Pavlína197
komentáře u knih
Zmizení Edwina Lindy
David Jan Žák
Tuto knihu nám doporučila paní knihovnice s tím, že pokud se nám líbila Prašina, mohlo by se nám líbit i tohle. A měla pravdu. Příběh poněkud ponurý, děj napínavý, ke konci čím dál napínavější, nechtělo se mi knihu odkládat. Krátké kapitoly mohou dělat dobře dětem, které mají se čtením trochu problémy. Jen styl mi přišel místy kostrbatý a při čtení mě napadaly tyto otázky: Proč má Edwin tak zvláštní jméno, když ostatní mají jména běžná česká? Kde jsou učitelé ve chvílích, kdy Edwin dostává od Stejkozy nářez? A kdy Edwin konečně zmizí? Ilustrace jsou pěkné, avšak působí na mě trochu depresivně. Celkově se nám ale kniha líbila a těšíme se na druhý díl.
Zmizela v mlze
Michaela Klevisová
Knížka mě pěkně vtáhla do děje. Mám ráda ( slovy Bergmana) ,,tohle postupné odkrývání pravdy, rafinované míchání intuice, dedukce a náhody". Žádný krvák, přesto napínavý děj, krásná severská krajina, zajímavé postavy, překvapení v odhalení vraha... Vážně pěkná detektivka, navíc česká, trochu mi připomíná Agathu Christie. Určitě si přečtu další.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Tuto knihu jsem neměla v plánu číst. Syn ji dostal jako povinnou četbu a hned po první povídce ji odložil. Chtěla jsem vědět, proč ho nebaví, a čekalo mě překvapení. Tak krásně poetickou prózu jsem dlouho nečetla! Líbilo se mi to moc. Myslím, že děti takové knihy ještě nedokážou ocenit, ale je dobře, že se o nich učí, jen aby je neodradila ta povinnost. Přiznávám, že ani mě povinná četba obvykle nebavila, přestože od malička ráda čtu, a že až v posledním ročníku na střední škole jsem přišla na to, jak pěkné knížky nám ve škole vnucují.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
A je tu konec! Toto byla moje první rodinná sága. Není to můj šálek čaje, ale jo - jako nenáročné, odpočinkové čtení to bylo fajn. Taková pohádka pro dospělé.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Zase jednou stojím proti proudu a nesdílím nadšení ostatních čtenářů. Nemůžu říct, že by se mi kniha vyloženě nelíbila, ale nemůžu říct ani, že se mi líbila. Hned v první části Dětství jsem to málem vzdala, vadila mi nepřehlednost v čase a přišlo mi, že se v příběhu vlastně nic neděje. V druhé části Dospívání to bylo sice o něco lepší, přesto mě kniha za srdce rozhodně nevzala. Vyprávění se mi zdálo o ničem, nějak ve mně nevzbudilo žádné emoce. Prostředí mě nezaujalo, žádná z postav mi nebyla zvlášť sympatická. Kniha se prostě jen dobře četla. Tak nevím. Možná tomu dám ještě šanci druhým dílem, abych pochopila vysoká hodnocení, nebo zkusím nejprve seriál.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Cynická Bára není zrovna moje krevní skupina. Co mě na knížce bavilo, byl babiččin posmrtný život nebo spíš popis, jak to chodí v nebi.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Nevím, jestli jsem správně pochopila, že tato kniha je volné pokračování Lososa v kaluži, ten se mi líbil o něco víc. Tady mě trochu zaskočila sci-fi rovina, protože sci-fi nemám ráda. Pak jsem si na to ale zvykla a nakonac mě vlastně bavilo pozorovat, jaké vymoženosti nás - možná :-) - v budoucnu čekají.
Mládě
kolektiv autorů
Obrovské množství fotografií mláďat různých druhů zvířat s krátkými popisky. Člověk se nad obrázky snadno rozněžní a rozusmívá. Některé popisky mi k obrázkům nesedí a také je škoda, že fotografie na dvoustraně si nelze opravdu vychutnat, protože kniha je silná a nelze ji dostatečně rozevřít.
Zelená kuchyně pro každý den
Jessica Nadel
Pěkná kuchařka. Hezké obrázky, dobře napsané postupy, většinou rychlé a jednoduché recepty lákající k vyzkoušení. Jen bych řekla, že v našich zeměpisných šířkách je většina receptů vhodná spíše pro letní období a že některé suroviny je u nás těžké sehnat.
Člověčiny
Ladislav Beran
Milé a úsměvné povídky o lidech ze staré Portyče v Písku, o tom, jak žili v druhé polovině dvacátého století. Příjemné čtení.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Tak tohle byl tedy nářez! Ani ne tak cestovatelských zážitků jako emocí. I když jsem asi jako většina čekala něco trochu jiného, moc se mi líbí, jak Tereza popisuje své cestování skrze pocity. Dlouho už jsem nikde nebyla a tahle knížka mi připomněla, jaké to je, když je člověk na cestách a když se vrátí domů - často unavený, ale hlavně přeplněný pocity jako je nadšení, energie, hrdost, úcta, síla, radost, svoboda a ano, i láska. ( Ta hlavně, protože - vždyť víte : Láska je! :) )
Líbí se mi, jak je kniha poskládaná a líbí se mi i název, který si mohu vysvětlit různě: knížka pro dobrodruhy nebo přeji dobro druhům jako kamarádům nebo jako zvířatům a rostlinám...
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
První polovina knihy mě moc nebavila, měla jsem dojem, že se nic zajímavého neděje a že se opakuje to, co už známe z předchozích dílů. Druhá polovina ovšem nabrala spád a teď je mi skoro líto, že toto je poslední díl.
Dilema
B. A. Paris (p)
Tohle bylo jako jízda na horské dráze - chvíli napínavé, chvíli trochu nuda, celkově paráda. Celou dobu jsem čekala, kdy se všechno provalí, a měla nutkání podívat se na konec, jak to celé dopadne.
Trojdílné plavky
Martina Formanová
Zpočátku jsem se do knížky nemohla začíst. První povídka se mi moc nelíbila, nesedl mi styl vyprávění a říkala jsem si, o čem to vlastně je? Druhá a třetí povídka se mi líbily víc, ale nijak výrazně se mě nedotkly.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Pěkná knížka. Takovéto příběhy mi kdysi vyprávěla babička, o příbuzných, známých či sousedech.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Příběh jako takový si nedovolím hodnotit vzhledem k tomu, že je inspirován skutečností. Jeho podání se mi ale vůbec nelíbilo. Jako slohová práce žáka prvního stupně základní školy. Tohle čtení mě opravdu nebavilo.
Deník kastelána
Evžen Boček
Potvrzuji, co píší ostatní - tato kniha je jiná než Aristokratka, hlavně formou a stylem. I tak se mi líbila. Je to lehké, trochu duchařské čtení, dobrá vložka mezi těžší témata. Zajímalo by mne, jak moc se autor nechal inspirovat vlastními zážitky a co je naopak vymyšleno pro příběh.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Příběhy o lidech s bolavou duší, bolavým srdcem, bolavou existencí ... Kdo to zná, chápe a soucítí, kdo to nezná, má možnost nahlédnout.
Nezoufejte! V každé rodině je něco...
Ivan Krejčí
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův přehnaně ironický styl. Pak už mě povídky bavily a občas i rozesmály.
Deníky dětí
kolektiv autorů
Myslím, že tuto knihu nelze ohodnotit. Jsou to skutečná svědectví o událostech druhé světové války vyprávěná dětmi a dospívajícími. Některá vyprávění jsou opravdu děsivá, ale je potřeba je občas číst, abychom nezapomněli, co se dělo a znovu to nedopustili.