Petrush komentáře u knih

Žádná romantická oddychovka (kdyby si to náhodou někdo myslel, jako jsem si to myslela já). Román z jednoho temného období v dějinách Španělska. Popisy mě nevtáhly, útržky z článků, archívů a rozhovorů tomu kupodivu moc nepomohly. Postavy těžko uvěřitelné. Osudy některých postav dál nezmíněné. Konec zničehonic.
Je to historický román (jak autorka sama píše hned na začátku doslovu). Ale přitom nepřekypuje historickými fakty, spíš se snaží přiblížit atmosféru doby. Nemůžu se zbavit dojmu, že kniha měla daleko větší potenciál.
Trochu mě překvapuje, že téma ukradených dětí, kolem kterého se celá kniha točí, není v anotaci knihy vůbec zmíněné.

2 05.06.2021

Psychologicko-filozofická motivační knížka na téma, jak si vybudovat nové návyky nebo se zbavit těch starých a vytrvat v tom. Je přehledně členěná, obsahuje obrázky, tabulky, grafy, příběhy úspěšných, citáty slavných a řadu konkrétních rad (upravit prostředí, nesoustředit se primárně na cíl, připojit nový návyk k již stávajícímu, racionalizovat, odměňovat se, vyhýbat se lákadlům, zkrátit nový návyk na dvě minuty, hlídat si rozhodnutí v klíčových okamžicích, zaznamenat provedení návyku, vybírat si obtížnost úkolů "tak akorát" a mnoho dalšího). Zajímavé byly také např. kapitoly o identitě, genech, nudě. Ale čtivá mi nepřišla a (k mému velkému překvapení) mi vlastně nic převratně zajímavého nebo užitečného nepřinesla. Možná, že kdybych ji nečetla jen tak pro zajímavost, ale s konkrétním cílem vybudovat si nový návyk nebo se nějakého zbavit, možná by mi přišla přínosnější.

5 31.05.2021

Předchozí díl jsem četla nedávno a říkala jsem si, nojo, kvalita jde trochu dolů, to tak někdy bývá. Takže Aristokratka u královského dvora mě velice mile překvapila. Přijde mi minimálně tak dobrá jako první díl, takže dávám 5 hvězdiček.
Paní Tichá tentokrát dostala víc prostoru a myslím, že to bylo jedině dobře.
"Kdybych se s tím měla drbat podle příruček, tak bych musela hučet štyryadvacet hodin denně jak elektrárna."

14 11.05.2021

Zpracování bylo zajímavé tím, že kniha obsahuje výpisy z archivů, diplomové práce, výstřižky z novin. Nicméně ani to moc nepomohlo a od cca třetiny se mi už ani nechtělo ji číst. Příběh je překombinovaný, nepřirozeně zamotaný. Dialogy místních obyvatel působily nerealisticky (nejen kvůli spisovné češtině). Taky jsem asi nepochopila žánr. Zkrátka kniha mi nesedla. Dávám dvě hvězdičky - že to muselo dát práci shromáždit podklady a že jsem ji dočetla.

8 11.05.2021

Opět notná dávka absurdity. Na můj vkus jsou někteří účastníci trochu moc sjetí, ale komu je tento humor blízký a líbily se mu předchozí díly, určitě bude spokojen.

6 25.04.2021

Cestopisy moc nečtu a bylo to příjemné zpestření. Ve druhé polovině knihy jsem začala mít intenzivní pocit, že se to pořád dokola opakuje - jenomže o tom ta kniha vlastně byla. Prostě šel, někoho potkal, jedl, spal, šel, někoho potkal, jedl, spal. Je to zajímavý paradox, že na jednu stranu to byl velký stereotyp a na druhou stranu byl každý den vlastně úplně jiný, bez plánu a s překvapením. Autorův styl psaní se mi líbil. Často byly vtipy sice tak trochu předpřipravené, ale proč ne, něčím se autor na cestě potřeboval zabavit.
Klidně si po nějakém čase další autorovu knížku přečtu. Takže celkově doporučuji, ale rozhodně nečekejte, že se o Nepálu a Číně něco dozvíte. Je to víc o cestě pěšky bez stanu a pláštěnky než o navštívených zemích.

6 19.04.2021

Kniha obsahuje úvahy na různá psychologická témata související s dětmi. Neobsahuje žádné konkrétní rady ohledně výchovy. Obsahuje zajímavé postřehy a názory autora, ke kterým postupně přišel a měl potřebu je zapsat a sdělit. Témata jsou různá - o mimice, o řeči, o humoru, o mateřském přijetí ad. Podotýkám, že autor pracoval především s deprivovanými dětmi, tj. s dětmi z dětských domovů, kojeneckých ústavů, dětmi adoptovanými nebo v pěstounské péči, dětmi rodičů alkoholiků atd. Závěry jsou sice obecné, ale pro běžného rodiče běžného dítěte nic, co by nemohl minout. Psáno hezkým jazykem, dobře se to četlo.

19.04.2021

První část knihy je teoretická - obecně o výživě, a to hlavně z pohledu jin a jang (jednotlivé potraviny, způsoby jejich úpravy, roční a denní cykly atd.). Autoři doporučují stravu založenou na obilovinách, luštěninách a zelenině (plus koření, semínka, ořechy). Nedoporučují konzumaci brambor, banánů, mléčných výrobků, sádla, cukru nebo např. kombinaci obilné kaše s ovocem atd. Doporučují minimalizovat pečivo, maso a vejce. Zeleninu konzumovat především tepelně upravenou atd.
Autoři vychvalují rýži, přitom ale v celé knize není ani jediná zmínka o tom, že rýže přirozeně obsahuje arsen (a příp. jak jeho množství přípravou minimalizovat). Vychvalují sóju a o fytoestrogenech v sóje se sice opakovaně zmiňují, ale ani slovem o jejich negativních účincích.
Z tohoto pohledu mi kniha přišla nevyvážená a nekompletní.
A mimochodem, když si k tomu přečtete publikaci třeba o nízkosacharidovém stravování nebo o raw food, budete z toho mít dobrý guláš.
Každopádně druhá část knihy - recepty - mi přišla pro zpestření jídelníčku velmi inspirativní. Sice na můj vkus se v nich až moc často používá sójová omáčka, umeocet a podobné ingredience, ale celkově je tam mnoho tipů na jednoduché úpravy obilovin - přílohy, kaše, knedlíky, noky, záviny, nákypy. A také hodně tipů na kombinace a úpravu zeleniny (blanšírování, sotýrování, napařování, presování, kvašení aj.).
O výživě dětí se v knize píše, ale není to stěžejní téma, spíše jsem to vnímala jako doplňující informace k popisovaným obecným principům.
Tři hvězdičky za recepty.

1 04.04.2021

Kniha pokrývá více témat, ale spíš povrchně. Věnuje se základním lidským potřebám, sebepoznání, sebeřízení, výchově, symbolice pohádek, komunikaci. Kniha je takovým rychlým přehledem v těchto tématech a obsahuje tipy na řešení různých problémů a situací.
Občas autor tvrdí něco, co by podle mého názoru rozhodně zasloužilo uvést zdroj nebo aspoň zdůvodnění.
Nejlepší mi přišla kapitola o komunikaci (autor prý váhal, zda ji do knihy zařadit).
Kniha působí jako učebnice (což asi souvisí s tím, že autor je původně učitel) - spousta odrážek, číslování, shrnutí na začátku i na konci kapitoly, tučné písmo, důležitá sdělení v rámečku. Navíc občasné opakovaní celých vět nebo krátkých pasáží. Tento styl mi nesedl. A smajlíky podle mě patří spíš do internetové komunikace než do knížky.
Kniha určitě obsahuje spoustu zajímavých a hlavně podnětných informací. A hodně těch, které víme, ale žijeme tak, jako bychom je nevěděli.

Z kapitoly o výchově:
"...výchova dětí bezesporu je tou nejdůležitější činností našeho světa, ale rozhodně to tak nevypadá"

Z kapitoly o komunikaci:
"V mnoha dnešních rodinách se totiž nemluví, ale štěká."

1 26.03.2021

Výborná kniha o komunikaci (především s dětmi, ale nejen s nimi). Označení "světový bestseller" mě vůbec nepřekvapuje.
Velmi mi připomněla knihu Výchova bez poražených. Kniha Jak mluvit... nemá tak široký záběr, ale zato se mnohem podrobněji věnuje tématu komunikace. Je přehledně členěná, pro srozumitelnost doplněná krátkými komiksy a shrnutím na konci kapitol. Obsahuje také u každé kapitoly část s otázkami rodičů, které zazněly hlavně na seminářích pořádaných autorkami.
Kniha se věnuje tomu, jak uznat pocity dítěte, jak motivovat ke spolupráci, jak dítě pokárat, ale netrestat, jak podpořit samostatnost atd. Ke každému tématu nabízí různé metody s uvedením konkrétních příkladů. Je to vlastně příručka, která učí mluvit ohleduplněji, citlivěji a s respektem. Jak vyjádřit vztek, aniž bychom ublížili. Jak stanovit hranice a zůstat laskavý a vstřícný. A mnoho dalšího. Knihu doporučuji každému, kdo tohle neumí přirozeně sám od sebe a chce se to naučit.

1 20.03.2021

Občas si ráda přečtu nějakou romantickou oddychovku, ale dají se najít horší a dají se najít lepší. A tahle podle mého vkusu patří určitě k těm horším.
Nebylo to nijak zvlášť čtivé. Ani vtipné (a poznámky pod čarou mi pak už celkem lezly na nervy). Hlavní hrdinka nesympatická. Velice zdlouhavé, mohlo to být aspoň o polovinu kratší. Jedna hvězdička, že jsem to vůbec dočetla. I když jsem v průběhu čtení párkrát váhala.

13.03.2021

Kniha je útlá a hutná. Nejsem si jistá, jestli má čtenář při tomto hutném stylu psaní šanci pochopit autorovy myšlenky správně. Místy mi to přišlo zkratkovité a uvítala bych podrobnější vysvětlení.
Zajímavých citátů resp. pasáží by se dalo vypsat dost, ale kniha jako celek mě neoslovila.

09.03.2021

Četlo se to dobře. Děj rychle odsýpal. Možná až moc rychle. Ale na druhou stranu, to tempo vyprávění se k příběhu hodilo. Byl to takový kolotoč.
Každopádně si tato kniha zaslouží aspoň o hvězdičku víc než Malý pražský erotikon, který mi to tématem připomnělo.

1 07.03.2021

Autorka se v jednotlivých kapitolách postupně věnuje různým tématům, na které je podle ní potřeba u dětí dbát. Nejvíce mě zaujala kapitola o technologiích, která byla hlavní důvod, proč jsem knihu vzala do ruky. Autorka popisuje negativní vliv technologií (tj. počítač, tablet, mobil, televize, internet, počítačové hry, sociální sítě apod.) na děti a dává tipy, jak se závislosti dětí na technologiích vyhnout. Podle mého názoru to vystihla velice dobře a také dobře popsala (a to nejen v této kapitole) současnou dobu a její trendy.
Místy mi názory autorky přišly zbytečně extrémní a nekonzistentní, např. v jedné kapitole by dětem sebrala všechny hračky kromě jedné a nechala je nerušeně si hrát a v další kapitole by děti zavalila knihami, aby neměly šanci se jim vyhnout, a četla by jim nejlépe i během hraní. Také mi úplně nesedly všudypřítomné vtípky. Bylo jich celkově tolik, že to na mě při čtení působilo rušivě.
Kniha je psaná srozumitelně (škoda akorát těch překlepů) a je přehledně členěná. Na konci každé kapitoly je tematický rozhovor s odborníkem.
Některé kapitoly jsou spíše přehledové, např. o hranicích - principy respektujícího rodičovství a výchovy bez trestů a odměn jsou shrnuté jen tak letem světem. Ale vzhledem k rozsahu knihy a kapitol to ani vyčerpávajícím způsobem podat nejde.
V závěrečné kapitole o charakteru doporučuje autorka vést děti mj. k vděčnosti a střídmosti v požitcích.
Celkově knihu doporučuji, přijde mi hodně aktuální a hodně ne-mainstreamová.

"Tablety a mobily mají na lidský mozek ty samé účinky jako kokain - aktivují mozkové centrum potěšení, vyplavují abnormální dávky dopaminu a způsobují závislost."

"Více než nejroztomilejší a nejšikovnější hračka se dětem do budoucnosti bude hodit schopnost tvořit si odstup od přehnaného materialismu."

01.03.2021

Knihu jsem četla dítěti, moc se mu líbila, obrázky taky, v průběhu čtení bylo nadšené. Ovšem konec autorka moc nedomyslela, neobešlo se to bohužel bez pláče (protože se Fína a Zef nevrátili ke své původní rodině, ale žijí v ZOO, i když šťastně) a knížku už znova číst nechce.

1 23.02.2021

Knihu jsem četla už před mnoha lety, ale pořád si pamatuju, jak mě nebavily dlouhé pasáže s úvahami statkáře Levina. Jako celek se mi kniha líbila.
Na film jsem se dívala až pak a říkala jsem si, že přece není možné do něj dostat všechny ty myšlenkové pochody a nuance - a taky že ne.

1 11.02.2021

Vojnu a mír jsem začala číst před pár lety. Přečetla jsem asi 30 stránek, ztrácela se v postavách a zjistila jsem, že nemám náladu na tento typ literatury. Nedávno jsem po knize sáhla znova a výborně jsem se do ní začetla. Postav se v ní "mihne" opravdu hodně, ale děj se nakonec točí jen kolem několika rodin. Na mnoha místech autor rozvíjí své názory na smysl života, lásku, smrt, válku, armádu, historii, historiky a mnohé další. Některé myšlenkové pochody autora mi přišly spíš jako myšlenkové kotrmelce - ale možná jsem je akorát nepochopila. Taky je vlastně otázka, jestli v popředí díla stojí tyto autorovy úvahy a děj s postavami je jen kulisa na pozadí anebo naopak.
Autor umí krásně vystihnout postavy s jejich rozpoložením a pohnutkami. Popisy ze života vysoké společnosti i z války byly taky velmi výstižné, často dost detailní.
Celý román mi přijde jako jedna velká oslava Ruska, Kutuzova, Alexandra I. a hlavně ruského lidu. A jako kritika práce historiků.

11.02.2021

Autorka popisuje, jak u dětí rozvíjet "vnitřní zdroje" - odkládání uspokojení, řešení problémů, adaptabilitu, ovládání emocí, vnitřní motivaci ad.
Kniha na mě působila občas rozporuplně. Jednou autorka nakročí respektujícím směrem (uznání dětských emocí, vyjádření podpory) a o pár kapitol dál propaguje autoritativní přístup včetně použití odměn a trestů (kterým říká "logické následky", např. dítěti odepřeme pozornost, jelikož se chovalo drze). Nebo říká, že máme nechávat věci na dítěti, ale později používá nátlak a vyhrožování, aby dítě danou věc ne/udělalo. Příklady dialogů rodiče a dítěte mi přišly nerealistické.
Ale ať nepíšu jen negativa. Sem tam zaznělo něco, co se mi líbilo, např.
"Rodiče často reagují na emocionalitu svých dětí racionalitou, což s největší pravděpodobností vyústí jen v další boj o moc nebo slepou uličku."
"Děti nejvíc ze všeho touží po tom, aby je někdo vyslechl a akceptoval, ne aby bylo za všech okolností po jejich."
A také poslední část knihy byla zajímavější - o emocích a o tom, jak plynou, o prázdnotě, buddhistickém přístupu, o tom, že by rodič měl být průvodcem, o důležitosti a vlivu přírody.
Jde o americkou knihu, autorka pracuje ve své praxi především s teenagery a pořádá pro ně pobyty v divoké přírodě. Většinou se setkává s tím, že rodiče děti přehnaně kontrolují (telefonáty, sledování přes GPS), nevytyčují jim hranice a neustále jim umetají cestičku (hlavně, aby dítě uspělo, aby nebylo třeba smutné nebo rozrušené). Pokud se někdo poznává v tomto popisu, tak by pro něj kniha snad mohla být víc přínosná.
Knihu jsem přečetla na doporučení. Nesedla mi.

21.12.2020

Laskavá knížka o tom, jak pomoci dítěti usínat samo, aniž byste použili metodu "nechat vyplakat". Zaměřuje se na děti od narození do věku dvou let, rady jsou rozděleny podle věku do a od čtyř měsíců.
Autorka nabízí nejrůznější tipy - usínácí slovo nebo věta, ukolébavka, večerní rituál, plyšová hračka, rady ohledně denního spánku, naučit se rozlišovat "spací zvuky" od těch, kdy se dítě opravdu probouzí a potřebuje vás, rozlišovat znaky únavy ad. V principu jde o to, vytvořit postupně nové asociace s usínáním, než na jaké je dítě doposud zvyklé a kvůli kterým se pořádně nevyspíte, např. uspávání houpáním, nošením, kojením. Miminko to prý totiž bere tak, že přesně a jedině tohle k usnutí potřebuje, jinak neusne - ale vy ho právě pomalu naučíte, že usínat může i jinak. Autorka upozorňuje, že změny nelze čekat z noci na noc, spíš v řádu týdnů.
Knížka obsahuje zajímavou kapitolu o dětském spánku, v čem se liší spánek dětí od spánku dospělých a jak se dítěti postupně spánek vyvíjí a mění. Autorka také zmiňuje věci, které mohou v usnutí nebo spánku bránit (např. růst zubů, nachlazení, separační úzkost) a jak dítěti v těchto situacích pomoct. Ještě stojí za zmínku, že knížka je vhodná jak pro rodiče, jejichž dítě spí v postýlce, tak pro rodiče, kteří spí společně s dítětem. Stejně tak pro kojící i nekojící matky. Krátká kapitola na konci obsahuje pár užitečných rad pro zlepšení spánku rodičů.
To, co mi na knize vůbec nesedlo, je styl, jakým je napsaná. Je to vlastně návod na vytvoření plánu, co a kdy budete dělat, obsahuje formuláře (spoustu formulářů) a tabulky k vyplnění, zpětné kontroly a vyhodnocování, jak vám to jde. Knížka by šla zkrátit na čtvrtinu.
Knihu ale i přesto doporučuji všem, kteří se chtějí trochu líp vyspat, nechtějí nechat dítě vyplakat a jsou ochotní a schopní být trpěliví. Čiší z ní laskavost a pozitivní pohled. Obsahuje opravdu mnoho tipů a věřím, že každý si najde to, co vyhovuje právě jeho situaci.

1 05.12.2020

Autor se v první polovině knihy věnuje tomu "jak to nedělat a proč". Podrobně a s odkazy na studie popisuje, proč nefungují odměny a tresty a jaké mají dlouhodobé důsledky. Ve druhé polovině knihy pak předkládá obecné rady, jak to dělat jinak. Nedává konkrétní návody krok za krokem, ostatně to ve výchově ani nejde, ale popisuje respektující přístup - snažit se dávat najevo bezpodmínečnou lásku, dávat dítěti možnost podílet se na rozhodování a řešení problémů, dívat se na situaci z pohledu dítěte. V kapitole o pohledu dítěte se autor věnuje také tématu morálky a jak ji dětem předat. Mezi další tipy a rady patří nespěchat, méně mluvit a více se ptát, přehodnocovat své požadavky ad.
V knize je kolem 200 citací, mnohdy s komentáři. Sice se mi líbí, když autor dává odkazy na zdroje, ale v případě této knihy to už na mě působilo přehnaně.
Celkově mi kniha přišla zajímavá, inspirativní, ale asi mi úplně nesedl styl, jakým je napsaná. Ani překlad tomu moc nepomohl, protože některé věty působí dost kostrbatě.
Každopádně zase další střípek do mozaiky respektujícího rodičovství.

1 25.10.2020