sedw komentáře u knih
STEPHEN BAXTER – Prach reality (5/10) – Příjemná povídka, která ale ze začátku vypadala mnohem lépe. V průběhu se stočila do abstraktních úvah a nakonec tak nějak vyšuměla.
PETER F. HAMILTON – Jak rostou stromy (10/10) – Nejlepší povídka sbírky a i díky ní stojí za to knihu mít. Detektivní příběh, kde sci-fi prvek hraje velmi důležitou roli. Bavilo od začátku do konce.
PAUL McAULEY – Jak se tvoří historie (6/10) – Povídka se zajímavou premisou, která ale začala přešlapovat na místě a ani povedený závěr vyznění nezachránil.
IAN McDonald – Příběh Tendeléo (9/10) – Další paráda na závěr. Povídka, která popisuje několik let v životě dívky ve světě, který začínají osidlovat mimozemské "předměty". Jde v podstatě o krátkou kroniku, ale velmi dobře psanou a napínavou.
Útlá knížečka, kterou jsem přečetl v průběhu 10 let již 3x. Je to krásné čtení, svým způsobem smutné, plné paradoxů a absurdit, ale pořád si u čtení říkáte - ono se to vlastně takhle mohlo stát! Jsem moc rád, že se nám v rodině tato kniha dochovala, protože nového vydání se asi nikdy nedočkáme.
Už u druhého díla od Kinga je vidět velký posun a začíná se naplno projevovat Kingův styl. Kniha je výrazně delší, než Carrie a je opravdu dobrá. Ne tak dobrá, jako některá z dalších děl, ale s jejím přečtením nešlápnete vedle.
Volné pokračování Osvícení, které ale pro plnohodnotný zážitek znát nemusíte. A i když jeho kvalit nedosahuje, tak rozhodně nejde o ztrátu času, ale velmi silnou knihu.
Začátek možná trochu pomalejší, ale děj velmi rychle chytí a nepustí. Nádherně popsaná proměna člověka a pád do šílenství. Klasika žánru.
Krásné propojení reality a snu, skutečného příběhu a fikce. Velmi poučné čtení, které je ještě silnější tím, že je příběh inspirován skutečností.
Jeden z nejlepších knižních thrillerů, které jsem měl možnost číst. U mě na pomyslném vrcholu společně s knihami Chrise Cartera.
Nejlepší sbírka Kingových příběhů a nejlepší sbírka novel/povídek, kterou jsem četl. Bez výjimky vše za plný počet a budu určitě ještě několikrát číst.
U této knihy upřímně nechápu vysoké hodnocení. Na Kinga i v rámci žánru mi přišla spíše průměrná. Četla se dobře, ne že ne, ale z mého pohledu neměla vůbec nic navíc, co by mě nutilo ji číst znovu.
Velmi krátké, velmi zábavné. Zpětně jde poznat, že se jednalo o prvotinu, což mělo ale i svá pozitiva - hlavně úderný příběh, který šel rovnou k věci, bez dlouhých popisů, na které jsem si u Kinga zvykl, ale nikdy mi úplně nepřestaly vadit. Klidně bych tuto knihu doporučil všem, kteří nic od Kinga nečetli, aby zjistili, jestli to je autor pro ně.
Nečekal bych, že to u Kinga někdy řeknu, ale tento příběh byl krásný. Ne moc horor, spíš velmi čtivě zachycená nostalgie. Mám rád zábavní parky a díky této knize jsem měl opravdu pocit, jako bych v jednom byl a dýchala na mě atmosféra doby, ve které se příběh odehrával.
Horor o vraždícím autu? Budu upřímný, ke čtení jsem přistupoval s velkými pochybnostmi a od knihy jsem vůbec nic nečekal (možná jen zklamání). Ale nakonec to vlastně byla skvělá zábava. Napínavý, děsivý a zábavný příběh, přesně tak, jak jsme u Kinga zvyklí.
Z dvojice Běh o život/Dlouhý pochod pro mě vítěz. Obě knihy mají podobný námět, ale tato byla více o psychologii postav. Do příběhu jsem se dokázal vžít a měl jsem pocit, jako bych šel pochod s postavami. Kniha měla vlastně velmi depresivní atmosféru, ale i tak byla neskutečně zábavná a čtivá.
Jedna ze dvou Bachmanovek, které jsem četl (druhá je Dlouhý pochod), obě podobné téma a obě v podstatě dokonalé. Kniha je o hodně lepší, než film, který inspirovala. Na to, jak je poměrně krátká, tak je v ní parádně vykreslen svět, postavy, je plná napětí. Velmi doporučuji všem, bez ohledu na literární preference.
Příběh, který bych přirovnal asi nejvíc k To. Parta kamarádů, nadpřirozené dobrodružství. Knížka mě hodně chytla, řadím ji mezi kingovkami mezi nejlepší. Bavil jsem se od začátku do konce a nemám co vytknout.
První kniha od Kinga, kterou začala moje láska k němu. Zpětným pohledem to není žádná pecka, na Kinga spíše průměr, ale zábava to byla příjemná. Znovu už asi číst nebudu, ale jednoho čtení nelituji.
Jak mám Kinga rád, tak tady jsem se fakt knihou protrápil. Škoda, protože podle popisu měla mít kniha vše, co by mě mělo bavit.
Tak toto byla dokonalost. Týden jsem knihu "četl" každý den a pořád mě dostávala. Je neuvěřitelné, jak někdo jen s minimem textu a několika obrázky dokáže odvyprávět tak silný příběh plný emocí.
Výborně vybraná antologie s rozmanitými povídkami. Je jasné, že dokonalá antologie asi neexistuje, ale tahle patří mezi ty lepší.
RAY BRADBURY – Ztracené město na Marsu (5/10)
URSULA K. LE GUINOVÁ – Devatero životů (8/10)
NORMAN SPINARD – Hlídka u mrtvého (9/10)
DAMON KNIGHT – Maska (7/10)
KURT VONNEGUT JR. – Vítejte v pavilonu opic (9/10)
J.G. BALLARD – Mrtvý astronaut (6/10)
FREDERICK POHL – Schéma člověka (4/10)
ROBERT SHECKLEY – Cítíte něco, když dělám tohle? (5/10)
ARTUR C. CLARKE – Přechod Země (9/10)
DORIS LESSINGOVÁ – Zpráva o ohroženém městě (10/10)
LARRY NIVEN – Leviatan (9/10)
HARLAN ELLISON – Jedna kočka za druhou (8/10)
WALTER TEVIS – Apotéza paní Myry (10/10)
PHILP K. DICK – Cesta mrazem (7/10)
ROBERT SILVERBERG – Gianni (10/10)
DONALD E. WESTLAKE – Mezihvězdný holub (9/10)
HOWARD WALDROP – Dědicové zemské sféry (9/10)
BILLY CRYSTAL – Stanice Charley (8/10)
GEORGE ALEC EFFINGER – Pomalý oheň (5/10)
JOE HALDEMAN – Víc než jen součet částí (8/10)
CHET WILLIAMSON – Sen Yen Babbo a nebeští zástupové (8/10)
LUCIUS SHEPARD – Palebná zóna smaragd (8/10)
WILLIAM TENN – Podle pravidel ducha (10/10)
TERRY BISSON – Kancelářský románek (7/10)
Hodnotím jako celou sérii, protože i když některé díly byly mírně slabší (Pistolník) a některé naopak vyčnívaly (Čaroděj a zrcadlo), tak jsou všechny knihy součástí celku, který drží až překvapivě dobře pohromadě. Temná věž je moje srdcová série, nejlepší, kterou jsem četl. Celou jsem ji přečetl dvakrát a vůbec nepochybuji o tom, že si ji ještě jednou přečtu. Parádně napsané postavy, napínavý příběh plný zvratů... a ač konec mnohé neuspokojil a nebudu zastírat, že bych si také nepřál jiný, jako u málokterého díla tady platí, že cesta je více, než cíl. Protože i když po posledních řádcích může zůstat mírná pachuť, ihned ji přebije vzpomínka na předchozí stovky stran, které patří mezi to nejlepší, co v literatuře vzniklo.