Sabča92 komentáře u knih

Před dvěma lety jsem přečetla od autorky její knihu Za pět let, která se mi nesmírně líbila. Předchozí kniha mi ukázala, že mě autorka umí opravdu zarmoutit, rozbrečet a po přečtení anotace její novinky mi bylo jasné, že ani u této nezůstane mé oko suché. Jedno italské léto je kratší román, který zpracovává příběh mladé ženy, která ztratila svou milovanou matku, která pro ni byla nepostradatelnou kamarádkou, rodinou a přístavem. Po její smrti se jí život zhroutil jako domeček z karet.
Kniha má ani ne dvě stě padesát stran, proto je hned jasné, že kniha nebude nikde zdlouhavá. Kdo by od knihy mohl očekávat romantickou oddechovku ve slunné Itálii by byl rozhodně na omylu.
Co se mi na autorčině tvorbě opravdu líbí je fakt, že ač se její romány odehrávají v současnosti, vždy mají i malé nadpřirozené zápletky. V tomto případě je to jakýsi návrat zemřelé matky hrdinky. Možnost poznat mladší já milované matky je pro Katy opravdu nesmírně důležité.
Četla jsem různé ohlasy na tuto knihu, a chápu, proč někomu nemusí být zrovna po chuti, přesto se řadím do vedlejší koleje, a já z knihy jásám. Respektive se přiznám, že jsem u knihy několikrát brečela. Ztráta maminky nebo jiné milované osoby je pro mě samotnou velký strašák, proto vždy když čtu podobné téma, velmi se s postavami sžiji a prožívám společně s nimi jejich utrpení.
Jedno italské léto v sobě nese i romantickou linku, vlastně takový milostný trojúhelník. Katy se potácí mezi svým manželstvím a mužem, kterého v Itálii poznává. Osobně nemám ráda milostné trojúhelníky, ale v této knize mi tato zápletka opravdu sedla. Popravdě mě mrzí, jak to nakonec dopadlo mezi Katy Erikem a Adamem.
Jedno italské léto mohu doporučit všem, kteří mají rádi Itálii, kteří si rádi u knihy pobrečí, kteří hledají něco jiného, než romantickou jednohubku na léto.

4 20.09.2023

Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Nejen, že jsem si oblíbila její smysl pro slova, ale hlavně příběhy, kterým se věnuje. Každá z jejích hrdinek má základ ve skutečné ženě, některé doslova. Herečku jsem poslouchala jako audioknihu, a možná z toho důvodu hodnotím její knihu jako nejslabší z těch, které jsem od autorky přečetla. Příběh plyne velmi pomalu, střídá se vyprávění dvou hrdinek a možná v tom byl můj problém. Zatímco hlavní příběh herečky Jarmily Horákové mě nesmírně bavil a hltala jsem každou kapitolu, příběhy z pohledu spisovatelky Olgy mě vůbec nebavily. Olga mi přišla nudná, příliš ponořená do Jarmily, a vlastně celý příběh o prvorepublikové herečce zpomalovala. Možná, kdybych knihu neposlouchala, ale přečetla, by mi mohl děj rychleji plynout. Nebo kdyby se kniha zabývala jen Jarmilou? Každopádně narozdíl od ostatních knih ve mně Herečka nezanechala téměř žádný pocit, a bohužel na celý příběh brzy zapomenu.

4 11.09.2023

Reese Witherspoon je nejen moje oblíbená herečka, ale také knižní propagátorka, kterou velmi ráda sleduji a dám na její doporučení. Proto když se nějaká kniha objeví v jejím book clubu, ihned si ji přidávám na svým wishlist. Papírový palác je loňská novinka, která přináší velmi emotivní příběh, který se může na první pohled zdát jako klasický milostný trojúhelník, ve skutečnosti ale přináší daleko víc dramat a tajemství, než se na první pohled může zdát. Hlavní rozdíl oproti většině knih je v tom, že ústřední hrdinka není mladá žena, ale již zralá padesátiletá žena. Večer před začátkem příběhu se ale po letech šťastného manželství poprvé vyspala se svou dětskou láskou. Co ji k tomu po všech těch letech vedlo? Jak moc to ovlivní její přítomnost? Než najdeme otázky na tyto odpovědi, budeme se muset hluboko ponořit do minulosti.
Kniha to opravdu není pro každého čtenáře, protože se sice přítomnost odehrává během jednoho dne, ale během toho se společně s hrdinkou ocitáme v její minulosti, která rozhodně nebyla růžová, ba naopak. V této knize si žádnou postavu neoblíbíte, naopak. Je možné dvacet let někoho potkávat, a skrývat své emoce pod pokličkou, a pak je najednou nechat vyjít napovrch? Osobně si myslím, že to možné je. Jak zní slavný citát z mého nejoblíbenějšího filmu Titaniku, "Ženské srdce je jako hluboký oceán", kde se toho dá opravdu hodně ponořit hluboko. Ženské srdce nezapomíná, ale dokáže city ukrýt tak hluboko, že stěží dokáží přežít. A o to větší paseku to potom může mít, když ty city vyplují napovrch.
Papírový palác je syrový román o složitém milostném trojúhelníku, flashbacích drásavé minulosti a krásného letního dne v letovisku.

3 11.09.2023

Anotace knihy od britské autorky mě velice zaujala. Sama jsem dva roky vdaná a máme tříměsíčního synka, takže jsem se snadno dokázala vžít do pocitů hlavní hrdinky. Dávám tomu rok je kniha pro ženy, které mají za sebou jak ty dobré, tak ty špatné vztahy. V této knize není zdlouhavý děj, jde tu hodně o pocity, které hlavní hrdinové prožívají. Záchrana vztahu, nebo jeho zánik? Osobně mě tato kniha velmi zasáhla, vžila jsem se do pocitů hlavní hrdinky a zajímalo mě, zda se Iris a Adamovi podaří jejich vztah zachránit. Tato kniha není jen pro zadané čtenáře, respektive čtenářky, je to pro každého, kdo se někdy zklamal i v příteli, rodině či jiné blízké osobě. Kdokoliv někdy v životě ztratil důvěru v blízkou osobu v knize najde i sám sebe. V této knize se řeší obyčejné věci provázející běžné dny klasických smrtelníků. Iris si po odhalení manželovy nevěry uvědomuje, že jí Adam šest měsíců lhal v tak citlivé věci, a co ty běžné?
Mně osobně se kniha líbila, dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Sama osobně nevěru neuznávám, neumím totiž zapomenout. Dokáži odpustit, ale neumím tu ránu zacelit, abych zapomněla. Ale Iris i Adamovi jsem fandila, aby se jim podařilo k sobě zase najít cestu.

4 11.09.2023

novinku Simony Votyové jsem zhltla jako malinu, ač se rozhodně nejednalo o žádné oddechové čtení. Kdyby je kniha řekněme interaktivní, čtenář má hned několik způsobů jak ji číst. Námětem je příběh jedné dívky Nely, která studuje medicínu, a která se jednoho osudného dne rozhodne jít na party. Netuší, že se stane obětí znásilnění, které nezůstane bez následků. Jenže se jedná o syna kandidáta na senátora. Kdo uvěří jí? Matka s dcerou Simona a Sabina Votyovi vyprávějí příběh každá po svém. Co kdyby se Nela rozhodla si dítě nechat, a co kdyby šla na interrupci?
Začít příběhem interrupce, nebo volbou pro nový nevinný život? Číst knihu podle kapitol a vidět, kam se jednotlivé osudy hrdinů posouvají? Já se rozhodla číst nejprve ten, který napsala Simona o narození nevinného dítěte, poté se pustit do druhého. Oba příběhy jsou nesmírně silné, bolestné a mnohdy neuvěřitelně depresivní. Upřímně si netroufám říct, který příběh se mi více líbil, zasáhly mě oba, možná ten o narození malé Sofie o něco více, ale to z toho důvodu, že mi ten příběh není tak úplně cizí. Bohužel někdo v mém okolí prožívá cosi podobného, vychovává své dítě s člověkem bezcharakterním, zlým a takovým, že mu nezáleží na osudu dítěte, ale pouze mu jde o to, jak trestat jeho matku.
Kdyby z pohledu Sabiny Voty nezachází tolik do detailů jako její matka, přesto je její styl mimořádně čtivý. Její příběh vychází i z jejích vlastní smutné zkušenosti, kdy byla brutálně napadena a jen o vlásek unikla znásilnění.
Kniha obsahuje celou řadu důležitých témat, a pokud jste fanoušci české prózy, jistě byste knihu Kdyby neměli minout. Bude vás z ní bolet duše, ale nedokážete přestat číst.

5 11.09.2023

Musím se přiznat bez okolků, že jsem nejslavnější román Ruty Sepetys V šedých tónech zatím stále nečetla. Mám od autorky přečtené její poslední dvě česky vydané knihy, a jelikož jsem si autorčinu tvorbu zamilovala, sáhla jsem prozatím alespoň po grafické podobě její první knihy. Historické romány velmi ráda vyhledávám, ač příběhy se silným tématem mě vždy dojmou, sahám po nich celkem často. Knihy Ruty jsou vždy napsané na základě skutečných událostí a po velké řadě rešerší, takže nejen, že dostanete do rukou skvěle napsaný román, dozvíte se i o událostech z minulosti o kterých se příliš nemluví.
V šedých tónech je příběh odehrávající se za 2. světové války, příběh o litevské rodiny, která byla rozdělena a poslána do pracovních táborů na Sibiři. Že jste o tom něco málo někdy slyšely, nebo nic? Nebojte, jsem na tom dost podobně.
V šedých tónech vás barvitě přenese do drastických dní hlavních hrdinů. Budete s nimi cítit každý škrábanec, odřeninu, ale také žal a hlad.
Po přečtení grafického románu jsem si musela dohledávat další informace, jelikož se o historickém pozadí leta mlčelo. Jsem ráda, že autorka po tomto tématu sáhla a předvedla ho čtenáři. Kresby jsou sice barevné, přesto z nich cítíte šedavý pocit temnoty. Atmosféru se autorům podařilo vytvořit naprosto skvěle.
Utrpení, kterého se těmto lidem dostalo, rve srdce. Spousta zbytečného umírání, krutosti, bolesti. Zároveň ale sledujeme nesmírnou sílu člověka, a co vše jsme schopni přežít.

4 11.09.2023

Série o Erice Fosterové patří k mým oblíbeným thrillerovo-detektivním sériím. Smrtící tajnosti je již šestým dílem z doposud vydané a napsané šestidílné série oblíbeného Roberta Bryndzy. Pokud jste tuto sérii ještě nezačali číst/poslouchat, a máte rádi tento žánr, pak nevím na co čekáte. Robert Bryndza umí vystavět opravdu napínavý případ, a pokud sám neodhalí vraha v jednotlivých kapitolách, pak jen marně tápu a přemýšlím, kdo za zločinem opravdu stojí. Téměř čtyři roky uplynulo od chvíle, kdy jsem se naposledy setkala s Erikou, a ačkoliv je to dlouhá doba, do knihy jsem vplula jakoby nic. Oblíbené postavy včetně samotné Eriky mám zkrátka pod kůží. U šestého dílu jsem sáhla po audioknize, kterou namluvil skvělý Martin Stránký. Mám tohoto dabéra opravdu ráda, a i když ho mám navždy spojeného s agentem Boothem ze seriálu Sběratelé kostí (což je mimochodem boží seriál, který miluju a vám ho mooooc doporučuji), jako vypravěč dalšího příběhu Eriky mi dokonale sedl.

6 03.08.2023

Vzpomínky na něj je další CoHo kniha vycházející pro starší čtenářky, jelikož se zabývá silným tématem mateřství. Novinka je přesně o tom, jak vám jedna vteřina, jedno špatné rozhodnutí může život převrátit vzhůru nohama. A pak už jen zbývá zoufalství a následky, které jsou v tomto případě trvalé. Ztráta milované osoby ještě vlastní chybou, vlastním rozhodnutím, to je asi nejhorší, co se může člověku přihodit. Scotty byl skvělý mladík, kterého v příběhu sice živého nepoznáme, ale z vyprávění rodiny, přátel a jeho životní lásky je nám jasné, že kdyby tato postava žila, zamilovali bychom si ho stejně jako Kenna. Kennu poznáváme jako zničenou, polámanou květinu, která si z celého svého srdce přeje být součástí života své dcery. Pak tu máme Ledgera, který je rozpolcený mezi vzpomínkami na svého mrtvého nejlepšího přítele, láskou k jeho malé dcerce a silnou přitažlivostí k ženě, která mu jednu osobu vzala, a druhou dala.
Knihy od Colleen Hoover čtu aniž bych si blíže zkoumala anotace, u mě to je zkrátka sázka na jistotu. Její knihy mám moc ráda, a její novinka se řadí v mém žebříčku nejoblíbenějších knih velmi vysoko. Stále u mě vede kniha Odvrácená tvář lásky, za ní To nejlepší v nás a pak na třetím místě soupeří Námi to končí a právě její novinka Vzpomínky na něj.
Příběh nešťastné tragické lovestory, mateřského pouta a nové šance na život mě velmi zasáhl, rozplakal i opět potěšil. Colleen zkrátka podobné příběhy umí napsat, a její knihy new adult mě zkrátka baví nejvíce. Možná, že si mě příběh Kenny získal i proto, že jsem se jako čerstvá matka dokázala vžít do pocitů její ztráty.
Ve Vzpomínkách na něj nechybí silný milostný příběh s dávkou erotiky. Vzpomínky na něj je typickou knihou Colleen, která vás nemůže zklamat. V této knize nebudete cítit nenávist ani k jedné osobě, jelikož jejich úhly pohledu jsou vždy pochopitelné. Jedna matka ztratila milovaného syna, má tedy druhá matka právo vidět se se svou dcerkou? Jedno špatné rozhodnutí vzalo život, a co další rozhodnutí? Má právo Kenna na svou dceru, odpuštění a novou lásku?

8 18.07.2023

Grafické romány mám v oblibě, a jelikož mě zaujala anotace novinky, rozhodla jsem se do příběhu pustit. Čekala jsem, že se nebude jednat o snadné čtivo, ale asi jsem od knihy čekala něco víc. Atentát je grafický román zpracovaný podle románu Yasminy Khadry, který v českém překladu vyšel pod názvem Černá vdova. Román čítající necelých tři sta stran je jistě těžkým čtivem, stejně jako tomu bylo i v případě grafického románu.
Hlavní hrdina Amin je chirurg, který podle prvních stran působí spokojeně a šťastně, když se mu zničehonic život obrátí vzhůru nohama. sám se musí zodpovídat policii, ostatní lidé na něj hledí skrz prsty, a navíc ho sžírá potřeba zjistit, jak se z jeho ženy stala atentátnice. Jak je možné, že si ničeho nevšiml? Románu se jistě nedá upřít, že obsahuje neuvěřitelně silné téma, které se mi těžko četlo. Asi jsem ráda, že jsem nesáhla po románově předloze, ale po grafickém románu, neboť by mě původní podoba jistě zasáhla víc.
Co se týče pozadí, do kterého hlavní hrdina postupně proniká, jsem zděšená. Nedokáži pochopit, jak se něco takového může ve společnosti stát. Jak někdo může podobně smýšlet, že ve smrti dalších nevinných lidí vidí nějaký smysl.
Atentát zvládnete přečíst za jedno odpoledne, přesto ve vás bude ještě dlouho po dočtení rezonovat.

4 25.06.2023

Kdo v dětství nesledoval, nebo přinejmenším nezaznamenal oblíbený animovaný seriál Byl jednou jeden život, jako by nikdy nebyl. Tento slavný francouzský seriál se dočkal i svých komiksů na motivy několika epizod daného seriálu. A kromě série Života se komiksových dílů dočkala také adaptace Člověka. Byl jednou jeden člověk Vikingové přivádí čtenáře do jedné z epizod, konkrétně desáté, slavného seriálu. Společně s vašimi starými známými hrdiny se přesuneme na fascinující cestu minulostí, která bude bavit jak starší, tak mladší čtenáře.
Osobně miluji dětské knihy - a to dávno předtím, nežli jsem měla miminko, a oceňuji, když se nejedná o plochý příběh bez nějakého poslání. Vikingové navíc spojují několik prvků dohromady. Ve čtivé komiksové podobě bude bavit i čtenáře, které historie příliš nezajímá. Svým obsahem pobaví jak dobrodružné chlapce, tak zvídané dívky. A navíc přináší vtip, historii a poslání v jednom.

1 18.06.2023

Když se mi do rukou před delším časem dostala kniha Chlapec, krtek, liška a kůň, zamilovala jsem se. Od té doby jsem v pozoru nad podobnými publikacemi, a druhá kniha Jamese Norburyho mi nemohla utéct.Cesta je druhý příběh Pandy a dráčka, která tentokrát přináší celistvý příběh, který by se dal nazvat takovou duchovní cestou vycházející z budhistické filozofie. Moudrá panda se vydává s dráčkem na cestu, která je zavede do nebezpečí. Dráček je nucen ztratit vše, na čem mu záleží a na konci cesty se s tímto faktem musí nějak vyrovnat. Jedná se o další úchvatnou publikaci, kterou nebudete číst nijak dlouho, za to si z ní mnoho odnesete. V jednoduchém příběhu, prostých větách se skrývá velký poklad, poslání. Kdo čte mezi řádky, ten se v knize jistě nejednou najde. Je tu tolik pravdy a moudrosti, že díky čtení se jistě zamyslíte nad řadou věcí. A vše je doprovozeno krásnými ilustracemi, zabalené v roztomilém příběhu.
Pokud jste fanoušky knih Malého prince nebo právě zmiňovaného Chlapce, krtka, lišky a koně, potom by vám rozhodně neměla uniknout ani Cesta, pro jejíž čtení není nutné mít přečtenou Pandu a dráčka. Můžete je číst zcela nezávisle na sobě.

2 16.06.2023

Jestli něčemu bezesporu v young adult fantasy žánru nedokážu odolat, tak to jsou čarodějnice, romantika. Korunní princezny jsou první díl nové série, kterou jsem si naprosto zamilovala. Jedná se o další Humbooktip, který vám stejně jako holky z týmu můžu s klidným srdcem jen a jen doporučit.Hlavní hrdinka není jedna, ale rovnou dvě - sestry dvojčata! Wren a Rose jsou princezny, které byly rozděleny krátce po porodu. A zatímco Wren o své sestře ví, a celý život se připravuje na to, aby ji mohla zastoupit, Rose o ní nemá nejmenší ponětí. Wren je velmi odvážná, bojovná, své čarodějné nadání, které zdědila po své matce a babičce, skvěle ovládá. Nebojí se krve a je plně odhodlána zabít nepřátele vlastníma rukama. Rose je jiná, je jemná, jako své poslání vnímá stát se královnou a pokornou manželkou, věří, že se zamiluje.
Skvělá zápletka o záměně sester dvojčat mě bavila od první strany. Ačkoliv má kniha skoro pět set stran nemusíte se bát, že by se kniha nějak vlekla. Není ani nijak zdlouhavý začátek. Nechybí ani romantická a místy pěkně vášnivá linka. Jak Rose, tak Wren zahoří láskou, naštěstí ne k jednomu muži. Jejich romance není podstatou příběhu, ale jen ho krásně doplňuje. Zejména u Rose je ale důležitá, protože u ní dojde k největšímu vývoji. Z plaché a poddajné princezny se stává princezna rebelka. Je vám tedy jasné, kterou ze dvou sester jsem si oblíbila víc.
Dvojice autorek se věnovala každá své princezně, a myslím, že je to ve výsledku hezky znát, protože každá z dívek je trošku jiná. Svět, který ale obě vykreslily mě nesmírně bavil. Po dočtení poslední stránky je znát, že se jedná o sérii, je naznačeno, co by se mohlo dít v dalším díle, ale tentokrát tu není obrovský cliffhanger, který vám nedovolí spát, dokud nedostanete další díl. Já se na dvojku nesmírně těším a doufám, že neztratí svůj šarm.
Pokud jste si zamilovali první díl ze série Holubice a had, a máte rádi Disney příběhy nebo muzikálovou Princeznu a švadlenku, tak si Korunní princezny rozhodně zamilujete.

6 15.06.2023

Když vloni vyšla v papírové podobě Dům v Blankytně modrém moři, každý kdo ji četl si ji zamiloval. Nejprve jsem si myslela, že knize odolám, ale čím víc jsem se bránila, tím větší byla má zvědavost přijít na to, čím je tato kniha tak mimořádná.Letos se mi podařilo navázat spolupráci s Audiotékou, a já si pro první recenzi nemohla vybrat lepší titul, nežli právě Dům v Blankytně modrém moři, kterou namluvil skvělý Saša Rašilov. Už jen poslech sám o sobě mě bavil, a to jsem se ještě nedostala ke chvále samotného příběhu.
Děj mi připomínal Sirotčinec slečny Peregrinové a Harryho Pottera, proto věřím, že pokud jste fanoušci těchto dvou sérii, Dům si bezesporu zamilujete. Je to příběh, který u nás nemá obdobu, a já po jeho dočtení naprosto chápu, proč se do knihy všichni natolik zamilovali. Audiokniha má necelých 15 hodin k poslechu, které vám ale utečou jak nic. Saša Rašilov perfektně ztvárnil jednotlivé postavy. Linus je osamělý čtyřicátník, který sice dělá svou práci opravdu dobře, ale nijak se nevymyká z davu. Nikdo si nepamatuje jeho jméno, je pro ostatní prakticky neviditelný. Zatímco Linusův svět je šedivý a ponurý v rouchu úředničiny, život na ostrově je jeho naprostým opakem. Je plný barev, života, dobrodružství, a ač je Linus ze svého úkolu nejprve nepříjemně zaražen, později si k místu, a především k dětem samotným začíná dělat vztah.
Při čtení jsem se smála, zasnila a dokonce si i pobrečela. Příběh není plný akčních scén nebo přílišných zvratů, za to jeho atmosféra vás jistě pohltí. Dům v blankytně modrém moři je o hledání samu sebe, o lásce, o smyslu života.

5 05.06.2023

Filmy Enoly Holmes na Netflixu mám zkouknuty, a ač k nim mám nějaké výhrady, baví mě. Zejména herecké obsazení naprosto zbožňuji. Enola Holmesová a Mycroftova nebezpečná hra je útlý grafický román, který přináší krátké dobrodružství se všemi oblíbenými postavami z filmů. Zápletka s únosem bratra mě velmi bavila, a samotnou mě mrzelo, že celý příběh nebyl delší.Brala bych další zápletky, scény a napětí. Nicméně i tak se jednalo o fajn čtení na jedno odpoledne. Ilustrace se drží v duchu filmové předlohy, jsou velmi povedené a v samotných kresbách velmi snadno poznáváte herce z filmové adaptace.
Celá série Enoly patří mezi middle grade, ale bezesporu potěší i starší čtenáře, kteří si chtějí u čtení odpočinout a pobavit se. Navíc ta dobová atmosféra, starý dobrý Londýn, a jednotlivé případy zkrátka baví. Za mě rozhodně doporučení.

3 02.05.2023

Sally Rooney je milovaná, doporučovaná autorka, na kterou jsem měla opravdu dlouho spadeno. Trvalo mi několik let než jsem se dostala k její knize, a bohužel jsem si vybrala asi tu nejslabší.
Kniha se zaměřuje na dvě nejlepší kamarádky - mileniálky, které hledají své místo pod sluncem. Přestože jsou to nejlepší kamarádky, dělí je několik kilometrů a ony si pouze píší e-maily, ve kterých si sdělují novinky. Zatímco v jedné kapitole sledujete co se které událo, v té další se to dozvíte celé znovu, protože si dvě hrdinky píší dopisy, emaily apod. A právě v tom jsem měla s knihou problém. K čemu se v jedné kapitole dozvíte o setkání dvou postav a jejich milostném začátku, a ve druhé kapitole se to dozvídáte očima hrdinky, kde vám zároveň řekne i jak se cítila? Pro mě byly tyto kapitoly především opakováním, brzděním v dalším ději, a věčným točením se v kruhu. A nyní se dostáváme k nejdůležitějšímu problému této knihy - ona totiž nemá pořádný děj, respektive zápletku.
Alice a Eileen jsou dvě nejlepší kamarádky - dá se říct, protože se roky neviděly. Svěřují se se svými milostnými eskapádami, které jsou ale bez nápadu. Možná realistické, to asi ano, ale nudné.
A pak tu máme ještě jeden můj obrovský problém. A tím je konec. Příběh nikam negraduje, nemá žádný spád, a najednou je tu kapitola, která končí, a další je už epilog odehrávající se po nějaké době a najednou mají hrdinové to či ono. Celé to na mě působilo, jakože autorka už nevěděla co psát dál, nebo ji ten příběh sám přestal bavit, tak zkrátka napsala epilog a čau.
Bohužel musím zkonstatovat, že mi ani jedna z postav nebyla sympatická, a vlastně mi bylo i jedno, jak to s nimi dopadne. Přitom postavy samotné byly v mém věku a řešili vztahy a své místo pod sluncem.

3 26.04.2023

Celeste Ng se u nás proslavila s její knihou Ohníčky všude kolem, která byla jednu dobu naprosto všude. Její první kniha, která u nás roky nebyla k dostání se po letech dočkala svého dotisku. Vše, co jsme si nikdy neřekli je velmi rodinný dramatický příběh, který se nečte zcela jednoduše. Právem byla tato kniha oceněna řadou cen. Děj se odehrává v minulosti a přítomnosti. Celá problematika má své kořeny v minulosti, kdy se vracíme do doby, kdy se její rodiče seznámili. James a Marilyn byli rozdílní, seznámili se v 60. letech minulého století, v době, kdy nebylo běžné mezirasové manželství. Přesto se tito dva našli a zamilovali.
Jak bylo poznamenáno v doslovu, paralela s Annou Kareninou je v tomto případě zcela na místě. Ačkoliv se tato rodina zdá jako bezproblémová, milující, má svá temná zákoutí, do kterých nikdo nevidí. Ani aktéři z rodiny, protože si to celé neuvědomují, neznají všechny souvislosti, pocity. Tragická smrt milované dcery, do které vkládali velké naděje, zasáhne každého z rodiny, a každý se s tím snaží vyrovnat po svém. Přesto to všechny smete jako vlna tsunami, nelítostně a zásadně.
Celeste Ng je skvělá vypravěčka, jejíž styl mě velmi bavil. Autorka neukazovala klady jednotlivých postav, spíše pitvá to, co se postavám v životě nepovedlo, co nezvládli, a co špatného v sobě cítí. Vše, co jsme si nikdy neřekli je bezesporu skvěle napsaným příběhem, ze kterého budete smutní a zamyšlení zároveň. Tento depresivní příběh popisuje velmi zajímavý příběh smíšené rodiny v nelehké době, okořeněný o problémy, které si členové rodiny v podstatě sami způsobují. Je to depresivní, bolestné a pravdivé zároveň. Doporučuji.
Hodnotím: 4,5/5

5 26.04.2023

Před rokem a kousek jsem přečetla první díl Z krve a popela a série se mi líbila, ač nebyla pro mě tak dokonalá, jak pro ostatní. Ve stínu popela je první díl tuším (zatím) plánované trilogie, která předchází právě sérii Z krve a popela. Není nutné mít přečtenou první sérii. Když porovnám samotné první díly těchto dvou sérií, tak je to pro mě jako nebe a dudy. Osobně mi přijde, že autorka napsala příběh Poppy na kterém se rozepisovala a zkoušela něco podobného, a až potom se pustila do příběhu Serafeny, který mě zcela pohltil.
Žár těla a ohně nastartovala naprosto skvělým prvním dílem, který je plný akce. Serafena je hrdinka, kterou si naprosto zamilujete. Je odvážná, prostořeká, nebojácná, a pokud má v ruce dýku, nebojí se ji použít. Zároveň to není žádná křehká květinka, nevinná panna, nebo hrdinka, které byste nejraději nafackovali.
Když jsem před lety četla Dvůr mlhy a hněvu, kterému jsem naprosto propadla, myslela jsem si, že už nikdy nebudu číst nic podobného, co mě natolik pohltí, a zároveň to bude mega bichle, kterou budu jen těžko odkládat. Ve stínu popela zhruba od poloviny se nesl v duchu dvojky Dvorů, ale ne že by se jednalo o nějakou kopii, jen se to neslo v tom duchu a mě to neuvěřitelně bavilo. A milé dámy, pokud se pustíte do čtení, připravte se na opravdu žhavé scény. Jennifer L. Armentrout se v poslední době hodně rozepsala. Nejen, že zvládne za rok napsat několik knih, její nové série jsou stále větší bichle. Ve stínu popela to ale naštěstí nebylo na škodu. A co je lepší, dokáže překvapit. Ač by se dalo říct, že už toho bylo o vílách a bozích napsáno hodně, jí se to povedlo překonat.
Ve stínu popela je plná bojových scén, akčních a krvavých momentů. Ale rozhodně se připravte, že tu krev cáká, postavy umírají, objevují se tu různá stvoření a nebezpečí. V knize jsem si zamilovala scénu u jezera, která je v první čtvrtině knihy. Knihu jsem včera dočetla, a popravdě nevím co budu se svým životem do podzimu, kdy vyjde druhý díl v češtině, dělat. Na konci se objevil další zvrat, a já nutně potřebuji další díl. Nutně.

5 04.04.2023

Fredrik Backman je velmi oblíbený a doporučovaný autor. Sama jsem od něj před lety četla pouze vánoční povídku Životní terno, která se mi líbila. Muž jménem Otto/ Ove je velmi krásný a dojemný příběh, který si mě získal. Kniha neobsahuje mnoho děje, jde v něm o pocity, o životní příběh potažmo cestu, o sílu osudu a zároveň se tu střetává pohled na starší a mladou generaci. Otto je starý muž a bručoun v jedné osobě. Žije sám ve svém domě a denně kontroluje řád ve své ulici. Není to policista, ale má rád pořádek a rozčiluje ho, jak to nikdo nerespektuje. V přítomnosti se odehrávají kapitoly, kdy Otto poznává nové sousedy, kterým vymyslí přezdívky a kteří mu samozřejmě lezou na nervy. Kapitoly ze současnosti střídají kapitoly z minulosti, kdy poznáváme chronologicky nejprve dětství Otty, později jeho brzké dospívání za tragických událostí. bavilo mě vracet se do minulosti a poznávat mladého Ottu, který byl vlastně pořád stejným Ottou, jako dnes. Jen s tím rozdílem, že se uměl také usmívat. V soukromí, za zavřenými dveřmi, miloval. Otto ztratil smysl svého života a rád by zemřel. Vše má dokonale naplánováno, když mu plány zkříží nový sousedé, kteří se mu čím dál víc motají do života.
Muž jménem Otto/Ove je kniha u které naprosto chápu její oblibu. Je to humorný příběh, který vám částečně bude povědomí, protože kdo kdy nepotkal nějakého Ottu? Kniha vás nahlas rozesměje stejně, jako vás dojme. Závěr knihy jsem čekala a i přesto mě velmi dojal. Myslím, že to autor nemohl napsat líp. Přesto je mi líto, že děj ještě chvíli nepokračoval.

Knihy od Viktorie Hanišové jsou velmi dobře hodnoceny, a já sama mám knihy od autorky v oblibě. Neděle odpoledne je má třetí kniha od autorky, a musím se přiznat, že začátek byl pro m poměrně bolestný na začtení. Kniha je rozdělena na tři části podle toho, z jakého úhlu pohledu sledujeme děj. Teo neměl jednoduché dětství, nevyrůstal v jednoduché době, přesto to není hrdina, kterého bych mohla litovat. Druhá část z pohledu matky Maričky mě bavila daleko víc. Třetí a poslední část je vyprávěna z pohledu otce, která tak dává poslední střípky skládačky dohromady. Hanišové se opět podařilo skvěle vykreslit pohnuté lidské osudy ze kterých mrazí.
Viktorie Hanišová opět přináší velmi smutný příběh o velké životní tragédii a jejích následcích. O tajemství, o kterém se v rodině nemluví, a místo toho, aby to něčemu pomohlo, to akorát způsobuje větší rozkol mezi jednotlivými postavami. Samotné rozuzlení toho, kam otec neděli co neděli mizí mě velmi překvapilo, a zasáhlo. Osobně mám radši její předchozí knihy, ale rozhodně vám Neděli odpoledne mohu doporučit. Nečekejte žádné snadné a veselé čtení.

5 15.03.2023

Po sedmi letech jsem se pustila do druhého dílu této dystopické série. Ač jsem se zprvu bála, že po tolika letech si nebudu skoro nic pamatovat, mýlila jsem se. Dvojka navazuje na události jedničky, a ačkoliv Neal Shusterman zdlouhavě nepřipomíná předchozí děj, nijak jsem se v ději neztrácela.Bez citu je druhý dlouhé roky vyhlížený díl čtyřdílné série, která je opravdu výborná. Má skvělé hlavní postavy, děsivou myšlenku světa, která ale bohužel je tak realistická, že to velmi děsí. V druhém díle se představují zcela nové postavy, vrací se i postava z jedničky, která by se mohla ztratit z překladu, ale to bychom přišli o pěkně zápornou postavu. Ačkoliv je Connor hlavní hrdina příběhu, ve dvojce je lehce upozaděný. Bez citu není ochuzena ani o akční scény, nebo úmrtí. Neal Shusterman se toho zkrátka nebojí, a jde do všeho naplno. O husí kůži v tomto díle opět nebude nouze.
Romance mezi Connorem a Risou pokračuje, ačkoliv není nijak zásadní pro děj, a rozhodně tu nepotkáte žádné emotivní romantické okamžiky. Ač mám sama v oblibě romantiku v knihách, zde mi sedí, že je jen takovým doplňkem.
Sérii rozhodně doporučuji nejen fanouškům young adult, jelikož si myslím, že právě dospělejší čtenáři odhalí pravou podstatu lehkých filozofických myšlenek autora.
Bez citu je po dlouhé době skvělým druhým dílem série, nikoliv nějakým výplňkovým dílem, ale plnohodnotným dílem, který vás bude bavit. Po dočtení opět potřebuji další díl, a mně nezbývá než doufat, že se ho dočkám dřív, než za sedm let jako tomu bylo u toho prvního.
Hodnotím 4,5/5

4 07.03.2023