r0st4 komentáře u knih

Druhý díl za mnou a nic moc se nezměnilo. Žádný hlubší příběh, jen sled dějových jednohubek propojený hlavní postavou. Nevím, možná je to hodně regionálně specifické a řeší se problémy, které u japonské veřejnosti rezonují, ale pro mě je to obsahově zívárna, která je dost prvoplánově brutální (kresba je výborná). Dám šanci ještě trojce a při pokračující absenci změny, kterou už ale ani moc nečekám, se sérií končím :/

3 23.10.2023

"Přečteno" ve formě audioknihy

Byť to tak na první projetí anotace nemusí vypadat, Alaska Joe vlastně není typicky humoristický román. Jožinko se sice stará o řadu úsměvných příhod (a několik vyloženě k popukání), ale fakt, že patálie s ním tvoří jen asi polovinu knihy dává jasně tušit, že autorův záměr nebyl čistě komediální.

Ve své podstatě jde vlastně o veskrze melancholické vzpomínání (čemuž významně napomáhají časté tklivé hudební předěly) na to jaký život byl a je. A já si tenhle výlet do vzpomínek jednoho pána užil strašně moc! Dvojnásob v naprosto fenomenálním načtení Davida Novotného, který dokázal Mlhošovi dokonale vdechnout život :)

3 27.09.2021

Ty čtyři pěticípé krasavice jsou možná přísně objektivně vzato trochu přehnané, jenže... Tomuhle výběru se podařilo oslovit přesně tu mou nostalgickou část, která si ještě stále živě pamatuje všechny ty probdělé noci s Rychlými šípy a baterkou pod peřinou.

Jasně, obsahově to není žádný zázrak (Foglar a Čermák jsou prostě jen jedni), ale přesto se tomu daří rozdmýchávat takovou tu letní, dobrodružnou táborovu atmosféru, která je téměř nepopsatelná. Vynikající zpracování pana Vybírala je už pak jen třešinkou na dortu :)

3 01.09.2021

Za mě zatím jednoznačně nejlepší díl! Abnett roztáčí všechna kolečka na nejvyšší rychlost a přímo před očima čtenáře rozjíždí peckovní kombinaci akce a skoro-až-politického thrilleru.

Hlavní hvězdou tohohle booku je pro mě nicméně Stjepan Šejić, jehož kresbu jsem doteď nevěděl, že v Aquamenovské řadě nutně potřebuju! Jeho poloumělecký styl Atlantidě extrémně sedí a s faktem, že v dalších sešitech absentuje, se budu těžko smiřovat.

3 02.05.2021

Po dlouhé době zase náhodná knížka, kterou jsem si koupil čistě na základě krátké synopse z internetu a hlavně parádní obálky :)

Vcelku příjemné čtení na jedno odpoledne (délka knihy i formátování přímo vyzývají k rychlému protáčení stran), které vám po skončení zanechá příjemný úsměv na rtu a dobrý pocit na duši.

Tři hvězdy (a popravdě by tam asi měly svítit spíš dvě) volím čistě v rámci objektivity. Ačkoliv jsem si Poustevníka užil víc, než jsem původně očekával, jako detektivka je to vlastně dost špatné :) Bratr Cadfael, bůh ví proč hlavní postava, je pro děj naprosto bezvýznamný; středověkost celé knihy se odráží jen v tom, že si všichni vykají, k samotné vraždě dojde až někde kolem poloviny knihy a pak se na ni zase až do konce zapomene a tak by se dalo pokračovat ještě docela dlouho :)

Pokud ale aktuálně hledáte něco tzv. feel-good, věřte tomu, nebo ne, Poustevník z Eytonského lesa je kniha přesně pro vás ;)

3 28.11.2020

Lady Mechanika je nenáročné čtení na jeden, dva večery, které ale bohužel příliš neponouká k nákupu druhého dílu. A to i přesto, že disponuje dost otevřeným koncem. Hlavní příčinou je paradoxně sám Benitez, jenž je přinejlepším spotřební scénárista, což se dost nepříznivě projevuje na plynutí příběhu a dialozích, které vyloženě šustí papírem.

Tím největším kladem, pro mě osobně (což je i důvod, proč se Mechanika vyškrábala na 3 hvězdy), je jeho kresba. Na první pohled odfláklá, přesto detailní, mi vcelku učarovala a Steigerwaldovy barvy ji pak krásně přivádí k životu. V tomhle směru celému komiksu velmi pomáhá i formát, jež mu Argo dalo do vínku, a opravdu kvalitní papír.

Za sebe tak můžu říct, že čtení nelituju (upřímně ale asi hlavně proto, že jsem komiks dostal darem), ale k tomu, abych ho s klidným svědomím doporučil dál se asi nepřinutím.

3 13.09.2020

No, přiznám se, že úplně netuším, s jakým záměrem vznikla edice Zrnka temnoty. Pokud to má být náhrada legendární série Stopy hrůzy, pak je to asi ok. V jakémkoliv jiném případě ale Oko čarodějnice moc nefunguje.

Plus: Je to kraťoučký a Nelly Černohorská má celkem příjemný styl vyprávění.
Mínus: Horor to není ani vzdáleně. Spíš takové young adult depkaření s trochou nadpřirozena na okraji.

2 19.10.2023

Chm, zdejší hodnocení mi tedy přijde dost... nadsazené. Jako dlouholetý fanda W40k jsem si knížku sice dokázal vesměs užít, ale zcela objektivně je to asi nejslabší věc, co jsem kdy od Abnetta četl. Moc tam totiž nefunguje nic. Ucelenou příběhovou linku to v zásadě nemá, drajv taky ne a jako úvod do (masivní) série, který by měl hlavně nalákat, je to naprosto žalostný.

Osobně určitě pokračovat budu, ale spíš kvůli nerdovskému srdíčku a touze po doplnění znalostí světa než proto, že je to zábavné čtení (alespoň prozatím). Ostatním zájemcům bych doporučil sáhnout spíš po Hvězdném vlkovi, Eisenhornovi nebo klidně i Gauntových duších.

2 12.10.2023

Strašně dlouho jsem přemýšlel, jak přesně popsat moje dojmy z téhle knihy a nenapadlo mě nic lepšího než: Drizzt z výprodeje. Pokud jste někdy četli Salvatoreho opus, tady budete jako doma. Prostředí je podobné, civilizace temných eflů je dost podobná, jen je to celé takové... nedomrlé.

Plusem je, že autorka píše celkem čtivě. Mínusem, že sledujeme příběh, který jde tak trochu odnikud nikam, postavy vlastně neprojdou žádným vývojem a jako bonus se v knize střídá er forma s ich formou, což jen málokdy funguje opravdu dobře. Meh.

Na druhou stranu, teď tady koukám, že je to mimo jiné ve škatulce "Pro děti a mládež". V takovém případě by to možná sneslo o půl hvězdy víc.

2 11.09.2023

I u posledního dílu nakonec zůstanu u velmi solidních 3 hvězd. A to hlavně kvůli stavbě příběhu. Ačkoliv mně osobně to nevadilo a vlastně jsem si v Mars Red našel to svoje, pravdou je, že dějová linka mi tu přijde tak trochu opomíjená. Jako by autorovi sloužila jen k tomu, aby se mohl rádoby filosoficky zamýšlet nad smyslem života. Chvílemi tak čtenář může tápat o co vlastně jde a proti komu (a proč) naši hrdinové stojí.

2 11.04.2023

Na rozjezd série solidních 3,5 z 5. Téma upírů (až notně ohrané) tu je zpracováno docela zajímavě a co je ještě lepší, nadpřirozeno tu slouží opravdu jen jako prostředek pro vyprávění vlastně dost civilního příběhu o ztrátě.

Skutečnost, že šlo původně o divadelní hru a až posléze mangu/anime tu je podle mě dost znát a je tudíž možné, že to typickým hltačům japonských obrázků nebude úplně vyhovovat. Mně to ale sedlo velmi a na další díl se těším.

2 06.02.2023

3.5/5
*Čteno ušima v perfektním podání Romana Říčaře* Teda musím říct, že čím víc se mi toho poslední cca rok až dva dostává do rukou, tím víc přicházím na chuť českým autorům. A Planeta idiotů v tomhle není výjimkou; byť z ní zdaleka nejsem tak nadšený jako třeba z Maříkovy Salamis či Fritzovy antologie.

Tenhle popis tak trochu jiné apokalypsy je obzvlášť v první cca polovině naprosto dechberoucí. Burešovi se daří formou de facto deníku budovat neuvěřitelně hutnou atmosféru plnou beznaděje, z níž je člověku nejednou velmi těžko. Bohužel to ale funguje vlastně jen do chvíle, dokud hlavní hrdina (a s ním i čtenář) tápe. Jakmile se děj přehoupne přes tuhle tíživou etapu, kouzlo, alespoň pro mě, tak nějak vyprchá a z knížky se stává veskrze průměrný survival, v němž se ale vlastně už nic moc neděje.

P.S.: A rozhodně souhlasím s ostatními tady, že byl epilog až moc doslovný a vlastně i zbytečný. Na jednu stranu mám vysvětlení rád, ale tady působilo příliš polopaticky a tak nějak vynuceně. Bez něj knížka vyznívá přeci jen o něco lépe.

2 03.11.2022

Uff, tak je to za mnou. I když o pár týdnů později, než jsem počítal, což je co říct, s ohledem na skutečnost, že má Poslední hodina prachbídných 280 stran. Překvapivě ale, přinejmenším pro mě, nebyl tím hlavním problémem Sidebottom a jeho styl psaní, nýbrž to, jakým způsobem byl příběh vystavěn.

Na celých téměř tři sta stranách nenarazíte na postavu, které byste mohli fandit (vč. hlavního hrdiny), což je docela... ehm. Osobně jsem se díky tomu musel do čtení vlastně dost nutit a finiše jsem se dobral především kvůli tomu, že prostě nerad nechávám knihy rozečtené.

Nepomohla pak ani (ne)schopnost Balisty, který neustále narážel na stále nové překážky, což sice běžně funguje jako impulz pro další čtení a rozvoj děje, ale pokud se to na těch pár stranách stane padesátkrát, je to spíš už jen otravné. Obzvlášť, když se to pak celé vyřeší tak trochu deus ex machina a ještě se to uzavře vlastně dost happy-endově.

2 09.07.2021

Když něco píšete dostatečně dlouho, dřív nebo později se zkrátka nevyhnete vatě. A ta Abnetta dohnala už ve třetím booku. První tři čísla jsou těžká a bohužel ničím nezajímavá politicko-válečná agitka, která se nemůže pochlubit ani nijak extra dobrou kresbou.

Následující story-arc už naštěstí odsýpá mnohem lépe a ačkoliv jsem trochu zklamaný z promarněné šance udělat z toho atmosférický horor na opuštěné základně tváří v tvář neznámému nepříteli, užil jsem si to o poznání víc. Prakticky celý book ale hodně trpí abnormálně častým střídáním kreslířů, čehož nejsem moc velký fanda.

2 04.04.2021

Tak jsem se konečně dostal i k téhle, dnes už legendární, sérii a popravdě... asi jsem od Abnetta čekal víc. Minimálně pokud se bavíme o prvních dílech.

Z celkových 340 stran se těch prvních 200 na můj vkus neuvěřitelně vleklo a moc nepomáhalo ani zahlcení desítkami jmen, které jsem si v hlavě jakž takž srovnal až někde ve druhé třetině.

Samotný závěr (zhruba od nalodění na Absalom dál) už byl krásně Abnettovský a hezky nabíral na obrátkách. Ovšem při srovnání třeba s Kingovým Hvězdným vlkem...

Coby fanda W40k ale budu stejně pokračovat dál. A doufat v Císařovu přízeň :)

2 14.02.2021

Tak předně, mnohé recenze se vás budou snažit přesvědčit, že Králové Wyldu vůbec nepůsobí jako prvotina. Působí, a to hodně. Eames naprosto očividně není vypsaný a díky zbytečnému "okecávání" je knížka asi o sto stran delší, než by musela a měla být. Mimo to autor naprosto běžně popisuje tutéž věc opakovaně, což mě nutí zpochybňovat i redakční vedení.

Nicméně (!), ta knížka je hrozně fajn. Eamesův pohled na to, co takový hrdina z bájí dělá, když zestárne a meč už v jeho ruce nepůsobí tak jistě jako kdysi, je extrémně zábavné čtení, jež by si neměl nechat utéct žádný fanoušek fantasy. Prakticky všem hlavním postavám fandíte od začátku do konce a být to krapet proškrtané, jde o akční jízdu, kterou před dočtením prostě neodložíte.

A "odměnou" pak jsou člověku i takové autorsko-překldatelské perličky jako: "Kuř, jen kuř." nabádál ho troll. A tak Clay kouřil :D

2 12.03.2020

Nedokážu sice říct proč, ale western a nadpřirozeno podle mě tvoří výbornou kombinaci. Jednoduchoučká, ale přitom zábavná, zápletka se k tomuhle typu knížek parádně hodí a člověka tak zamrzí v zásadě jen dvě věci. Zaprvé, že bratři Lansdaleové neumí psát. A to připomínám, že se pohybujeme v žánru brakové literatury, kde nároky nejsou zas tak vysoké. No, a zadruhé, že Fantom Print, jakkoliv je mám rád, pořád nezvládá redakci, díky čemuž je Odměna z pekla plná překlepů, chybějících písmen a zdvojených slov.

Tak či tak ale přečtení (ani nákupu) nelituju. Byť znovu se už k téhle srandě vracet opravdu nebudu :)

2 15.02.2020

Musím se přiznat, že moc netuším, pro koho je tahle knížka vlastně určená. Milovníky detektivek musí zákonitě odradit, že se tu vlastně nic detektivního naděje. Postavy prostě tak nějak proplouvají svým světem a všechno se jim prostě "děje". Milovníci propracovaných zápletek zase narazí na skutečnost, že Nevinný klient spadá víc než kam jinam do ranku odpoledních kriminalistických seriálů.
A na své si nepřijdou ani jazykomilci. Ač je třeba smeknout a uznat, že je kniha nesmírně čtivá, je ve své podstatě strašně zvláštní. Osobně nejsem fanda ich-formy, dvojnásob pak, když ji Pratt střídá s er-formou a úspěšně si tak sám rozbíjí jakékoliv pokusy o budování napětí na základě úhlu pohledu čtnáře/hlavní postavy. To navíc shazuje i "číslování" kapitol pomocí data a času, který je ovšem pro celý příběh naprosto bezpředmětný.
A nepotěšilo mě ani piplání se ve zbytečných detailech, které zahrnovaly střípky informací o postavách, které se v knize objevily na ploše jednoho odstavce. Jakože... proč?

2 13.02.2020

Uff... to trvalo o pár týdnů dýl, než jsem původně plánoval. Nivenovo opus magnum jsem poprvé četl moře let nazpět a tehdy mi naprosto učarovalo, což se bohužel zopakovat nepodařilo. Ač o kvalitách jeho knížky nepochybuju, těch víc jak 50 let se na ní krutě podepsalo. Stylistika i skladba samotného příběhu (který prakticky nemá žádné vyústění) je zoufale zastaralá. Skutečně doporučit se tak kniha dá pouze fanouškům hard sci-fi, kteří si nad tunou faktů a vědecké promyšlenosti budou chrochtat blahem. Pro běžného čtenáře těch 400 stran ale bude spíš utrpením.

2 04.02.2020

Z Rebirth řady už toho mám za sebou docela dost a Harley podle mě patří k tomu jednoznačně nejslabšímu :/ Tu postavu mám hodně rád (proto alespoň ta jedna hvězda), ale tohle místy balancuje na hranici čitelnosti. Nebrat.

2 31.08.2019