saruse komentáře u knih

Sympatické tím, že autorka mezi řádky, ale i přímo radí: vraťme se při výchově k přirozenosti, k selskému rozumu, i instinktům a intuicím a užívejme si život se svými dětmi takový, jaký je, se vším všudy. Velmi příjemný styl rad rodičům. :-)

3 13.07.2018

Smích a slzy při čtení. Smích někdy pobavený nad vtípky A. Lustiga a někdy hořký nad jeho vtípky o vlastní těžké nemoci, slzy někdy od smíchu z jeho živelnosti a slzy někdy z velké tísně, když A. Lustig vzpomíná na hrůzy Osvětimi. Musel být pěkné číslo. Mám ho ráda. Ta kniha je fajn.

4 13.07.2018

Skvělé čtení. Hodně podobné jako "Do tmy" od Anny Bolavé. Úplně mi ty dvě hlavní hrdinky - tamta bylinkářka a tato houbařka - splývaly dohromady. Je strašlivé, co všechno s sebou lze "tahat" z dětství a hlavně - jak nikdo nepochopí. Že to v pravou chvíli nešlo říct, že tak strašně bolí, když nikdo nepomůže a nezastane se a nedá věci do pořádku, jak se chce zapomenout, ale psychice se nedá poručit... Opravdu skvěle napsáno!

4 01.07.2018

S tímhle člověkem bych si chtěla pokecat o životě. Škoda, že už to nejde... Neznalost některých amerických reálií, osobností a historických událostí mě při četbě mírně hendikepovala, ale naopak mi text leccos ukázal, naučil mě, doplnil mi vědomosti. Skvělá kniha, skvělé názory.

3 22.06.2018

Horory nečtu, ale chtěla jsem poznat styl J. Kariky. A sedlo mi to. Autor může mít radost - v noci jsem se bála spát u otevřeného okna a z četby jsem měla noční můry. A i když je červen, po mrazu ani památky, tak když jsem ráno šla do práce vylidněnou tichou ulicí a nikde ani človíčka, ani auto... tak se mi pěkně ježily vlasy v zátylku. Takže dost dobré. Nechám to uležet a půjdu ještě do Trhliny. :-)

4 17.06.2018

Jako líčení života na dědině to je výborně vystiženo. Zaznamenáno. Odposloucháno. Autorkou odžito. :-) Jsem rejpalka - Josef v hospodě odpoví někomu, že je dobré počasí a žně začnou už brzo, v půlce července. Je těsně před letními prázdninami. Poté se z hospody staví na chvilku u mladých a dozví se o třetím těhotenství snachy, která na dotaz, kdy se to narodí, odpoví "koncem dubna". :-) To jedině bych přepočítala, jinak všechno sedí - myšlenkové pochody, strachy, co na to či ono řeknou lidi, generační sounáležitosti, smrsknuté leckdy jen do pocitu povinnosti pomoct rodičům, prarodičům. Věrně popsané prostředí, činnosti v hospodářství, vztahy, názory, námitky, domněnky... Autentické jak nejvíc to jde.

7 12.06.2018

Velmi zajímavý, krásně napsaný (přeložený) příběh. Vzdávám hold nejen autorce, ale i překladatelce. Doporučuji přečíst včetně informacemi nabitého doslovu. Z knihy i doslovu se dozvíte o korejské kultuře, fungování v rodinách/manželství, různých sociálních zvyklostech, ale zejména o tom, jak se v této asijské kultuře cítí ženy a jak na ně pohlíží okolí, pokud se ve své tolika lidmi jednoznačně předpokládané roli ženy a manželky začnou trápit a chtějí najít jinou cestu. Tady to šlo trochu do extrému, nechci zjednodušovat, ale přála jsem hrdince, aby se stala šťastným stromem. :-) Aby našla sama sebe, své ženství, svou svobodu a radost ze života. Ale kniha nekončí optimisticky... Ani depresivnost příběhu mi nevadila. Bylo to skvělé čtení!

9 25.04.2018

Moje první Soukupová. Bylo toho specifického stylu na mě trochu moc, je docela náročné číst myšlenkové pochody hrdinů jeden za druhým a jejich ublíženosti a uraženosti a křivdy a nedorozumění, ale i strachy a radosti a naděje... Nastavuje to zrcadlo i vlastním příhodám a prožitkům. Ale rozhodně si nominaci na Magnesii Literu zasloužila.

4 19.04.2018

Takhle dlouho jsem žádnou knížku nečetla - skoro tři týdny! Už bych ji skoro odložila... ale ten styl vyprávění se mi líbil. Nicméně byla to nuda. Moc rozvleklé. Seškrtané by to možná mělo větší švih. Taky jsem v této rozvleklosti jen špatně odhalovala nějaké indicie, nepřicházely nápady, kdo a proč by mohl něco spáchat a vůbec jsem nebyla napnutá. Takový zvláštní detektivní román. Víc román, než detektivní. :-) Ale chtěla jsem od autorky znát i něco jiného než Pottera. To jsem si splnila. Pro ilustraci to jednou provždy stačí. :-)

6 09.04.2018

Dočetla jsem. Ale moc mě to neoslovilo. Dráždila mě Kristýnina "blik blik". ;-) A celkově ten styl psaní a některé obraty, nad jejichž smyslem jsem musela dlouze zapřemýšlet: "... chytla pevně její neprokrvené chladné ruce do svých nehybných prstů a propletla je se svými..." Ale myšlenka knihy výborná, méně obvyklý pohled na holocaust z jedné, ale i ze druhé strany. Jen jsem asi moc náročná na styl, na čtivost a vysokou kvalitu práce s mou milovanou češtinou. :-)

5 20.03.2018

"Do tmy" bylo méně dějové, s méně postavami - alespoň si to tak vybavuji, jako nekončící sled skoro halucinogenních obrazů a zážitků poněkud podivínské hlavní hrdinky. Přesto jsem se nemohla odtrhnout. Takže od "Ke dnu" už vůbec ne! - a strašně mě mrzelo, když mi zbývalo pár posledních stránek. Vpily se mi pod kůži postavy, pohledy do jejich psychiky, jejich soužití s ostatními... Nádherně napsáno. Neumím ani vystihnout, čím vším mě kniha tak silně vtáhla. Nominuji na Knihu roku.

8 25.02.2018

Zajímavě napsáno. Zatím jediná kniha, kterou jsem četla na téma teroristického útoku na Dvojčata. Je to takové hodně americké, ale opravdu zajímavě a čtivě napsané.

6 18.02.2018

Oproti Haně toto bylo ještě víc bohaté na generace, na postavy, na děje... Někdy jsem se opravdu ztrácela. Také styl u Hany už je vyzrálejší než u Hotýlku. Ale přesto se to četlo dobře, svižný styl, obdiv k autorce, že při takovém bohatém ději měla vše vypracováno do nejmenších detailů v životopisech všech postav :-) a také mě dostala ústřední myšlenka: Václav si jen tak žije, myslí si, že žije a nechává žít, nic nikomu nedělá, nic nezavinil a ke všem se chová nejzodpovědněji, jak to jde. Přitom my čteme a děje a postavy se prolínají a vše vidíme tak nějak jinak než Václav... I zdánlivě klidný život může divoce hýbat jinými kolem sebe.

9 13.02.2018

Někdy trochu dlouhé a krkolomné věty a slovosled, musela jsem se vracet a číst znovu, abych pochopila smysl. Pasáže ze současnosti mi taky přišly někdy moc rozvleklé. Ale to jsou asi jediná drobná mínus. Jinak mě obtěžovalo vaření, chození do práce a na nákupy... protože jsem chtěla číst a číst a číst a dozvědět se, jak to celé dopadlo! Z komentářů tady na DK jsem věděla, že závěr bude překvapivý, ale toto mě opravdu nenapadlo! Cítila jsem se podvedená!! - ale v dobrém, jakože WAU!!! A z dalších komentářů jsem věděla, že líčení Osvětimi bude síla. Byla... :-( odkládala jsem knihu, dávala přestávky, vydýchávala, bylo mi opravdu nevolno... Je to prostě silný příběh. Syn byl den poté, co jsem knihu začala číst, se školou v Osvětimi. Jeho líčení se mi s příběhem úplně prolnulo, protože průvodce ty osmáky a deváťáky
nešetřil a předložil jim všechna fakta a všechny hrůzy. Myslela jsem, že mě v tématu holocaust už nic nepřekvapí, ale jo. Skvělé!

6 04.02.2018

Můj první McEwan. Jediný jistě nezůstane. Žádné lehké čtení - tématem, jazykem, soudními výrazy, ani odkazy na literaturu, hudbu atp. Vše od čtenáře vyžaduje maximální pozornost a přemýšlení. Ale odměnou je čtenářský zážitek a častý pocit splynutí s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky... "Jen mlhavě si uvědomovala, že po návratu na ni cosi čeká, protože to leželo kdesi hluboko pod ní, cizorodá skvrna na důvěrně známé krajině. Možná tam ani nebyla, možná to nebyla pravda."

5 18.11.2017

Není víc hvězdiček? Tak sto? I to by asi bylo málo. Tato kniha je naprosto úžasná. Dějem. Strohostí, stručností, věcností, ale zároveň barvitostí vyprávění. Psychikou postav, které procházejí nelehkými situacemi a vždy domýšlejí, jaký bude mít vše dopad na jejich blízké. Ztotožníte se, zapřemýšlíte si, lehce si nad takovým vyprávěním představíte, že byste na místě těch postav mohl(a) být právě vy. Kniha, v níž je o koncentračním táboře sotva pár stran, přesto tak silně napsaných, že vás to doslova zmrazí. Ne kvůli syrovému popisu strašlivých (a podle mě nikdy neodčinitelných a nevymazatelných!) hrůz, ale kvůli zachycení atmosféry. Té strašné atmosféry ponížení, bezcennosti a destrukce... kterou "lidé" s pocitem nadřazenosti připravili lidem. Rodinný vícegenerační příběh, který se pohybuje během vyprávění v několika časových rovinách, přesto nebudete mít pocit, že se ztrácíte, naopak budete mít o to větší chuť už vědět, jak to do sebe nakonce "zacvakne". Zacvakne to tak, že jen vydechnete "ne, to přece ne...". Kolik viny, která není úmyslnou vinou!, si může jedna citlivá žena připustit a trápit se jí. "Hana" je skvělá. Postava i kniha.

24 17.11.2017

Tak takovou prvotinu bych teda taky chtěla napsat... ;-) Jak se to stane, že někomu slova a věty tak krásně a čtivě plynou, že tak vystaví a vygraduje příběh, že tak vykreslí a přiblíží postavy, že některé milujete, některé nenávidíte, některé litujete... ale o všech do jedné nutně potřebujete vědět, jak to s nimi dopadne? Znám se s lidmi, kteří jsou pěstouny nebo děti adoptovali, znám se tudíž i s adoptovanými dětmi, které mají za sebou leccos. Je to tak, jak prožívá hlavní hrdinka Malka v Malince: biologická příslušnost je tak silná, ať už byly na začátku jakékoliv "sračky", neštěstí, nechtění, trestné činy, ubližování... prostě každý z nás potřebuje vědět, odkud vzešel a co jeho příchod na tento svět provázelo a kdo s ním byl a jak to celé bylo. Ve fungujících rodinách se to od rodičů dozvíme a příběhy si hýčkáme a předáváme je pak vlastním dětem. Adoptovaní se potřebují dopídit, potřebují tu "černou díru" těmito zjištěními zaplnit. Pokud jsme to nezažili, nedá se to smést větou - co pořád chtěla, já ji nechápu, co furt řešila?? No přesně toto. Odkud jsem přišla a kam jsem patřila? Takže je mistrně v knize popsáno, jak tím adoptovaní můžou "prudit", ale zároveň mistrně popsáno, jak si nemohou pomoci a prostě to takto musí cítit a chtít. Nejen styl, ale i psychologii postav má Dita Táborská na jedničku s hvězdičkou. :-)

12 17.10.2017

Tak nevím... Detektivka, dobře, takže beru neobvyklé prostředí zpustlé sklárny i tu pec (trocha morbidnosti ve stylu Nesba). Ale co ta hlavní hrdinka a její "zestránkynastránku" přerod v kamarádku a psychoanalytičku celého širokého okolí - tedy jí neznámého městečka? Najednou je z uzavřené panikářky, kterou vykolejí, když jí někdo řekne dobrý den, diskutérka, která vytáhne z neznámého člověka jeho nejniternější myšlenky a pohnutky. To mě trochu rušilo. Zároveň mě to dráždilo natolik, že jsem prostě chtěla vědět, jak se to celé vyvrbí. (Takže možná šlo o výborný spisovatelčin záměr a tah. ;-) ) Ovšem konec... - jednak byl dialog vraha se šachistkou v peci nudný (i když paradoxně odhaloval, kdo, kdy, jak a proč vraždil) a druhak myslím docela přitažený za vlasy - bavit se poklidně s vrahem, který mě drží v rozehřívající se sklářské peci... ?? Jde to vůbec? Mohli by se takoví dva, jeden uvnitř a jeden venku, přes silné zdi jistě bytelné pece vůbec slyšet? A ten uvnitř - opravdu by mohl zachovat takhle chladnou hlavu (i v tom vedru), když ještě pár stránek před tím byl schopen utéct z důležité šachové partie kvůli nervům z první vraždy v městečku? Věru zvláštní kniha. Taková obermannovština. :-)

4 29.09.2017

Moc se mi to líbilo. Je z toho cítit syrovost ostrovního života, pomalé plynutí času, absolutní nadvláda přírodních živlů, jednoduchost psychiky hlavních postav, přitom se silnými prožitky a nečekanými citovými projevy - negativními i pozitivními... Náhodou jsem začala knihu číst během teprve před pár dny skončené dovolené na Hvaru. Tedy na ostrově. :-) Zažili jsme i silnou bouři. A život tam plyne úplně jinak. Samozřejmě to není srovnatelné s ostrovem z knihy, přesto poměrně odlehlé místo, na němž jsme pobývali, umocňovalo moje prožitky z četby. Chtěla jsem "tam" chvíli být s hlavními postavami - a zároveň bych tak nechtěla žít ani za milion. Za mě výborná kniha.

6 14.09.2017

Je to psáno jako volný sled vzpomínek. Takže o nějakém stylu se nedá mluvit. Ale jako právě takový sled vzpomínek to velmi silně plní svůj účel - je to velmi působivé, mrazivé, odstrašující, nabádající k probírání tématu šikany a sebevražd.

2 19.08.2017