí protrpět zkušenostmi a vývojem k poznání, že když podvědomě cítí v nějakém vztahu k někomu či něčemu napětí, nesvobodu a nepohodlí, neřku-li když jim něco nesedí nebo je někdo tíží, dusí, nemůžou být spokojené samy se sebou ani v životě, i kdyby se rozkrájely.
Nejsvižněji ubíhá první, nejdelší povídka. Druhá je necitelným až tvrdým jednáním celého okolí k matce a jejím dětem zarážející. Zvlášť když se všichni kolem domnívají, že ve své krutosti jednají správně a mají patent na jediné správné řešení...
Jen v třetí povídce je hlavní postava negativní a má jiné, egoistické motivace ke svému amorálnímu jednání. Příběh zdrav.sestry je zároveň depresivní sondou do podfinancovaného zdravotnictví, pohrdání lidmi a často opakovanými slovy jsou bezbrannost pacientů nebo mít nad někým moc.

Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale nečetlo se mi to hezky. Není to jen o nesvobodě, ale i o neporozumění, manipulacích, bezohlednosti a touze po moci hraničící s psychickým týráním. Kéž by všechny podobné oběti i v reálném životě prohlédli a našli řešení, jak z náročných situací včas odejít, protože na odchod také musí být určité vlohy a prostředky. Snad k prohlédnutí zneužívaným obětem špatného zacházení krom jiného pomůžou i podobné psychologické knihy na dané téma.

"Člověk je povinen za každých okolností jednat podle svého svědomí.. i když je v rozporu s učením církve. A má se u toho modlit o poznání, proč tento rozpor má... "
"Lidská důstojnost je základním předpokladem jednání a rozhodování.... " "Jen skutečně svobodné jednání má cenu, musíte věřit sama sobě (a svému pocitu z něčeho), nelze se spoléhat na druhé..." Že je něco takového samozřejmé? Já myslím, že ne. Život je někdy příliš zamotaný a něco ukryté pod pokličkou, pod kterou nevidí ani sám aktér příběhu.

19 02.09.2023

Dvoudílné, ilustrované, obě části jsou sešité pohromadě v jedné knize. Příběhy se odehrávají ve dvou různých domech jedné bohaté rodiny. Jedná se o klasický příběh s tajemným domem, velikostí a přepychem podobným zámku. Protože to není první knížka na toto téma, poznala jsem mnohá klišé. Začátek byl velmi zajímavej, líbila se mi ta atmosféra, kdy jsem ještě nevěděla, jakou cestou se bude ubírat tajemná postava novomanžela (ukrývá se v něm monstrum a překvapí něčím?). Nakonec se z toho vyklubala červená hororová knihovna, která ničím zvlášťním nevyniká. Snad jen velkou láskou a loajalitou novomanželky Sophie ke svému muži a jeho chladně působící rodině. Své klady ovšem má.

13 21.08.2023

Pořád mi to nutí číst dál, i když je tempo ještě rozvláčnější než v jedničce a děj ještě víc nepatrný, i když méně životné postavy, i když Vinařství bylo lepší. Neptejte se mi proč teda čtu dál. Něco na tom (trošku) je. :)
Sisi je zde v překvapivé, reálnější podobě, ač poněkud jednostranně coby anorektická, postarší podivínka balancující na hraně příčetnosti. Možná někoho svým chováním překvapí a vyléčí z romantizovaných bájí. Na konci románu opět nechybí dodatek z jakých zdrojů spisovatelka čerpala a jaké příhody jsou na základě faktů skutečné.

11 12.08.2023

Nakonec mi přecejen knížka mile překvapila! Zpočátku se mi četla velice těžce, přišlo mi to o ničem, nepříjemně ubíjející. Tři stránky popisu toho, co si Richard kupoval za cukrovinky v kavárně, jak vypadaly, jakou barvu měla poleva, kolik bylo použito vajec a co všechno si k tomu přidal a čím to zapil? Ufff. Statečně jsem četla dál jen díky tomu, že jsem zdolala Vinařství a to se v rámci žánru autorce celkem povedlo.
Zhruba kolem 200 str. se "příběh" konečně rozjel. To když se děj od fiktivní Žofie stočil k reálnému předobrazu. Konkrétně k Maryině posedlé, nešťastné lásce ke korunnímu princi a plánování společné sebevraždy dvou šlechticů.
Nakonec ještě jedna drobnost. Že neměl Rudolf špetku cti a Mary bezohledně využil, jsem pochopila. Motiv jednání Mary mi zůstal záhadou. Zdravé zamilované dívky se takhle nesoudně nechovají, takže se domnívám, že spíš než rozmazlenost, láska a tvrdohlavost za fanatismem stála osobností odchylka (úchylka?) nevyrovnané osoby. Ani díky svému postavení a penězům by patrně tato nešťastná osobnost neměla dobrý život, což alespoň trošičku zmírňuje celou hroznou tragédii. Příběh mě nakonec zasáhl, i když iracionální chování Mary zde není přesvědčivě vysvětleno.
Knížka by se mohla zkrátit klidně na třetinu. Dramatičtější, silnější a povedenější pasáže jí přitom neubírám, od poloviny už má spád. Nakonec hodnotím celek a ten mi vychází průměr s několika silnými pasážemi, které většinou čerpají z historie a reality a s mnoha až otravnými, úmornými, nicneříkajícími nebo nadbytečnými sloupci.

8 30.07.2023

Od první stránky mi Silo strhlo a nemohla jsem přestat číst. Četla jsem ve dne. Četla jsem v noci. Opravdu mi to chytlo a čekala jsem, co si na nás autor na další stránce zase vymyslí za zvrat. Byla jsem napnutá jak kšandy celou dobu. Právem kultovní záležitost.
A to jsem viděla skoro celou TV sérii (byť pouze na motivy knihy, tedy volně inspirovanou a upravenou).

A nějaký ten citát? Tak třeba tento:
Člověk nemůže tak dlouho pobývat v podzemí, ve tmě. Jsme jako dlouho uložená semena v půdě. Postupně hnijeme. Kazíme se. Hnijeme tak důkladně, že semena už nevyklíčí. Nikdy už nevyrostou.

26 23.06.2023

Nějak jsem se nemohla začíst. Kdekdo si to chválí, vím, ale mě nadšení minulo. Nedočteno a to mám postapo ráda. Chladné a ten rádoby hustý nadhled mi tam neseděl.

Nevím do jaké míry je informace "podle skutečných událostí" pravdivá. Autorka přiznává, že byla také v nějaké sektě, nezmiňuje se jak přísné to tam bylo a jaké měla podmínky. Sekta ViaTerra, její chod a postavy jsou podle ní zcela smýšlené. Každopádně je to pořád stejné. Ze začátku je to fajn ( počáteční podpora, pobyt v hezkém prostředí, dobré jídlo, vše ok, jsou tam kvůli odpočinku, společenství nebo kvůli "novému zaměstnání" apod.). Pak uzavřená společnost, ale stále je tam něco drží (charismatický vůdce, vztah, myšlenka, závislost atd.), metoda cukr a bič, myslí to všechno pro moje dobro... A pak už nastupuje stále více špatností, jako je otroctví, zneužívání, zhoršené podmínky, kdy ovečky do toho všeho tak zabřednou, že už je odchod značně složitý až nemožný.
Scházela mi hlubší, propracovanější psychologie, nějak jsem nerozuměla zvratům v chování postav, proč udělali to a ono, proč tam tak dlouho zůstával Benjamin (na konci knížky tvrdí, že prostě neví), proč zůstávala ona, když jí přeřadili na jinou pracovní pozici, o kterou nestála, nedostávala snad ani slíbenou mzdu, bydlení i jídlo od začátku neuspokojivé, proč nekomunikovala s rodiči, vztah s nesnesitelným vůdcem sekty je zvláštní, sexuální napětí mezi nimi nesmyslně, nepropracovaně kolísá, má to logické díry... Svět tam mohl být propracovanější, něco i uvěřitelnější.
Jinak se to čte docela dobře. Má to spád a působivé scény. Na ukrácení volného času, budiž. Kdo ví něco o sektách, ať už buď z dokumentů nebo jiných knih, se ovšem asi nic moc nového z této knížky nedozví.

14 31.05.2023

Stejné pocity jako mnozí ostatní, co už četli. Stojí za to si přečíst. Klaustrofobie, pochmurná atmosféra, chytré postapo, i když není dokonalé a něco by asi neprošlo (třeba při té vyspělé technologii ta výměna... nechci víc spoilerovat).
Některé pasáže jsou míň výrazné, jiné uchvátí. Nejvýraznější postava jednoznačně Sólo, ač není hlavní hrdinou, přímo jsem cítila vodu, kterou šel, viděla problikávající světla a prskot elektřiny a cítila strach, z kterého rohu na něj někdo vrhne. Nepřijít úplně v téhle samotě a oprávněné paranoie o rozum, to je skoro zázrak. Silná a smutná postava, která v otřesných podmínkách bojuje o přežití.
Podobný svět možná někdy lidstvo zažije.
Prožít život v rozpadajícím se silu by asi nechtěl nikdo, ale kdo se bude občanů ptát na názor? Uměli by se lidi spojit? Ti nahoře si dělají za našimi zády, co chtějí i v reálu. I když se jim to chování samotným jednou vymstí, o tom jsem přesvědčená. Dělají vše pro to, aby se tak stalo a tahle planeta se obrátila i proti nim. Budou poslední v řadě, ale dostane se jednou i na ně. Osobně jsem přesvědčená o tom, že by nepřežila ani ta hrstka lidí a vyvolených, prostě by se všichni pomlátili mezi sebou nebo by se technologie obrátila proti nim.
Jsem pesimista. Čím dál víc mám pocit, že jsme se bohu nějak nepovedli. A že mnohá katastrofická sci-fi už pomaličku, pozvolna přestávají být pouhou fantazií.

Vleklé a spíš pro puberťáky. Musela jsem hodně, hodně přeskakovat... (Mám právo hodnotit?)