sabina5156
komentáře u knih
Misery
Stephen King
Raději bych v noci v parku potkala naráz Michaela Myerse, Jasona Voorheese, Freddyho Kruegera než jednu Annie. Jednu dobře stavěnou, usměvavou a laskavou ženu, která je čirou náhodou posedlá fiktivní postavou, do které se identifikuje. Stephen King dokázal brilantně vystavět charakter absolutně choré mysli a nebál se ani nevídané dávky brutálního násilí. Knihu lze přečíst jedním dechem ačkoli pro některé pasáže je dobrá sklenka červeného, hodně zemitého vína a červené malboro do ruky druhé. Příběh plynul zcela přirozeně a dostala jsem se do stavu, kdy jsem měla husí kůži jen při představě kroků za dveřmi.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Skvělá kniha. Mysteriózní a záhadná. Má krásnou atmosféru, kdy čtenář baží po odhalení záhady. Úplně netuším jak v hodnocení dál pokračovat. Věřím, že celá série Sherlocka Holmese je spíše béčkovou formou románových kriminálek, které táhnou na základní pocity čtenáře. I zde je patrné, že hrajeme na zvědavost - což se knize velmi daří. Nechci tím knihu znevažovat ale nacházet v ní nějaký větší smysl také nejde - což samozřejmě není vůbec potřeba! Určitě doporučuji na sychravý víkend.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Jednodušší a stručnější 1984, které se spíše než na samotnou krutost režimu zaměřuje na hlavní charaktery, které ji tvoří. Díky jasné charakteristice postav je i popis režimu jasný a úderný. Též popis prostředí a soustředění se na symboliku posouvá toto dílo do významnějších pater.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Jedno z nejlepších literárních počinů vůbec. Taková životní moudrost shrnutá na necelých sto stranách, která obsahuje definici lásky, smutku i věčného bloudění za neexistencí smyslu života.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Povinně jsme se učili na základní škole celou sbírku. Nemám to nikomu za zlé, dodnes si pamatuji "Zlatý kolovrátek" a jsem za to velmi ráda. Sbírka je tak krásně ponurá a temná, zároveň ale nesmírně poetická, že si ji beru k ruce každý deštivý nebo sychravý den podzimního období. Nemyslím, že měl Erben primárně za cíl čtenáře šokovat ale spíše vylíčit jeho vlastní vidění světa, které se v knize odráží. Pakliže bych chtěla rozumět psychologii a komplikovanosti lidské mentality hledala bych v knize něco, co Erben po cestě ztratil. Ideály a nevinnost - žádný strach. Jen výčitky. Nic to ale nemění na půvabu, který tato sbírka má.
1984
George Orwell (p)
Ani nevím, jakým způsobem napsat recenzi na dílo, které má tak obrovskou přidanou hodnotu a zásadní přesah. Kniha se odehrává v roce 1984, hlavní postava je zcela průměrný šroubek v obrovském stroji společnosti, který má jeden problém. Vnímá hlasitěji bzučení žárovky a nepříjemné zvuky na staré podlaze. Hlasitý let mouchy a svědivý puchýř na svých zádech. Ten nenechavý pocit nepatřičnosti se v něm zabydluje stále více a více a jeho to nutí začít si klást otázky. Jeho životní apatie se dostane do toho momentu, kdy mu je jeho vlastní osud lhostejný. Potřebuje vtěsnat vše do jednoho velkého nádechu a výdechu i za cenu, že budou poslední. Hlavní postava začne bloudit ulicemi a vzpomínat na dny plné zeleně a slunečních paprsků. Jako kritika extrémní pravice/extrémní levice je dílo velmi jasné...konstruktivní. Tyto dvě ideologie si jsou blízko natolik, že si mohou podat ruce. Primárně se ale zaměřujeme na komunismus, který je zde charakterizován velmi jasně a stručně (jinak to ani nejde). Kompletní zničení individualismu a jedinečnosti. Zavedení jednoty, jednoduchosti, jednoznačnosti a úderných hesel. Vše výše popsané nám odhaluje, jak jednoduché je hrát si s informacemi, manipulovat jimi, ovlivňovat veřejné mínění a sebrat člověku vše, co jej dělá člověkem. Nejvíce se mi z knihy líbila postava Julie, její charakteristika. Winston mi přišel protivný, naopak na konci jsem si jej velmi oblíbila.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Geniální dílo o jednotlivci, nikoli společnosti. Nalezení vnitřního hlasu, který nám našeptává, že něco není v pořádku. Strach z toho, že nevidíme pravdu, která ve skutečnosti neleží v knihách ale v nás samotných. Kniha je krásnou připomínkou toho, že skutečné bohatství nosí člověk uvnitř sebe. V příběhu je několik důležitých mezníků, které je nutné si připomínat v každé etapě, do které společnost postupně přichází. Je to například eliminace individuality jedince a neustálá generalizace. Potřeba ústupu emočního prožitku a vybočování z davu. Montag v sobě nachází vnitřní sílu a začíná naslouchat vlastním instinktům, které jej přivedou k vnitřní katarzi. Důležitý je také aspekt potenciálního pádu režimu, kdy touha a motivace stačí k tomu, aby se základy začaly bortit zevnitř. Jako v každé totalitě je důležité přesvědčit dav o tom, že pro něho děláme to nejlepší. Následně začneme dav přesvědčovat o tom, že za potenciální selhání může vždy jedinec, což vede k psychologickému efektu potřeby ztráty jedinečnosti a nutnosti zařadit se do šedého průměru. Přesvědčit dav o tom, že být individuální jednotkou je sobecké a odporuje to "dobru společnosti".
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Jedna z nejpůsobivějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Příběh vyprávěn malou dívenkou, která svět vnímá optikou vyzrálého indigového dítěte, což je samozřejmě znatelně na pováženou. Ale pointa knihy leží v postojích, které jednotlivé postavy zastávají. Jedná se také o unikátní vhled do společenského života v tehdejší době. Co ale víc, je důkazním materiálem přezíravosti a krátkozrakosti. Nebyla to lehká doba a byla, jak to říct, černobílá. Kniha je ale krásná i tím, že ne všichni trpěli nemocí z předsudků a krátkých soudů.
Konkrétně k příběhu je nutné uvést několik faktů, odehrává se ve 30. letech minulého století v Alabamě, což je jeden ze států bývalé konfederace, v němž lze do dnes cítit pachuť z občanské války. Tato válka totiž pro velké množství Američanů znamená pomyslný milník k určité celistvosti. Apartheid tehdejší doby byl znatelný na každém rohu a vlivem toho si na to velké množství černochů i zvyklo, což neulehčovalo situaci nikomu - kromě těch, kteří apartheid prosazovali ještě ve větší míře. Přesně v tomto prostředí relativně dobře situovaný běloch bude obhajovat černocha. Obrovské a zakořeněné předsudky vedly k velkému nebezpečí po celém jihu. Příběh je o to naléhavější a důležitější. Zároveň ale vyprávěný s obrovskou empatií a něhou. Kniha je krásná i proto, že má velkou přidanou hodnotu pro budoucí zástup spisovatelů, kteří se této tématice budou věnovat i v budoucnu.
Mimochodem, jen pro zajímavost. Rasová segregace byla v jednom z jižanských států oficiálně a právně zrušena až v 90. letech minulého století.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Četla jsem s bratrem jako malá, střídali jsme se u čtení a velmi nás bavilo. Později jsme viděli i seriál, který na nás udělal stejný dojem. Laskavé a hezké, určitě bych četla i pouštěla dětem i v dnešní době.
Král Krysa
James Clavell
Schopnost adaptovat se, je jedna ze základních podmínek přežití. A Král Krysa o tom ví nejlépe ze všech. Ještě jsem nezažila aby mě v jedné knize rozčilovalo takové množství postav. Jedná se o příběh, který se odehrává v polovině minulého století v zajateckém táboře. Kniha věrně popisuje prostředí ale i poměry. Mezi všemi zajatci, kteří trpí hladem, nemocemi a nespavostí je jeden, který má krásné hodinky, bílé ponožky, vyžehlenou košili a chodí s úsměvem na tváři. Jedná se o charismatickou postavu takzvaného Kinga (jméno). Nedá se říct, že by byl jakýmkoli způsobem zlý či podlý (když jsem se o této knize učila, aniž bych ji četla měla jsem z učitelova popisu pocit, že je King čistě záporná postava). Jedná se ale o poměrně čestného člověka, který věří v loajalitu a přátelství. Dělá to nejlepší, co může a má také, jako všichni ostatní, obavy z toho, co bude zítra - akorát úplně jinak. Zatímco se jeho kolegové zajatci a přátelé obávají, že další den nepřežijí a těší ze shledání se svou rodinou, ze svobody a dobrého jídla...King se obává, že další den bude tím, kdy tenhle systém, který si vybudoval - postavení vlivu a moci skončí...skončí tím, že skončí i válka. Kniha je jedna z těch nejlepších, které jsem kdy četla. Dotýká se zásadních otázek a několika zajímavých psychologických efektů. Konec je vygradován k dokonalosti.
Kladivo na čarodějnice
Václav Kaplický
Doufám, že jsem to ještě u žádné knihy nenapsala ale: Nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Vůbec se Zuzaně nedivím, že ze srdce nejvíc milovala děkana Lautnera, protože já též. Kniha se odehrává na přelomu 17. a 18 století někde v oblasti Velkých Losin, což je oblast pod polskými hranicemi. Je špatná doba a ti nejchudší si neušetří vůbec nic, ti bohatší mají sami příliš málo. A co taková žebračka, která v životě poznala jen ten malý svět pod schody kostela a pár svých věrných přítelkyň, které se nemají o nic lépe, než ona sama. Problém nastane, když jedné z nich onemocnění stračena a samozřejmě, jediným osvědčeným lékem je posvěcená hostie. No, situace se nám poněkud zamotá a vzhledem k tomu, že jsme ještě neměli tu skvostnou zkušenost z Východním blokem a vším, co nám rok 1948 přinesl (vrátím se k tomu, protože i to je pro krásu knihy důležité), byla tahle země zkrátka plná pánbíčkářů (než je socani poslali do gulagů). Někde kousek blíž k Šumperku si žila hraběnka, ne moc chytrá paní - nutno zdůraznit, a ta toužila po nějaké zábavě. Slovo dalo slovo a nejznámější inkvizitor naší země nás poctil svou návštěvou. To, že nejzajímavější část knihy začíná zde asi zdůrazňovat nemusím...Některé postavy jsou napsány propracovaně, velmi uvěřitelně. Tahle kniha v sobě nese obrovské poučení a zároveň připomínku toho, co je důležité. Kniha upadla v nemilost v období 50. let minulého století, primárně z toho důvodu, že našim drahým soudruhům připadalo až nápadné, jak se čarodějnické procesy podobají jejich oblíbené činnosti - monstrprocesům. Ale i to je forma sebereflexe, že?...
Povídání o pejskovi a kočičce
Josef Čapek
Nesmazatelně krásný pocit ve mě nechala pohádka o noční košilce, celá ilustrace a jednoduchost příběhů, která bohatě stačí.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Nejlepší část trilogie. Je to především mým sklonem k sentimentu a k "epickým" událostem, které Tolkien popisuje s takovým jemnocitem, že by mu mohl vypravěčský talent v tomto díle závidět i Charles Dickens. Při čtení téhle knihy se ze mě stalo malé dítě, které sledovalo skrze stránky knihy nevídané dobrodružství a boj dobra proti zlu. Strach, který mne obklopoval při pomyšlení na neviditelnou sílu v podobě Oka Sauronova hlídajícího Horu Osudu. Podlý Saruman a jeho ambice v míšení druhů. A samozřejmě, jezero plné bledých tváří a temná obloha, na které jen zřídka můžeme spatřit život. A je to skutečně život? Odporný řev těch nejkrutějších stvoření a na jejich hřebu Nazgûlové. Kdo něco takového vymyslí? Jen ten, kdo má tak bohatý vnitřní svět, že ten náš nepotřebuje.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Neuvěřitelná kniha, ještě lepší než film s panem Hrušínským. Přečetla jsem ji několikrát a atmosféra zůstávala stejná. Oproti filmu, z pana Koprfingla nejde v knize tak znepokojivý dojem již od začátku, Karel se nám vybarví až postupně, o to je to ale působivější. Zároveň ostatní postavy mají větší prostor a nějaké zájmy, názory. Hrozbě nacistického Německa je zde také přikládán větší význam než ve filmu. Film dle mého názoru hraje především na strunu strachu - což není špatně a tento počin s Rudolfem Hrušínským mám moc ráda. Oproti tomu ale kniha zdůrazňuje nedůležitost ideologie jako takové, ale spíše nebezpečí v těch, kteří díky ní dostávali prostor. To je právě náš Karel, který v sobě psychopatické rysy měl samozřejmě vždy, ale díky sílící moci této zvrácené ideologie dostal prostor pro beztrestné konání - minimálně to mu sloužilo jako omluvila těch hrůzných činů. Závěr knihy se od filmu liší diametrálně a to nechám na posouzení čtenářů. Já u knihy určitý přesah vnímám. Je napsaná krásně a čtivě, jednoduše. Zároveň je ale velmi krátká. Vedle toho také doporučuji samozřejmě film.
Šifra mistra Leonarda
Dan Brown
Dan Brown je v podstatě kultivovaný konspirátor, který nám ale nabízí náhled na dějiny náboženství z úplně jiného úhlu pohledu. Profesor Langdon je sympatická postava úzkoprsého ale nesmírně vzdělaného muže, který baží po nových podmětech k přemýšlení. Jednou z jeho zálib je právě teologie. Brown zde v podstatě nabízí základní učení o nejrozšířenějším náboženství obecně, zároveň nám předkládá svůj vlastní a originální výklad. Na stránkách se setkáváme s odnoží oficiálního katolicismu, kterou představuje Opus Dei, sekta, která v rukou drží závratné bohatství křesťanství, zároveň ale lpí na starých praktikách (sebetrýznění). Právě tato sekta se postaví proti naší ústřední dvojici, která se snaží zveřejnit prastaré tajemství, které se katolická víra snažila vehementně utajit. Kniha je čtivá, záhadná a správně mysteriózní. Nabízí prostor k vytváření si různých teorií, které následně vedou ke zjišťování si oficiálních informací, což je pro všeobecný přehled výbornou příležitostí. Doporučuji.
Jméno růže
Umberto Eco
Ústřední dvojice je oblíbená a laskavá klasika, kdy otcovský typ přívětivě školí svého učedníka. Prostředí, ve kterém se děj odehrává je nesmírně "barvitě" vykreslené (uvozovky proto, že právě vůbec ne barvitě, ale jak jinak zdůraznit dokonalou definici šedých prostor bez života?). Na co bylo těžší si zvyknout byl styl, kterým autor psal (ale mou oblíbenou knihou je Mechanický pomeranč, takže člověk si skutečně zvykne i na šibenici za oknem). Tohle intelektuální dílo, které nám představuje dokonalou záhadu a zároveň nás přivádí hned k několika zajímavým teologickým otázkám je dnes právem kultovní. Nemá v sobě naléhavost jakéhokoli ponaučení, zároveň ale přirozené nabádání k položení si výše zmiňovaných otázek. Je nenucené a psané z přirozeností, kterou mám na knihách ráda. Budí ve mě dojem, že autor knihu nepsal pro nás, pro čtenáře ale pouze pro sebe, zbytečně netlačil na pilu ale vymyslel si svět, prostředí, situace i jednotlivé postavy tak, že jim skutečně vdechl život. Kniha je plná tajemství, místy až strašidelná a zároveň útulně ponurá.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Kniha je velice zábavná, asi nebude překvapením řeknu-li, že mou oblíbenou postavou se stal Saturnin...a po něm Milouš. Ale, knihu jsem četla dvakrát a přesto mohu říct jen kostru příběhu bez větších detailů. Pamatuji si, že jsem se u toho nasmála, to ano. Ale čemu, že by mě ten zářný vtip nějakým způsobem těšil do dneška, to určitě ne. Kniha je ale dobře napsaná, přečetla jsem ji hned. Jde z ní příjemné a útulné teplo a v budoucnu rozhodně nebudu mít problém se k ní vrátit. Humorem a laskavostí nabytá jednohubka, která neomrzí.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Kniha se zabývá tématikou násilného odsunu Němců z našeho území po skončení druhé světové války. Doba byla komplikovaná v každém svém ohledu, trauma českých obyvatel a jejich frustrace z předchozích let se dramaticky podepsala na jejich psychickém stavu. Ne jinak tomu ale bylo u českých Němců, kteří s námi sdíleli jeden prostor a ten samý svět. Krutost druhé světové války i ideologie samotná vytvořily kolektivní vinu, která se na chování Čechů odrazila. Spekulovat o vztahu příčiny a následku je ale nesmysl. Nelze omlouvat trestný čin jiným trestným činem, pochopení v sobě ale hledat můžeme. Příběh se zaměřuje na konkrétní skupinu brněnských Němců, kteří jsou odsunuti do Vídně. Kniha popisuje traumatickou a vyčerpávající cestu, krutost a frustraci lidí i psychický stav jednotlivce v krizové situaci. Místy se nečte lehce a několikrát mě přepadl vztek, vztek na lidské bytosti a zrůdy, které v sobě máme. Smutek z toho, že historie se opakuje neustále a nic a nikdo nám nezaručí, že tyhle odporné události se znovu nestanou. Každý jedinec v sobě má největší světlo tohoto světa stejně, jako největší tmu.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Dnes asi už zcela kultovní kriminální příběh o morálně nejkomplikovanějším příběhu slavného detektiva. Krásné popsané prostředí a kniha má obrovskou atmosféru. Netřeba dodávat více, čtivá a útlá.
O myších a lidech
John Steinbeck
Ta nejchutnější jednohubka. Je to jednoduché a krásné čtení. Prosté a jednoduché jako život, který známe. Mapuje přátelství a sounáležitost v době, ve které to skutečně nebylo jednoduché. Steinbeck je právem mistrem psychologického rozboru a analýzy, jelikož chování jednotlivých charakterů v dané situaci je vykresleno tak automaticky a přesvědčivě, že není prostor pro diskuzi. Zároveň do toho vůbec nechci tahat jakékoli komplikace lidského uvažování, které mám tolik ráda. Dílo se tím vůbec nezabývá, zabývá se lidskou pamětí tolik krátkou, jako je 110 nádherných stran jedné knihy. Zabývá se lidským časem, který je zcela zanedbatelný s ohledem na vše, co nám jeden den nabízí. Krásná, dokonalá kniha ve své ucelenosti a komplexnosti.