sabina5156 komentáře u knih

Nebojím se přiznat, že většina postav (až na Henryho) mě velice obtěžovala, včetně samotného Doriana. Kniha pojednává o našem vztahu k povrchnosti a naší přirozené přitažlivosti ke kráse, bez ohledu na to, kdo je jejím nositelem. Pojednává také ale o tom, že hodnota lásky není definována půvabem jedince, jelikož se přitažlivost s její hloubkou ztrácí - pakliže kromě své povrchní nicoty nemá žádné duševní bohatství. Kniha se mi velmi líbila ale obtěžoval mě vztah Doriana a Basila, který byl (průběžně) téměř zásadní pro vývoj děje. Myslím ale, že u pozdějším Wildovo děl se těmto zápletkám nelze vyhnout. Rozhodně doporučuji - kniha je velmi krátká, čtivá a má zajímavé postřehy.

9 23.12.2022

Krásná pohádka, vtipná a laskavá. Strašidlo mi bylo sympatické od samého začátku stejně, jako celá rodina.

9 23.12.2022

Přečetla jsem si tuto knihu až letos. Jsem milovníkem filmu (1992), tudíž jsem předpokládala, že mě bude kniha bavit minimálně stejně, jako film. Celý příběh se odehrává formou dopisů a jazykem, který je typický pro britské smýšlení. Postrádá hlubší popis pocitů jednotlivých postav. Vyjma začátku a konce (což je s ohledem na rozsah děje nepatrné) mě kniha nebavila. Na základě mého subjektivního názoru byl spisovatel velmi dobrý co se týče vykonstruování příběhu, smyslu pro pořádek a pro organizaci. Postrádá to ovšem gradaci, která by měla fungovat na základě emocí, příběh je v tomto ohledu ale mnohem prázdnější, než by se mohlo zdát. Ovšem, některé knihy jsou důležité pro budoucí spisovatele, jako průkopníci. Draculu jsem postavila na stejnou úroveň jako snímek "Občan Kane" , především pak proto, že obě tyto díla mají svou nezaměnitelnou hodnotu pro každého, kdo přišel po nich. Se vší odvahou vyjít po cestě dosud nevyšlapané. Nicméně, jakým způsobem Bram Stoker přistupoval k tématice "Upíra" a zda tušil, jak zásadní fenomén se z toho stane...to je na zváženou.

9 18.12.2022

Opět, jeden z mých oblíbených dílů. Zde hlavní postavy (jak kladné tak záporné - spíše šedé charaktery) stojí na prahu dospělosti. Poprvé se musí rozhodovat sami za sebe a poprvé je jejich mladická nerozvážnost neomlouvá. Profesoři se k nim chovají jako k dospělým a jako k zásadním postavám budoucího směřování světa. Některé části jsou popsány velmi dobře, především pak celá linka s Dracem je osvěžující a náhle můžeme vidět i jeho lidskou tvář, o které po celé trvání ságy víme, jen jsme nedostali příležitost ji poznat. Máme mnohem větší možnost o hlavních postavách přemýšlet úplně jinak.

9 18.12.2022

Poslední díl neuvěřitelného dobrodružství kouzelníka, který stojí na prahu své dospělosti. Hlavní záporná postava knihy zde bohužel ztratila na děsu i na tajemství. Charaktery se vyjasňují a situace je transparentnější než kdy dřív. Harry čelí zásadním rozhodnutím ve svém životě a bohužel nemá ani prostor volby. O tuto volbu jej připravili ti, kteří mu po celý život lhali. Opět v sobě nachází velké porozumění a odpuštění. Z malého kluka se stal muž, který je ve svých postojích pevný a snadno čitelný. Není ale samotný v těžkých rozhodnutích, každý z jeho přátel o někoho přišel a musel něco obětovat...

9 18.12.2022

Kniha, která je důkazem toho, jakým velikánem Hemingway byl. Kniha je velmi obsáhlá a složitá nicméně z každé stránky cítím obrovskou odvahu - udělat si to ještě těžší. Nicméně spisovatel na to má a dokazuje to každou další větou. Já se upřímně přiznám, že jsem knihu četla dlouho, nečetla se mi dobře. Filozofické otázky, které jsou knihou prostoupeny mi nedávaly takový prostor, jaký bych potřebovala - i především kvůli rychlému spádu určitých situací a dynamickým změnách charakterů jednotlivých postav. Kniha je jistě pokladem, který má nesmírně bohatý jazyk, přidanou hodnotu i přesah, který sice neodpovídá na otázky války ale snaží se mluvit o problémech lidství.

9 18.12.2022

Relativně objektivně a kvalitně zmapovaná cesta národa Československého a Českého do bodu, ve kterém stojíme nyní. Autor se pokusil zachytit důležité mezníky v naší historii, které formovaly náš postupný vývoj k době totalitní až po znovunalezení demokracie v naší zemi. Zaměřuje se především na umělecké spektrum, které se snažilo motivovat názorový proud intelektuální společnosti k větší hrdosti, odvaze i schopnosti sebereflexe. V rámci politické kritiky se jedná o relativně neobjektivní hodnocení, které klouže po povrchu. Kniha je každopádně velice dobrá, osnova musela být propracovaná a udržení si názorové neutrality chtělo velké množství sebereflexe.

8 07.01.2023

Ke knize jsem se dostala relativně zajímavým způsobem v pubertálním věku, kdy vzrostl můj zájem o vše, co nespadá do standardních osnov studenstva. Dílo je samo o sobě zajímavé, protože odráží velké množství psychologických efektů patrných na každém z nás. Převážně se otírá o téma ega a jeho uchopení, což autor podává velmi zajímavým způsobem. Mě obecně ale vždy přišlo zbabělé a alibistické nacházet v sobectví omluvu v podobě upřímnosti. Samozřejmě, že podstata člověka není založená na altruismu a bezelstnosti, ba dokonce ani na sounáležitosti bez očekávání, které je ve výsledku projevem sobeckého jednání. Naším úkolem je snaha o to, být lepší - tak prosté to je. V závěru nikdo, ani autor nechce žít ve světě, v němž se lidé přestanou snažit probouzet v sobě to nejlepší. Abych mu nekřivdila - on to ani netvrdí. Ovšem, v jakékoli civilizované společnosti bude skupina těch, kteří budou mít neustálou potřebu být v opozici. Je to psychologický fenomén, který nám dává pocit výjimečnosti. Autor se musí stavět do opozice náboženství, jelikož by se v opačném případě neměl o co opřít. V závěru, kniha nepřichází s novými ani přelomovými myšlenkami, nabízí nám určitý pohled na nás samotné a záleží také pouze na nás, jak s tím naložíme. Dílo je nebezpečné v rukou neukotveného jedince, který hledá odpovědi, nikoli otázky.

8 31.12.2022

Po vzoru Milana Kundery a každého jeho hlavního hrdiny je Tomáš extrémně narcistický a do sebe zahleděný idiot, který má pocit určité nadřazenosti nad Terezou. Vedle toho Sabina působí jako nezávislá hrdinka, která je jakýmsi způsobem povznesena nad děj těchto dvou. Je jakýmsi vzdáleným pozorovatelem, který žije život tak nejlépe, jak umí. Tereza je sama sebou nejistá chudinka emocionálně závislá na Tomášovi, což mě celou knihu neuvěřitelně iritovalo. Po této knize jsem viděla film, kterému dost ublížila americká produkce, možná by film předčil knihu pakliže by byla produkce např. Francie, každopádně, kniha je plytká a povrchní. Nicneříkající. Milan Kundera v tomto díle jen otiskl své neustále bující ego. Mnohem, mnohem lepší dílo od něho je "Žert" - a to i filmařsky.

8 26.12.2022

Smutný, smutný nikoli romantický příběh o nelehkém osudu jedné malé rodiny. Bouřlivé výšiny, jak se říkalo stavení na samotě, v nehostinných podmínkách, kam bylo možné se dostat jen tak, že jsme prošli křovinami a závějemi, několikrát ztratili cestu abychom ji hned vzápětí nalezli, museli jsme se zbavit očekávání a dojmů a překročit patetičnost romantické lásky, která nám je v souvislosti s tímhle dílem předkládána. Až budeme mít celou anabázi odporné cesty na vrchol za sebou, můžeme se bez okolků pustit do odhalování děsivé minulosti Větrné Hůrky. O chlapci, vyvrhelovi, který spíše než za lásku bojoval za to, aby byl brán jako člověk a nikoli jako prašivý pes. Tenhle vnitřní boj se v něm zabydlel natolik, že postupně začal hnít, až vyhnil v neotřesitelný komplex méněcennosti, který dával na odiv každému, kdo se mu chtěl byť jen na metr přiblížit. Kateřina byla jako oheň a její přítomnost spalovala, spalovala i ji, což uzrálo v tragédii, která navždy změnila tuto rodinu. Kniha je krásná, neotřelá, ani nemluvím o úžasném popisu prostředí, kdy venku zuří ošklivá vánice a u krbu sedí jedno děvče, nečte se, jen apaticky sedí a cosi hledá v plamenech. Dům je kámen a dřevo a vše v něm voní prachem a hnilobou...ale komu by to vadilo, když v okně spatří tu nejkrásnější tvář, která hledá klid.

8 26.12.2022

Ale vždyť on byl v právu. Snažil se nám to Shakespeare naznačit? Je tedy špatné chtít lásku z prospěchu a nebo cítit lásku k prospěchu? Kdo je v tomto případě ten skutečně špatný. Každý důsledek má svou příčinu a musíme nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí, to je důkazem dospělého jednání. Měla to být komedie pojednávající o hamižném starci, který nepřeje lásce ani kráse mládí. Byl to však příběh o neschopnosti stát si za vlastním rozhodnutím a přijmout vinu v plném rozsahu. Příběh by negradoval pakliže by bylo splněno to, co bylo slíbeno.

8 23.12.2022

Dle mého názoru, knihu samotnou nelze hodnotit jako relevantní literární dílo. Nejenže se jedná o dílo psané rukou narcistního sociopata, který v knize otiskl své pokřivené vidění světa a společnosti, ale také se jedná o cílenou propagandu zvrácené ideologie. Kniha jako taková je plná zajímavých postřehů z tehdejší společnosti, která byla postižena poválečným děním osudu Výmarské republiky. Nacházíme se mezi koncem první světové války a hospodářskou krizí, která byla jedním z faktorů, které rozpoutaly světovou válku druhou. Hitler v knize zmiňuje, jaký dopad všechny tyto tragické mezníky měly na smýšlení německého národa. Zajímavé je, jakým způsobem využívá faktů a domněnek. Jediné jeho tvrzení není čistá pravda ani skutečnost. Je to důkaz neskutečné demagogie, kterou Hitler při psaní knihy projevil. Manipulace s jakoukoli informací, kterou nám předkládá je téměř hmatatelná. Jedno tvrzení podloží vlastní domněnkou a na základě toho si vytvoří novou skutečnost, kterou si lidé tehdejšího poválečného světa (samozřejmě i s ohledem na dobu) neměli jak ověřit. Každopádně, ač se jedná o dílo vyšinutého fanatika, je to stále velmi zajímavé svědectví o společnosti postihnuté válkou a světovou politikou - primárně tím, jak se k viníkovi ostatní země postavily. To je myslím jedno velké ponaučení, které z tehdejší situace plyne - nikoli z knihy. Jelikož nebýt té situace, lidé jako byl Adolf Hitler by nedostali nikdy prostor.

8 23.12.2022

Tohle pro děti určitě nepřestane být zábavné. Je v tom přesně ten správný poměr dobrodružství a záhady.

8 20.12.2022

"Jako zabít ptáčka", kniha, která byla vydaná v roce 1960. Černobílý svět, doba vydání 2011. Ano, nemění to důležitosti knihy nic, mění to něco na podstatě a naléhavosti. Černobílý svět rozhodně nemá pouze dvě barvy, je v ně mnohem více laskavých okamžiků, které pohladí srdce. Oproti tomu (a záměrně tato dvě díla srovnávám) "Jako zabít ptáčka" je prosycená jakousi beznadějí mísící se s velkými životními oběťmi, otázkami hrdosti a morální síly. U Černobílého světa jsem nebyla postavená před otázky na sebe samotnou. Nemusela jsem přemýšlet o tom, jak bych se zachovala. Téma je jednoznačné ale to, co se nám příběh snaží říct už tolik jasné není. Kniha ale sama o sobě krásná je. Je působivá a čte se velmi dobře. Do příběhu Vás vtáhne okamžitě. Příběh se odehrává na Jihu v jednom americkém městě. Což je vzhledem k jeho minulosti, jakožto ke státu bývalé konfederace zajímavé a samo o sobě nabízí jistou eskalaci (s ohledem na téma). Kniha má ale schopnost vykouzlit úsměv na tváři a touhu člověka po tom, aby byl zase o něco lepším člověkem. Já sama za sebe mám ráda knihy s touto tématikou, nicméně ty, které jsou zbaveny přílišného sentimentu.

8 20.12.2022

Neuvěřitelně smutná kniha, ve které se ozývá Kingův problém, který ventiluje pomocí svých knih. Geniální vygradované dílo, které spoustu z nás naučí tomu, co znamená "smrt". King nebere ohledy na tabu dnešní doby a s bezbřehým klidem nechá zemřít malé dítě jen proto, aby z dály sledoval marné a sebedestruktivní snahy o nápravu čehosi nevratného.

8 17.12.2022

Kde jen začít, že? Velmi doporučuji si před touto knihou přečíst Hitler a Stalin: Paralelní životopisy. Kniha je obsáhlá ale především pak životem jednotlivých tyranů než jejich skutky ve válečné vřavě (respektive vojenskými rozhodnutími), tato kniha vedle toho odráží spíše přesah jejich rozhodnutí, která reálně znamenal brutální masakry, hladomory, koncentrační tábory, systematické vyvražďování, apartheid, segregace i počátek ekonomické krize. Na jedné straně máme vyprofilovaného fanatika, který bezmezně věří svému údělu, muže, který věří, že se vzdal všeho světského ve jménu vlastní ideologie, kterou si vytvořil na základě několika tyranských režimů i náboženství. Tento fanatik žije relativně aktivním životem ve Výmarské Republice, tedy Německu po první světové válce, kdy bylo určeno jediným viníkem jejího rozpoutání (dnes je tato historická událost otázkou i pro mnohé historiky, každopádně důsledky, které to pro Německo mělo jsou pro nás, jak věřím, ponaučením). Přesně v té době se začíná politicky angažovat, následuje puč, uvěznění, kariéra spisovatele, rok 1929 znamená největší krizi vůbec a to je šance pro Hitlera (ostatně tento prvek můžeme vidět na každém počátku totalitního režimu a vzestupu diktátora). A v tomto bodě nám začínají oba příběhy. U Stalina byla situace ještě podstatně složitější, nehledě na fakt, že první léta po Velké říjnové revoluci znamenaly zároveň léta velmi krvavá - a to i pro komunisty. Tento člověk ovšem fanatikem nikdy nebyl. Byl to dokonalý prototyp psychopata. A v tomto duchu vede celý svůj kariérní žebříček i vztahy, které navazuje v životě. Přesně v tom samém psychopatickém mínění, v jakém nechává odstranit své politické oponenty jedná i v masovém měřítku vlastního obyvatelstva. Proto nastávají krvavá léta i pro ruské a ukrajinské obyvatelstvo. Na bitevním poli se nám tak střetává příkladný fanatik a dokonalý psychopat, oba v dokonalé víře v sebe samé. Kniha nám nabízí ojedinělý vhled do těchto nepochopitelných událostí minulého století, které způsobily (v tomto případě) pouze dva muži, kteří si na samém počátku dokonce rozuměli. Knihu velmi doporučuji ale musím opět zmínit jejich Paralelní životopisy od Bullocka.

7 07.01.2023

Nejsem úplně fanoušek knih z druhé světové války, které se snaží spíše o čtivost příběhu než o faktickou stránku věci. Mám poté problém o knize přemýšlet jako o popisu skutečných událostí a spíše se zaměřuji na povahy jednotlivých postav a jejich mezilidské vztahy. Knihu jsem četla dvakrát, poprvé se mi líbila velice, podruhé jsem v ní původní kouzlo nenacházela, jelikož jsem v té době za sebou měla Hitler a Stalin: Paralelní životopisy a Hitlerovy rozhodující bitvy. Obě tyto knihy na mě velmi silně zapůsobily svým faktickým a věcným sdělením a nejednalo se o umělé vyvolávání emocí - což mi v této tématice vždy připadá poněkud laciné. Knihy si vážím jako historického svědectví té doby, nicméně už bych se k jejímu čtení zpět nevrátila.

7 06.01.2023

Přesouváme se do Vatikánu, kde pokračuje naše bádaní za tajemstvím nejrozšířenějšího náboženství. Tentokrát jsou našimi hlavními nepřáteli "Ilumináti". Tedy osvícení. V knize se dozvídáme, že Ilumináti byl spolek vědců, kteří se postavili za Galileo Galileem, mužem, který věřil ve vědecky podložená fakta navzdory oficiálnímu přesvědčení církve. Tito vědci následně prchli ze země aby se usídlili ve spolku Svobodných Zednářů, kde se jim po několika desetiletích postupné infiltrace podařilo postavit se do výsadních lóží. Opět se nám představuje Robert a spolu s ním krásná vědkyně, která přiletí až z CERNU, aby přesvědčila muže náboženství o nutnosti klást důraz také na vědu, jelikož to bude právě ona, která má nyní potenciál zničit náboženský svět - nebo naopak zachránit? Kniha má opět přesah, jelikož z CERNU byla odcizena látka zvaná antihmota, která je nebezpečnou třaskavinou, a její exploze má dle některých neoficiálních (možná oficiálních - nesleduji to) zdrojů, za příčinu právě vznik vesmíru, jak ho známe dnes (anihilace). Kniha nám opět, jako u předchozího dílu nabízí prostor pro zjišťování si oficiálních teorií i názorů. Dozvěděla jsem se díky této knize o hierarchii ve Vatikánu, jak probíhá konkláve a díky knize se seznámíme s několika zásadními architektonickými stavbami, které mají svůj význam pro křesťanské společenství a leží na výše uvedeném území.

Kniha mapuje období života intelektuálního studenta, který bezmyšlenkovitě napíše vtipnou poznámku (mě vtipná přišla) své půvabné - skoro přítelkyni. Hloupá skutečně je, v knize je patrná její naivita i ochota nechat s sebou manipulovat. Každopádně, Ludvík sám o sobě nijak průbojný není, na věci má ale vlastní názor a ačkoli je obklopen oficiální propagandou, nenechává se ji strhnout. Rychle se ale stává nepohodlným a od toho se odvíjí i jeho osud. Jednoho dne ovšem, v dospělosti, dostane možnost se pomstít - nebo si to aspoň myslí. Dílo je krásným příkladem toho, jak jednou křivdou způsobit nekonečný řetězec lidského utrpení, které zdánlivě přesahuje jakýkoli politický názor. Ovšem, samotná podstata tohohle žertu, kdy se člověk kvůli jedné (v nenormální a nemocné společnosti) chybě lopotí životem jako zpráskaný pes aby nakonec učinil krok ze zoufalství a nízké touhy po pomstě musí ještě kát před vlastním špatným svědomím je přeci definicí toho odporného režimu, který zde svazoval individualitu jedince více jak 41 let. Nejlepší kniha od Milana Kundery. Zároveň ale doporučuji film Žert (1968) v němž hlavní roli ztvárnili Josef Somr a Jana Dítětová. Film má mnohem větší potenciál sdělit myšlenku, jelikož hluchá místa odkazují na bezmoc jedince, v knize se tyto pasáže úplně ztrácejí.

7 26.12.2022

Ocitáme se v budoucnosti, která nápadně připomíná 60. léta s prvky nadčasové módy (rok vydání 1962). Alex a jeho milí mladí kamarádi mají velkou řadu koníčků. Znáte to, jak to chodí u omladiny...Poslouchají Beethovena, popíjejí mléko+, koukají na holky a rádi se procházejí na čerstvém vzduchu. No jen tak mimochodem u toho občas někoho zmlátí do bezvědomí, zavraždí, brutálně znásilní a nakonec okradou. Alex je jakýmsi pomyslným vůdcem téhle povedené party, takový Kája Mařík. Jeho kamarádům ale brzy dochází trpělivost, jelikož Alex začíná být trochu narcistní megaloman a oni jsou přeci taky lidé, ne? Oni si zaslouží něco lepšího a bez něho se jim bude žít lépe. Nezachovají se k němu příliš hezky a Alex vlivem náhlé a neblahé situace končí ve vězení. Ale to by bylo o ničem, kdyby nám příběh takhle skončil, že? V příběhu je několik momentů, kdy jsou otázky na čtenáře vysloveny téměř přímo. Napadá mě k tomu velmi hezká paralela na dnešní dobu. Je skutečně řešením cenzurovat názory? Pakliže to uděláme, zmizí to pouze z veřejného prostoru ale ti lidé si to budou myslet dál. Dál zůstanou našimi sousedy, rodiči, přáteli - jen je zbavíme hlasu ve veřejném prostoru. To samé platí pro Alexe, zůstal tím samým člověkem, s těmi stejnými sklony, rozdíl je v tom, že jeho vlastní myšlenky pro něho v závěru znamenaly záhubu. Jeho životní styl, který před trestem vedl pro něho znamenal jednoznačný rozsudek v budoucnosti. Kniha je fantastická, je velice nejednoznačná a místy jsem k Alexovy cítila soucit. Je napsaná složitým jazykem, na který si po chvíli zvyknete. Popis prostředí je fantastický, na to autor také hrál. Styl oblékání, architektura apod. je popsané skutečně nadčasově ale s určitou dávkou uhlazenosti, kterou bych přisuzovala právě 60. letům.

7 26.12.2022