PMR komentáře u knih
Teda, teda ... kdo by to řekl, že je Tomáš Halík takový démon zla, že ?-)
On je to sice spíš problém myšlenkového světa Jiřího Fuchse než Tomáše Halíka, ale je pravda, že by oba mohli své názory trochu korigovat, aby se v tom člověk lépe vyznal.
Řada úvah v knize směřuje sice správným směrem, nicméně je tam plno problematického, polemicky přeexponovaného zobecňování...
Rád jsem si přečetl knihu od tak schopného filosofa.
Na druhou stranu některé úvahy o jazyku mi zrovna dvakrát nesedí:
Zdá se mi, že jazyk příliš ztotožňují s normativní jazykovou vrstvou.
Pak se pochopitelně může nazvat "jazykem" skoro všechno: od matematiky a vědy až po etiku - což tedy asi není zrovna moc dobrý nápad.
Vzápětí se ale navíc řekne, že jde "jenom o jazyk" - a vyberte si...
Nicméně takové/příbuzné zmatky kolem jazyka přirozeně patří k "folklóru" programových prohlášení analytických filosofů a dnes obojí, myslím, už jenom málokdo bere úplně vážně.
Duben 2020: Knihovna je už měsíc zavřená kvůli koronaviru SARS-CoV-2, a tak čtu kdeco a snažím se stát dokonalou krysou :-)
Ovšem pozor - čtenářský orgasmus:
"Konečně dveře skutečně zavrzaly a zaskřípěly - neboť ani v palácích se v patnáctém století dveře neotáčely ve svých veřejích tak tiše jako dnes ..."
:-)
Krásná knížka, i když myslím, že autor mohl být přeci jenom trochu stručnější
(vždyť Platón sám je kromě jiného také nedostižný vzor stručnosti !-)
Po přečtění budou určitě jasnější minimálně některé podivné poznámky k Platónovi, na které člověk narazí u Aristotela.
Na druhou stranu ale těžko říct, co si člověk přesně má počít s Platónem interpretovaným tak široce, že do sebe pojme i všechny žáky své školy (včetně právě i Aristotela*)...
*přes nematematizovatelný látkový princip
Myslím, že čtenář nemusí být žádný profi historik, aby poznal, že některé autorovy formulace jsou docela zvláštní. V knize je vše ovšem velmi, velmi stručné. Ale kupodivu i ta drtivá komprese, kterou historie v knize prochází, ji činí skutečně fascinující.
Božská komedie - tentokrát bez božského Vergilia (a možná dokonce i bez Boha :-)
Radši ještě dodám, že kniha pravděpodobně nechce být především kritikou církve.
A i kdyby, tak Bůh určitě není historizující religionista :-)
Dost populárně napsaná kniha. Čte se dobře, ale asi to nepostihuje fenomény inkvizice v takové úplnosti, jak by bylo třeba. Taky to bylo vydané ještě před rokem 89 - což přirozeně ani neumožňovalo publikovat kompletní závěry o vlivu náboženství na politiku, vědu atd.
Ale není to zase taková soc-real slátanina, jak by člověk klidně mohl očekávat...
Je možné, že se to autorovi nepovedlo až tak, jak si přál. Ale snaha se cení.
Matematické povědomí čtenářské obce je přeci jenom různé, a tak je přirozeně velmi obtížné psát knihu o "high-tech" alternativách k Eukleidovi:
Pokročilejší se tomu vysmějí, slabší se moc nechytnou.
Myslím, že když se někdo skutečně pokusí prokousat těmi všemi vzorečky, které postuluje matematika o prostoru, a pak se to pokusí formulovat bez nich, tak mu s nejvyšši pravděpodobností vyjde nějaká podobná kniha.
Nicméně je skutečně depresivní, že zákonitosti prostoru se vyjevují především v takových problémech, které vyžadují často až "drastickou" formalizaci :-( Tím se moderní doba od Eukleida vlastně moc neliší )
Srozumitelný a velmi přístupný přehled historie a perspektiv filosofických nauk a disciplín, které je možné normativně označit jako "metafyzické".
Asi tak od půlky je ale už docela dobře poznat, jak to asi "dopadne" - tj., že závěr bude obsahovat nějakou heideggerovskou variaci.
Zde by se měl čtenář nejspíše pokřižovat :-)
(I když je pravda, že také podle názoru autora jsou některé Heideggerovy výsledky z hlediska filosofie "mimo kontrolu")
Zajímavý je také doslov překladatele:
Je přinejmenším zvláštní, že 20 stránek doslovu překladatele v tolika bodech předčí 400 stránek samotného překládaného textu :-)
Hezká přehledová knížka věnovaná středověkému myšlení.
Člověka vždycky udiví, že porozumí víc dnešní době, když se zabývá starými modely. Jenom ty konstanty a neznámé jsou na jiných místech ...
Obávám se, že kniha nikomu moc nepomůže:
Lidi ze sociálních sítí jsou občas docela nebezpeční, když vytváří něco, o čem ani neví, jestli a jak vůbec bude fungovat. Co je docela fajn třeba na hobby serverech (např. čtenářských:-), tak může být docela problém, pokud jde o majetek, zdraví nebo životy.
Autorka je bohužel místama až neuvěřitelně povrchní - a kniha pak připomíná spíš "seznam úžasných bohatých IT byznysmenů, se kterými jsem se setkala během psaní knihy", místo aby něčím přispívala k orientaci na netu, analyzovala rizika nebo tak...
Na druhou stranu aspoň něco málo o "stále větším bratru" v knize je - i když příliš málo a příliš pozdě.
Pěkně napsané, i když ten typ poetiky se k příběhu zrovna dvakrát nehodí.
Novelka o vyšehradském gangu z padesátek snad mohla být slušná jízda i bez těch retrospektivních podobenství...
Sympatický modernější výklad k cyrilometodějské misii.
Samozřejmě je to čistě pohled historika a kniha by mohla být klidně třikrát delší. Ale stojí za přečtení.
Řekl bych, že některé odstavce a kapitoly knihy jsou skoro až na pomezí geniality. Ale kniha je zvlášť v těchto místech docela obtížná, protože spojení hlubších filosofických úvah o myšlení s jeho empirickým, odborně vědeckým výzkumem je dost náročné.
Čtenář musí často "přepínat", aby si výklad trochu rozčlenil.
Jinak musím ještě říct, že kniha by si určitě zasloužila lepší vydání - ty knihy z devadesátek budou určitě jednou moje smrt :-)
Hodně kontroverzní kniha: Já vím, že to je nejspíš blbost a autor není odborník a i některé jeho výlety do historie jsou docela úsměvné.
Ale přesto dám poměrně vysoké hodnocení, protože uvědomit si smysl teorie relativity je docela důležité. Osobně se nemůžu zbavit nepříjemného pocitu, že je to hlavně / jenom nástroj popisu a že ty reálné procesy jsou velmi podivné.
Samozřejmě je v tom nedostatek zkušeností s doménou velkých rychlostí a hmotností, ale myslím, že ani autor ani já nejsme ani první ani poslední, kdo v tomhle pohořel ...
Sympatická knížka, o které rozhodně nejde říct, že pro stormy nevidí les :-)
4 studie k Heideggerovi, z nichž hlavní/závěrečná je věnovaná převážně pozdnímu Heideggerovi a je poměrně dost náročná. Ono i vůbec jenom srovnat filosofii M.H. a T.A. je skoro nadlidský úkol. "Rastry" obou filosofií jsou jiné a shodují se nejspíše jenom tím, že se těžko domýšlí.
Řekl bych, že M.H. v tom jde docela poznat, ale T.A. z toho vyšel o něco hůř - a to i přes to, že myšlenky T.A. rozhodně nejsou v knize nijak upozadňovány.
Vlastně je docela zajímavé, že M.H. nalezl takové pochopení u autora, který se zabýval tomistickou filosofií...
Ve své době docela důležitá kniha.
Myslím, že i dnes stojí za to znát - a zajímat se o kauzální řady nejvýznamnějších civilizačních chorob.
Není to tak hrozné, jak by se zdálo z místních komentářů.
Tolkien byl hodně vzdělaný pán, tak se není co divit, že komentáře k jeho nejslavnějšímu dílu jsou hodně široké. Čtenář by měl být spíš rád, že se aspoň něco málo dozví o homérských básnících a ostatních autorech, kteří mohli mít vliv na Tolkienovu tvorbu. Můžete si být jistí, že by to mohla být ještě mnohem větší nuda ...
Hlavně je ale ta Carterova kniha taková old schoolová věc - ze zlaté éry ještě před filmem, kdy PP ještě žil jako kniha, Frodo ještě nebyl jenom taková "sexy thing" a Sauron nevypadal jako booklet death metalového CD
(Ach, to strašné trapné ohnivé oko ;-)
Některé názory v knize jsou docela problematické (například ty o mobilitě práce), ale jinak je to docela zajímavé zamyšlení o tom, jak skutečně fungují trhy - a zvláště jak jsou trhy propleteny s politikou a jak si obojí může vzájemně překážet.
Nemyslím si, že by ty myšlenky byly i pro ekonomy "hlavního proudu" nějak neznámé nebo překvapivé. Jenom se o těch věcech překvapivě málo mluví a teoretické modely jsou pak celkově ve špatném stavu. Na druhou stranou od podobných "příležitostných" poznámek k nějaké ucelené teorii je ještě dlouhá cesta...
Ono je asi dost známé, že Deml byl také pěkný poděs :-)
Kdyby se ve své knize více věnoval vlastním Březinovým básním, tak by z toho Březina nemohl vyjít až jako takový antisemita a klerikál - vždyť dokonce i Deml sám popisuje, jak mu Březina kladl na srdce, aby nepsal proti židům, a jak se ho dotklo, když o něm Deml psal jako o katolickém básníku.
Na druhou stranu se Březinovi nelze divit, že ve styku s Demlem vystupoval jako zastánce katolicismu. I kdyby O.B. neměl tak rád mystiku, spiritualismus a takové věci, tak s J.D. stejně asi ani jinak jednat nešlo.
Především měl ale velkou slabost pro literaturu - včetně i takových nezvyklých zjevů jako Laurence Sterne, James Joyce ... nebo Jakub Deml.