PabloFuentes komentáře u knih

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." Bylo, je a vždycky bude aktuální. Člověk si až říká, proč se té povinné četbě vyhýbal, když ona měla smysl. Na něco se možná musí dozrát a možná k nějakému pochopení časem dozrají i ty "zvířátka" z farmy. Skvělé, čtivé.

27 05.08.2022

Přenádherné dílo a lepší knihu ke čtení k zakončení roku si neumím představit. Skvěle přednesený příběh z kraje, kde se těžce vydělává na chléb, a z historie, o které se u nás tak moc nemluví. Musím říct, že Karin Lednickou můžu klidně přirovnat třeba ke Kateřině Tučkové, protože je vidět, že stejně jako paní Tučková i paní Lednická má skvěle nastudovanou historii a životy horníků, o kterých její román pojednává. Těším se na druhý díl.

25 31.12.2023

Na začátku jsem se bál, že děj bude velmi zkrácený, urychlený, oproštěný od jakýchkoliv emocí. Vždyť ta kniha je tak tenká. Nemohl jsem se však více mýlit! Kniha vás prostě vtáhne. Ten přerod vztahu Elišky/Hanule k Jozovi od "musím s tebou být" po "jsi mým světem", je tak neuvěřitelně hezky a citlivě napsán. Prostředí malé vesničky Želary a životy jejich obyvatel, to všechno tam je. Není potřeba víc dodávat. Dobrá práce paní Legátová.

21 21.02.2024

Tak tato kniha byla hodně dobrým čtením. Pro mě osobně je hlavně ukázkou toho, jak drobná lidská rozhodnutí mohou vést k absolutní zkáze všech. Všichni tady řeší surovost scén z koncentračního tábora, no pro mě byly nejhorší a nejnáročnější scény právě z toho čekání a života ve Valmezu. "Vždyť nám se tady přece nemůže nic stát. Německo je tak daleko. To je blbost..." A pak postupná nařízení, každé další horší než to předešlé. "Ale tímto to už určitě končí..." Ne! nekončí... No a samotný závěr už byl jen absolutní dorážkou čtenáře. Gratuluji paní Mornšajnové, protože tahle kniha stojí opravdu za to!

21 26.07.2019

Neuvěřitelně dobře napsaný velmi těžký příběh malé cácorky. O takhle toxické rodině už jsem dlouho nečetl. Tam snad nebylo nic správně. Velice se mi líbila samotná metafora lesa (Klap, klap, klap.), to jak u cácorky fungovaly všechny obranné mechanismy, to že se za celou dobu nedozvíme, jak se hlavní hrdinka jmenuje jménem a celkové vykreslení jejího charakteru. Člověk jí absolutně rozumí proč, co a jak dělá, ale střelka mého morálního kompasu u toho létala do všech stran. A finále vás prostě dostane. Co v současnosti oceňuji nejvíce, že to je po dlouhé době kniha, kterou můžete rozebírat s lidmi ve svém okolí, protože ji teď čte každý :)

19 24.05.2023

(SPOILER) Vím, že jsem měl napsat komentář na knihu Do tmy od paní Anny Bolavé. Myslím na to celý den, ale pak si všimnu Hluchavek, které vyrůstají vedle mého domu a tiše na mě volají a lákají mě svými protáhlými lístky a nachovými květy, které jsou v slunci ještě krásnější, než když jsem je sbíral před týdnem naposledy. Už už si to mířím k počítači, když se najednou přistihnu, jak sedím mezi nimi a jejich krásná struktura se mi mne mezi prsty a já opět cítím to neodolatelné opojení. Nasbírám jen jednu brašnu, kterou mám teď přes rameno. Stejně se mi toho víc do bytu nevleze. To bude hned a pak napíšu ten komentář. Na mě je spoleh.

Popravdě na začátku jsem netušil, že budu číst 250 stran o tom, jak někdo posedle sbírá všechny možné druhy květin a prožívá u toho slastné pocity štěstí. Jen o tomhle přece ta kniha nemůže být. A najednou jsem byl úplně na konci, obešli jsme spolu s hlavní hrdinkou všechny louky a meze a někde mezi tím umřela kamenná tvář paní Tomanové, setkali jsme se nešťastně s tchánem a ty muškáty od Marcely, no tak, kdo mohl čekat tak silný déšť. Nechápu, kde se nám vzala ta ošklivá rána na ruce. Je to neuvěřitelné, ale ono to celé opravdu nějak funguje a být tak dlouho v něčí hlavě ve vás něco z něj zanechá. Něco... A co je vlastně opravdové štěstí? Líbí se mi, když stránky knihy šustí. Šustí nahlas. Není to ale kniha pro každého.

18 14.03.2024

Co k tomu říct? Nejvíce asi na celém příběhu oceňuji tu všednost života. Postavy jsou velmi reálné, člověk se do nich dokáže jednoduše vžít. Myslím, že každý z nás zná někoho takového, jako byl Svatopluk, ve svém okolí. Co mi ale vadilo, byl ten závěr. Utnout to v takovémto momentě? Nicméně chápu, proč to autorka udělala. Takhle nám všem zbude v hlavě velký otazník a otevřená vrata, co se dělo pak. Dobrá práce, paní Mornštajnová!

18 21.02.2020

Mám rád, když knihu dočtu a odcházím s úsměvem na tváři. V mém případě spíš - jdu spát s úsměvem na tváři a přesně to ve mně vyvolala poslední kniha paní Tučkové. Navíc mě přiměla najít si reálie o naší méně známé historii skryté církve, klášteře Bílá voda a poutním místě Mariahilf. Kniha tedy určitě má přesah. Skoro by se zdálo, že to je na pět hvězdiček, ale co dle mého toto dílo malinko sráží, jsou již jinými čtenáři zmíněné, nekonečně dlouhé spisy, kterých na mě bylo prostě až moc. Někdy je méně více. I přes to všechno je kniha skvělá, čte se výborně a můžu jen doporučit. A teď už se půjdu začíst do něčeho odlehčenějšího :)

17 08.02.2023

Věřím, že tímto způsobem mohly dané události (pokud by se listopad 1989 odebral směrem, který je uvedený v knize) odehrát. Jediné, čemu nevěřím, je to množství odsouzených lidí a délka jejich trestů. Myslím, že by bylo vybráno pár exemplárních případů a zbytek by byl brán jako lidé čtvrté kategorie a zřejmě by se tento cejch vztahoval i na jejich potomstvo. Jinak se mi kniha moc líbila. Čtivé a se zážehem naděje na konci.

15 22.09.2022

Tak takhle ano! Báječné, čtivé, zábavné! Zaklínače jsem poznal, ani nevím kdy, ale víc jsem si ho začal všímat od vzniku kapely Deloraine. Následoval seriál od Netflixu a po všech možných doporučení od kamarádů, že si rozhodně musím přečíst i knihy, jsem byl nakonec udolán a podlehl jsem. Ještě, že tak.
Velmi se mi líbí zakomponování různých známých pohádek do světa Zaklínače. Kdo si třeba všiml, že Renfri je v podstatě taková zabijácká Sněhurka? :) Kniha má chytré dialogy. Rozhovor mezi Geraltem a Calanthé jsem doslova hltal. Skvělé postavy jako Marigold nebo Yennefer, která je tak hezky arogantní. Nedivím se, že je kolem tohoto fandomu taková mánie, protože je rozhodně zasloužená. Těším se na pokračování.

15 09.07.2020

Pro někoho první, pro někoho poslední. Jako třeba pro mě. Dalo by se říci, klasická Mornštajnová, ale tímhle to vlastně celé vypuklo. Příběh několika generací, zajímavé životní osudy a skvělé počtení. Mé oblíbené postavy byly Alžběta, Božena a jejich otec Antonín, kdy každý z nic byl něčím jiný a velmi specifický. Závěr mě mile překvapil a nečekal jsem ho. Moc děkuji paní Mornštajnové a teď už mi nezbývá nic jiného, než tak jako všem ostatním, jen čekat na novou tvorbu.

14 07.05.2024

Trochu jsem se bál, jak teď na mě bude kniha působit, když se jedná o jeden celistvý příběh a ne o povídkové útvary, ale musím říct, že to funguje stále skvěle. Je to zábavné, čtivé a postavy a vztahy mezi nimi jsou vykresleny velmi citlivě a uvěřitelně. Asi na mě musí působit nějaké zaklínadlo nebo minimálně vůně šeříku a angreštu, protože chci číst další :)

14 26.02.2021

"Již jedenáctá odbila a lampa ještě svítila.
A lampa ještě hořela, co nad klekadlem visela."

Pro mou dětskou dušičku milující morbidnosti všeho druhu, byla a stále je tato básnická sbírka absolutní dokonalostí. Některé verše jsou pro mě doslova památné a vždy mne potěší, když narazím na situaci v reálném životě, kdy je mohu použít. Díky Vám, pane Erbene! Báseň Svatební košile je má absolutní srdcovka.
Ps. Možná bych měl skočit do komory. Vedle Erbenovy knihy tam leží oči naší Dory! :)

14 15.12.2018

Tohle je zajímavá kniha a chvíli mi trvalo, než jsem ji dočetl a než jsem ji vstřebal jako takovou. Nemyslím si, že by byla napsaná příliš čtivou formou, ale důvod, proč by si ji měl každý člověk přečíst, je právě ta nadčasovost a její myšlenky. A když vezmeme v potaz, kdy byla napsaná - rok 1949, tak Orwellovi tleskám.

13 11.02.2019

Taky patřím k těm, které knihy Harryho Pottera nějak minuly a to jsem ním ta nejvíce zasažená generace, která na jeho dobrodružstvích vyrůstala. A ač mé ochranné kouzlo na obranu proti knihám fungovalo mnoho let, tento rok přišla kamarádka, kouzlo prolomila a proklela mě čtenářskou výzvou: "Přečtidum Harryosa!" Učinil jsem tedy, přenesl se vlakem z nástupiště 9 a 3/4 do Bradavic a musím říct, je to fakt dobré! Čtivé, svižné a s obrovskou dávkou fantazie. Kámen mudrců za mnou, nastal čas vstoupit do Tajemné komnaty.

12 15.02.2024

Příběh jednoho muže, a všech lidí okolo, kteří jeho život ovlivňovali, ať už v dobrém, nebo špatném, od začátku až do konce. Je to přesně, jak níže napsala helusa2. Takových příběhů jednoho člověka/rodiny máme kolem sebe spousty. Jen je velkým uměním převést je na papír tak, aby bavily ostatní. Paní Mornštajnové se to ale povedlo, a tak tu máme skoro celé století rodiny Mánesových a jejich životech v Hotýlku. Je to opět jedna z těch knih, které když dočtete, musíte si znovu přečíst kapitolu první, aby vám dávala smysl. Čtivě pojatý příběh, který můžu jen doporučit. Za mě 4,5 hvězdičky.

12 12.06.2023

Po návštěvě Berlína, a ano i stanice zvané Zoo, jsem se dostal k této knize. Velmi silná zpověď heračky Christiane okořeněná o názory a příběhy jejího okolí, která jen dokazuje, že pokud se v nesprávnou dobu chytnete nesprávné party, může se s vámi stát doslova cokoliv.

12 05.09.2022

Nina odvedla skvělou práci. Není zde vůbec nic k vytknutí. Jsem rád, že přiblížila život běžných občanů. Nejpřekvapivější výpověď? Asi příběh studentky a reálná vznikající hipster kultura, která se evidentně nevyhýbá ani KLDR. Ke zbytku knihy jen dodám, že je opravdu neuvěřitelné, na kolika možných úrovních může člověk ztratit svobodu. Buďme rádi, že žijeme, kde žijeme. Mohlo by být hůř.

12 20.09.2021

Nedoporučuji číst na autobusové zastávce. Při častých záchvatech smíchu působíte jako blázni :)

12 12.08.2018

Tady už bylo všechno řečeno. Nádherná kniha plná vnitřních pravd, která vás prostě, ať chcete nebo ne, chytne za srdce. Jsou zde neuvěřitelně dobře vykreslené charaktery, pochmurné japonské prostředí a z nějakého důvodu jsem to celé viděl před očima v podobě nějakého anime. Myslím, že to určitě není můj poslední Murakami.

11 04.12.2023