painthers
komentáře u knih
Hejno bez ptáků
Filip Doušek
Tahle kniha je spíš filosoficko estetické dílo. Podtrhuje ji i to, jak je celá černá, graficky zpracovaná.
Kniha na mě působí dojmem, že se snaží předat primárně pocit, výseč konkrétního pohledu z vnějšku na realitu, který vyjadřuje naše provázání se světem, že svět jsou primárně vztahy a ne hmotné objekty, že všechno se děje současně a svět je jedna velká provázaná síť vztahů - provázaná síť fungující i v kruhu namísto lineární kauzality.
Chytne se ale podle mě jen člověk, který je na podobné vlně.
Vesmír je dokonalý autoportrét, navždy nedokončený. Navždy malující malíře.
(Muj komentář by dával větší smysl, kdyby obsahoval uvozovky, ale Databáze zakázala uvozovky, že se mi z toho pokaždý samy vymažou?!)
Divoké labutě
Jung Chang
Asi k tomu nemám víc co dodat, jak komentující níže. Knihu zařazuji do doporučuji, protože je myslím opravdu zásadní pro historický kontext toho, jak kruté jsou diktátorské nebo totalitní režimy (protože socialismus, jaký jsme tu měli my, toho byl jen malý čajíček na ukázku). Ráda bych, aby tuto knihu měli na výstrahu všichni lidé, kteří dnes tlačí jakékoliv formy rovnostářství pod taktovkou státu - ať už majetkové, intelektuální nebo jiné. Snaha chudších nebo méně vzdělaných dosáhnout skrze moc a bez větší snahy toho, čeho dosáhli ti šťastnější nebo pilnější, se nikdy nevytratí. A pokud tomu podřídíme státní politiku a dáme k tomu státu moc, opět se vrátíme k ještě větší tyranii, nespravedlnosti, nesvobodě a destrukci společnosti.
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Stručný přehled našich moderních dějin. Vše čtivé a důležité, základ toho, co by měl člověk z moderních dějin znát. Je ale možné, že pro hodně osob to bude odpočinkové opakování.
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění
James Nestor
Čekala jsem něco převratnýho, při tom, jakej byl okolo té knihy hype, ale zas tak mě nenadchla. Je poutavá, čtivá, člověka neuspí a o tématu dechu a možnosti si vyřešit všelijaké fyzické a psychické obtíže se vždycky hezky čte. :-) Trochu mě ale obtěžovalo (vzhledem k tomu, že jsem od lékařského fochu), jak neobratně zachází s termíny. Jednou tam padlo přirovnání, že oxid uhličitý je hormon, podruhé, že amygdala je po stranách hlavy. Chápu, že autor není lékař, ale nepůsobí to pak celé věrohodně. Nemám ani moc extra očekávání od těch studií, na které odkazuje (a o kterých místy i připouští, že nebyly dvakrát přijaty).
Láska a její kat
Irvin D. Yalom
Deset příběhů z terapeutické praxe, které často konfrontují téma smrti, konečnosti života, jeho smyslu, stáří. Yalom je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, je čtivý a šla jsem tedy na jistotu. Nezklamal. :-)
Lži na pohovce
Irvin D. Yalom
Souhlasím s komentujícími před sebou - prvních 200 stran se mi zdálo rozvleklých, nic moc extra mi nesdělovaly. Konec ale do sebe začal zapadat a pak to začala být výtečná příběhová přehlídka. Takže vydržet! :-)
Poslední zapálí vesnici - Válka v Náhorním Karabachu
Lenka Klicperová
Reportážní kniha o válce o Náhorní Karabach v roce 2020. Už od prvních stránek se člověk nezbaví dojmu, jak je svět někdy krutej a nespravedlivej. Nejsilnější částí knihy je pak ta, kde karabští Arméni pálí svoje domy, než uprchnou před nepřáteli do Arménie…
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Snad jediný román, který podá gulag trochu pozitivně, protože i na pozadí krutých podmínek, zimy a hladu se pořád dá najít to lepší ze sebe.
Umění rozhovoru o konci života
Angelo E. Volandes
Kniha, která by měla být povinnou pro lékaře a jiné zdravotníky a silně doporučenou pro kohokoliv jiného. Umírání čeká každého z nás - nikdo nevíme kdy a ani jakým způsobem. Je však třeba se na to připravit a až toto nastane, tak se umět informovaně rozhodnout o tom, jakým způsobem chceme umírat (a jestli je pro nás důležitější kvalita nebo délka života). V neposlední řadě je také třeba mít toto téma zpracované s blízkými lidmi mezi sebou, jelikož jim tím usnadníme rozhodování za sebe, pokud už tak nebudeme moci udělat sami, a také sami budeme mít klid, že respektujeme přání našich nemocných blízkých.
Kniha pojednává o případech pacientů a jejich rodin, přičemž každý se nakonec rozhodl po svém. Je dobře pochopitelná i pro nezdravotníky. Pojednává o tom, jak se informovaně rozhodnout a koho všechno a jak o takovém rozhodnutí informovat, ale především o tom, jak o tomto tématu se svým okolím hovořit.
Vysněná smrt
Leena Krohn
Nejsem si jistá, jak knihu ohodnotit. Místy je tíživá, temná, snaží se ukazovat, jak se v dystopické společnosti pere vyspělejší společnost s tématy jako smrt, stárnutí, vůle k životu. Taky se dotýká mnoha kontroverzních témat - zmiňuje klimatické změny, eutanázii, psychiatricky nemocné, snahu šokovat skrze umění, perverzi, boj proti kapitalismu, gender… jednotlivé příběhy slouží k hlubšímu zamyšlení nad existenciálními tématy.
Císařové snů: Příběh drog v devatenáctém století
Mike Jay
Historie drog (zejména do 20. století hezky přehledně). Odkud se bere slovo hašiš a proč se nakonec proti konopí bojovalo zejména v rámci boje proti Mexickým (a jiným migrantům)? Od kdy si lidé píchali opium nitrožilně? Jak vypadal první zaznamenaný trip na lysohlávkách? Kniha je rozdělená do kapitol a v každé z nich se autor věnuje historii užívání a prohibice různé látky. Rajský plyn, opium, konopí, kokain… místy je text lehce chaotický, ale ucelený obrázek o drogové historii vám dá excelentní. Takže pokud vás problematika drog zajímá, tak doporučuji.
Ecce homo
Friedrich Nietzsche
Autobiografické dílo, které shrnuje Nietzscheho dosavadní tvorbu a některé části těchto děl dovysvětluje. Dílo bylo vydáno krátce před tím, než u něj naplno propukla psychická choroba a celkem krátce před jeho smrtí, ale už zde vidíme místy jeho megalomanství, zbožšťování vlastní osoby, uctívání fyzického zdraví (které mu nakonec pak selhalo - líbí se mi, jak překladatel Josef Fischer nazval toto dílo “Nietzscheho epilogem”). Už jen k milému pobavení jsou kapitoly “Proč jsem tak chytrý,” “Proč jsem tak moudrý” a “Proč píši tak dobré knihy.” :D
Pokud se chcete s Nietzschem seznámit blíže, tak tuto knihu bych nepovažovala za tak zásadní - moc převratného v ní nezjistíte (nakládá zde zejména křesťanství - “Dionysos proti křesťanství” - Nietzsche doufal, že sám se stane mezníkem dějin, který křesťanství vystřídá). Dílo je ale poměrně krátké, tak jako doplňující četba při studování Nietzscheho by chybět nemusela.
Bázeň a chvění / Nemoc k smrti
Søren Kierkegaard
Kierkegaard byl teolog teoretik a je to v díle hrozně znát. Jak mě první stránky hrozně nadchly pro svůj sloh, jazyk a myšlenky (namátkou “ Je velké sahat po věčnosti, ale větší je uchovat si časnost, i když ses jí už vzdal.”), od třetiny dál už mi to ale přišlo primárně jako abstraktní chaos, ze kterého si moc neodnáším. U některých vět jsem vlastně pak už nechápala ani obsah (třeba část o absolutnu, ke kterému se člověk vztahuje, eh…).
Nejsem ale filozof a nevrtám se v knihách nijak usilovně, komentující pode mnou byl z knihy zřejmě nadšen a narozdíl ode mě ji i pochopil celou. :D
Pečuj o své démony
Tsultrim Allione
Kniha čtivá a v lecčems podnětná - v buddhistické teorii vysvětluje akceptaci svých personifikovaných negativních stránek a pomocí imaginace jejich zvědomění a rozpouštění v soucitu.
Některé konkrétní případy této metody chödu mi přišly až moc přehnané. V druhé části knihy se autorka věnuje rozdělení různých lidských démonů (včetně egocentričnosti, démonů euforie z úspěchu apod.).
Mít nebo být?
Erich Fromm
(SPOILER) Moje pátá přečtená kniha od Fromma - a jeho nejvíce ideologická a za mě nejslabší.
Frommův ideologický marxismus se prolíná všemi jeho díly, od knihy jsem tedy měla předem již celkem ucelené očekávání. Mnohé jeho závěry se mi líbily, vidí průnik křesťanství, buddhismu a v něčem i marxismu, s mnohými závěry o škodlivosti lidského bytí postaveného na vlastniství souhlasím. K závěrům o uvědomění si utrpení, nutnosti přestat na věcech lpět, potřebě práce pro blaho druhé - k těm jsem vždy přistupovala zejména ze strany buddhismu a jsou pro mě platné.
Fromm ale podle mě u některých svých názorů nedomýšlí zcela důsledky, ev. k některým následkům ve společnosti špatně rozeznává příčiny.
Na začátku chválí, jak se ženská emancipace začala šířit v bohatších společnostech, rovněž tak myšlenky na ochranu přírody. Že ale k tomu bohatství společnosti, která se k těmto myšlenkám následně dostala, přispěl právě kapitalismus tak, jak ho kritizuje, už tam nezmiňuje.
Na konci zase říká, jak je potřeba zakázat reklamu na produkty a jak informace do masových sdělovacích prostředků mají vybírat předem určení kulturní a vzdělaní jedinci. To mi zas připomíná kroky k informační totalitě, navíc ve společnosti bude vždy mnoho názorů, který člověk je v čem vzdělaný, a dva stejně vzdělaní lidé nemají stejné názory.
Frommovy teze jsou platné pro ty, kdo se s nimi ztotožňují, ale nemusí být platné pro někoho jiného. Každý člověk je unikátní a má jiné potřeby. A zejména bych s tímto byla opatrná v dílech, která se snaží radit, jak změnit *celou společnost* tak, aby byla zdravější a šťastnější.
Vybrané spisy C. G. Junga
Carl Gustav Jung
Paráda - jestli si chcete od Junga přečíst pouze jednu jedinou knihu, tak je to tahle. Některé texty pak najdete i v jiných knihách, ale tady je podle mě vše nejdůležitější, co potřebujete.
Hodina mezi psem a vlkem
Jan Skácel
Sbírka melancholických básní s obrazy přírody, počasí, ročních období, života a smrti. Některé trochu náročnější na pobrání. Jiný ale moc hezký.
Devět povídek
J. D. Salinger (p)
Poutavě psané krátké povídky. Obvykle se zakládají na rozhovorech, rychle začnou, vtáhnou do děje, rychle skončí. Mnohdy neuzavřené, ale závěr nepotřebují. Předávají především obrazy, pocity - jak psal někdo níže - vytržené jak z jedoucího vlaku. Na pozadí mnohých se odráží pocity běžných Američanů z období druhé světové války, jejich starosti, ztráty, tragické příběhy.
Anatomie lidské destruktivity
Erich Fromm
(SPOILER) Fromm je můj oblíbený autor, takže jsem se na knihu moc těšila a opět mě nezklamala.
Rozebírá původ lidského zla - jestli je člověku do duše agresivita přímo vrozená, nebo vzniká až dalšími okolnostmi, společenským vývojem nebo chybným osobním vývojem. Na delším rozboru zvířat a společností lovců a sběračů se snaží doložit, že ač si dnes myslíme z představ dávnověku něco jiného, tak že tehdejší společnosti byly velice mírumilovné a cílená agrese ve smyslu tyranie pro zábavu byla spíše výjimečná. Fromm tedy odmítá tezi instinktivistů, že zlo je lidské duši automaticky v hloubi vrozené.
Fromm rozděluje lidskou osobnost na pudy (tedy tendence k rozmnožování) a charakter, který je vlastní pouze člověku - charakter se sestává z různých osobních vlastností a vášní, které primárně reagují na existenciální úzkost a mají se s ní nějak popasovat. Pak předestírá dva patologické charaktery, které svůj smysl zakládají na agresi - sadismus (který především usiluje o krutost a ovládání svého okolí) a nekrofilii (která jako charakter především usiluje o destruktivitu, tendenci k neživému, smrti; opakem je biofilie - sklon k životu, činorodosti, rozvoji sebe i okolí). Jako příklady sadistů rozebírá Stalina a Himmlera, jako nekrofila předkládá perfektní psychologickou analýzu Hitlera.
V knize se odkazuje na Freuda, který časem svoje teorie pudů k životu a libida pozměnil na puzení k životu (eros) v opozici k puzení ke smrti (thanatos).
Autor tedy uzavírá knihu tím, že ve společnosti se objevuje více agresivity a puzení k ní v rámci osobnostních patologií, což dle něj úzce souvisí s rozvojem moderní společnosti, technologií, odcizení člověka od společnosti a samozřejmě kapitalismu (autor je marxista).