sharik komentáře u knih

Pro mě příjemné překvapení. Ne vždy souhlasím s názory, které kniha akcentuje, mnohdy bych rozporoval i pohled na dnešní svět... ale o tom to přece není, člověk nemá číst a oceňovat jen to, s čím si notuje, byť dnešní kritika i čtenáři si to často myslí. Co mi trochu vadilo byla přílišná práce s archetypy, hlavně v postavě dcery Judity, ale i v mnoha ostatních. Na druhou stranu, on je to asi záměr a hádám, že právě jimi chce Hůlová provokovat. A to se jí daří. Nejvyšší karta je silná generační výpověď, kterou můžeme považovat za přestřelenou, může nas rozčilovat nebo naopak můžeme mlátit do stolu a křičet, že to konečně někdo napsal. Ale ať už si myslíme kdo chceme cokoli, neměli bychom tenhle román ignorovat.

8 10.01.2024

Hravá sbírka povídek, v neotřelém humoru autor často skrývá vážná témata, výsledek na literární scéně nemá příliš obdoby. Srovnání zaslouží snad se stylem Donalda Barthelmeho říznutého Woody Allenem, ale i tak zůstává Mikuš svébytný, svůj a svěží.

1 16.11.2023

Malá poznámka k vychvalování překladu: Byť Škvoreckého tvrzení, že se jedná o jeho překlad, bylo nekriticky přijato a kniha vychází s jeho jménem, podle všeho je skutečným překladatelem opravdu Jan Zábrana. Lze o tom dohledat různá svědectví, která poměrně jasně dosvědčují nadšení tohoto geniálního překladatele, který Prezydenta považoval za svůj nejlepší překlad... Bohužel, když se k jeho práci přihlásil Škvorecký, už se Zábrana nemohl ozvat...

Mám vážně rád Murakamiho jako romanopisce, ale s jeho povídkami se prostě nějak míjím. Obvykle mi připadají, že vyznívají do ztracena a obsahují příliš flagrantně vyjádřené "obecné pravdy" (není to tak vždy, Útok na pekárnu a hlavně Spánek - u nás knižně samostatně vydané - do toho nepočítám). Na druhou stranu i v První osobě jednotného čísla je pár silnějších momentů, jako třeba povídka Karneval. Když pak ale v dalším textu přijde mluvící opice se zajímavým příběhem, člověk si vzpomene, proč má autora rád a co mu tu spíš chybí. A ani v tom příběhu s opicí to není naplno využité... Neříkám, že jsou to vysloveně špatné povídky, dokonce jsem ochotný připustit, že ta (teď tak oblíbená) autofikce dává smysl a nepotřebuje hlubší pointy ani magický základ. Ale nějak to na mě prostě nefunguje, u většiny povídek zůstává po dočtení pocit "a to je jako všechno?". Po čemž následuje "to je nějak málo".

5 25.07.2023

Trošku slabší a předvídatelnější než Piraně, na které Zuřivý polibek více méně volně navazuje. Ale i tak stránky sviští, výborně to odsýpá a baví. Nejsilnější devizou je prostředí a zapamatovatelní antihrdinové, kterým čtenář fandí, ale potkat by je nechtěl. Což je tedy podobný princip, jako u Puzova Kmotra, jen tady je to celé špinavější a méně romantizované. Konec byl poměrně předvídatelný, byť se autorovi mnohokrát povedlo mě znejistit, jestli to ještě nedopadne trochu jinak...

2 07.07.2023

Velmi povedené! Moderní fantastika se společenským přesahem, plná aktuálních témat. Osobně jsem si víc užil první polovinu, přičemž vidím, že většina lidí tvrdí, že start je slabý a teprve druhá půlka je jízda. No, osobně nejsem moc fanoušek akčních žánrů, tak asi proto to vidím jinak :). Ale v rámci akční (skoro)noir fantastiky nemám co vytknout, když to vezmu s odstupem a bez vlastních žánrových preferencí... V podstatě jediné, co mi vadilo, byla budoucnost za pár desítek let, která ale místy až moc nápadně připomínala naší současnost, tedy v otázce trendů a života mladých dospělých. Turbulentní vývoj toho, co je in, nechává všechno zastarat do dvou let, těžko to bude za dvacet tak podobné. Ale to je jen drobná výtka, na druhou stranu autorka pracuje s alternativní realitou, takže mohl být v jejím fikcnim světě vývoj některých fenoménů oproti naší realitě pozadu... a určitě je lepší vzít funkční svět a vyjít z něj, než se uměle snažit ho aktualizovat a hledat, co by tak mohlo být in za pár dekád (podobné snahy mnohých totiž často dopadnou přinejmenším rozpačitě). Takže i když mám pár malých výhrad, celkově velká spokojenost autorka má velmi čtivý styl, Prázdnota je na povrchu jednoduchá žánrovka, ale rozhodně není hloupá ani prádná. Právě naopak.

2 24.06.2023

Velice zajímavá kniha, řekl bych, že v mnohém důležitá. Autorka má osobitý pohled na spoustu fenoménů, zároveň nabízí neotřelou perspektivu k situaci v Íránu a život peršanky vyrůstající na západě. Měl jsem tu knihu doma skoro od vydání a až teď na ni nastal čas. Možná náhodou, možná mě ponoukla aktuální situace v Íránu, abych si prohloubil znalosti a v celém problému se o trochu lépe zorientoval. V tom kniha účel splnila.
Problém je autorčin styl (pokud to není chyba překladatelů?). Občas jako by zapomínala, že píše a nevypráví to někomu u kafe, místy přechází do příliš civilního projevu, který se vůbec nehodí a zdá se takový školacký. A dalším problémem je repetitivnost textu, která je poměrně velká. Jasně, byl to asi záměr, treba ten do zblbnutí se vracející motiv protestní nahoty dítěte, ale za mě se ten záměr úplně nevydařil. I tak si myslím, že tahle kniha stojí za pozornost a je docela škoda, že u nás poměrně zapadla. Jen by ji člověk měl číst bez očekávání vysokého literárního umu. Ostatní to ale vcelku vyvažuje.

2 11.06.2023

Velmi zvláštní kombinace clarkovsko-lemovské scifi, společenského románu o post-komunismu v Čechách a psychologického portrétu izolovaného člověka. Nějakou záhadou to spolu výborně funguje. Druhá část knihy už trochu ztrácí dech, stává se (byť sci-fi linka je pryč) paradoxně méně uvěřitelnou a působí spíš jako črta, přesto maličko natahovaná. Ale i tak je výsledek víc než uspokojivý a Kalfař dokázal napsat velmi originální a pozoruhodný román, který stojí za přečtení.

11 07.06.2023

Navzdory mnohým komentářům si dovolím tvrdit, že tenhle díl Legie patří (zatím) k těm nejlepším. Strašně mě baví ty popkulturní narážky, ale taky různá historická pomrkávání a hlavně je to prostě sranda, i když právě v Mrtvé schránce čímsi ještě více hořká než v předchozích částech. Jasně, není to žádná intelektuální četba, takže to, co píšu, je tu jen podtón skrytý pod dobrou zábavou. Ale přesně takhle má kvalitní oddechová fantastika vypadat: dobře napsaná, nenáročná a přitom rozhodně ne hloupá. Celá Legie je strašně dobrá záležitost, nečekal bych, že u nějaké série budu takhle přilepený a netrpělivě očekávající další části. Vlastně se mi to doteď stalo jen jako klukovi, když vycházel Harry Potter (čímž pochopitelně veškerá podobnost obou sérii i končí :)) ).

11 31.05.2023

Punkově přehnaná jízda o kapele složené z lůzrů (jejich tělesná postižení jsou to nejmenší a mají spíš symbolický význam) a vůbec extrémně podivných typech. Všichni jsou příšerní a novela stojí hlavně na černém humoru a naprosto přiznané přepálenosti, v tom funguje. Ale i když je krátká, klidně by mohla být o třetinu až půlku kratší a fungovala by líp. Těch ujetostí je moc, figurky začnou být otravné (nejvíc sám vypravěč, jehož póza jediného normálního mezi idioty přestane po čase fungovat) a až moc na ránu pěstí, opakující se motivy taky spíš ruší. Ve výsledku zůstává dojem, že ty dvě odpoledne strávené četbou nebyly ztracené, ale nejspíš na tu knihu brzy zapomenu...

1 30.04.2023

Strukturou a stylem velmi zajímavě pojatý román složený ze zdánlivě nahodilých střípků. Ve skutečnosti očividně do detailu promyšlený. Obsahově silné a neveselé čtení. Ve výsledku jedinečná próza, o které se v době vydání poměrně dost mluvilo. Víc než právem.

12 28.04.2023

Kdysi jsem slyšel zajímavý názor, že z pornografie může opisovat jen naprostý brak nebo vysoké umění určitého typu. Tohle by měl být ten druhý případ, avšak v Houellebecqově Platformě jsou ty umělecké tendence příliš udušeny tou zbytečně prvoplánovou pornografií, která čtenáře až uráží svou nevěrohodností - není to literární pornografie, ale prostě opis té filmové, která se o realističnost vlastně ani nesnaží. Nějak takhle obvykle popisují (a představují si realitu) své smyšlené zážitky ti, kdo jich ve skutečnosti moc nemají. Nevím, zda je to autorův záměr, být schválně takhle přehnaný. Nejspíš ano. Avšak hlavní problém je, že toho porna je tam prostě moc a brzo začne nudit, otravovat a kdybych četl podobných románů v řadě za sebou víc, nejspíš by mi nějakou dobu sex nepřipadal jako věc erotická a vzrušivá, ale spíš jako záležitost směšná a otravující. A tohle bych řekl, že autorův záměr nebyl... nicméně mám dojem, že kdyby se vyházely úmorně dlouhé popisy souloží, zůstane z Platformy tak třetinový rozsah, v němž si levicový intelektuál pořád na něco stěžuje a rádoby chytře a ironicky glosuje všechny a všechno, přičemž nic mu není po chuti. Já nevím, celé mi to přijde vlastně spíš jako kniha napsaná rádoby intelektuálním puberťákem než jako dílo jednoho z údajně největších současných intelektuálně vyzrálých spisovatelů. Jsem poněkud zklamaný. Ale třeba jsem s H. začal jen špatnou knihou.

3 28.04.2023

Existuje mnoho lepších žánrových knih. Vlastně většina. Jedna hvězda za neobvyklý nápad zaměstnání jednoho z vyšetřovatelů, ale to je tak všechno. Zápletka je obyčejná, což by se ještě dalo brát jako plus pro ty, kdož chtějí oddechovou detektivku bez nějakých moderních experimentů, avšak autorčin styl je hrozný, celé je to povrchní a zkrátka blbě napsané. Poslouchal jsem jako audioknihu, která se taky bohužel nepovedla. Interpretka má opravdu příjemný hlas (který by se, jak psali jiní, hodil pro zcela odlišné žánry), ale pokud vůbec bylo nějaké režijní vedení měl/a by režisér/ka změnit práci, protože krom toho hlasu není na výsledku příliš pozitivního. Ale pořád lepší než ten opravdu téměř ničím zajímavý text sám o sobě. Pro čtenáře skutečně málo náročné nebo zrovna unavené jakoukoli četbou vyžadující vyšší míru pozornosti fungovat může. Jinak si myslím, že moc ne.

2 28.04.2023

Velmi undergroundově vydaný a šířený výbor z předchozí sbírky. Musím říct, že Princovým veršům tahle střídmější forma sluší, nezačne to působit repetitivně a člověk ty přehnané, bizarní a hororově-dekadentní věci lépe ocení... když už jsme u toho ocenění: jsem rád, že i grafická úprava je oproti minulé (v tom poněkud přeplácané) sbírce značně střízlivější.

1 21.04.2023

(SPOILER) Po přeceňovaném a v mnohém podprůměrném Literárním spolku jsem myslel, že s autorem končím. Ale dal jsem tomu ještě šanci a jsem rád Magický průvodce je opravdu dobrý, někde to sice s tou filmovostí přehání, ale na druhou stranu... přiznává to, jde o součást hry. Jen nevím, který z konců byl lepší (procházel jsem knihkupectví a dlouho hledal ten druhý, jako sběratel tohoto druhu podivností v knižním průmyslu jsem se nemohl s přečtením jen na webu smířit). Ten z konců, který mířil ke šťastnějšímu závěru, dopadl o to hůře a byť se jevil jako originálněji napsaný, úplný závěr trochu trpí nedotažeností v logice; druhý byl klasičtěji filmově hořkosladký (spíš hořký) a literárně lépe zvládnutý, jen jaksi konvenčnější (verze, kde je poslední slovo knihy "Facebook")... ještě si to musím nechat projít hlavou. Ale upřímně: Ta kniha není úplná, pokud si oba konce nepřečtete. Už jen proto, jak autor před závěrem pomrkává v pasáži o alternativních koncích...

1 07.03.2023

Ale jo, není to špatné. Takové rýmovačky, blbinky, někdy opravdu vtipné a nápadité, jindy méně. Nejlepší na té knize jsou kresby, ty jsou boží... Ovšem co se textů týká, mám neodbytný pocit, že nenapsat to osobnost jakou je Tim Burton, ale nějaký Franta z Horní Dolní (a že podobné věci jich jen u nás píšou desítky, možná stovky; jděte na náhodně čtení neznámých autorů poezie a máte minimálně poloviční šanci, že tam někdo bude číst věco podobné tomuhle), nikdo by po tom ani neštěkl... Ale i tak, jak jsem už psal, je to docela fajn na ukrácení chvilky něčím jednoduchým, vcelku originálním, nenáročným a veselým.

1 12.02.2023

Jedna hvězda za nápad a potenciál románu. Obojí však úplně zabil fakt špatný styl, podprůměrná práce s jazykem, naprosto (pardon) idiotské dialogy a celkově vypravěčské schopnosti na úrovni slohu ZŠ, ale ne toho, co dostal jedničku... Tohle je fakt nepovedené. Tak strašně moc nepovedené...

3 09.12.2022

Jan Těsnohlídek si už delší dobu drží svůj nezaměnitelný styl civilní poezie, někdo by možná řekl, že "píše pořád to samý", protože i témata se opakují. Ale stejně nejde každé další sbírce odolat, autor našel svůj směr a nepotřebuje ho měnit, není to nutné z žádného důvodu. Garum jede na vlně předchozích sbírek, přesto mi připadá ještě sugestivnější a víc se trefující přesně na střed. Z každé básně cítím, že tohle je přesně ta generační výpověď, která říká všechno, i když hlavně to smutný. Je to skvělý.

3 21.09.2022

Nebylo to vysloveně špatné, jen trochu plytké... K tomu si autor vymyslel materiál na rozsáhlou rodovou kroniku, napsal ji však velmi stručně a úsporně. Výsledek je sice svižný, ale tak nějak působí jako rozpracovaný koncept něčeho mnohem delšího, ne jako finální dílo.

2 23.08.2022

Haiku obecně moc nevyhledávám. Ale tuhle nenápadnou knihu – ani nevím, kde jsem k ní přišel – často otevírám na náhodných místech. A vždy jsem příjemně překvapen, byť už ty texty znám.

3 18.08.2022