Petrush komentáře u knih

Autor v úvodu a pak dál průběžně vyzdvihuje výsledky svých výzkumů a mluví o tom, že objevil tajemství šťastných párů. Takže kniha celkem vzbudí očekávání, ale nakonec mi zas tak skvělá nepřišla. Na druhou stranu se ta reklama dá pochopit, když je toto téma součástí jeho byznysu. Zkoumal a hovořil s několika stovkami (ale i kdyby tisíci) páry, většinou americkými, a je podle mě otázka, jak relevantní ten výzkum vlastně je.
Nicméně i přes výše uvedené kniha stojí za přečtení. Doporučení jsou rozumná a věřím, že můžou opravdu mnoha párům pomoct. Autor považuje přátelství za základ vztahu, doporučuje např. více se zajímat o druhého, o jeho plány a sny, naučit se líp řešit konflikty (ohlídat mírný nástup, vyhýbat se kritice, naslouchat, hledat kompromis, provádět a přijímat tzv. pokusy o nápravu), projevovat vděčnost, oceňovat druhého, přijímat partnerův vliv, uznat svůj podíl viny na konfliktu, zavést společné rituály, sdílet hodnoty, cíle atd. atd. Za průšvihy považuje mj. kritiku, pohrdání, defenzivnost a zazdívání. Rozděluje problémy na řešitelné (předkládá kroky vedoucí k jejich řešení) a přetrvávající (předkládá kroky k tomu, jak se naučit s těmito problémy žít a předcházet tzv. patové situaci). V knize je mnoho konkrétních příběhů různých párů a také cvičení a otázek, některé jsou pro jednoho, jiné pro oba partnery.
Nepřišlo mi to nijak zvlášť čtivé, asi mi nesedl styl psaní a ani celkový přístup, ale za přečtení to stálo. Už jen samotné přečtení knihy může vést k většímu pochopení a ocenění partnera.

06.07.2022

Z knihy mám trochu rozporuplné pocity. Na jedné straně se snaží být velmi praktická a nabízí řadu cvičení (jejich efektivitu ale nemůžu posoudit) a na druhé straně občas zabředává dost do názvosloví a teorie s odkazem na nejrůznější psychology a studie. To by samo o sobě nevadilo, ale v té knize to na mě působilo jaksi zmateně.
Autorky upozorňují na negativní důsledky tradiční mocenské výchovy, vybízejí k zamyšlení nad vlastním dětstvím, nad dřívějšími i nynějšími vztahy, nad zajetými vzorci chování (a řeší, kde se vzaly a proč je používáme), popisují stručně funkci a vývoj určitých částí mozku, popisují znaky zralého a nezralého chování, při záchvatu vzteku radí např. uvědomovat si sám sebe, tj. zůstat v kontaktu sám se sebou (toto téma se pak v různých variacích v knize opakuje, např. v tématu vlastních hranic), v závěru je kapitola o odpoutání se od vlastních rodičů.
Kdybych to měla shrnout: za svoje reakce zodpovídáte vy sami, tak se chovejte konečně dospěle a převezměte za své chování zodpovědnost. A celá kniha se k tomu snaží vést a pomáhat.

"Když se staneme rodiči, je na čase, abychom se naučili (možná poprvé v životě) zacházet se svými emocemi, abychom je přestali potlačovat, nebo je naopak neřízeně nehrnuli na ostatní."

"Převažující výchovné metody uplynulých desetiletí už samy o sobě stačily k tomu, aby vybudovaly nervový systém, v němž pro klid a uvolnění nezbývá téměř žádné místo."

21.06.2022

K Summerhilu jsem se dostala díky zmínce v knize Bdělost. První polovina popisuje fungování školy (samosprávu a školní schůze, hry, práci, stravu, přístup k sexu, k náboženství, hraní divadla, učitele atd.), druhá část je autobiografie. Obojí mi přišlo hodně zajímavé a čtivé, navíc autor měl smysl pro humor, takže kniha je občas fakt vtipná. Summerhill byl založen cca 1920 a knihu autor napsal kolem roku 1970 ve svých skoro 90 letech. Po tolika letech vedení školy se snaží zmínit úspěchy i neúspěchy a fungování školy co nejobjektivněji popsat. Základní myšlenka celé školy je v tom, že emoce dítěte jsou důležitější než jeho intelektuální pokroky. Dával větší váhu životu, svobodně prožitým emocím a štěstí než výuce a vzdělávání. Proto také např. byla v Summerhillu docházka do vyučování dobrovolná.
Nejsmutnější mi přijde, že se toho vlastně od doby, kdy knihu napsal, ve školství nic až tak převratného nezměnilo. Pořád musí žáci poslušně sedět a poslouchat výklad, který je obvykle vlastně nezajímá, raději by běhali, něco vyráběli nebo se učili něco jiného. Výborné mi přijde, že tu knihu napsal po tolika letech zkušeností, takže nemluví jako teoretik, ale z praxe.
Knihu určitě doporučuji. Silně narušuje naše přesvědčení, konvence a představy. Prostě skvělá kniha.

"Upusťte od všech konvenčních domněnek ohledně čistoty, nepořádku, vyvádění, nadávání, sexuální zvědavosti a neúmyslného ničení hraček (zdravé dítě by naopak mělo v průběhu dospívání zničit značné množství hraček zcela úmyslně). "

"Nenapadám zde studium, ale učení by mělo přijít až po hře."

3 18.06.2022

Na tuto knížku byla v knihovně fronta asi 15 rezervací. A dostala se ke mně zrovna po knize Vědomý rodič. Nejde si nevšimnout, že v obou těch knihách se píše v podstatě totéž, akorát v každé trochu jinými slovy a způsobem. Bdělost je taková hutná, syrová, ke čtenáři drsnější. Líbily se mi nejrůznější citáty a příběhy, kterými je kniha proložená. Přečetla jsem ji hned dvakrát po sobě, podruhé jsem pak viděla určité rozpory apod., ale to je v pořádku. Každopádně přečíst by se dala se zaujetím určitě hodněkrát.
Autor záměrně zmiňuje různá témata znovu a jinými slovy: Když se moc snažíme být bdělí, bdělosti nedosáhneme. Stačí se jen pozorovat. Zbavme se nálepek. Pojmy omezují vnímání. Jsme naučení být závislí na uznání a ocenění od ostatních, potřebovat ke štěstí různé věci, být se sebou nespokojení. A tak dále a tak dále.

"Vy nejste zamilovaní do člověka, jste zamilovaní do toho, co si o něm myslíte."

"Nechceme být šťastní bezpodmínečně. Jsem ochoten být šťastný, budu-li mít toto, tamto a pokud možno i ono."

"Vidíme věci i lidi nikoli takové, jací jsou, ale takové, jací jsme my."

"Když se na vás vaše matka zlobila, neřekla, že je něco v nepořádku s ní, řekla, že je něco v nepořádku s vámi. Jinak by se nerozzlobila. Ale já jsem učinil velký objev, že když se zlobíš, matko, je něco v nepořádku s tebou."

12 18.06.2022

Od knihy jsem neměla žádné očekávání, o to větší přišlo překvapení. Není to vlastně kniha o výchově, je to kniha o bytí rodičem resp. o bytí vědomým člověkem. První cca dvě třetiny knihy mi přišly výrazně lepší než závěr. Autorka se často opakuje, např. "Jak můžete naučit děti respektu, když nerespektujete sami sebe? Jak můžete děti naučit sebeúctě, když nemáte úctu sami k sobě?" apod.
Autorka doporučuje zahodit očekávání a plány pro své děti, nechat je být a nechat je rozhodovat v tom, na co stačí. Velmi podobné rady (včetně tématu emočních zranění) se dočteme např. v knize Kéž by to naši četli, akorát každá z autorek to popisuje jinými slovy. Rovněž kniha Dítě na vlastní pohon vlastně radí něco dost podobného a v ní to autoři pojali vědečtěji s odkazy na studie.
Autorka Vědomého rodiče na to jde přes osvobození od posuzování, hodnocení, analyzování, od svého ega (popisuje ego vnější image, ego dokonalosti, ego lpící na společenském postavení, ego, které lpí na konformnosti a přizpůsobivosti, ego lpící na udržení kontroly nad druhými), přes emoční zranění, posazení se se svými emocemi, přijetí reality místo snahy o její změnu, přes důvěru v život, ve štěstí právě teď a ne "až...". Klade důraz na to, že je potřeba na děti (a vlastně nejen na ně) reagovat ne ze svého ega a nahromaděných emočních zranění (která si často neseme ze svého dětství), ale vědomě, bděle, přítomně, adekvátně dané situaci.
Říká, že vše záleží na tom, jak si danou skutečnost interpretujeme. A také že pokud se rodiče zaměřují při svém přístupu k přítomnosti na to, co jim chybí, co nemají a postrádají, začnou to jejich děti kopírovat a nahlížet na svět očima nedostatku.
S dětmi doporučuje zavést hlavní a pružná pravidla, podporovat v dětech autenticitu (vnitřní bytí) a sebeovládání (vycházení s druhými lidmi), aby si mohly osvojit schopnost vědomého jednání. Těšit se z krásy obyčejnosti svého dítěte, zaměřovat se na proces, nikoli na výsledek. Vyjadřovat vděčnost. A rozvíjet rodičovské umění vyjednávání a umění odevzdání se.
Zlobení zrcadlí nenaplněné emoční potřeby dítěte - tj. je nutné přijmout svůj podíl na chování svého dítěte. Obecně autorka odmítá tresty a doporučuje místo trestů poukazovat na to, kdy se dítě chová žádoucím způsobem. Najít v tom, co udělalo špatně, aspoň špetku toho, co udělalo dobře. A doplňuje to otázkou: "Věříte tomu, že vaše dítě potřebuje být motivováno tím, co je v něm dobré, anebo má být spíše motivováno trestáním?" Nicméně v závěru knihy některé tresty zmiňuje (postavení do kouta, domácí vězení, odebrání oblíbené hračky nebo činnosti). To mi sice osobně moc nesedlo, ale v kontextu se to dá chápat asi tak, že reakci na dítě je potřeba přizpůsobit svému i jeho temperamentu a osobnosti. Takže jinak budeme jednat s poddajnými dětmi a jinak s rozhodnými, energickými a tvrdohlavými. Mimochodem proto jsou vlastně jakékoli konkrétní výchovné rady liché.
Knihu považuji za přínosnou a inspirativní. Je to mix východní filozofie a západního myšlení. Určitě nemusí sednout každému. Jak už jsem psala, autorka se až moc často opakuje (i když uznávám, může to být záměr) a závěr mi přišel slabší, takže nedávám plný počet hvězdiček.

Několik náhodně vybraných citátů:

"...naše děti nepotřebují naše představy, očekávání ani naši nadvládu či kontrolu, ale jediné, co opravdu potřebují, je to, abychom na ně byli vyladění celou svou pozorností a byli jsme s nimi plně přítomní."

"Změny v chování dětí vycházejí ze změny ve vztahu s jejich rodiči a jsou jejím důsledkem."

"...často projevujeme svým dětem souhlas a ocenění za jejich činy, nikoli za jejich pouhé bytí. Oslavovat a oceňovat bytí svých dětí znamená dovolit jim existovat bez našich svazujících očekávání. Znamená to těšit se z jejich existence, aniž by tyto musely udělat jedinou věc, cokoli dokázat nebo dosáhnout jakéhokoli cíle."

"Žijeme jen velmi málo v přítomnosti a nemáme čas na vychutnání si neobyčejnosti našeho obyčejného života."

"... je nezbytné přijmout své děti takové, jaké jsou." (a k tomu doplním název jedné z podkapitol: Své dítě dokážeme přijmout pouze do takové míry, do jaké přijímáme sami sebe)

"Lpění našeho ega maskuje naše strachy..."

"Prostřednictvím svých dětí můžeme podobně jako v divadle přihlížet celému představení svých vlastních nezralých projevů, a to ve chvílích, kdy v nás naše děti vyvolávají intezivní emoce..." (a k tomu dodává, že děti ty pocity nevyvolávají, pouze probouzejí nezpracované emoční problémy našeho dětství. Ale my je za své vlastní intenzivní emoční reakce obviňujeme.)

"Kdybychom se přestali pouštět do typických bitev "buď já anebo ty" a namísto toho jsme si řekli: "Všichni okolo mě jsou mým zrcadlem", reagovali bychom na náročné situace úplně jinak. Tradiční dynamika "rodič versus dítě" by ustoupila do pozadí a namísto ní bychom si uvědomili, že naše děti jsou často moudřejší než my a dokáží napomáhat našemu duchovnímu vývoji stejně účinně, jako my napomáháme jejich vývoji."

"Výchova nemůže být založena na přístupu "Už jsem řekl, a hotovo"".

2 22.05.2022

Sice je už v názvu knihy uvedeno "v širších souvislostech", ale stejně mě ta šíře překvapila. V první kapitole se dočteme např. o Sokratovi, Platónovi, Keplerovi, Darwinovi, Newtonovi a mnoha dalších. Autorka probere mj. evoluci, kvantovou fyziku, teorii strun, astrologii, fraktály. V knize také opakovaně zmiňuje teorie, o kterých říká, že sice nejsou v současné době vědeckou komunitou uznávány, ale že stojí za to o nich přemýšlet. Na příkladech uvádí, že dříve byly taky některé teorie ve své době nepochopeny, jejich autoři zesměšněni, potrestáni a čas pak ukázal, že jejich teorie byly více či méně správné.
Celkově na mě kniha působí poněkud nevyváženě a nerovnoměrně. Jakoby kompilát kapitol, které spolu někdy ne úplně souvisí a nenavazují. Některé kapitoly jsou psány naprosto srozumitelně (např. ta o rodokmenu), jiné jsou tak odborné, že vypadají spíš jako článek do odborného časopisu (např. ta o laboratorních metodách a diagnostických genetických vyšetřeních).
Obecně autorka v knize cituje, ale často se také dočteme "bylo prokázáno, že..." bez odkazu na citaci. Vzhledem k citovaným zdrojům nelze publikaci považovat za čistě vědeckou (cituje např. web celostnimedicina.cz).
Dočteme se, že geny nejsou až tak určující, jak se dlouho předpokládalo (vyjma určitých geneticky podmíněných chorob, kterým je určena jedna kapitola). Naopak se ukazuje, že činnost konkrétních genů se vypíná a zapíná v závislosti na prostředí, a to jak vnějším, tak vnitřním (strava, stres, láskyplné vztahy, spánek ad.).
Autorka zajímavě popisuje řídící procesy lidského těla, metabolismus, mikrobiom, hormony. Dává doporučení ohledně toho, co můžeme v našem vnějším a vnitřním prostředí ovlivnit (konkrétně se věnuje stravě, dýchání, meditaci, pohybu, spánku). Jde vesměs o aktuální doporučení, která se lze dočíst i v jiných publikacích (např. Cirkadiánní kód, Proč spíme, Velmi osobní kniha o zdraví, Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda). Vlastně nic až tak překvapivého či podrobného nepřináší. Témata jako hormonální disruptory, pesticidy, znečištěné životní prostředí zmiňuje autorka jen stručně. Při doporučování jednotlivých potravin by se podle mě hodilo kromě benefitů upozornit také na rizika (např. kontaminace ryb).
V závěru knihy je část věnovaná psychice, emocím, archetypům, hlubinné psychologii. Je to sice všechno zajímavé a čtivě napsáno, ale vlastně je to (a vzhledem k rozsahu asi být musí) takové klouzání po povrchu. Je potřeba to brát jen jako přehled a v případě zájmu si o tom zjistit víc.
Zajímavá mi přišla kapitola psaná z pohledu teorie systémů.
Vydání knihy mi nesedlo - formát A4, hodně těžká. Na modré písmo jsem si zvykla bez problému. Alegorický styl ilustrací se ke knize hodí.
Kniha má celkem široký záběr, pokrývá hodně témat do různé hloubky, zdůrazňuje velký význam psýché. Některé kapitoly mě zaujaly víc, jiné míň.

"Tři základaní vlivy dané geny, psýché a prostředím nejsou od sebe jasně oddělitelné, naopak tvoří velmi provázaný systém, kdy jedna složka ovlivňuje druhou. Toto je potřeba mít vždy na paměti. A to je také hlavní poselství této knihy."

2 20.04.2022

Dva romantické příběhy, nenáročné čtení, happy end, příroda.

20.04.2022

Nenáročná romantická oddychovka, čitelné postavy, očekávaný happy end. Od autorky jsem četla i lepší příběhy.

1 07.04.2022

Nápadité, vtipné, hravé, poučné. Líbilo se.

07.04.2022

Nápadité, vtipné, hravé, poučné. Líbilo se.

07.04.2022

Od knihy jsem čekala víc. Některé kapitoly a pasáže výborné, jiné slabé. Víckrát jsem měla pocit, že na položenou otázku vlastně nakonec nepřišla odpověď. Ta byla třeba i dlouhá a rozvláčná, ale vyzněla jaksi do ztracena. Některé názory či závěry mě zklamaly, protože mi přišly hodně zkratkovité.

4 23.03.2022

Kresby jsou v tmavších barvách, místy ponuré, místy strašidelné. Příběh byl slabší než předchozí.
Podle mě by v dětské knížce nemělo co dělat hulení. Zhulení Čendy s huličem Vílem přispělo ke zdárnému vyřešení příběhu. Tohle se mi nelíbilo natolik, že to pro mě celou knížku dost shodilo.

06.03.2022

Kresby jsou v tmavších barvách, místy ponuré, místy strašidelné. Příběh byl povedený. Dětem se knížka líbila.

06.03.2022

Kresby jsou v tmavších barvách, místy ponuré, místy strašidelné. Příběh byl povedený. Dětem se knížka líbila.

06.03.2022

Četlo se to dobře. Autor je nadšený otec, rodičovství ho baví, našel se v tom. "Bavím se se svým synem odmalička úplně o všem, co jej zajímá. ... Často jsem po nocích studoval podklady k našim tématům, abych mu mohl co nejjednodušším způsobem co nejpřesněji popsat to, co se dělo nebo děje." (z kapitoly Zkuste pátrat po příběhu).
Přišlo mi, že je autor někdy až příliš přesvědčený o své pravdě (počet a odstup sourozenců a jejich soužití, striktně vymezené role ženy a muže, negativní aspekty častého pobytu dítěte mezi vrstevníky ve školce ad.).
Také mi jeho doporučení a představy občas přišly jako sci-fi. Ale to si nejspíš sám uvědomuje: "Samozřejmě jsem zde popsal ideální stav, který je bohužel v dnešní bláznivé době téměř nedosažitelný." (z kapitoly Proč si dítě nevěří).
Autor často opakuje, jak je jeho syn skvělý a jak si spolu rozumí. To je samozřejmě bezva a od autora knížky o výchově bych ani nečekala, že by neměl s dítětem pěkný vztah, akorát v knize to už tou četností na mě působilo trochu divně.
Kdybych to měla celé shrnout: dávejte dítěti především svůj čas a zájem a buďte naprostou většinu času radostní a pozitivně naladění. Nedávejte příkazy, zákazy, netrestejte, nevyhrožujte, nekřičte, nemoralizujte, nenálepkujte, ale naučte se s dětmi uzavírat dohody, využívat v komunikaci hlavně zpětnou vazbu a berte ohled na to, zda vychováváte kluka nebo holku. Abyste dokázali být radostní a energičtí, vychovávejte v poměru tři dospělí na jedno dítě (zapojte střídavě např. prarodiče, příbuzné, přátele) a/nebo mějte další dítě až s velkým časovým odstupem (aspoň 6 let, lépe 8). Takto budete mít pohodové rodičovství.
V knize nejvíc oceňuji závěrečnou kapitolu o komunikaci a nemainstreamové názory ohledně dárků, lhaní dětem a jiných témat. Celkově ji moc vysoko nehodnotím, o výchově i komunikaci s dětmi se dají najít mnohem lepší knihy.

4 02.03.2022

Nestrukturované neformální úvahy o dětech, dětství, výchově, rodině, partnerství, životě. Četlo se to sice dobře, ale ten styl mi až tak nesedl. Víckrát v průběhu čtení mi přišlo na mysl, že názory jsou různé a že si každý nakonec musí vybrat, kterou cestou se vydá. Otázka ale je, jak svobodně si to vlastně vybíráme.

23.02.2022

Autorka doporučuje zamýšlet se nad tím, jak nás vychovávali naši rodiče a co v nás spouští záchvaty emocí našich dětí. Neobviňovat se, že jsme něco dělali špatně, ale zlepšit přístup a vztah tak napravit. Doporučuje dětem naslouchat, neodmítat jejich pocity, pomáhat jim, ale přitom neřešit věci za ně. A mnoho dalšího.
Kniha mi nic až tak převratného nepřinesla. Navíc překlad to podle mě dost zkazil. Některé věty byly kostrbaté nebo - a to je samozřejmě mnohem horší - nedávaly smysl. Celkový dojem je tak průměr, o výchově jsem četla výrazně lepší knihy. Možná kdybych ji četla jako jednu z prvních na toto téma, hodnotila bych ji líp.

1 20.02.2022

Pěkné vyprávění o tom, co zažila panda v Londýně. Knihu jsme četli jako náhodný výběr v knihovně bez souvislosti s cestováním.

22.01.2022

Místy vtipné, člověk si říkal "no to je úplně přesné". Ale celkově mi tato publikace moc nesedla.

1 18.01.2022

Milé a vtipné čtení. Většina knihy jsou krátké kapitoly s popisem zdravých emocí (vděčnost, laskavost, pokora, skromnost, respekt a mnoho dalších). Nejvíc se mi líbily různé příběhy, na kterých jsou emoce ukázané. A taky to, jak opravdu mile a pozitivně celá kniha působí. Na závěr uvádí autor krátce tipy a cvičení pro rozvoj zdravých emocí. Tuto knížku je podle mě nejlepší číst pomalu, ideálně po jedné kapitole. Byla to první knížka od autora, kterou jsem četla, a určitě si ráda přečtu něco dalšího.

O laskavosti:
"Vlastně bych řekl, že se člověk začne chovat laskavěji už tím, že se uklidní."
O smysluplnosti, odhodlání a sebedůvěře:
"Do důsledku dovedená sebeláska znamená, že člověk abstinuje, zdravě jí, pravidelně cvičí a dobře si rozmyslí, s kým se stýkat a jak se bavit."
O vyrovnanosti:
"Být vyrovnaný, když je všechno v pořádku, je náramně snadné. Skutečná vyrovnanost se projeví za nečekaných situací."
"Odpuštění je vlastně nahrazení hněvu vyrovnaností."

01.01.2022